Viktorka HodonínKniha měsíce 2016-08Obejměte svého vnitřního kritika
Chybějící otec, chybující syn

Chybějící otec, chybující syn

Vaše cena s DPH
299 Kč 269 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Skladem

Košík

Autor
Podtitul
Jak absence otce ovlivňuje utváření mužské identity
Překladatel
Bodnárová, Kateřina
Nakladatel
Portál
ISBN
978-80-262-0075-8
Počet stran / vazba
192 / Brožovaná
Rok vydání
2012
Kód
13307901
EAN
9788026200758
Obálka v tiskové kvalitě


Jak absence otce ovlivňuje utváření mužské identity

Autor úspěšné knihy Anatomie lásky Guy Corneau pojednává v tomto titulu o morálním zranění, jímž trpí někteří muži, kterým scházel kvalitní kontakt s otcem. Fyzická absence otce se u nich projevuje po stránce afektivní a psychické a vyvolává určité nedostatky při utváření mužské identity ještě i v době, když tito synové dospěli, případně se sami stali otci. Autor vychází z vlastního života (zejména ze vztahu s vlastním otcem, resp. bez něj), z portrétů různých mužů a jejich příběhů a z příkladů z vlastní terapeutické praxe. Seznamuje čtenáře s tím, jak se tito muži jeví navenek, a jací doopravdy jsou uvnitř. Ukazuje důsledky, jež se projevily u synů, kteří vyrostli bez otce nebo jakoby bez otce. Ve své knize nabízí možnosti k lepšímu vzájemnému pochopení a souznění mezi mužem a ženou, rodiči a dětmi. V závěrečných kapitolách ukazuje, jak najít východiska a zbavovat se důsledků. Kniha Chybějící otec, chybující syn se stala po vydání bestsellerem, vychází v doplňovaných a revidovaných vydáních ve frankofonních zemích opakovaně a byla přeložena do desítky jazyků.

Guy Corneau je kanadský psycholog, psychoterapeut, autor úspěšné knihy Anatomie lásky (Portál, 2000). V Kanadě i ve Francii vydal ještě několik úspěšných knižních titulů, pořádá přednášky, účastní se konferencí, vystupuje ve sdělovacích prostředcích.

Chybějící otec, chybující syn
Chybějící otec, chybující syn
Chybějící otec, chybující syn
Chybějící otec, chybující syn
Chybějící otec, chybující syn
Chybějící otec, chybující syn


Muži o sobě mlčí… a to je chyba! - rec. M Jára

Zprávy o tom, že s muži něco není v pořádku, se k nám ze světa dostávají už dvě desetiletí.

Pojednání autorů jako R. Bly, S. Bidduplh, J. Eldridge, R. Rohr aj. už u nás byla publikována. Jenže čeští muži je zatím neberou moc vážně. Jako by si namlouvali, že krize mužství se jich netýká, v klidu ji přečkají a mohou si z ní dělat legraci. Z této iluze je může probrat další zahraniční misionář, Guy Corneau. Jeho kniha Chybějící otec, chybující syn je pro strategii mlčení zvlášť nebezpečná. Systematicky ji totiž zpochybňuje a narušuje.

Kanadský psycholog a jungiánský analytik tvrdí, že muži si z generace na generaci předávají zákaz mluvit o touze po uznání od otce. Nejde o pochvaly za výsledky ve škole nebo v práci, ale o podporu otce, kterou syn nutně potřebuje ve svém mužském zrání. Jako teenager , ale i jako batole. Corneau zpochybňuje tradiční freudiánskou představu, že otec je pro syna významný od šesti let, a přimlouvá se za kontakt otce s dítětem – zejména tělesný – od samotného narození. Už v prvních dvou letech života se totiž formuje vztah syna k vlastní identitě. Pokud otec chybí, syn má tendenci ulpět na matce a po mnoho let s ní pak skrytě bojuje. Řeší mateřský komplex a paralelně i ten otcovský…

Jasná, ale také dost akademická argumentace. Corneau naštěstí své konstrukce záhy dokládá kazuistikami. Tak čtenářům představuje hrdinu, hodného hocha, svůdce, feministu, rebela, zkrachovalce… zkrátka různé typy „chybujících“ synů. „Každý z nich má před sebou úkol – rozbít scénář a stát se reálným,“ píše jejich terapeut a ukazuje i možnosti, jak toho dosáhnout.

Na kazuistiky navazuje zevrubná analýza dvou hlavních překážek zralého mužství: strachu z intimity a potlačené agresivity. První překážka se ukazuje, když muž neumí přijímat něžnosti, když používá ženu jako nafukovací pannu, když je posedlý sexem… tedy když se chová jako chlapec, jenž se děsí blízkosti. Druhá překážka souvisí s tím, že se muži odřízli od své surové energie. Variace na téma divého muže má celkem racionální resumé: „Nenabádám muže k tomu, aby byli více násilničtí ve svém chování, spíš je povzbuzuji, aby tuto energii v sobě přijali…“ Corneau pak přidává tipy, kde pro archetyp válečníka dnes najít bitevní pole – třeba v oblasti lidských práv.

