Viktorka HodonínKniha měsíce 2016-08Obejměte svého vnitřního kritika
Jak si lidé hrají

Jak si lidé hrají

Vaše cena s DPH
259 Kč 233 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Skladem

Košík

Autor
Překladatel
Nová, Gabriela
Nakladatel
Portál
ISBN
978-80-7367-992-7
Počet stran / vazba
200 / Brožovaná
Rok vydání
2011
Kód
13307401
EAN
9788073679927
Obálka v tiskové kvalitě


Když kniha Jak si lidé hrají vyšla poprvé před bezmála padesáti lety, stala se revolučním textem umožňujícím porozumět, co se skutečně děje mezi lidmi během základních sociálních interakcí. Publikace se stala na dlouhou dobu populárně psychologickým bestsellerem, který autorovi přinesl slávu a uznání, a jednou ze základních knih transakční analýz.

My všichni bez přestání hrajeme hry – sexuální hry se zástupci druhého pohlaví, manželské hry s našimi partnery, mocenské hry s našimi šéfy, soutěživé hry s našimi přáteli... Berne nás nechává porozumět tajným trikům a nevědomým manévrům, které jsou součástí našich důvěrných vztahů. Po přečtení knihy se všichni v nějaké hře poznáme a poznáme i naše partnery, rodiče, kolegy. Některé věci se změnily, tak jako doba, ale některé se nemění. Proto zůstává tato kniha i po letech stále aktuální a přínosná pro pochopení vztahů mezi lidmi a chování vlastní i ostatních.

Eric Berne (1910–1970) je známý jako zakladatel transakční analýzy. Napsal řadu knih, z nichž nejslavnější je právě titul Jak si lidé hrají.

Také jako e-kniha

  • Nejsou k dispozici
Eric Berne: Jak si lidé hrají - rec. J. Veselá

První vydání knihy amerického lékaře, psychiatra a psychoanalytika Erica Berne „Jak si lidé hrají“ (1964) se stalo ve své době bestsellerem. V roce, kdy Berne zemřel (1970), vyšel poprvé i velmi zdařilý český překlad. V letošním roce vědecký i laicky informovaný okruh čtenářů má to štěstí se setkat s tímto slavným dílem znovu.

 

  Význam Berneho knihy v úvodu tohoto nového českého vydání hodnotí M. Plzák a to jako „první skutečně vědecké dílo z oboru psychologie všedního dne“ (s. 9). S tímto zařazením můžeme plně souhlasit, protože čtenáři pomáhá nalézat odpovědi na otázky typu „proč dochází k hádkám, nedorozuměním a střetům v každodenních situacích s partnerem, se kterým komunikujeme doma nebo na pracovišti, kdo má vinu na konfliktní situaci (sám předmět našeho rozhovoru, nebo sám výrok či položená otázka), proč po téměř každém sociálním kontaktu přežvýkávám tu pomyslnou „žvýkačku negativity“, aj. Posláním knihy je být určitým nástrojem, jak porozumět sobě, jak porozumět chování svého sociálního okolí a jak se případně nenechat vtáhnout v mezilidských interakcích do některých psychologických her či praktik jednání.

 

  V předmluvě samotného autora i v textu následujícím je pak důležité jeho upozornění na chápání významu slova hra v kontextu transakční analýzy. Termín hra nemusí mít podle E. Berneho „nic společného s legrací nebo s potěšením“ (s. 54). Pod pojmem hra nerozumí její nejobecnější význam a striktně ji odlišuje od matematické analýzy her, které ve druhé polovině 20. století začaly do obecné psychologie pronikat.

 

  V úvodu knihy jsou naznačena hlavní teoretická východiska opírající se o teorii humanistické psychologie, o teorii existencionalismu a teorii psychoanalýzy. V této části knihy autor připomíná teorii společenského styku (s odkazem na své předešlé dílo Transakční analýza, 1961). Mezilidské vztahy a především vztahy důvěrné chápe jako nezbytný prostředek pro uspokojování „hladu po podnětech“ a tím možnosti zamezit vzniku psychické a sociální deprivace. Tento nezpochybnitelný fakt formuluje pregnantně a zároveň lidsky srozumitelně: „Když člověka nikdo nehladí, začne mu vysychat mícha“ (s. 17). „Pohlazení“ vnímá jako základní jednotku společenské „akce“ a vzájemnou výměnou pohlazení se vytváří „transakce“. Transakce je tak definována jako základní jednotka mezilidských styků. Za hladem po podnětech a potažmo po uznání je autorem řazen „hlad po struktuře“. Jinak řečeno, vedle potřeby fyzického kontaktu a uznání má člověk potřebu strukturalizace času neboli potřebu mít časově organizovaný (strukturovaný) život, život vyplněný určitou činností jemu vlastní. Operační hledisko strukturalizace času autor nazývá také jako „programování“. Programování rozlišuje v rovině materiálové, sociální a individuální. A právě individuální programování, jež se vytváří na pozadí sociálních styků, má za následek výskyt „incidentů“, jež na první pohled mohou působit jako nahodilé jevy, ale ve skutečnosti se jedná o sled společenských transakcí s určitými zisky, tedy se jedná o tzv. hry. Hry, vedle důvěrných vztahů, jsou podle autora nejuspokojivější formou společenského styku.

