Výstava Karel 2017-08KlokArt 2017-08Ediční plánl 2017H2Kniha měsíce 2017-08Listování se Zvířetem

Výstava Karel 2017-08KlokArt 2017-08Ediční plánl 2017H2Kniha měsíce 2017-08Listování se Zvířetem
BONUSY PRO VÁS
ČASOPISY SLEVY 30 – 70%
Chlapec, kterého chovali jako psa

Chlapec, kterého chovali jako psa

Vaše cena s DPH
399 Kč 359 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Skladem

Košík

Autor
Podtitul
Příběhy dětí, které překonaly trauma
Překladatel
Bartošková, Linda
Nakladatel
Portál
ISBN
978-80-262-1112-9
Počet stran / vazba
256 / Brožovaná
Rok vydání
2016
Kód
14502501
EAN
9788026211129
Obálka v tiskové kvalitě


Dětský psychiatr Bruce Perry měl v terapii děti, které zažily nepředstavitelné hrůzy: přežily genocidu, byly svědky násilných činů, dospělí je zavírali do skříní či klecí, byly oběťmi násilí v rodině. Perry vypráví jejich příběhy a mluví o traumatech, která utrpěly, i o tom, jak se z nich dokázaly zotavit. V knize najdeme příběh dětí ze sekty Davidiánů nebo příběh satanské paniky, která zachvátila Spojené státy v 80. letech minulého století a která se řadí k moderním pověstem, do stejné skupiny fenoménů, kam patří například falešné vzpomínky na sexuální zneužívání.
Bruce D. Perry je americký psychiatr, specializuje se na dětské duševní zdraví a neurovědu. Maia Szalavitz je americká reportérka, autorka specializující se na oblast vědy, politiky a léčby závislostí.

Chlapec, kterého chovali jako psa
Chlapec, kterého chovali jako psa
Chlapec, kterého chovali jako psa
Chlapec, kterého chovali jako psa
Chlapec, kterého chovali jako psa
Perry, Bruce D.; Szalavitz, Maia: Chlapec, kterého chovali jako psa - recenzent Zdeněk Vojtíšek

Americký neurolog a psychiatr Bruce D. Perry je známý odborník na dětské trauma. Není divu, že jeho slavnou knihu vydalo v českém překladu nakladatelství Portál. A protože se Perry dostal jako konzultant i k případům dětí traumatizovaných v souvislosti s náboženstvím (při obléhání komunity davidiánů u Waco roku 1993 nebo při policejním nájezdu na komunitu fundamentalistických mormonů blízko Eldorada roku 2008), není divu, že se recenze jeho knihy objevuje na stránkách Dingiru. Z jeho zkušeností s náboženskými komunitami se do knihy Chlapec, kterého chovali jako psa, dostal jen případ davidiánských dětí, zato je v knize další zajímavá kapitola z hlediska religionistiky, a totiž o satanské (či vlastně spíše antisatanistické) panice v 90. letech minulého století.

Je potěšitelné, že Perryho zkušenost s dětmi davidiánů ani jeho vidění příčin tohoto těžkého konfliktu není v rozporu s tím, k čemu dospěli religionisté po detailním a pečlivém výzkumu. Naopak, Perryho slova shrnují závěry výzkumu příčin tragédie u města Waco překvapivě přesně: „Bohužel však taktický tým, který operaci velel, se na Koreshe nadále díval jako na podvodníka, a ne jako na náboženského vůdce. Stejně jako skupinová dynamika v sektě směřovala ke strašnému konci, totéž prováděla skupinová dynamika policejních složek. Obě skupiny tragicky nebraly v potaz hledisko, které nezapadalo do jejich světového názoru, do jejich šablon. Policejní tamtamy zveličily pověst o Koreshovi neuvěřitelným způsobem. V jednu chvíli panovala skutečně obava, že vyrobil atomovou zbraň a plánuje ji na ranči odpálit. Obě skupiny poslouchaly především lidi, kteří jen potvrzovali, čemu už věřily“ (s. 83). A Perry přidává i detaily o životě dětí v komunitě, které v religionistické literatuře o davidiánech (při jejím značném rozsahu) nejsou. Tyto detaily přesvědčivě ukazují na to, že děti byly v komunitě vystaveny traumatizujícímu chování dospělých dávno před tím, než začal nešťastný zásah amerických ozbrojených složek.

