Kniha měsíce 2016-12E-kniha jako dárekSoutěž
Katatymně imaginativní psychoterapie

Katatymně imaginativní psychoterapie

Vaše cena s DPH
477 Kč 429 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Skladem

Košík

Autor
Podtitul
S předmluvou Eberharda Wilkeho
Překladatel
Pelková, Lucie
Nakladatel
Portál
ISBN
978-80-7367-248-5
Počet stran / vazba
264 / Brožovaná
Rok vydání
2007
Kód
13401501
EAN
9788073672485
Obálka v tiskové kvalitě


Lidská schopnost imaginace představuje nevyčerpatelný potenciál pro kreativní a terapeutické procesy, a proto získává práce s imaginacemi v oblasti psychoterapie stále větší význam. Leunerova katatymně imaginativní psychoterapie (KIP) je psychodynamický psychoterapeutický směr, který vznikl v padesátých letech minulého století a úspěšně se rozvíjel. Nabízí odborníkům v oblasti psychoterapie bohatý výběr diagnostických a terapeutických technik. Klasické dílo bylo v posledním německém vydání Leunerovými pokračovateli na některých místech doplněno a přepracováno, aby zejména pasáže týkající se diagnostiky odpovídaly moderním psychologickým poznatkům.

Publikaci využijí lékaři, psychiatři, psychoterapeuti a kliničtí psychologové a další zájemci o oblast psychoterapie, zejména o psychoterapii dynamicky orientovanou.

Katatymně imaginativní psychoterapie
Katatymně imaginativní psychoterapie
Katatymně imaginativní psychoterapie
Katatymně imaginativní psychoterapie
Katatymně imaginativní psychoterapie
Katatymně imaginativní psychoterapie


