Viktorka HodonínKniha měsíce 2016-08Obejměte svého vnitřního kritika
Evoluční psychologie člověka

Evoluční psychologie člověka

Vaše cena s DPH
795 Kč 716 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Skladem

Košík

Autor
Překladatel
Lindová, J.; Kanótz, R.; Stibral, K.
Nakladatel
Portál
ISBN
978-80-7178-969-7
Počet stran / vazba
512 / Pevná
Rok vydání
2007
Kód
21106101
EAN
9788071789697
Obálka v tiskové kvalitě


Evoluční psychologie člověka
Evoluční psychologie je nový vědní obor, který vznikl přibližně před třiceti lety. Tato disciplína se velmi rychle rozvíjí a za poměrně krátkou dobu si v rámci psychologie vydobyla nepřehlédnutelné postavení. Podle evoluční psychologie se při vývoji psychických procesů a vlastností uplatňoval přírodní výběr, stejně jako při vývoji biologických mechanismů. Tímto mechanismem se přenášejí vlastnosti, které se osvědčily pro přežití či pro zvýšení populace. Evoluční psychologie se zabývá například chováním při výběru partnera, sexuálním a rodičovským chováním, altruismem. Moderní učebnice vycházející z nejnovějších výzkumů pokrývá celou oblast evoluční psychologie člověka, včetně vývoje jazyka a kognitivních procesů. Výklad je přehledně strukturován a je doplněn množstvím grafů a tabulek. Kniha je určena pro psychology, biology a studenty těchto oborů.

Evoluční psychologie člověka
Evoluční psychologie člověka
Evoluční psychologie člověka
Evoluční psychologie člověka
Evoluční psychologie člověka
Evoluční psychologie člověka
Evoluční psychologie člověka
Louise Barrett; Robin Dunbar; John Lyccett: Evoluční psychologie člověka

Šířícímu se zájmu o evoluční psychologii vyhovují nakladatelství se zaměřením na odbornou psychologickou literaturu překlady obsáhlých děl v angličtině. Zatímco v Německu a Polsku si přeložili monografii D.M. Busse (2004), u nás vyšlo dílo tří renomovaných autorů, které je stejně obsáhlé, ale má přednost v tom, že je více koncentrováno na sociálně psychologickou tématiku, zatímco Buss (Evolutionäre Psychologie)je více zaměřen na biologické aspekty evoluční psychologie (jak to konec konců plyne i z rozdílu v názvu obou srovnávaných knih). Pro český překlad vybraná kniha je tedy, tak říkajíc, více psychologická, což jistě uvítá většina zájemců z řad psychologů.
Předmětné dílo, bohatě ilustrované obrázky, vhodně doplněné rámečky a na konci slovníčkem a vůbec pečlivě didakticky pojaté, je rozděleno do třinácti částí. První z nich pojednává obecně o evolučním přístupu k lidskému chování, druhá o základech evoluční teorie a o některých evolučních strategiích, třetí se zabývá velmi obsáhlou problematikou příbuzenství a další části jsou nazvány (užíváme zde většinu originálních názvů): reciprocita a sdílení, volba partnera a pohlavní výběr, omezení plynoucí z životní historie a reprodukční rozhodování (tj. problematika optimální velikosti rodiny, dědění majetku a další), strategie v rodičovských investicích, manželství a dědictví, jedinec ve společnosti, vývoj poznávacích procesů a „modulární mozek“, sociální poznávání a jeho vývoj, jazyk a kulturní evoluce. Omezíme-li se na psychologicky nejzávažnější a nejatraktivnější témata uvnitř výše uvedených částí, můžeme zde, kromě mnoha jiného, najít v rámečcích pojednání o: altruismu, „evoluci partnerského svazku“, porodnosti (zahrnující problém celibátu a homosexuality), reprodukční strategii, „jistotě otcovství a sexuální žárlivosti“, o fylogenetické perspektivě „manželství a dědění majetku“, o „sebestrukturujících principech ve společnosti“, „jednoduchých pravidlech, která nás dělají chytrými“, o teorii mysli, a „psychologických mechanismech kulturního přenosu“. Oproti vážnému Bussovi, se autoři dané knihy nerozpakují podat množství zajímavých poznatků v lehce humorně nazvaných rámečcích jako např.: „Kdy se vyplatí jančit jako berserk ?“(vikingští „berserkové“ od nichž je odvozeno angl.“go berserk“, volně přel. „zjančit se“), „Existuje pud k šíření drbů ?“, „Evoluce plyšového medvídka“ (v rámci výkladu o vlivech kultury) a další.
Kniha jistě vzbudí pozornost u obhájců i odpůrců evoluční psychologie, protože přináší množství materiálu, který může být oběma stranami analyzován věcně a bez předsudků.

