Kniha měsíce 2017-04Muž s nádherným hlasemKlokArt 2017-0430 - 70 % slevy
Chlapec, kterého chovali jako psa

Chlapec, kterého chovali jako psa

Vaše cena s DPH
399 Kč 359 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Skladem

Košík

Autor
Podtitul
Příběhy dětí, které překonaly trauma
Překladatel
Bartošková, Linda
Nakladatel
Portál
ISBN
978-80-262-1112-9
Počet stran / vazba
256 / Brožovaná
Rok vydání
2016
Kód
14502501
EAN
9788026211129
Obálka v tiskové kvalitě


Dětský psychiatr Bruce Perry měl v terapii děti, které zažily nepředstavitelné hrůzy: přežily genocidu, byly svědky násilných činů, dospělí je zavírali do skříní či klecí, byly oběťmi násilí v rodině. Perry vypráví jejich příběhy a mluví o traumatech, která utrpěly, i o tom, jak se z nich dokázaly zotavit. V knize najdeme příběh dětí ze sekty Davidiánů nebo příběh satanské paniky, která zachvátila Spojené státy v 80. letech minulého století a která se řadí k moderním pověstem, do stejné skupiny fenoménů, kam patří například falešné vzpomínky na sexuální zneužívání.
Bruce D. Perry je americký psychiatr, specializuje se na dětské duševní zdraví a neurovědu. Maia Szalavitz je americká reportérka, autorka specializující se na oblast vědy, politiky a léčby závislostí.

Chlapec, kterého chovali jako psa
Chlapec, kterého chovali jako psa
Chlapec, kterého chovali jako psa
Chlapec, kterého chovali jako psa
Chlapec, kterého chovali jako psa
Perry, Bruce D.; Szalavitz, Maia: Chlapec, kterého chovali jako psa - recenzent Zdeněk Vojtíšek

Americký neurolog a psychiatr Bruce D. Perry je známý odborník na dětské trauma. Není divu, že jeho slavnou knihu vydalo v českém překladu nakladatelství Portál. A protože se Perry dostal jako konzultant i k případům dětí traumatizovaných v souvislosti s náboženstvím (při obléhání komunity davidiánů u Waco roku 1993 nebo při policejním nájezdu na komunitu fundamentalistických mormonů blízko Eldorada roku 2008), není divu, že se recenze jeho knihy objevuje na stránkách Dingiru. Z jeho zkušeností s náboženskými komunitami se do knihy Chlapec, kterého chovali jako psa, dostal jen případ davidiánských dětí, zato je v knize další zajímavá kapitola z hlediska religionistiky, a totiž o satanské (či vlastně spíše antisatanistické) panice v 90. letech minulého století.

Je potěšitelné, že Perryho zkušenost s dětmi davidiánů ani jeho vidění příčin tohoto těžkého konfliktu není v rozporu s tím, k čemu dospěli religionisté po detailním a pečlivém výzkumu. Naopak, Perryho slova shrnují závěry výzkumu příčin tragédie u města Waco překvapivě přesně: „Bohužel však taktický tým, který operaci velel, se na Koreshe nadále díval jako na podvodníka, a ne jako na náboženského vůdce. Stejně jako skupinová dynamika v sektě směřovala ke strašnému konci, totéž prováděla skupinová dynamika policejních složek. Obě skupiny tragicky nebraly v potaz hledisko, které nezapadalo do jejich světového názoru, do jejich šablon. Policejní tamtamy zveličily pověst o Koreshovi neuvěřitelným způsobem. V jednu chvíli panovala skutečně obava, že vyrobil atomovou zbraň a plánuje ji na ranči odpálit. Obě skupiny poslouchaly především lidi, kteří jen potvrzovali, čemu už věřily“ (s. 83). A Perry přidává i detaily o životě dětí v komunitě, které v religionistické literatuře o davidiánech (při jejím značném rozsahu) nejsou. Tyto detaily přesvědčivě ukazují na to, že děti byly v komunitě vystaveny traumatizujícímu chování dospělých dávno před tím, než začal nešťastný zásah amerických ozbrojených složek.

Kapitola o antisatanistické panice je také v souladu s religionistickou literaturou. A zase poskytuje i něco navíc: dává tuto paniku do souvislosti nejen s tzv. paměťovými válkami (odbornou diskusí o vhodnosti kategorie „syndrom falešných vzpomínek“), ale i s hnutím vnitřního uzdravení. Výhodou i nevýhodou Perryho kapitoly je to, že sice velmi názorně ukazuje důsledky antisatanistické paniky na jednom rozvětveném případu z texaského městečka, ale v tomto detailním pohledu se ztrácí fakt, že tato panika měla podobné a někdy ještě horší důsledky na jiných místech Spojených států a západní Evropy.

Ostatní kapitoly knihy nemohu hodnotit z odborného hlediska. Jen jako laik a rodič mohu sdělit svůj dojem, že vynikající je celá kniha. Portálu patří velký dík za její vydání a dobrou ediční přípravu. Snad jen by se nakladatelství už konečně mohlo rozhodnout pro správné (a nikoli experimentální) nakládání s cizími ženskými příjmeními: uvést Perryho spoluautorku Maiu Szalavitzovou na obálce tak, jako kdyby byla mužem, je pro takové nakladatelství trapas.

Zdeněk Vojtíšek

Recenze byla zpracována pro časopis Dingir

18.11.2016

https://issuu.com/skrznaskrz/docs/celek_1_

Perry, Bruce D.; Szalavitz, Maia: Chlapec, kterého chovali jako psa

Bc. Simona Šilhánová (pro časopis Skrz naskrz)

Tato kniha mě v první řadě zaujala již svým názvem, celý název zní: Chlapec, kterého chovali jako psa – Příběhy dětí, které překonaly trauma. Očekávala jsem, že kniha bude psána jako jednotlivé příběhy dětí, ale mé očekávání bylo předčeno. Kniha se velice dobře čte a to i přes nepěkné téma, které je vlastně její náplní. Jednotlivé kapitoly se věnují jednotlivým dětem, ale zároveň jsou vhodně provázány a doplňují se.

Na knize je patrné, že knihu napsal opravdu ten, kdo se případy dětí zabýval. Je psána citlivě, odbornost je zde velice dobře vysvětlována na praktických ukázkách a kromě příběhů dětí se zde seznamujeme také s příběhem autora, který se nám otevírá a ukazuje nám své pocity, jež se v něm odehrávaly při jednotlivých případech. Velice často je to bezmoc a vztek, autor se však nevzdává a snaží se dětem pomoci, takže jsou tyto pocity střídány nadějí, vírou a radostí z úspěchu.

Knihu bych doporučila všem, kteří pracují s dětmi, lékařům, učitelům, vychovatelům, sociálním pracovníkům, ale i policistům, advokátům a soudcům, kteří často rozhodují o jejich osudech.