Hanscarl Leuner: Katatymně imaginativní psychoterapie
Hlavním autorem recenzované publikace je německý psychiatr a hlubinně orientovaný psychoterapeut Hanscarl Leuner (1918 – 1996). Knížka, která je něčím mezi příručkou a učebnicí, byla přeložena do více jazyků, nyní i do češtiny, vydání je aktualizováno a rozšířeno o druhý dodatek (viz níže uvedený obsah publikace) Eberhardem Wilkem.
Původní metoda, jejímž autorem je autor knihy, se nazývala katatymní prožívání obrazů, někdy také symbolické drama a vznikla v 50. letech minulého století. Nyní je nazývána katatymně imaginativní psychoterapií (KIP), je rozhodně nejpropracovanější technikou řízeného snění a její zastánci ji dnes považují za samostatnou psychoterapeutickou školu. Rozšířena je zejména v německy mluvících zemích, u nás pak zaštiťuje vzdělávání, výcvik a supervizi Česká společnost pro KIP (ČSKIP), na Slovensku Slovenská společnost pro KIP (SSKIP).
Tato odkrývající (hlubinná a dynamická) terapie teoreticky čerpá zvláště z psychoanalýzy S. Freuda (1856 – 1939), analytické psychologie C.G. Junga (1875 – 1961) a vychází z předpokladu, že v obsazích denních snů se projevuje na symbolické úrovni předvědomí, nevědomí a vnitřní konflikty. Během terapie se pak zpracovává patogenní dynamika vnitřního života pacienta. Katatymně imaginativní psychoterapie je indikována zejména u nemocných, kteří byli tradičně nazývání neurotiky, osobami trpícími charakterovými neurózami, u psychosomaticky nemocných a nověji u pacientů s posttraumatickou stresovou poruchou. Nejúčinnější je u osob s rozvinutou introspekcí a imaginací, kteří na tento léčebný přístup příznivě reagují. Forma léčby je nejčastěji individuální, ale může úspěšně probíhat také ve skupině i jako párová a rodinná terapie. Trvá řádově desítky hodin, avšak lze ji užít i jako terapii dlouhodobou.
Kniha je rozčleněna do 23 kapitol, následuje exkurz a dva dodatky. Zcela závěrem pak nalezneme literaturu a doplňující literaturu s převládajícími německými tituly.
Kapitoly jsou následující: (1) Úvod do katatymně imaginativní psychoterapie (KIP) a předpoklady jejího využití. (2) Základní principy. (3) Terapeutická technika – metodické kroky. (4) Terapeutická technika – demonstrace KIP u pokusné osoby. (5) Terapeutická technika – demonstrace KIP u pacientky. (6) Standardní motivy základního stupně: první standardní motiv louka. (7) Druhý standardní motiv: potok. (8) Třetí standardní motiv: hora. (9) Třetí standardní motiv: hora – pokračování. (10) Oba zbývající standardní motivy základního stupně – dům a kraj lesa se symbolickými figurami. (11) Intervenční techniky základního stupně. (12) Zahájení terapie. (13) Úvod, časová struktura a průběh terapeutického sezení. (14) Vedení a strukturování denního snu I. (15) Doprovázení a strukturování denního snu II. (16) KIP pomáhá řešit problémy všedního dne. (17) Kreativní rozvoj a asociativní postup. (18) Asociativní pasáž a fragmentární forma. (19) Asociativní postup a věková regrese. (20) Bezkonfliktní scény a aktivace zdrojů. (21) Faktory terapeutického působení KIP. (22) Přenos a protipřenos v KIP. (23) Indikace a kontraindikace základního stupně.
V části nazvané Exkurz nalezneme přehled dalších směrů vývoje KIP, v Dodatku I je pojednáno o středním a nejvyšším stupni KIP, v Dodatku II, jehož autorem je Eberhard Wilke, jsme seznámeni s rozšířenou indikací KIP a zejména s jejím významem v terapii traumatu.
Recenzovaná kniha Katatymně imaginativní psychoterapie je napsána systematicky, didaktičnost publikace je umocněna četnými kasuistickými zlomky a příklady z praxe. Velmi pěkně se čte a je naprosto srozumitelná - což svědčí pro chvályhodnou překladatelskou práci.
Recenzent si dovolí krátkou osobní vzpomínku: Hanscarl Leuner se zabýval také vědeckým a terapeutickým využitím halucinogenů, konkrétně LSD a tuto léčbu nazval psycholytickou terapií. Někdy počátkem šedesátých let minulého století pobýval u něho na stáži v Göttingen psychiatr a hlubinný psychoterapeut Milan Hausner, jenž pak společně s psychologem a psychoanalytikem Zbyňkem Havlíčkem (a dalšími spolupracovníky) vytvořili v tehdejším Psychiatrickém oddělení KÚNZ v Sadské u Nymburka, v polovině 60. let, zcela ojedinělý komunitní léčebný systém, v rámci kterého byla poměrně v širokém rozsahu aplikována vybraným pacientům LSD. Ještě počátkem 70. let minulého století se zde při léčbě užívaly rutinně hlubinné psychoterapeutické postupy, včetně psycholytické terapie a není pochyb o tom, že byly inspirovány právě Hanscarl Leunerem a katatymním prožíváním obrazů.
Vydání knížky Katatymně imaginativní psychoterapie je třeba rozhodně uvítat, neboť čtenáře názorně informuje o zajímavém psychoterapeutickém přístupu, jenž je dokonale propracován. Zájemci u nás mají již možnost se v katatymně imaginativní psychoterapii vzdělat a prodělat akreditovaný výcvik – k prospěchu a užitku sobě i svým pacientům.

