Výstava Karel 2017-08KlokArt 2017-08Ediční plánl 2017H2Kniha měsíce 2017-08Listování se Zvířetem

Výstava Karel 2017-08KlokArt 2017-08Ediční plánl 2017H2Kniha měsíce 2017-08Listování se Zvířetem
BONUSY PRO VÁS
ČASOPISY SLEVY 30 – 70%
Kognitivní terapie a emoční poruchy

Kognitivní terapie a emoční poruchy

Vaše cena s DPH
379 Kč 341 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Rozebráno


Přihlaste se a nechte si hlídat dostupnost


Autor
Překladatel
Možný, Petr
Nakladatel
Portál
ISBN
80-7367-032-1
Počet stran / vazba
256 / Brožovaná
Rok vydání
2005
Kód
13304301
EAN
9788073670320
Obálka v tiskové kvalitě


Nejrůznější terapeutické školy se shodují v tom, že člověk trpící např. depresemi, fobiemi, obsesemi a jinými poruchami, je obětí sil, nad kterými nemá vládu. Renomovaný autor na poli kognitivní terapie nabízí perspektivu, ve které emoční problémy člověka souvisejí do značné míry s pokřivením reality, založeným na chybných předpokladech a závěrech. V průběhu kognitivní terapie pomáhá terapeut pacientovi objasnit tato pokřivení a naučit se alternativní, realističtější způsoby, jak formulovat vlastní zkušenosti. Ve své knize se A. T. Beck konkrétněji zabývá nejčastějšími typy emočních poruch a jejich kognitivním obsahem a následně předkládá principy a techniky kognitivní terapie.

Kognitivní terapie a emoční poruchy
Kognitivní terapie a emoční poruchy
Kognitivní terapie a emoční poruchy
Kognitivní terapie a emoční poruchy
Kognitivní terapie a emoční poruchy


Aaron T. Beck: Kognitivní terapie a emoční poruchy

Dodnes mnoho lidí, řadu psychologů nevyjímaje, soudí, že terapie emočních poruch je velmi specifický problém již proto, že jsou přesvědčeni o protikladnosti emocionálních a kognitivních stránek lidské psychiky, citu a rozumu. Avšak empiricky fundovaná kognitivní teorie emocí (S. Schachter aj.E. Singer 1962) chápe – zjednodušeně řečeno – konkrétní emoce jako integraci vzrušení a kognitivní interpretace situace, která dané vzrušení vyvolala. Emoce tak jsou chápány ve funkční jednotě s kognitivními procesy a to pak umožňuje, pro mnohé ještě donedávna zásadně zpochybňovanou, kognitivní terapii emočních poruch. Autor knihy, která je předmětem naší anotace, profesor psychiatrie na pensylvánské univerzitě a ředitel tamního Centra pro kognitivní terapii, patří k nejvýznamnějším představitelům tohoto, stále se šířícího směru v psychoterapii. Rozšíření této formy psychoterapeutické praxe souvisí s rozšířením kognitivní psychologie a kognitivních věd vůbec. Předmětná kniha je pokusem o systematický výklad tohoto tématu. Podle autora jsou kořeny tohoto pokusu tisíce let staré a sahají až do doby stoiků, „kteří se domnívali, že zdrojem emočních potíží je to, jak člověk o událostech uvažuje, nikoli tyto události samy o sobě“. Zjednodušeně řečeno, činitelem emočních poruch je deformované vnímání a myšlení, vadná interpretace situace, v níž se člověk, subjekt těchto poruch nachází.

Kniha pak začíná podrobným výkladem výše naznačených klíčových souvislostí mezi emocionalitou a kognicí, které v rovině emočních poruch jsou v podstatě mylným chápáním situace a v rovině psychoterapie pak tedy prací s pacientem, která směřuje k získání vhledu do tohoto omylu a jeho nápravě, která spočívá v mentálním přepracování významů podstatných aspektů životních situací, vztahujících se k dané emoční poruše. Rozhodující je tedy „vnitřní realita“, tj. subjektivní významy životních situací: „Rozdílné osobní významy určité události jsou nejen odpovědné za odlišné emoční reakce na stejnou situaci, ale umožňují přímo pochopit vznik emočních problémů“; je-li určité situaci přisouzen nepřiměřený význam, bude na ni člověk i nepřiměřeně reagovat. Autor se zabývá širokým okruhem obsahu emočních poruch (neurotické poruchy, deprese, fobie, obsese, paranoidní stavy, hysterické reakce, psychózy a další), podrobně se dále zabývá principy a metodami kognitivní terapie a v předposlední kapitole ilustrativním výkladem kognitivní terapie deprese.

Ze studia této obsahově bohaté knihy budou mít prospěch nejen kognitivisticky orientovaní psychoterapeuti, ale také zájemci o problematiku emocí a kognitivní psychologie zvláště.

Milan Nakonečný

Aaron T. Beck: Kognitivní terapie a emoční poruchy
Kniha je původním dílem s nímž Aaron T. Beck nesl v roce 1976 kůži na trh, když představoval novou terapii, navíc opřenou o vědomé uvažování, které psychoanalýza i behaviorální teorie považovaly, každá z jiného důvodu, za nepodstatné.

