Kniha měsíce 2017-03Souboje barevVP sleva Collegium 2017-03KlokArt 2017-03Výstava Karel 2017-03
Dynamika duševní nemoci

Dynamika duševní nemoci

Vaše cena s DPH
219 Kč 197 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Rozebráno


Přihlaste se a nechte si hlídat dostupnost


Autor
Překladatel
Lorenc, Jan
Nakladatel
Portál
ISBN
80-7178-992-5
Počet stran / vazba
128 / Brožovaná
Rok vydání
2005
Kód
13304501
EAN
9788071789925
Obálka v tiskové kvalitě


Autor vychází z předpokladu, že mnohé pozorovatelné psychotické a mnohé nepsychotické psychické poruchy nejsou přímými důsledky faktických nebo hypotetických biologických defektů nebo psychologických traumatizací, ale představují spíše reakci, často velmi komplikovanou, která je tvořena komplexním systémem obranných a kompenzačních dějů. Na poli psychiatrie dnes jednoznačně převažuje somatický a přísně popisně orientovaný přístup. I přesto je poměrně častý zájem o psychodynamiku v oblasti psychiatrických onemocnění. Kniha proto chce uspokojit zájem těch čtenářů, kterým nedokáže "biologická psychiatrie", navzdory jejím nepopiratelným pokrokům v posledních desetiletích, odpovědět na jejich otázky. Mentzosem nabízené psychodynamické modely umožňují hlubší vhled do dynamiky duševní nemoci a léčebného přístupu k ní.



Stavros Mentzos: Dynamika duševní nemoci

Kniha Stavrose Mentzose je věnována možnosti psychoterapeutické intervence u psychotických pacientů, což je letitý evergreen psychodynamiků i bezedné zřídlo neúspěchů, neboť právě v této oblasti tabletky pomohly tam, kde 20 let analýzy nic nesvedlo. Tomu odpovídá i Metzosova předmluva užívající místy slovník ufologie či podobné trucivědy, domněle shora potlačované, ale zdola žádané a oslavované. Psychotické reakce nejsou biologické defekty nebo psychická traumata, ale komplikované reakce. V Pokusu o integraci se dokonce píše, že halucinace v deliriu mají zjevně funkci konkretizovat extrémní difúzní úzkost z dezintegrace. Nicméně v dalších kapitolách vyplyne, že autor (též lékař) není stoupencem antipsychiatrického hnutí a dokonce vystupuje pro nezbytnost medikamentózní léčky.
Po již zmíněném integrování psychodynamického přístupu do moderní psychiatrie se autor věnuje psychotické dynamice. Objekt je nepřátelský, protože existuje. Psychotik se bojí, že bude pozřen objektem. Mentzos ví, o čem píše, jak je patrné z poznámek o jeho vlastních službách na klinice.
Postupně se čtenáři vyjevuje vývojový model psychóz: Ukazuje se, že regrese má za daných okolností skutečně adaptivní ráz - sice relativní, ale je vždy přítomný. Regresi je třeba sledovat na úrovni Já. Celá kniha vychází z předpokladu, že velmi malé dítě i psychotik má racionální/zdravé jádro a jen jisté vývojové úkoly nedokáže zvládnout. Zde je patrně rozpor s biologickým přístupem, vady v mozku mohou být kdekoli.
U psychóz není konflikt vytěsněn, ale odštěpen. Neurotik se, dle Freuda, vzdává "verbální" představy, zatímco psychotik se vzdává "věcné" představy. Zde autor ukázal, nakolik je "léčba mluvením" na hraně užitelnosti. Podkapitola afektivní psychózy však znamená odklon od schizofrenie k depresi.
Mentzos se v dalším zabývá členěním depresí na neurotické a psychotické - rozdíl nevidí v druhu konfliktu, ale způsobu zpracování a struktuře Já. Produktivní symptomatiku považuje za rekonstrukci světa a self namísto ztracených a obětovaných částí sebe a objektů, respektive není jen výsledkem obranných mechanismů, ale také náhradní metodou splnění přání.
Zhruba v tomto stádiu je začleněna kapitola o individuální psychoterapii psychóz, po trojicích jsou zmíněny postupy, které lze doporučit a léčebné metody, jež nelze doporučit . Kromě již zmíněné nutnosti medikace Mentzos připomíná, že samotnou láskou a všeobecným lidským porozuměním nemůžeme psychotickému pacientovi pomoci.
Následuje detailnější popis dynamiky afektivních psychóz. Není-li míra uznání a akceptace (narcistický import) naplněna, dochází k ohrožení sebeúcty, z čehož plynou dvě řešení: Regrese ke grandióznímu self anebo archaickému Já. Na jména Kernberg a Kohut narazí čtenář dosti často. Reakce na odmítnutí a frustraci jsou shrnuty v ukázce Afektivní psychóza, schizofrenie a neurotická deprese.
Mentzos představuje i hypotézu členění bipolární a monopolární deprese. Pokud je Nadjá otcovského původu, je možné jej na čas (v manické fázi) sesadit, zatímco mateřské, archaičtější Nadjá sesadit nelze, jeho exkomunikace by vykázala objekt.
V dalším autor do systému depresivních psychóz začleňuje bulimii (zabraňuje jejich vzniku nebo je nahrazuje) i další poruchy. Pomocí výše uvedeného Mentzos definuje svůj trojdimenzionální model psychodynamiky psychických poruch rozčleněný podle os struktura Já, druh konfliktu a způsob zpracování. (Ani příklad Moneyho pádu jej však neodradil od umisťování tvorby pohlavní identity do pátého roku života.)
Zbytek knihy tvoří poznámky ke tvorbě charakteru a vztah mezi intrapsychickým a institucionálním násilím, kde uvádí i několik vizionářských postřehů: Členové vládnoucí vrstvy se slabou integrací self realizují prostřednictvím institucí nejenom materiální zisky, nýbrž kompenzují také svá narcistická zranění a externalizují své intrapsychické konflikty.