prof. PhDr. Jan Vymětal
Hanscarl Leuner: Katatymně imaginativní psychoterapie
Katatymně imaginativní psychoterapie (KIP) je další z řady metod vycházejících z jungovské hlubinné psychologie a skrze ni z psychoanalýzy. Předkládaná kniha je úvodní příručkou pro začínající terapeuty, kteří se chtějí metodu naučit provádět. Původní vydání bylo dílem tvůrce metody Hanscarla Leunera, přeložené, již 6. vydání bylo přepracováno a doplněno Eberhardem Wilkem, Leunerovým pokračovatelem a primářem Curtiusovy kliniky psychosomatické medicíny. Leuner metodu řízených a terapeutem doprovázených denních snů vyvinul v roce 1948 (v roce 1954 vyšla definiční publikace). Původně touto technikou studoval hlubinně psychologické symboly a využíval ji k náboženským meditacím. V současnosti je využívána v krizových intervencích a krátkodobé psychoterapii do 80 sezení. Je vhodná i pro silně racionalizující pacienty a na druhé straně i pro ty jednodušší. Mezi řádky lze vyčíst, že jejím cílem je dosáhnout úlevy od symptomů bez příliš hlubokého výkladu, zvláště s ohledem na náročnost přípravy psychoanalytika nebo hlubinného psychoterapeuta. Odtud ostatně čtenáři vyplyne i důraz na varování začínajících terapeutů před příliš hlubokými "ponory" pacientů. Autoři upomínají, že již během 10 minut může vzniknout hluboký hypnoidní stav. Proto je třeba každé sezení končit procitnutím pacienta.
Kniha koncipovaná jako praktická příručka sice vlastními slovy rezignuje na statistický materiál a metodické otázky, přesto však obsahuje široké vymezení vůči dalším psychoterapeutickým postupům. KIP je definována jako dynamicky orientovaná terapie, jejíž teoretické pozadí je ovlivněno psychoanalýzou, ale terapeutický setting se výrazně liší. Imaginované symboly jsou považovány za znázornění objektních vztahů. Imaginace nejsou vizualizace, čímž se liší od hypnoterapie. Imaginace nejsou na rozdíl od behaviorální terapie plánovány ani nařizovány, leč terapeut se stará o přiměřené dávkování podnětů. Dialogický přístup KIP odlišuje od pokročilého autogenního tréninku a Jungovy aktivní imaginace. Terapeutovo provázení je empatické, čímž se také liší od posledně jmenovaných metod. Jedná se vlastně o symbolické drama v trojúhelníku pacient, terapeut a denní sen, s přenosy a protipřenosy, které však nejsou zaměřeny primárně na terapeuta.
Autoři uvádějí tři stupně KIP, hovoří však hlavně o základním stupni (zaměřeném na vlastní odstranění symptomatiky). Začínající terapeuti chtějí často utíkat ke střednímu a vyššímu stupni KIP. To však není správná představa. Technika základního stupně tvoří základ samotné metody a působí jako samostatná terapeutická metoda. V základním stupni je pacient terapeutem vyzván, aby si představil louku, pak následuje potok, hora, dům a pohled do lesa. Leuner varuje před imaginací potápění v moři, samostatnými vstupy pacienta do lesa a samostatnými imaginacemi relaxačních, oddechových scén (ty se zpravidla zvrtnou v přesný opak). Setkávání s hlubokými strachy, neznámem a archaickými symbolickými postavami jsou vůbec nedoporučovány s odvoláním na zjištění, že terapeutický výtěžek je nejvýše stejný jako u spontánní scenérie na povrchu nevědomí. V případě nezkušenosti nebo zaváhání terapeuta může naopak napáchat nemalé škody.
Převážnou část knihy tvoří výklad, jak uměřeně vést pacienta, jaká mu dávat doporučení k imaginacím a jakých chyb se vyvarovat. Autoři varují před špatnými řešeními vedoucími na kolej iluzorního infantilního řešení, které mnozí neurotici tajně očekávají (řešení zázrakem). Práci na fixovaných obrazech považují za mnohem důležitější než práci na impulzech, které odpovídají přáním pacienta. Na rozdíl od imaginace močálu nebo jeskyně nejde okraje lesa tolik do hloubky, jedná se spíše o předvědomé představy. Zde nelze než vzpomenout knihy Roberta Holdstocka z lesa Mytág, které by vlastně mohly být dobrou ukázkou nezvládnuté - v terapeutickém smyslu - imaginace.
Z pokročilých technik je uvedeno setkání s reálnou osobou, tak říkajíc "imaginární psychodrama". Vzhledem k tomu, že někteří pacienti samovolně imaginují, jsou uvedeny i volné asociace, ovšem s upozorněním, že tato technika se povede jen výjimečně. Pozice terapeuta v KIP je přehlednější (a snazší) než v aktivní imaginaci. V KIP nejsou očekávány výrazně katarzní reakce, pacient se musí naučit vnímat a verbalizovat také citové zabarvení imaginovaných scén.
Indikační těžiště KIP je v terapii psychosomatických a psychovegetativních poruch, při kterých pacienti nejsou s to prožívat vědomě psychické konflikty. Pozorovány jsou překvapivě dobré výsledky u imaginací dětsky dojemných a bezpečných krajin, kde se evidentně jedná o obrany. Formálně je to zdůvodněno tím, že mezi symbolem a nevědomým emočním konfliktem, který za ním stojí, je těsná funkční jednota. Obraz působí na nevědomou konfliktovou dynamiku jedince. Je to rozšíření hranic já, jako známe ze zenové lukostřelby.
Cílem KIP je podnítit pacienta k odpovědnému, dospělému jednání. Proto se zásadně vyhýbáme magickým, iluzivním nebo zázračným řešením. Řešení spletitých imaginací nemá hledat terapeut. Je patrné, že hlavní chybou začínajících terapeutů KIP je snaha dělat psychoanalytika. Ve značné části textu autoři varují před rozebíráním kognitivního vhledu. Probírány jsou i méně vzletné oblasti plánování programu sezení a očekávaného výsledku.
V předmluvě k českému vydání nestor Jungovských přístupů Ludvík Běťák označil katatymně imaginativní psychoterapii za úspěšnou psychoterapeutickou techniku, která je oficiálně akreditována a prováděna Českou společností pro KIP. Tato kniha jejích otců-zakladatelů je dobrým úvodem do její teorie a s patřičným odborným vedením, doufejme, též i do praxe její provozování.
Vydal Portál v roce 2007. Na stránce vydavatele je k dispozici několik kratších ukázek.