 

  První část vlastního rozboru nazvaná „Analýza her“ obsahuje pět dílčích kapitol. Je zde představena koncepce transakční analýzy, která vysvětluje vzorce chování prostřednictvím egostavů. Jednotlivé typy transakcí a jejich série jsou zde začleněny do konkrétních útvarů, označovaných jako „Postupy a obřady“, „Zábavy“, a „Hry“. Poslední jmenovaný útvar – hra - se od ostatních zřetelně odlišuje. Je zde definována jako „souvislý sled druhotných doplňkových transakcí, jež směřují k jasně definovanému, předem známému výsledku“ (s. 53). V podstatě jde podle autora o sestavu relativně racionálních transakcí se skrytou motivací a s tendencí se v různých obměnách opakovat. Jednodušeji řečeno, ve hře je produkováno takové chování, kterým chceme docílit něčeho, co v podstatě nemůžeme sdělit otevřeně.

 

  Druhá část knihy nazvaná „Přehled her“ nabízí celou kolekci her, kterou autor, jak sám podotýká, uzavřel v roce 1962 a přitom si je vědom, že se nejedná o ukončený soubor, neboť v našem sociálním životě se objevují neustále hry další. Některé hry jsou zde analyzovány podrobně, jiné jsou popsány stručněji. Pro představu čtenáře uvádím hlavní skupiny her, jejichž deskripce a interpretace současně tvoří sedm samostatných kapitol: Životní hry (např. Dlužník, Kopejte do mě), Manželské hry (např. Frigidní žena, Kdyby nebylo tebe), Společenské hry (např. To je hrozné, viďte?, Kazisvět), Sexuální hry (např. Ať si to spolu rozdají, Hra s ohněm), Hry podsvětí (např. Zloději a policajti, Jak vzít roha), Hry v poradnách (např. Myslím to s vámi dobře, Protéza), Neškodné hry (např. Odborník na dovolené, Dobrodinec). Uvedené hry a jejich četné varianty se mohou odvíjet na různých úrovních. Jednak jde o různé střety či potyčky s neznámými lidmi, např. ve frontě u pokladny v obchodě. Dále jde o hry, v nichž jsou obsazeni hráči z našeho sociálního okolí - naši příbuzní, sousedé, kolegové apod. A v neposlední řadě jde o situace, kde jsou hráčskými partnery jedinci, se kterými produkujeme sled důmyslných a někdy velmi dramatických transakcí s neočekávanými zvraty a případným násilím. V tomto posledním případě půjde nejspíše o mocenské hry, např. v kontextu domácího násilí. V roli zdatného manipulátora, který nedokáže své existencionální potřeby naplňovat z pozitivních zdrojů uznání, uchyluje se ke zdrojům negativním. Hry, v nichž si jedinec zahrává se zákonem, E. Berne řadí do výše jmenované kategorie - Hry podsvětí. Třetí část publikace nazvaná „Pozadí her“ se sestává ze stručně výstižných pěti kapitol, jež doplňují a uzavírají celkový výklad problematiky sociálního styku a tak směrují čtenáře k pochopení toho, co znamená „oprostit se od her“.

 

  Recenzovaná kniha je syntézou autorových odborných poznatků a zobec-něných zkušenosti z terapeutických sezení s pacienty. Autor v ní srozumitelným a odbornými termíny nezatíženým jazykem zprostředkoval svou teorii transakční analýzy a systém otevřené komunikace co nejširšímu okruhu konzumentů psychologické literatury. Dovoluje čtenáři zamyslet se nad některými permanentně se opakujícími transakcemi v jeho každodenním životě a objevit, co brání vytvoření důvěrných a bezpečných vztahů.

PhDr. Jitka Veselá, Ph.D.
Fakulta bezpečnostního managementu
Katedra společenských věd
Zdroj: Bezpečnostní teorie a praxe 1/2012