Výstava Karel 2017-08KlokArt 2017-08Ediční plánl 2017H2Kniha měsíce 2017-08Listování se Zvířetem

Výstava Karel 2017-08KlokArt 2017-08Ediční plánl 2017H2Kniha měsíce 2017-08Listování se Zvířetem
BONUSY PRO VÁS
ČASOPISY SLEVY 30 – 70%
A co já s tím?

A co já s tím?

Vaše cena s DPH
260 Kč 234 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Skladem

Košík

Autor
Nakladatel
Computer Media
ISBN
978-80-7402-280-7
Počet stran / vazba
170 / Brožovaná
Rok vydání
2016
Kód
61130473
EAN
9788074022807


Velmi aktuální kniha zabývající se tématem integrace, inkluze a desegregace. Autorkou je Jana Bradley, jež působila jako asistentka pedagoga v USA i v ČR. Díky svým dlouholetým zkušenostem má možnost porovnat problematiku inkluze u nás a v USA.

V první části knížky odborně popisuje své postřehy z pozice asistenta pedagoga v české škole a prokládá je vlastními úvahami i příběhy ze svých speciálně pedagogických zkušeností z USA.

Ve druhé části popisuje své profesní začátky v USA a srovnává rozdíly ve speciálně pedagogické péči v ČR a v USA, nabízí postřehy i zkušenosti s integrací dětí s postižením, zmiňuje vývoj odborné terminologie, historický vývoj speciálního školství v USA, zvláště postup od nepřípustné segregace přes málo funkční desegregaci až k velmi funkční integraci dětí s postižením. Zmiňuje také alternativní a augmentativní komunikaci dětí, které nedisponují schopností efektivně komunikovat řečí.

  • Nejsou k dispozici
25.04.2017
Janu Bradley jsem objevila před pár lety na Facebooku. Postovala zajímavé statusy, kterými čtenářům zpřístupňovala americké školství. Jana Bradley je totiž českou učitelkou, která dlouhou dobu žila v USA, pracovala tam ve školství v různých pozicích a navíc měla tou dobou dvě dcery školou povinné. Bylo to často překvapivé a většinou se pod každou zprávou strhla i zajímavá diskuse, kde se často mísily názory ze všech koutů světa. Velmi mě proto potěšilo, když Jana ohlásila, že o svých zkušenostech píše knihu. A tak vznikla kniha A co já s tím?, kterou vydalo nakladatelství Computer Media. Kniha se skládá ze dvou trochu nesourodých celků. První část knížky popisuje českou zkušenost, kdy autorka skočila po hlavě do vod českého školství: stala se asistentkou chlapečka se speciálními vzdělávacími potřebami (mentální postižení a ADHD), který byl vzděláván v běžné malotřídní škole. Ve škole chyběla podpora ze strany speciálního pedagoga či jiného odborníka, učitelé s dítětem neuměli pracovat. Autorka se na integraci dívá ze širšího pohledu, popisuje postavení asistenta pedagoga v českém školství, jeho kvalifikaci, mapuje práci poradenských zařízení, zaměření posudků jen na negativa, ignorování silných stránek dítěte. Pak se věnuje samostatné činnosti ve třídě – jsou tu pěkné příklady toho, jak je možné s podobným dítětem pracovat: jak je důležitá senzorická stimulace, emocionální výchova, jak je možné pracovat při matematice i při výuce čtení s porozuměním. Autorka vychází ze své americké praxe a snaží se ji modifikovat ve prospěch české školní třídy. Moc hezký je text napsaný z pohledu chlapce o tom, jak vnímá svět, ale neumí to ostatním sdělit. Autorka v této části knihy popisuje krok za krokem vývoj, který se udál během toho jednoho školního roku, kdy jako asistentka pracovala. V prvním pololetí se integrace opravdu pěkně dařila, dítě se začlenilo do třídy, dostalo příležitost vyniknout (uplatnilo svou zálibu ve vlajkách a hlavních městech států), fungovalo i v ostatních předmětech a rozvíjelo se. Ve druhém pak přišly problémy, které sice s dítětem přímo nesouvisely, ale v přístupu k němu se velmi zásadně promítly (dlouhodobá nemoc třídní učitelky, suplování, nejasné role ve třídě) – autorka se snažila situaci komunikací s vedením školy a ostatními pedagogy zlepšovat, s menšími či většími úspěchy. Problém nastal i se speciálním pedagogickým centrem, které se striktně drželo tabulek a zájem dítěte byl až někde daleko vzadu. Druhá část knihy se zabývá tím, jak funguje inkluze v USA, kde autorka dlouhá léta ve školství působila. Jana Bradley tu popisuje své profesní začátky, srovnává přístupy české a americké, ukazuje multidisciplinární spolupráci, která v USA funguje. V téhle části knihy čtenář najde i teoretičtější kapitoly zaměřené na vývoj speciálního školství v USA, vývoj legislativy v této oblasti. Praktičtější jsou pak třeba části věnované alternativní a augmentativní komunikaci, využití technologií, rozdílům mezi segregací, desegregací a inkluzí. Kniha A co já s tím? není učebnicí inkluze, nabízí však zajímavý pohled na českou realitu očima člověka se zahraniční zkušeností. Není to samozřejmě pohled úplně objektivní, není možné zevšeobecnit jeden případ, který autorka zažila a vztáhnout ho na celé školství, nicméně určitě signály a trendy tam je možné pozorovat. Pro mě jako rodiče, který se s inkluzí potýká, bylo velmi zajímavé ono srovnání přístupů, bavily mě ony americké příklady dobré praxe. Zaujala mě i příloha, ukazující konkrétní materiály, se kterými je možné ve škole s dětmi pracovat. Vyznění knihy však není zrovna optimistické – dle Jany Bradley není české školství na inkluzi připraveno. To ovšem pro mě jako rodiče dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami nemůže být závěr. Opakem inkluze je segregace a ta z mého pohledu prostě nefunguje. A i ta v knize odmítaná desegregace je pro mě jako rodiče pořád lepší varianta, než segregace. Myslím, že v knize chybí zkušenost autorky s českým speciálním školstvím. Možná by se divila, jak to tam (ne)funguje a jaká je realita toho segmentu školství, které nám, jak jeho zastánci tvrdí, „ve světě všichni závidí“. Takhle si odpůrci inkluze z knihy udělali argument pro to, proč to tady fungovat nebude a nemůže. Nemyslím si ale, že takhle byla kniha míněna a já ji jako protiinkluzivní nevnímám. Beru ji jako zajímavý diskurs k tématu inkluze a doporučuji ji všem, kteří se o současné školství zajímají. http://bartolomej.mujblog.info/inkluze/kniha-jana-bradley-a-co-ja-s-tim