Probuzená agresivita nebo jinak řečeno vitalita ovšem přerod chlapce v muže nezaručuje. Je třeba najít formu, jak vnitřní změnu potvrdit ve světě. Zde se autor zaměřuje na mužskou iniciaci a přechodové rituály. Jednou z inspirací od domorodých kmenů je podle něj fakt, že otec, jenž zasvěcuje svého syna, se nevyhne určité krutosti; jinak „smrt matčina synáčka“ nenastane. Dobrý otec nechrání syna před bolestmi života. Pokud ano, tak je zde ještě druhá šance, a to najít v životních prohrách, jako je rozvod nebo nemoc, potenciál mužské dospělosti. Stát „oběma nohama v hnoji“ nemusí být osudové a i deprese může být iniciací.

Muži tyto věci znají. Potíž je jen v tom, že o nich nemluví. Jaký lék jim podat? Corneau pochopitelně preferuje individuální psychoterapii, intimní prostor, kde se muži mohou otevřít a podívat se do tváře svému stínu. Nabízí i variantu mužské skupiny, v níž a z níž se rodí dospělí muži, a zmiňuje i opomíjené mužské přátelství. Zvláštní účinek má pak dialog s otcem, i kdyby měl přinést smutek a frustraci.

Kniha Chybějící otec, chybující syn v sobě spojuje odbornou literaturu a osobní vyznání. Na jedné straně je plná vědeckých termínů, citací i spekulací (udivuje zbytečná psychologizace homosexuality nebo násilné odkazy na mytologii). Na straně druhé obsahuje velkou dávku osobního zanícení, které chce přenést na čtenáře. Ten se v této kombinaci může občas ztratit... Ale síla hlavní myšlenky ho vede dál a dál, až na patetický konec: „Konečně přišel čas promluvit.“

Biografická noticka:

Guy Corneau je z Kanady, ale také z Quebecu, čili píše francouzsky. Kromě terapeutické praxe zvládá přednášet, veřejně se angažovat (založil M.E.N - Men Evolution Network) a psát knihy, jichž má toho času na kontě osm. U nás vyšla Anatomie lásky (Portál, 2010). Chybějící otec, chybující syn je jeho prvotina, která vyšla v roce 1989, když mu bylo 37 let. (Jak sám v úvodu přiznává, řešil si tak i svůj vztah k otci… a, dost pravděpodobně, i své vlastní otcovství a mužství. České vydání přichází s více než dvacetiletou prodlevou, ale vzhledem z rozdílnému sociokulturnímu tempu Kanady a Česka je to možná právě včas.) V roce 2007 onemocněl rakovinou. Z této zkušenosti vytěžil svoji zatím poslední knihu Revivre.

Martin Jára, Liga otevřených mužů
www.ilom.cz

Recenze zpracována pro nakladatelství Portál.

Guy Corneau: Chybějící otec, chybující syn – rec. M. Renotiérová

Kanadský psycholog a psychoterapeut Guy Corneau vydal po předchozí úspěšné knize „Anatomie lásky“ ( Portál, 2000) další , která se stala brzy bestselerem. Publikace“ Chybějící otec, chybující syn“ byla v krátkém čase přeložena do mnoha jazyků.

 

  V logicky na sebe navazujících 7 kapitolách autor se pokusil o zodpovězení řady palčivých otázek, které si odborníci kladou v souvislosti s obecně vystupujícími problémy mužů, vyrůstajícími v rodinách s „chybějícími otci“.

 

  První kapitola, nazvaná „Chybějící otec“, je uvedena řadou autorových vzpomínek na vlastního otce, na své vlastní snahy být „chlapem“, na touhu po otcově uznání. Co tvoří bariéru mezi otcem a synem, jak ji zbořit? …“Všichni muži žijí ve více či méně dědičném mlčení, které se předává z generace na generaci…, jako by naši otcové púodléhali jakémusi zákmonu mlčení..(s.18) Současní muži mají málo příležitostí prožívat a uskutečňovat svůj mužský potenciál.Jistá prázdnota ze strany otců narůstá s tím, jak se hroutí staré zvyklosti, při nichž měli synové pravidelný přístup k otcům a kdykoliv je mohli sledovat při jejich aktivitách. Pojem „chybějící“ je chápán jako obsažnější než „nepřítomní“. Termín „chybějící otcové“ naznačuje fyzickou i psycjhologickou absenci otce i jeho nepřítomnost duševní a citovou (s.20).

 

  Následky absence otcovy pozornosti vůči synům se projevují v poruchách identifikace a vytvoření mužské identity. Jistá nepřítomnost otce oslabuje synovu sebejistotu, pocit bezpečí a jeho celkovou schopnost přejít do fáze dospělosti. Pokud otec „chybí“, nedojde ve vývoji k přenosu identifikace z matky na otce – synzuůstává uvězněn v identifikaci s matkou.

