Kniha měsíce 2016-12Potěšení pro dušiE-kniha jako dárekSoutěž
František - papež z druhého konce světa e-kniha

František - papež z druhého konce světa e-kniha

Vaše cena s DPH
176 Kč 176 Kč
Dostupnost
Skladem

Košík

Autor
Překladatel
Jančařík, Zdeněk
Nakladatel
Portál
Formát PDF
Ano | 978-80-262-0535-7
Formát EPUB
Ano | 978-80-262-0536-4
Formát MOBI
Ano | 978-80-262-0537-1
Rok vydání
2013
Kód
71410461
EAN
9788026205357


Odstoupení Svatého otce Benedikta XVI. bylo na konci února 2013 prvotřídní senzací, protože se tak stalo poprvé po sedmi stech letech. Nástupcem Benedikta XVI. se stal kardinál Jorge Mario Bergoglio jako první Jihoameričan na Petrově stolci, první jezuita v roli Svatého otce a první papež, který přijal jméno nejoblíbenějšího světce církve svatého Františka z Assisi. Slavný výrok Habemus Papam! zazněl z balkónu Svatopetrského chrámu večer 13. března 2013. Papež František si od svého prvního vystoupení získal srdce lidí a také jeho první kroky v roli Kristova náměstka jsou originální a probouzejí mnohé naděje. Tato kniha usiluje o první portrét buenosaireského arcibiskupa, apoštola chudých a přítele lidí na okraji. Shrnuje také odkaz Františkova předchůdce, papeže Benedikta XVI., a zamýšlí se nad přítomností i budoucností katolické církve a výzvami, které před novým papežem stojí.

Simon Biallowons je německý novinář a spoluautor knihy o Benediktu XVI.

VĚRNOST JE VŽDY ZMĚNOU

„Člověk zůstává bez víry, když stejně jako tradicionalisté nebo fundamentalisté lpíme na slovech. Věrnost je vždy změnou, klíčením, růstem. Pán způsobuje změnu v tom, který je mu věrný.“

 Jorge Bergoglio/ papež František

 

Křesťanství je náboženstvím paradoxu. A církev, jejímž hlavním úkolem je uchovávat a vyprávět příběh plný paradoxů – o muži, který je zároveň člověk i Bůh, o Králi králů, který se rodí v chlévě a umírá na šibenici kříže – je vtělením tohoto paradoxu: je zároveň svatá i hříšná, zároveň stará i nová. V uplynulých letech svět – který se dívá, ať se nám to líbí či ne, hlavně očima médií – vnímal na církvi hlavně to hříšné a staré, skandály a nostalgii po předkoncilním katolictví a premoderní kultuře. Paradoxním důsledkem takového obrazu církve je to, že kdesi v „kolektivním nevědomí“ našeho světa jakoby rostla žízeň a touha po tom, co se už jevilo jako nemožné: aby tam, kde se rozhojnil hřích, se o to hojněji ukázala milost. Aby církev, stále znovu odepisovaná, zas světu ukázala cosi, co on už skoro nezná – totiž svatost a to, co už od křesťanství málokdo čeká - totiž radikální novost.

Něco takového kdysi v církvi vrcholného středověku, bohaté a mocné, ale zároveň plné krizí a pohoršení, předvedl světu svatý František z Asissi; něco takového v rozděleném křesťanství na prahu novověku dokázal svatý Ignác z Loyoly a pak v poněkud strnulé církvi na sklonku moderny papež Jan XXIII. Ukáže dnešní církvi a světu něco podobného muž, který v sobě spojuje spiritualitu Ignáce i Františka a který tolik připomíná (už svým věkem, ale hlavně svým humorem a svou nelíčenou opravdovostí, skromností a laskavostí) Jana XXIII., starého papeže, který překvapil církev i svět svoláním posledního koncilu? Svatost jako Boží odpověď na hříchy naší doby se jmenuje autenticita, prostota a chudoba; novostí v unavené a zestárlé církvi je odvaha nedat se pohltit zátěží minulosti, vykročit energicky vpřed. Projevem věrnosti tradici je odvaha k změně, neboť tradice je pohyb – to učil blahoslavený kardinál Newman a to nám připomíná „papež z druhého konce světa“.

