Kniha měsíce 2017-02Nevěřte tvořivýmKlokArtEdiční plán 2017H1Den D v e-shopu 2017-02Viktorka Lipník
Duka Dominik: Tradice, která je výzvou

Duka Dominik: Tradice, která je výzvou

Vaše cena s DPH
269 Kč 215 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Skladem

Košík

Autor
Podtitul
Tradice, která je výzvou
Nakladatel
Portál
ISBN
978-80-262-0055-0
Počet stran / vazba
192 / Pevná
Rok vydání
2011
Kód
14103901
EAN
9788026200550
Obálka v tiskové kvalitě


V knižním rozhovoru reflektují jeho autoři témata, která jsou současnému pražskému arcibiskupovi drahá: smysl tradice, zvláště katolické v kontextu moderních českých a evropských dějin, kořeny víry a věrnosti církvi, dějiny domikánského řádu a jeho přínos do mozaiky církevní minulosti i současnosti. V knize se odrážejí hluboké historické znalosti současného nástupce svatého Vojtěcha a arcibiskupském stolci, jeho dnešní názory na českou společnost a stát, na stav dialogu státu a církve. Široký záběr rozhovoru dává jedinečným způsobem nahlédnout do myšlenkového světa Dominika Duky, současné hlavy české katolické církve.
Mons. Dominik Duka OP (1943, Hradec Králové) je 36. arcibiskup pražský, metropolita a primas český (jmenován 13. února 2010). Dne 22. června 1970 přijal kněžské svěcení. Po odnětí státního souhlasu pracoval patnáct let v plzeňské Škodovce. Za ilegální činnost byl patnáct měsíců vězněn v Plzni-Borech. Byl provinciálem České provincie dominikánů (1986–1998), 24. biskupem královéhradeckým (1998–2010). V dubnu 2010 byl zvolen předsedou České biskupské konference.
Tomasz Dostatni (1964) je dominikánský kněz, publicista, v devadesátých letech působil v Praze, kde se zasloužil o rozvoj česko-polských vztahů mezi umělci a intelektuály. Žije v polském Lublinu, kde stojí v čele nadace Ponad granicami. Je autorem několika knih (v češtině vyšel knižní rozhovor s Tomášem Halíkem Smířená různost, Portál, 2010).
Jaroslav Šubrt je šéfredaktor přílohy Katolického týdeníku Perspektivy. Překládá z polštiny.

Duka Dominik: Tradice, která je výzvou
Duka Dominik: Tradice, která je výzvou
Duka Dominik: Tradice, která je výzvou
Duka Dominik: Tradice, která je výzvou
Duka Dominik: Tradice, která je výzvou
Duka Dominik: Tradice, která je výzvou


Dominik Duka – Tomasz Dostatni, Jaroslav Šubrt: Tradice, která je výzvou – rec. M.T. Zikmund

Arcibiskup Duka neotřele o dějinách

Nezbloudit v přítomnosti – i tak by se dala nazvat snaha pražského arcibiskupa Dominika Duky nabídnout v právě vydaném knižním rozhovoru několik originálních sond do novějších i starších dějin české církve. Neboť porozumět dnešku nelze jinak než přemýšlivým ohlédnutím za včerejškem i tvůrčím navazováním na dědictví otců. To je ostatně smysl Tradice, která je výzvou, jak tuto knihu nazvali spoluautoři rozhovoru P. Tomasz Dostatni OP a Jaroslav Šubrt, odpovědný redaktor přílohy KT Perspektivy.

Rozhovor s českým primasem je hozenou rukavicí všem, kteří - podobně jako arcibiskup Duka - považují rozvažování o tradici a kontinuitě našeho národa a církve za důležité. A které to baví – to je ostatně jeden z dojmů čtenáře této knihy, že dějiny nemusí být nudné, ale naopak inspirující a vzrušující, zejména když dotazovaný vyjadřuje své názory bez obalu a místy i provokativně. V lecčems se tu čtenář poučí. Třeba v otázce hodnocení Mistra Jana Husa. Duka správně konstatuje, že nauka o církvi kostnického mučedníka se stala slepou uličkou, takže na ni nemá dnes kdo navazovat. Ostatně už i husitství samo se ubíralo zčásti jinými cestami než Hus sám.

