Kniha měsíce 2016-12E-kniha jako dárekSoutěž
Dětská psychoterapie

Dětská psychoterapie

Vaše cena s DPH
477 Kč 429 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Rozebráno


Přihlaste se a nechte si hlídat dostupnost


Autor
Podtitul
Třetí vydání
Ilustrátor
Běloušková, Eliška-obálka
Nakladatel
Portál
ISBN
978-80-7367-710-7
Počet stran / vazba
432 / Pevná
Rok vydání
2010
Kód
21101903
EAN
9788073677107
Obálka v tiskové kvalitě


Psychoterapeutická pomoc dětem má řadu specifik, daných především nutností respektovat ještě více než u dospělých vývojovou situaci dítěte a kontext jeho rodiny. Učebnice podává přehled obecných otázek spojených s psychoterapeutickou pomocí dětem, představuje jednotlivé přístupy a formy terapie i možnosti jejich použití u vybraných skupin poruch (děti nemocné, týrané, užívající drogy aj.). Nové, přepracované a rozšířené vydání knihy tří renomovaných českých autorů vedle základů oboru odráží i vývoj v posledním desetiletí. Výklad je doplněn řadou příkladů a kazuistik.

Také jako e-kniha

  • Nejsou k dispozici


Josef Langmeier; Karel Balcar; Jan Špitz: Dětská psychoterapie - rec. M. Renotiérová
První vydání uvedené publikace byla realizováno již v r. 1989. Vzhledem k novým trendům v oboru vznikla potřeba jejího rozšíření a přepracování. Lze říci, že se autorům podařilo vytvořit skutečně vysoce erudovaný, nově pojatý odborný text.

Kniha je členěna na 6 částí, jsou to:
- Psychoterapeutická problematika dětství a dospívání,
- Individuální psychoterapie,
- Rodinná terapie,
- Skupinová psychoterapie,
- Léčebné společenství,
- Některé speciální úseky psychoterapie u dětí.

V úvodní kapitole se autoři zabývají úlohou psychologických činitelů u dětských problémů a poruch.Upozorňují na příčinné souvislosti různých typů strádání a na vývojově psychologické souvislosti duševních poruch u dětí. Kromě objasnění pojetí současné psychoterapie se autoři zaměřují na obecné problémy psychologické pomoci dětem. Upozorňují, že psychoterapeutická profese patří k psychologicky a eticky rizikovým oborům lidské činnosti. „Listina práv“ pro děti v psychoterapii (s.53) upozorňuje, že děti mají právo nejen na pravdivé informace, ale má být respektováno jejich právo na soukromí, atd.
Kapitola, věnovaná individuální psychoterapii, vysvětluje problematiku sugestivních, racionálně-terapeutických, emocionálních, motivačně terapeutických, behaviorálních a psychofyziologických postupů. Čtenář se např. zamyslí nad možností indikace hypnoterapie u dětí a uvědomí si určitá omezení, výhrady a možné námitky.
Specifický léčebný přístup volí rodinná psychoterapie, kdy „pacientem „ je celá rodinná skupina. Je předpokládáno, že individuální poruchy dítěte (nebo jiného člena rodiny)mají souvislost se skupinovou dynamikou celého rodinného společenství.
Rodinná psychoterapie se snaží o pozitivní změny v narušené rodinné soustavě. Autoři samozřejmě upozorňují i na situace, kdy mohou být některé z technik kontraindikovány (např. při nebezpečí zhroucení labilní rovnováhy adolescenta s hraničním stavem, aj.).
Vhodnost užití skupinové terapie u dětí a mladistvých vyplývá ze základní teze, že jejich vývoj probíhá od samého začátku v sociálním kontextu v různých sociálních interakcích. Má samozřejmě své vývojové aspekty – např. psychoterapie kojenců a batolat je možná jen společně s matkou. Je upozorněno i na specifika chování dětí ve skupině. Ve srovnání s dospělými se vyjadřují bezprostředněji, city dávají najevo více chováním než slovy, negativní emoce a postoje vyjadřují snadněji než dospělí. Terapeut musí přijímat dětské klienty bezvýhradně jako samostatné osobnosti.
V léčebném společenství je východiskem zkušenost, že terapeutický potenciál dětského kolektivu se může uplatnit i v práci s rozsáhlejšími skupinami. Tak lze sdružit např. dětské pacienty a zdravotnické pracovníky celého oddělení v léčebném zařízení. Děti i dospívající mohou uplatnit „zisky“ z psychoterapie v tzv. realitě všedního dne. Přesah do této reality dává terapeutické komunitě charakter socioterapie. Léčebné společenství je psychologicky spojeno pocity sounáležitosti, sociálního naplnění a pocity závislosti.
Speciální úseky v publikaci jsou zaměřené na psychoterapii dětí zanedbaných, deprivovaných, týraných a zneužívaných, s primárně somatickým chronickým onemocněním. Zvláštní kapitoly se zabývají dětmi mentálně retardovanými, psychotickými, s psychosomatickými poruchami a dětmi trpícími závislostmi. Lze jen souhlasit se závěrečnými slovy autorů: Znalost vývojové psychologie by měla být východiskem práce terapeuta. Ale nezbytným předpokladem k ní je „dobrý vztah k dětem, schopnost vmyslit a vcítit se do jejich odlišného myšlenkového a emočního světa a získat si jejich důvěru“ (s.407).Uvedenou učebnici , zaměřenou na dětskou psychoterapii, doporučuji budoucím i stávajícím odborníkům pomáhajících profesí jako jednu ze základní studijní literatury.