Prof. PhDr. Milan Nakonečný

Evoluce plyšového medvídka
Kniha Evoluční psychologie člověka přináší ucelený pohled na chování člověka při výběru partnera, jeho sexuální chování či rodičovské chování. Odborný text, který doprovází množství tabulek a grafů, obsahuje i mnoho perliček jako je například "Evoluce plyšového medvídka." Nejde o vtip. Jde o seriózní a vědecky podložený výzkum.

Nejen člověk prochází evolucí. Evoluci můžeme zaznamenat u ledasčeho - tedy i u plyšového medvídka. Plyšový medvídek je totiž obrovský fenomén. Dalo by se říci celebrita, protože ho zná každý a každý dozajista nějakého v dětství měl. Jeho vývoj v průběhu minulého století dokumentuje následující ukázka:

Evoluce plyšového medvídka

Kulturní změna může být řízena adaptací na existující genetické predispozice. Jedním z příkladů je fenomén, na němž jsme se všichni pravděpodobně podíleli: evoluce plyšového medvídka. Když byli medvídci na počátku prvního desetiletí 20. století poprvé vyvinuti, velmi se podobali medvědům s protáhlými čumáky a nízkými čely. Hinde a Barden (1985) ale ukázali, že s postupem století se jejich zjev stále více přibližoval dětem se zkrácenými nosy a vyššími čely (obr. 13.5).
Podoba plyšového medvídka zcela zřejmě není geneticky zděděným znakem, můžeme si proto být jisti, že se zde setkáváme s kulturním znakem. Přesto se však jedná o kulturní znak, který je podle všeho ovládán jiným, původně genetickým znakem, konkrétně podněty, které nás v dětském věku přitahují (vysoká čela a malé obličeje). Podle pravděpodobného vysvětlení reagují tvůrci plyšového medvídka při vytváření jeho verze pro novou sezonu na minulé nákupní vzorce svých zákazníků. Lépe prodávané podoby se příští rok kopírují a adaptují častěji než ty, které jsou medvědům podobnější, ale zůstávají neprodány na pultech. Morris et al. (1995) používali paradigma vynucené volby (forced-choice paradigm), aby posoudili preference 4–8letých dětí pro medvídky s kontrastními rysy. Zjistili, že zatímco se vzrůstajícím věkem rostla obliba medvídků s dětskými rysy, u mladších dětí se tato preference nevyskytovala. Jejich závěrem proto bylo, že se musí jednat o preference dospělých, které znázorňuje obr. 13.5.

Hughes (1988) ukázal, že když se jedinci rozhodnou spolčovat, činí tak na bázi sdílených genetických vztahů se členy věkové skupiny dospívajících (skupiny, kohorty, s největší reprodukční hodnotou; kapitola 3). Tato skupina se však s každou generací mění, zajištění jakékoli stálosti a koherence pro příbuzenské uskupení se tedy ztěžuje. Tento problém je řešen navázáním rodokmenu na nějakého vzdáleného předka, který poskytuje pevný bod, v němž uskupování nachází svůj skutečný původ. Hughes matematicky ukázal, že ve skutečnosti nezáleží na tom, kdo byl tímto kotvícím bodem, jakmile se jedná o dobu alespoň tři generace nazpět. Mohl tudíž do svých rodokmenů zahrnout jako mytické předky i slunce a měsíc, aniž by to jakýmkoli způsobem ovlivnilo příbuzenské vztahy v rámci skupiny žijících jedinců. Jinými slovy, tento výchozí bod rodokmenu by mohla zastupovat jakákoli osoba či věc, a stejně by rodokmenu poskytovala koherenci a stabilitu. Konkrétní výběr se pak může od jedné skupiny ke druhé různit jako důsledek memetického driftu (nebo dokonce memetické selekce v tom smyslu, aby zvolený předek zapadal do zbývající části kulturního univerza skupiny).
Jedná se zde o to, že mýty (či memy) poskytují rámec či příběh, který dává jednotnost a koherentnost těm rysům reálné životní zkušenosti, jež by jinak postrádaly jasné a snadno zapamatovatelné ospravedlnění. A to pravděpodobně proto, že jsme natolik pokročili v sofistikovanosti kultury, že již nerozumíme původním fyzikálním a biologickým zákonům.

Obrázek 13.5
Tvar obličeje plyšového medvídka se stává od prvního desetiletí 20. století, kdy byli první z nich vyrobeni, podobný dětskému. Odráží se to na (a) zvětšení velikosti čela (uváděno jako poměr vzdáleností očí a temena hlavy a očí a brady) a (b) zmenšení délky čumáku (uváděno jako poměr délky nosu a celkové výšky hlavy). Plné kruhy označují jednotlivé medvídky v Národním muzeu v Cambridgi zakreslené vzhledem k datu výroby. Prázdné kruhy označují data pro vzorky medvídků v prodeji obchodů v Cambridgi. Převzato se svolením z: Hinde a Barden (1985).