RNDr. Jaromír Kopeček, Ph.D.

Zdroj: www.knihovnice.cz
Odhalení záhady KIP
KIP je zkratka pro Katatymně imaginativní psychoterapii. Je pro vás tento pojem neznámý a zní vám záhadně? Chcete se dozvědět jaké principy a postupy se za tímto odvětvím psychoterapie skrývají? Více se dozvíte nejen v knize Katatymně imaginativní psychoterapie od Hanscarla Leunera, ale i při prokliku této zprávy.


Katatymně imaginativní psychoterapie

Technicky vzato spočívá postup v tom, že terapeut vyvolá u uvolněného pacienta, ležícího na pohovce nebo sedícího v pohodlné židli, imaginaci podobnou dennímu snu. To se prostřednictvím zadávaných vágních motivů pro představy daří překvapivě lehce, jak ještě uvidíme. Velmi brzy vznikají scénické sledy, jimiž jsou nejprve převážně obrazy krajiny nebo obrazy setkání se zvířaty a lidmi. Imaginující osoba se může v tomto kvazi reálném prožitku trojrozměrného prostoru pohybovat, jako by to byly reálné struktury. Pacient nebo klient je nabádán, aby obsah vznikajících obrazů bezprostředně sděloval terapeutovi sedícímu u něj. Ten tak může denní sen doprovázet nebo jej také podle určitých pravidel strukturovat a ovlivňovat. Empatické, citlivé doprovázení terapeutem má při tomto dialogickém postupu velký význam. Tím se katatymně imaginativní psychoterapie odlišuje od autistických imaginativních technik, jako jsou např. obrazová meditace, aktivní imaginace (Jung, 1948) nebo vyšší stupeň autogenního tréninku.
Zvláštnost KIP spočívá v tom, že v okamžiku vzniku, takříkajíc „in statu nascendi“, je imaginace terapeutovi verbálně sdělována a v té míře se vytváří sdílený prostor mezi terapeutem a pacientem. Vzniká jakýsi trojúhelník tvořený pacientem, terapeutem a denním snem. Důležitým parametrem v tomto trojúhelníku je přenosové a protipřenosové dění.
KIP konceptuálně vychází z tradice evropské hlubinné psychologie. Rozpoznává v obsazích denního snu symbolická vyjádření nevědomých, popř. předvědomých konfliktů. Kompromisní výtvor mezi afektivními a pudovými impulzy a obrannými procesy reflektuje jak aktuální emocionální problémy, tak genetické kořeny konfliktů, sahající až do nejranějšího dětství.

Doslovný popis použit z knihy: Katatymně imaginativní psychoterapie (Portál, 2007)