Viktorka HodonínKniha měsíce 2016-08Obejměte svého vnitřního kritika
Hraniční porucha osobnosti

Hraniční porucha osobnosti

Vaše cena s DPH
219 Kč 197 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Skladem

Košík

Autor
Podtitul
Vznik poruchy, průběh a možnosti jejího překonání
Překladatel
Konečný, Antonín
Nakladatel
Portál
ISBN
978-80-262-0311-7
Počet stran / vazba
120 / Brožovaná
Rok vydání
2012
Kód
13303206
EAN
9788026203117
Obálka v tiskové kvalitě


Vznik poruchy, průběh a možnosti jejího překonání
V současné době stoupá počet lidí, kteří trpí takzvanými ranými poruchami. Jednou z nich je i borderline čili hraniční porucha osobnosti. Odborníci očekávají, že v budoucnosti bude výskyt raných poruch ještě častější než dnes. V současnosti se odhaduje, že hraniční poruchu osobnosti vykazuje až 50% pacientů, kteří vyhledávají psychoterapeutickou pomoc. Zkušený německý terapeut Hans-Peter Röhr se ve své knize osobitým způsobem zabývá vznikem této poruchy, jejím průběhem a naznačuje možnosti jejího překonání, a to jak v terapii, tak svépomocí. Za východisko si autor zvolil v Čechách méně známý pohádkový příběh ze sbírky bratří Grimmů Jan ježek. Na hlavním protagonistovi příběhu, chlapci, který se narodil s lidským tělem a hlavou ježka, ukazuje kořeny, ze kterých hraniční porucha osobnosti vyrůstá. Pohádkový děj pak doprovází jeho úvahy o hlavních rysech života lidí s touto poruchou, ale také o cestách, které vedou k uzdravení. Dodatek knihy je věcným pojednáním o popisované poruše a konkrétních možnostech svépomoci a terapie.

Také jako e-kniha

Jiný pohled na muže a ženy (recenze M. Haisové)
Studium rozdílů mezi pohlavími bývalo donedávna označováno za problémové dítě naprosto zmatených rodičů. Dle PhDr. Marie Čermákové, autorky předmluvy k českému vydání Pohlaví, gender a společnost „český muž a česká žena vědí o rozdílech mezi pohlavími a dělbě práce podle genderu velice málo. A už vůbec nic o sociální podmíněnosti současných interakcí mezi pohlavími.“
Je tomu více než třicet let, co Ann Oakleyová vydala knižně svou studii Pohlaví, gender a společnost. Kniha se stala pilířem a zdrojem informací o mužské a ženské identitě. Ve zpoždění za světem, co se týče naší čtyřicetileté informační izolace, máme hodně co dohánět. „Nedospělá společnost, která si hrála jakési totalitní hrátky na jednu pravdu, se ještě dlouho bude nacházet ve stavu strachu a hledat demagogické argumenty pro potvrzení existujícího systému diferenciace společnosti podle genderu.“


Oakleyová dává představu o tom, jak jsou otázky, které se týkají naší identity složité, záhadné a zajímavé. Rozšiřuje vědění o pojem gender, který vyjadřuje, že vlastnosti a chování spojované s obrazem muže a ženy jsou formovány kulturou a společností. Na rozdíl od pohlaví, které je univerzální kategorií a nemění se podle času či místa, působení gender ukazuje, že určení rolí, chování a norem vztahujících se k ženám a mužům je v různých společnostech, v různých obdobích či různých sociálních skupinách rozdílné. Jejich závaznost či determinace není tedy přirozeným, neměnným stavem, ale dočasným stupněm vývoje sociálních vztahů mezi muži a ženami. K dalšímu poznání bude možná patřit i uvědomění, že žádné uspořádání vztahů mužů a žen ve společnosti není takzvaně „přirozené“ (dané, nutné, povinné, racionální), ani v historii, ani v budoucnu, a tedy že i to uspořádání, ve kterém se dnes pohybujeme, je dočasnou smlouvou mezi muži a ženami – nic víc.