PhDr.Marie Renotiérová,Ph.D.
Langmeier J., Balcar K., Špitz J.: Dětská psychoterapie - rec. M. Nakonečný

V předmluvě k vydání této v mnoha směrech důležité knihy autoři zdůrazňují, že „psychoterapie dítěte může užít jen málokteré postupy známé z psychoterapie dospělých, bez významnější modifikace“. Jedním z důvodů tohoto nepochybného rozdílu je, že psychoterapeutova úspěšná práce se slovem předpokládá určitou úroveň vývoje jazyka, které se dosahuje až u starších dětí a dospívajících. Dětský psychoterapeut se proto musí u mladších dětí „více opírat o společnou hru, o různé činnosti, neverbální signály ve vzájemné komunikaci aj.“. To ovšem klade značné nároky i na učebnice dětské psychoterapie, které uvádějí, ať už budoucí terapeuty do jejich činnosti, tak i laiky do chápání tohoto oboru aplikované psychologie, nepochybně jednoho z nejnáročnějších. Kniha-učebnice, která je předmětem toto recenze tento náročný úkol studijního úvodu do dětské psychoterapie nepochybně splňuje. Dokazuje to i její druhé vydání v době, kdy o literaturu tohoto druhu u nás již není nouze.

Autoři nejprve posuzují psychoterapeutickou problematiku dětství a dospívání z různých možných úhlů pohledu (příčiny poruch chování u dětí a dospívajících, jejich tělesné, duševní, duchovní a sociální aspekty a vývojově psychologické souvislosti). Sympaticky a nově působí pasáž o „duchovním zakotvení člověka v oblasti životních hodnot a životního smyslu“, která je v době materiálně-konzumačního životního stylu většiny lidí velmi vhodnou připomínkou. Po podrobném rozboru takových témat jako jsou: pojetí psychoterapie a její cíle a zejména pak problémů dětské psychoterapie (její formy, prostředky a vedení). Je druhá část knihy věnována individuální psychoterapii z hledisek sugestivních a racionálně.terapeutických, emocionálně a motivačně terapeu- tických, behaviorálně-terapeutických a psychofyziologických postupů. Ve třetí části knihy je podrobně prezentována rodinná terapie, opět z hlediska několika možných přístupů (behaviorálního, „experienciálně-komunikačního“, strukturního a systemické- ho). Čtvrtá část je věnována formám skupinové psychoterapie (hra, skupinová činnost, „rozhovorová“ a „rodičovská diskusní“ forma). Pátá část obsahuje „pojetí a praxi léčebného společenství s dětmi“ a je velmi informativní a podnětná v zavádění nových hledisek a vztahů mezi psychoterapií a socioterapií). Poslední část knihy pojednává o některých zvláštních kategoriích dětí vyžadujících psychoterapii (děti zanedbané a deprivované, týrané a zneužívané, mentálně retardované, a další). Kniha je víc než odložitelnou učebnicí, je to trvale použitelná cenná příručka.

Prof. PhDr. Milan Nakonečný

Ztráta nejen pro českou psychologii
Během letních prázdnin zemřel další z našich autorů, prof. PhDr. Josef Langmeier, CSc., spoluautor knihy Dětská psychoterapie, světově uznávaný odborník v oblasti klinické, dětské a vývojové psychologie. Spolu s prof. Matějčkem provedl řadu výzkumů deprivace a subdeprivace, neobyčejně významných jak z vědeckého, tak z praktického hlediska.

Obě tyto významné osobnosti se potkali v Sociodiagnostickém ústavu v Praze, jehož úkolem bylo sledovat mimo jiné vývoj dětí v kojeneckých ústavech a v dětských domovech. Na základě pravidelného a mnohaletého sledování vývoje dětí v dětských domovech, tedy v podmínkách, v nimž jim bylo odepřeno naplňování mnoha základních potřeb duševní a sociální povahy, se jim podařilo dokázat, že ústavní výchova představuje závažné ohrožení duševního a sociálního vývoje dětí a její negativní důsledky poznamenávají tyto děti až do dospělosti.

