Viktorka HodonínKniha měsíce 2016-07Piráti z Ledového moře
Filosofická antropologie

Filosofická antropologie

Vaše cena s DPH
329 Kč 296 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Rozebráno


Přihlaste se a nechte si hlídat dostupnost


Autor
Podtitul
Člověk jako osoba
Nakladatel
Portál
ISBN
978-80-7367-422-9
Počet stran / vazba
224 / Brožovaná
Rok vydání
2008
Kód
21200404
EAN
9788073674229
Obálka v tiskové kvalitě


Jedinečnost našeho lidského života, jeho všední běh i mimořádné události před nás staví otázky, na něž nám vědní obory nedávají dostatečnou odpověď. Ještě intenzivněji se s těmito otázkami setkávají pracovníci pomáhajících profesí, kteří spoluutvářejí osobnost dětí nebo se věnují lidem nemocným, postiženým, nějakým způsobem vykořeněným a nešťastným. Zkušený autor v této knize ukazuje, jak v uvažování o těchto otázkách pomáhá filosofie, zejména její fenomenologická tradice. Nejprve podává přehled současných vědních poznatků antropologie, demografie, etologie a sociolingvistiky a dalších oborů studujících člověka z dílčích perspektiv. Na jejich základě pak usiluje o sjednocující obraz člověka jako (jedinečné) osoby, který by čtenáři pomohl při dotváření vlastního života i při odborné práci ve prospěch druhých lidí.

Prof. PhDr. Jan Sokol, Ph.D., CSc., je filosof, překladatel filosofických textů, vysokoškolský pedagog a publicista. Byl poslancem Federálního shromáždění v letech 1990–1992, ministrem školství v Tošovského vládě r. 1998 a kandidátem na prezidenta České republiky v r. 2003. Spolu s Jiřím Němcem a Ladislavem Hejdánkem patřil od 60. let minulého století k nejvýraznějším představitelům křesťanských intelektuálů v disentu, patřil k prvním signatářům Charty 77 a po sametové revoluci byl zvolen do Federálního shromáždění ČSFR. Je jedním z výrazných současných českých křesťanských intelektuálů. Zabývá se hlavně filosofickou antropologií, dějinami náboženství a antropologií institucí. Přednáší na četných českých i zahraničních universitách, zejména na evropská a filosofická témata. V letech 2000–2007 byl prvním děkanem Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy.
Je autorem řady publikací a textů. V Portálu vyšly Člověk a náboženství (2004) a knižní rozhovor s J. Beránkem Nebát se a nekrást (2003).


Také jako e-kniha

  • Nejsou k dispozici
Nomen omen?
Jméno je s osobou spojeno daleko hlouběji a intimněji, než by se na první pohled zdálo. Staré společnosti dávaly jména až dospělým lidem, nejčastěji jako součást rituálu dospělosti či přijímání do kmene. Tam, kde se další životní fáze či "přechody" pokládaly za jakousi výměnu osoby, měnila se při těchto příležitostech i jména.

S tím, jak se jméno chápe, souvisí i to, co znamená. V přirodních společnostech jsou to zprvu nejspíš jména "totemická", často individualizovaná přídavným jménem. Ještě ve starém Římě se malé děti jen číslovaly (odtud jména Secundus nebo Sexus) a otroci vlastní jména vůbec neměli: nebyli právními osobami, a k ničemu je tedy nepotřebovali. Vyloženě "programová" jsou jména svobodných můžů v Evropě před příchodem křesťanství. Jsou bezprostředně srozumitelná a obvykle vyjadřují ambice či zaměření příslušné osoby.
V době, kdy u nás vznikala příjmení, tj. od 15. století, už hrály velkou roli i charakteristiky čistě světské, například povolání (Krejčí, Kolář) a v české oblasti zejména přezdívky (Šilhán, Kepka, Brzobohatý). Česká specialita jsou i jména ptačí (Brabec, Čížek, Kohout, Strnad), i cizokrajná (Pelikán, Papoušek).
V současných společnostech má každý právo, aby si své jméno dal změnit, a pokládá se to za běžný administrativní úkon. Přesto se to dělá jen vzácně. Většinou cítíme, že změnit si jméno není jen pouhá formalita a snad z respektu ke svým předkům nebo k tomu, že jméno, které máme od narození nebo které získáme sňatkem, je nám určeno osudem, to zbůhdarma neděláme.

Více o historii jmen naleznete v knize Filosofická antropologie.


Příjmení dostávali lidé často dle toho, čím se živili - například Švec.

Kniha také k vypůjčení v elektronické podobě na Flexibookstore.cz