RNDr. Jaromír Kopeček, Ph.D.

Stavros Mentzos: Dynamika duševní nemoci

Autor této knihy, německý psychiatr byl k nám již uveden překladem jeho knihy Rozumíme sami sobě ? (Nakl. Lidové noviny, 2000) a byl pro mnohé zájemce o psychologii objevem pro své pozoruhodné hlubinně psychologické pojetí „neurotického zpracování konfliktů“. Také kniha, která je předmětem této recenze se týká intrapsychických konfliktů, ale zasazených do širších souvislostí etiopatogenese psychických poruch vůbec. Mentzos reprezentuje směr hlubinné psychologie, který by bylo možno označit, spolu se starším významným německým psychiatzrem G. Ewaldem (1954), za biologicko-antropologický či existenciální, protože se snaží překonávat dnes hodně rozšířený jednostranný biologismus ve výkladu genese psychických poruch. Autor sám označuje svůj přístup jako „integraci“ (rozumí se biologického a psychologicko-antropologicko hlediska) a poukazuje na to, že se opírá o jeho klinické a terapeutické zkušenosti. Současně se svým pojetím pokouší překonat omezenost převahy úzce deskriptivního přístupu k psychickým poruchám.

Obsahem knihy jsou vybrané druhy psychických poruch (afektivní psychóza, schizofrenie, neurotická deprese), jejich etiologie, vnitřní dynamika, psychoterapie a úvahy o konceptu „poruchy osobnosti“. Popis a výklad těchto témat je provázen zajímavými kazuistikami. Klíčem k autorově pojetí dané problematiky je druhá kapitola o „modelu konfliktu a psychotické dynamice“; autor polemizuje s tradičním psychoanalytickým pojetím, v němž je rozhodující role přisuzována „defektu, slabosti já“, nikoli konfliktu a obraně jako činitelích psychických poruch (egopsychologická orientace psychoanalýzy). Tento tradiční model „je do určité míry prospěšný, nevytváří však ´smysluplný´ obraz celku“. Ten se autor pokusil podat a klinicky doložit sám. Vychází z principu bipolarity (např. mezi narcistickými a objektovými tendencemi) a její integrace; traumatizací narušená integrace pak mobilizuje určité strategie kompenzace, jakou jsou např. „narcistické stažení“ nebo „objektní hlad“. Autorovo pojetí vhodně doplňuje jeho „ilustrativní kazuistika“. V předposlední kapitole se vyrovnává s pojetím „poruch osobnosti“: diskutuje otázku zda je tento termín vůbec vhodný, jasně vymezovaný a vyjadřuje, vzhledem k „širokému spektru“ znaků, „samostatnou psychiatrickou diagnózu“. Soudí, že má velký významový rozsah (kromě psychopatií a neurotických charakterů také „charakterové změny u epilepsie a organických psychóz a další). V souvislosti s tím autor dospívá k „trojdimensionálnímu modelu“ psychických poruch; tvoří ho: „povaha já“ (stupeň integrace a atd.), „druh základního konfliktu“ a „způsob patologického zpracování tohoto konfliktu“. Zajímavá a v mnoha směrech objevná kniha.

prof. PhDr. Milan Nakonečný