To, že hned v prvních dnech po svém zvolení je papež František tak příznivě vnímán v církvi, ve světě a dokonce i v komentářích tak vlivných (a tradičně církvi a papežům velmi nenakloněných) sekulárních a liberálních médiích, je pozoruhodný jev. Udělal tento papež tímto vzbuzením nadějí svůj první zázrak a naspořil si tak už za života vklad pro budoucí svatořečení, anebo vzbudil tak velké naděje, že přehnané očekávání musí dřív či později narazit na tvrdou skálu reality dnešní církve a světa a připravil si tak vlnu zklamání, která vystřídá dnešní euforii? Na tyto otázky je těžké, ano nemožné už dnes odpovědět.

Tyto otázky si klade pozoruhodně dobrá kniha, kterou držíte v ruce. Zabývá se jimi poctivě, všestranně a věcně. Upřímný a svěží tón této knihy, vyhýbající se jak devótnímu kultu papežství, tak žurnalistické dychtivosti po pikantériích a skandálech, jako by nesl v sobě něco z toho, co tak osvěžujícím vánkem dýchá z nového papeže.

Autor se zabývá dědictvím „německého papeže“ a je k němu zároveň uznalý i zdravě kritický. Zabývá se situací dnešní církve a je při tom realistický, věcný, opírá se nikoliv o zbožné fráze, nýbrž o věcný rozbor faktů, viděných v nezvykle širokém kontextu. Nedívá se jen na problémy naší části světa, nýbrž i tam, kam se vitalita církve naší doby už dlouho přesouvá: do „třetího světa“, který poprvé dal světu papeže. Právě tento zasvěcený vhled do problémů církve a společností neevropských kontinentů je nesmírně důležitý pro nás, evropské křesťany, příliš uhranuté situací církve na našem kontinentně, ztrácejícím nárok na tradiční označení „křesťanský“. Je zvláště podstatný a prospěšný pro nás, české a moravské křesťany, které ze všeho nejvíce ohrožuje provincionalismus, „zápecnictví“ a úzký horizont, částečně způsobený desetiletími umělé a násilné izolace od vývoje světové církve a od mnohotvárného dynamického života civilizace, jejíž jsme součástí.

Má-li se naše církev v zemi, která bývá neprávem označovaná za nejateističtější, zatímco je ve skutečnosti pouze „nejodcírkevněnější“ na této planetě, pohnout dopředu, musí se nejprve konečně narovnat a promnout si oči. Musí se naučit vnímat dění v církvi za našimi hranicemi bez černých brýlí démonizace, způsobené „kulturními šoky“, těmito důsledky nedostatků náboženského vzdělání i zkušeností s životem církve v pluralitní společnosti.

V tomto smyslu může sloužit tato kniha nejen jako seznámení s novým papežem, nýbrž jako solidní učebnice, nabízející poučený, nejednostranný vhled do současné situace církve v různých oblastech světa. Tím může být prospěšná nejen věřícím křesťanům, nýbrž i velmi široké čtenářské obci přes všechny názorové hranice. Kdo zodpovědně přemýšlí o světě naší doby, tomu nemohou být lhostejné problémy světových náboženství včetně toho, které je stále tím nerozšířenějším a s nímž je osudově spjata naše kultura svými historickými kořeny. Autor knihy nabízí pohled z neurocentrické, vskutku globální perspektivy.

Analýzu současné situace církve ve světě pak doplňuje zasvěcený životopis nového papeže v kontextu dějin země, z níž přichází, poutavé připomenutí světce, k němuž se hlásí svým papežským jménem a řadou zajímavostí z dějin papežství. Autor se pak pokouší „dívat se papeži přes rameno“ a probírat se agendou, která očekává papeže na jeho pracovním stole: Do řešení kterých aktuálních problémů církve se papež nejprve pustí a co od něj můžeme očekávat? Nakonec dává kniha slovo papeži Františkovi samotnému a přináší jednu z jeho prvních programatickým promluv, která obráží jeho spirituální a teologické důrazy a dává tušit, co nyní patrně prochází jeho srdcem a myslí.

Papeže Benedikta si lidé dokázali vážit; papeže Františka dokážou milovat. Bude jeho pontifikát prahem nové kapitoly v dějinách církve a světa? Dokáže vrátit církvi vážnost věrohodnost v očích těch, kteří se k ní už obraceli zády?

V každém případě přinese změny. Jeho symbolické činy, jimiž už na samém počátku svého pontifikátu odvážně změnil jisté zaběhané pořádky, laciná gesta. Vycházejí z jeho nitra, srdce a svědomí, ze způsobu jeho života, z jeho jezuitsky i františkánsky radikálního chápání věrnosti evangeliu. Věrnost znamená odvahu k změně, učí nás František naší doby, náš bratr, „papež z druhého konce světa“.

Tomáš Halík