Cenné je také zpochybnění „tradičního“ klišé o ladné symbióze habsburského trůnu a katolické církve. Týká se to jak otázky konkordátu, tak rakouských škol, které se podle pražského arcibiskupa staly nejvlastnějším „bojištěm mezi církví a státem“. Zajímavé jsou i Dukovy postřehy k první republice a k Mnichovu, zejména připomenutí, že Vatikán Mnichov nikdy neuznal. Spíše překvapivě působí jeho až takřka bezvýhradná úcta k Edvardu Benešovi. Obzvláště přínosné jsou zde kapitoly věnované církvi za doby vlády komunistické strany, zejména když se po roce 1968 do dění aktivně zapojí i „zpovídaný“ sám. Přináší zde neotřelé pohledy na tehdejší situaci církve a také na některé postavy, jako např. Metoděje Habáně nebo kardinála Tomáška. A způsobně vykreslen je zde i mezinárodní kontext našeho katolicismu, a to zejména vlivy francouzské, německé a polské.

PROVOKATIVNÍ OTÁZKY

Pražský arcibiskup do tohoto rozhovoru vnesl zároveň i několik svérázných pohledů, o nichž je třeba vést další rozhovor. Například je sporná jeho pochvala josefinismu za „dokončení rekatolizace“. Anebo jeho tvrzení, že „otázky demokracie, tolerance, pluralitní společnosti a náboženské svobody nebyly vlastní ani katolíkům, ani husitům, ani utrakvistům nebo protestantům doby barokní“, visí trochu ve vzduchu. Měl by je více doložit, neboť jinak koliduje s faktem, který lze sotva zpochybnit, že to byly právě protestantské stavy, které v roce 1609 vymohly na císaři Rudolfovi Majestát zaručující náboženskou svobodu zároveň pro katolíky i evangelíky (ti byli tehdy ve většině). Některé teze či myšlenky jsou zkrátka nedořečené, jen provokativně nahozené a bylo by potřeba jim věnovat víc prostoru, např. jak to bylo s Masarykovým vztahem k církvím, nebo pasáž o J. L. Hromádkovi, klíčové ekumenické postavě, jejíž význam přesáhl domácí poměry a která jistě neměla představu, že „ve světě zavládne jedno jediné křesťanství jeho konfese“. Na druhé straně takto ne zcela uhlazený rozhovor zesiluje jeho autentičnost a přitažlivost.

Celkově toto přemýšlení nad dějinami lze jen uvítat, neboť nás vybízí, abychom hledali a znovu nacházeli duchovní orientaci v současné spletité situaci sekularizovaného Česka a Evropy. Čtenář v této graficky pěkné knize ocení i vysvětlující poznámky pod čarou, jakož i četné fotografie dokreslující život této přední osobnosti české církve, která leccos nového prozradí i o dějinách dominikánského řádu v naší zemi.

13.12.2016

www.katolik.cz/recenze/view.asp?cis=65

Dostatni, Tomasz; Šubrt, Jaroslav; Duka, Dominik: Duka Dominik: Tradice, která je výzvou

Karel Kašpárek

Kniha rozhovorů dvojice publicistů – českého a polského (Jaroslav Šubrt a Tomasz Dostatni) - s primasem českým, která vznikla v klášteře v Jablonném v Podještědí. Autoři hovoří s o. Dominikem Dukou o smyslu tradice, kořenech víry a věrnosti církvi, dějinách dominikánského řádu, probírají také jeho názory na minulost naší církve, českou společnost a stát, stav dialogu státu a církve apod. Široký záběr rozhovoru dává jedinečným způsobem nahlédnout do myšlenkového světa kardinála Duky. Osobně mě překvapil široký rozhled pana kardinála i jeho povědomí o skutečném stavu církve dnes u nás. Zároveň to však vzbudilo otázku, proč tyto skutečnosti – alespoň jak to vnímám já – jsou jen málo reflektovány. Úryvek : Jaký je váš názor na kategoriální pastoraci, o níž se dnes občas hovoří ? Pro část církve je farnost a farní pastorace určitou modlou. Odvážím se tvrdit, že farnosti jsou zhruba ze sedmdesáti procent památkové chráněné artefakty, které existují jenom v pojetí památkářů, a nikoli v životě. Současná mobilita a migrace lidí nedávají možnost setkat se s nimi v běžném pastoračním provozu. Na druhou stranu těch třicet procent farností nezbytně potřebujeme, protože je to základní síť, kde máme záchytné body. Lokální pastorace bývá někdy pasivní. Kněží čekají, až lidé přijdou. Kdežto kategoriální pastorace musí být založena na aktivním přístupu – musíme jít za člověkem a vstoupit do jeho života.