Prof. PhDr. Josef Langmeier, CSc., byl členem lékařské fakulty Univerzity Karlovy, kde prováděl výzkumnou činnost a svým neutuchajícím zájmem o obor se podílel na vzdělání a formování profesní i lidské osobnosti mnoha mladých studentů.

Alespoň touto cestou mu knižní redakce nakladatelství Portál vyjádřuje hlubokou úctu a poděkování za spolupráci.


Recenze PhDr.Marie Renotiérové,Ph.D. na knihu kolektivu autorů Josefa Langmeiera; Karla Balcara a Jana Špitze Dětská psychoterapie:


První vydání uvedené publikace byla realizováno již v r. 1989. Vzhledem k novým trendům v oboru vznikla potřeba jejího rozšíření a přepracování. Lze říci, že se autorům podařilo vytvořit skutečně vysoce erudovaný, nově pojatý odborný text.

Kniha je členěna na 6 částí, jsou to:
- Psychoterapeutická problematika dětství a dospívání,
- Individuální psychoterapie,
- Rodinná terapie,
- Skupinová psychoterapie,
- Léčebné společenství,
- Některé speciální úseky psychoterapie u dětí.

V úvodní kapitole se autoři zabývají úlohou psychologických činitelů u dětských problémů a poruch.Upozorňují na příčinné souvislosti různých typů strádání a na vývojově psychologické souvislosti duševních poruch u dětí. Kromě objasnění pojetí současné psychoterapie se autoři zaměřují na obecné problémy psychologické pomoci dětem. Upozorňují, že psychoterapeutická profese patří k psychologicky a eticky rizikovým oborům lidské činnosti. „Listina práv“ pro děti v psychoterapii (s.53) upozorňuje, že děti mají právo nejen na pravdivé informace, ale má být respektováno jejich právo na soukromí, atd. Kapitola, věnovaná individuální psychoterapii, vysvětluje problematiku sugestivních, racionálně-terapeutických, emocionálních, motivačně terapeutických, behaviorálních a psychofyziologických postupů. Čtenář se např. zamyslí nad možností indikace hypnoterapie u dětí a uvědomí si určitá omezení, výhrady a možné námitky.
Specifický léčebný přístup volí rodinná psychoterapie, kdy „pacientem „ je celá rodinná skupina. Je předpokládáno, že individuální poruchy dítěte (nebo jiného člena rodiny)mají souvislost se skupinovou dynamikou celého rodinného společenství.
Rodinná psychoterapie se snaží o pozitivní změny v narušené rodinné soustavě. Autoři samozřejmě upozorňují i na situace, kdy mohou být některé z technik kontraindikovány (např. při nebezpečí zhroucení labilní rovnováhy adolescenta s hraničním stavem, aj.).
Vhodnost užití skupinové terapie u dětí a mladistvých vyplývá ze základní teze, že jejich vývoj probíhá od samého začátku v sociálním kontextu v různých sociálních interakcích. Má samozřejmě své vývojové aspekty – např. psychoterapie kojenců a batolat je možná jen společně s matkou. Je upozorněno i na specifika chování dětí ve skupině. Ve srovnání s dospělými se vyjadřují bezprostředněji, city dávají najevo více chováním než slovy, negativní emoce a postoje vyjadřují snadněji než dospělí. Terapeut musí přijímat dětské klienty bezvýhradně jako samostatné osobnosti.
V léčebném společenství je východiskem zkušenost, že terapeutický potenciál dětského kolektivu se může uplatnit i v práci s rozsáhlejšími skupinami. Tak lze sdružit např. dětské pacienty a zdravotnické pracovníky celého oddělení v léčebném zařízení. Děti i dospívající mohou uplatnit „zisky“ z psychoterapie v tzv. realitě všedního dne. Přesah do této reality dává terapeutické komunitě charakter socioterapie. Léčebné společenství je psychologicky spojeno pocity sounáležitosti, sociálního naplnění a pocity závislosti.
Speciální úseky v publikaci jsou zaměřené na psychoterapii dětí zanedbaných, deprivovaných, týraných a zneužívaných, s primárně somatickým chronickým onemocněním. Zvláštní kapitoly se zabývají dětmi mentálně retardovanými, psychotickými, s psychosomatickými poruchami a dětmi trpícími závislostmi. Lze jen souhlasit se závěrečnými slovy autorů: Znalost vývojové psychologie by měla být východiskem práce terapeuta. Ale nezbytným předpokladem k ní je „dobrý vztah k dětem, schopnost vmyslit a vcítit se do jejich odlišného myšlenkového a emočního světa a získat si jejich důvěru“ (s.407).Uvedenou učebnici , zaměřenou na dětskou psychoterapii, doporučuji budoucím i stávajícím odborníkům pomáhajících profesí jako jednu ze základní studijní literatury.

PhDr.Marie Renotiérová,Ph.D.

Kniha také k vypůjčení v elektronické podobě na Flexibookstore.cz