Kapitola o antisatanistické panice je také v souladu s religionistickou literaturou. A zase poskytuje i něco navíc: dává tuto paniku do souvislosti nejen s tzv. paměťovými válkami (odbornou diskusí o vhodnosti kategorie „syndrom falešných vzpomínek“), ale i s hnutím vnitřního uzdravení. Výhodou i nevýhodou Perryho kapitoly je to, že sice velmi názorně ukazuje důsledky antisatanistické paniky na jednom rozvětveném případu z texaského městečka, ale v tomto detailním pohledu se ztrácí fakt, že tato panika měla podobné a někdy ještě horší důsledky na jiných místech Spojených států a západní Evropy.

Ostatní kapitoly knihy nemohu hodnotit z odborného hlediska. Jen jako laik a rodič mohu sdělit svůj dojem, že vynikající je celá kniha. Portálu patří velký dík za její vydání a dobrou ediční přípravu. Snad jen by se nakladatelství už konečně mohlo rozhodnout pro správné (a nikoli experimentální) nakládání s cizími ženskými příjmeními: uvést Perryho spoluautorku Maiu Szalavitzovou na obálce tak, jako kdyby byla mužem, je pro takové nakladatelství trapas.

Zdeněk Vojtíšek

Recenze byla zpracována pro časopis Dingir

18.05.2017
Příběhy dětí, které zažily nepředstavitelné hrůzy - Martina Mičková
martinamickova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=579493

Vyvracejí názor, který do jisté míry přetrvává dodnes: „Děti jsou odolné“. Myslíte –li si, že se děti otřepou a jsou schopny fungovat i po prodělaných traumatech, jste na omylu.

Bruce Perry je americký psychiatr a neurolog, ve své praxi se zaměřoval zejména na traumatizované děti. Dopady zanedbávání na dětský mozek mohou být nezvratné a příběhy, které popisuje, ilustrují sílu psychické odolnosti, jež lze čerpat z raného dětství, v němž postižená osoba ještě nebyla násilí či zneužívání vystavena. Všechny příběhy v knize s výstižným názvem Chlapec, kterého chovali jako psa, se opravdu staly. Skutečné zážitky jsou děsivé. Některé už tím, že dětem ve skutečnosti jejich zákonní zástupci ani ublížit nechtěli, jenom nebyli natolik duševně zralí, aby si uvědomili dosah svého jednání. Říkáte si také: „Kolik takových maminek, tatínků a pečovatelů na světě je?“

Je to knížka, ke které se budu vracet. Není z řady napínavé beletrie, kterou je možné „zhltnout“ za několik dní. Odborně podané příběhy i termíny prohloubí znalosti z psychiatrie i neurologie. Popisované zážitky dětí čtenářům ukazují, jakou moc mají mezilidské vztahy na vývoj člověka. Vedou k zamyšlení, co je důležité pro duševní zdraví a čeho je třeba se vyvarovat.

V knize se dočtete například příběh dětí ze sekty davidiánů nebo vyprávění o satanské panice, jež zachvátila Spojené státy v osmdesátých letech minulého století. Najdete zde také smutné příběhy zanedbávání a kapitoly ze života dětí, během nichž byly účastny hrůzných činů a deliktů.

18.11.2016

https://issuu.com/skrznaskrz/docs/celek_1_

Perry, Bruce D.; Szalavitz, Maia: Chlapec, kterého chovali jako psa

Bc. Simona Šilhánová (pro časopis Skrz naskrz)

Tato kniha mě v první řadě zaujala již svým názvem, celý název zní: Chlapec, kterého chovali jako psa – Příběhy dětí, které překonaly trauma. Očekávala jsem, že kniha bude psána jako jednotlivé příběhy dětí, ale mé očekávání bylo předčeno. Kniha se velice dobře čte a to i přes nepěkné téma, které je vlastně její náplní. Jednotlivé kapitoly se věnují jednotlivým dětem, ale zároveň jsou vhodně provázány a doplňují se.

Na knize je patrné, že knihu napsal opravdu ten, kdo se případy dětí zabýval. Je psána citlivě, odbornost je zde velice dobře vysvětlována na praktických ukázkách a kromě příběhů dětí se zde seznamujeme také s příběhem autora, který se nám otevírá a ukazuje nám své pocity, jež se v něm odehrávaly při jednotlivých případech. Velice často je to bezmoc a vztek, autor se však nevzdává a snaží se dětem pomoci, takže jsou tyto pocity střídány nadějí, vírou a radostí z úspěchu.

Knihu bych doporučila všem, kteří pracují s dětmi, lékařům, učitelům, vychovatelům, sociálním pracovníkům, ale i policistům, advokátům a soudcům, kteří často rozhodují o jejich osudech.