 

  Otec i s jeho nedostatky otevírá synovi reálný svět, který nežádá jen dokonalost. Bez otcovské péče mívají synolvé potíže se sexuální identitou, sebeoceněním a sebeprosazením, potlačují nejen svou agresivitu, ale často i své ambice a zvídavost. Homosexualita je u nich častější než u těch, jejichž otcové byli přítomni.

 

  Druhá kapitola „Chybující synové“ ujasňuje profil současného mladého muže, vyrůstajícího bez přirozeného otcovského modelu. Jednotlivé podkapitoly vysvětlují pozadí a celková dramata těchto synů: hrdina, hodný hoch, věčný adolescent, svůdce, homosexuál, feminista, málo milovaný, rebel, zoufalec, zkrachovalec… Jde o to, psychoanalýzou dosáhnout, aby nebyli dále v sevření své postavy (role), aby mohli žít vitálněji a odpovědněji svůj život.

 

  Další dvě kapitoly jsou zamyšlením nad strachem z intimity a potlačené agresivity. Tzv. „chybující synové“ nemají kontakt se svou vnitřní silou, proto trpí strachem z intimity. Tato síla pramení v přirozené agresivitě, k níž otevírá přístup přítomnost otce. Pokud otec chybí, syn bude podléhat zákazům matky, která projevy pudovosti odmítne tolerovat. Animus matky paradoxně otřásá mužskou podstatou syna. Při snaze o potlůačení dynamiky agresivity syna u příliš autoritativních rodičů lze dosáhnout následující kompenzace:

1. agresivita se obrátí dovnitř jako nenávist vůči sobě samému,

2. potlačená agresivita si najde obětního beránka,

3. může se proměnit na kult utlačovatele,

4. agresivita je erotizována.

  Problém s agresivitou mužů neskončí, jen se stane nevědomým. K násilí nevede vědomí síly, agresivity, ale právě její potlačování.

 

  Pátou kapitolu autor nazval „Krev otce“. Zranění mužské identity je nahlížen o z mnoha úhlů, např. i z historicko-kulturního. Nově je chápán rituál kmenového zasvěcení dospívajících mladíků jako pomáhající jim stát se „syny svého otce“. Cílem bylo „oficiálně vymezit separaci od matky a udělat z dospívajícího chlapce muže“ (s.149). Po dočasném odstavení, odloučení, jsou chlapci znovu přijati do společenství ve své nové, mužské identitě. Vnější rituál dává viditelnou podobu vnitřnímu psycho-biologickému procesu. Autor vyjadřuje přesvědčení, že ztráta těchto přechodových rituálů je „duchovní katastrofou“ (s.151). Cílem iniciace a mutilace je totiž posílit mužské ego. Svázanost s jistým utrpením posiluje uvědomění skutečné existence.

 

  Šestá kapitola nazvaná „Blahodárná deprese“ hovoří o iniciaci moderními přechodovými rituály, jejichž řada sahá od nehody až po depresi. Vyjasňuje význam schopnosti muže žít sám a vytvořit si vlastní hnízdo, neboť jinak nemůže žít se ženou, aniž by si z ní udělal matku. Životní krizi, vedoucí k depresi, je třeba akceptovat a prožít naplno. Tak může být odrazovým můstkem ke změně, k tvořivosti, která může překonat vlastní stín.

 

  Poslední, 7. kapitola, předkládá možnost uzdravení. Mladý muž není zodpovědný za svůj objektivní osud. Je ale zodpovědný za to, zda z něj vytěží smysl pro svůj život. Uvědomění si vlastního stínu zničí ideál dokonalosti jedince a pomůže mu přijmout sebe i s tím, co se mu na sobě nelíbí. Naučí se takto přijmout i lidi kolem sebe a svět v celé hloubce existence. Stane se tolerantnější k sobě i jiným. Je nutné přijmout fakt potřebby dlouhé a trpělivé práce na sobě s cílem vytvoření spontánního vztahu se sebou a druhými lidmi.

 

  Terapie mužské identity zasahuje svět emocí, je komplikované a často bolestivá. Dobře se osvědčily i tzv. mužské skupiny a mužská přátelství. Dospělý syn musí „odtruchlit“ své ideální představy o otci. Úkolem těch, kterým tolik scházel otec, je stát se sami otci, jaké si přáli mít, fakticky i v přeneseném slova smyslu. Nastal čas odpustit, otevřít dialog i na imaginární úrovni s otcem a to, co dosud pálí, proměnit ve vzpomínky…

 

  Guy Corneau předkládá odborníkům – psychologům, psychoanalytikům, psychoterapeutům, psychiatrům i pracovníkům jiných pomáhajících profesí – poutavý výklad vysoce aktuálního a citlivého tématu, který může obohatit nejen teoretický systém, ale především praxi s její snahou pomoci. Prostudování uvedené publikace doporučuji i všem studentům v rámci jejich přípravy na uvedenou praxi.

V Olomouci, 6.1.2013

PhDr. Marie Renotiérová, Ph.D.

 

Recenze zpracována pro nakladatelství Portál.