Rozdíly a shody

Každý ví, že muži a ženy se navzájem liší. Za tímto věděním však stojí řada otázek . Jak se liší? Do jaké míry? Jaký to má význam pro to, jak jsou přijímáni ve společnosti? Za přemýšlení stojí úvahy Ann Oakleyové o tom, proč je rozdělení pracovních rolí podle genderu přes všechny organizační a politické změny ve prospěch žen, v podmínkách industriální společnosti tak setrvalé a urputné. Svou odpověď hledá v rodinné struktuře, v rozdílné výchově a socializaci chlapců a dívek. Oakleyová se domnívá, že potřebujeme mnohem víc vědět o socializační funkci školy z hlediska genderu. Vypěstování senzitivity pro otázky genderu je náročná činnost, která má jak individuální, tak společenský rozměr. Předpokládá přijmout osobní zkušenosti žen jako hodnotu a zdroj autority. Sociální zkušenost žen je však u nás všeobecně pokládána za méně důležitou, méně hodnotnou a sociální vědy s ní u nás pracují velice málo.

Z historie

Na jedné straně jsou fakta, na druhé straně hodnoty. Ve skutečnosti je lze od sebe velmi těžko oddělit a debata o jejich styčné ploše se nese celou historií. Někdy bouřlivěji, někdy méně. Za zmínku stojí období 1540-1640, druhá polovina 19. století a současnost. Z prvního období je zachováno prohlášení, které zakazovalo ženám „scházet se za účelem klepů a žvanění“ a nařizovalo mužům „držet ženy doma“. Reakcí bylo, že „narodily jsme se stejně svobodné jako muži, máme stejné právo volby a stejně svobodného ducha, jsme z obdobného těsta jako muži a máme právo žít stejně svobodně.“ V minulém století se argumentace kolem rovnosti mužů a žen soustředila především na diskriminaci, kterou vytvářely určité společenské instituce. Vyloučení žen z účasti na volebním právu, její předpokládaná neschopnost využít vzdělání, její právní postavení osoby zcela závislé a parazitující na dobré vůli manžela nebo otce…

Vzdělání

Autorka dokládá svá tvrzení vědeckými důkazy na všech úrovních, ať jde o biologii pohlaví, osobnost, intelekt, sexualitu, sociální roli, osvojování si genderových rolí, či studia různých kultur. Za zmínku stojí diferenciace chlapců a dívek (rozdíly v osobnosti, ve výběru hraček), která roste s věkem, což poukazuje k silnému kulturnímu vlivu. Potvrzuje to i skutečnost, že lidé jsou si vědomi rozdílu mezi maskulinitou a feminitou a cítí potřebu se viditelně k jednomu z ideálů přiklonit. S délkou vzdělání například roste míra feminity u mužů a maskulinity u žen, přičemž na rovině jednotlivců nelze dokázat, že by genderové role byly neuspokojivé. Lze pouze poukázat na obrovský tlak, který je s nimi někdy spojen, na skutečnost, že ideálem konvenční role ženy není úspěšnost a že se ženy úspěchu vzdávají, ačkoliv mužská role je na něm přímo založena, a že muži jsou velmi ohroženi nemocemi majícími původ ve „společenském stresu.“ Přestože v centru pozornosti je postavení žen, ani postavení mužů není mimo společenský zájem, a strádají-li ženy svým postavením druhořadých občanů, strádají jistě i muži svou mocenskou pozicí. Napětí, které s sebou nese maskulinní role v dnešní civilizaci často hraničí s prahem únosnosti. A tak nezbývá než doufat, že poznatky uveřejněné v knize Ann Oakleyové Pohlaví, gender a společnost napraví reputaci českých mužů coby expertů na všechno a českých žen coby milých, přátelských a průměrně inteligentních tvorů.

Marie Haisová
Autorka je ředitelkou Agentury GAIA