Nahlédnutím do obsahu zjistíme, že úvodní tři kapitoly se zabývají východisky kognitivní terapie. Ve zkratce nalezneme Beckovy výhrady vůči zavedeným postupům již v úvodu. Psychoanalytický, neurobiologický i behaviorální přístup pohrdá vědomými myšlenkami pacienta. Beck tedy žehrá především na subjektivitu metod: V mnoha případech spočívá popularita určitého systému více na charismatu a zaujetí svého tvůrce než na průkaznosti jeho tvrzení. Oproti tomu vyzdvihuje "zdravý" rozum: Moudrý člověk dokáže vytěžit zdravé principy z hutné směsice kulturního dědictví a ignorovat přitom sedlinu klamných představ, pověr a předsudků.

Pokud pochopíme přesvědčení vadné mysli, výsledné chování získáme logickým uplatněním logických chyb. Tedy, ani pacient v terapii se nechová nelogicky, jen užívá chybná přesvědčení, jimiž si moduluje realitu. Rozdělení neurotických poruch podle specifického myšlenkového obsahu (kognitivních chyb) je obsahem dalších několika kapitol. V této části je jasně patrný vývoj kognitivní terapie z psychoanalýzy, jak u Becka, tak u Ellise, který je často zmiňován. Oběma analytikům začalo být podezřelé spekulativní vymýšlení nevědomých příčin poruch. V této části se vytrácí vymezení metody vůči neurobiologickému přístupu (tj. práškům).

Kognitivní obsah emočních poruch ilustruje ukázka Akutní emoční porucha. Velkým tématem kognitivní terapie je deprese, autor upozorňuje na chybějící vysvětlení a řešení problému deprese (rok 1976). Uvádí závislost tendence k sebevraždě na míře beznaděje a teorii o negativní kognitivní triádě u deprese (negativní názory podněcují negativní postoje a negativní očekávání). Původ deprese Beck vidí v negativním spouštějícím zážitku.

Druhým tématem na němž si kognitivní terapie vybudovala pozici je úzkost, v ukázce Úzkost a strach. Poruchy myšlení u úzkostné poruchy jsou: Falešné poplachy - představy katastrofických scénářů; Snížená schopnost reagovat na úzkostné poruchy; Generalizace podnětu - úzkost posléze spouští každý podnět.

Třetím tématem jsou fobie a obsese. Behavioristé viděli jejich původ v náhodném napodmiňování, psychoanalytici se domnívali, že skutečný, nevědomý strach se přesouvá na neškodný vnější objekt. Beck dokazuje, že fobici se nebojí situace nebo objektu, ale následků, viz Ideatorní jádro fobií. Zajímavý je výzkum, čeho se bojí děti: Chudí se bojí reálných hrozeb, bohatí se již v dětství bojí vágně formulovaných společenských zel (alias frází).

Posledním problémem rozebíraným optikou kognitivní terapie jsou psychosomatické poruchy, včetně hysterie. Větší část Beckových vývodů v této kapitole pokrok medicíny vyvrátil, neboť žaludeční vřed je dnes léčen jako bakteriální infekce. Zajímavé jsou dobové názory (i Beck je uvádí jako výstřední): Dle Garma (1950) žaludeční vřed symbolizuje internalizovanou agresivní matku. Okraje vředu představují v tomto pojetí čelisti. Alexander (1950) vidí v žaludečním vředu fyziologickou reakci na potlačovanou touhu po lásce.

Zbývající kapitoly se zabývají přímo kognitivní terapií. V širším pojetí ji Beck definuje jako všechny přístupy, které zmírňují psychické utrpení pomocí korigování chybných názorů a přesvědčení. Problém pacientů vidí v tom, že se vyhýbají problematickým situacím a nevytvoří si postupy řešení problémů metodou pokusů a omylů. Beck píše, že není terapeutovým úkolem pacienta vzdělávat a vytvořit z něj renesančního člověka. Léčíme jen to, co mu překáží a za co platí. Rychlost s jakou se vycvičí kognitivní terapeut představuje jednu z předností metody.

Celá kapitola je věnována terapii deprese, na níž se kognitivní terapie nejlépe osvědčila, Beck vykazuje úspěšnost u slabších a středních depresí vysokoškoláků a u osob, kterým nezabrala tehdejší antidepresiva. Podobně jako psychoanalytici, i kognitivní terapeuti mají nejraději vzdělané a intelektuální pacienty. Metody jsou rozpracovány velmi volně, v podstatě je uvedeny široká škála a terapeutovi je dána volnost v jakém místě depresivní triádu napadne i jakými metodami. Vše v závislosti na jeho osobním úsudku. Ellis je v REBT mnohem konkrétnější.

Poslední kapitola o postavení kognitivní terapie je začleněním této metody do systému vědecké medicíny, především po formální stránce. Autor rozebírá standardy terapií obecně i jejich úspěšnost, zmiňuje své úspěchy u neuróz. Jako ústřední rys kognitivní terapie zde uvádí předpoklad, že obsah myšlení ovlivňuje náladu. Kognitivní terapii považuje za zastřešující teorii k behaviorální terapii. Nepopírá, že její metody fungují, ale jejich fungování vidí v kognitivních změnách, ne jen v prostých nácvicích. Uvádí též, že ve stejné době došel ke stejným závěrům Ellis, jehož ostatně často cituje.

Stejně jako jiní úspěšní terapeuti i Aaron T. Beck svou práci komerčně zhodnotil formou instituce, Beckova ústavu pro kognitivní terapii a výzkum. Hlubší zájemci mohou navštívit Beckovu domácí stránku, či se přiučit ze setkání Becka a Ellise v roce 2000. Zde je seznam knih A. T. Becka v angličtině.

RNDr. Jaromír Kopeček, Ph.D.