Viktorka HodonínKniha měsíce 2016-08Obejměte svého vnitřního kritika
Kresba jako nástroj poznání dítěte

Kresba jako nástroj poznání dítěte

Vaše cena s DPH
329 Kč 296 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Skladem

Košík

Autor
Podtitul
Dětská kresba z pohledu psychologa
Překladatel
Lhotová, Alena; Prousková, Hana
Nakladatel
Portál
ISBN
978-80-7367-415-1
Počet stran / vazba
208 / Brožovaná
Rok vydání
2008
Kód
22301805
EAN
9788073674151
Obálka v tiskové kvalitě


Dětská kresba je důležitým prostředkem vedoucím k poznání osobnosti dítěte. Je nejen zábavou a hrou, ale i snem a realitou. Prozrazuje mentální úroveň, je prostředkem komunikace a vyjádřením afektivity. Dítě se třeba ještě neumí nebo z určitých důvodů nechce či nemůže vyjádřit slovy, jeho kresby však mohou prozradit hodně o něm a jeho světě - reálném i imaginárním. Např. síla čar, tvary linií, postoje osob na obrázku, jejich umístění na stránce, použití barev dávají cenné údaje o smyslu obrázku, osobnosti autora, sociálním a rodinném kontextu. Pomocí kresby lidí, rodiny, domu, rukou atd. lze někdy odhalit i psychické poruchy.

Samotný obrázek však nemůže stanovit diagnózu. Je nutné znát ještě další kontext. Své poznatky o porozumění dítěti na základě kresby předkládá autorka v krátkých, přehledných kapitolách, které obsahují množství kazuistik a konkrétních ukázek kreseb. Zvláštní pozornost je věnována dětem s vývojovými poruchami a různými typy postižení. Vzhledem k tomu, že kniha je psána srozumitelně, mohou ji využít nejen psychologové a terapeuti, ale i rodiče zajímající se o tuto problematiku. Těm umožní poznat, zda dítě potřebuje pomoc specialisty, který by se zabýval jeho problémy.

Předmluvu pro české vydání napsal PhDr. Jaroslava Šturma, který knihu doporučuje odborníkům i rodičům.

  • Nejsou k dispozici
Davido Roseline: Kresba jako nástroj poznání dítěte
Hodnocení inteligence dítěte podle pouhého obrázku není seriózní. Je to pravda, ale jen do určité míry. Nelze usuzovat pouze podle určitého obrázku pána, deště nebo pěkného počasí, že určitý jedinec má snížené rozumové schopnosti. Není možné zkoumat nebo interpretovat kresbu, pokud neznáme sociální a kulturní podmínky a citové aspekty dítěte“. (s. 70)
Roseline Davido je známá francouzská psycholožka s doktorátem z klinické psychologie a psychoanalýzy. Má za sebou praxi školní psycholožky a vysokoškolské pedagožky, v současné době pracuje jako inspektorka ministerstva školství. Uvedenou publikaci formálně člení na 16 menších kapitol, které na sebe logicky navazují. Základní témata ( např. Kresba- velká neznámá, Vývoj kresby, Kresba – nevědomé písmo atd.) aplikuje i na oblast různě problémových dětí ( Génius ve škole, Kresby postižených dětí, Týrané děti aj.). Závěr knihy je věnován interpretaci kresby a jejím konkrétním příkladům.
Autorka velmi pečlivě a systematicky využila významného směru hlubinné psychologie v psychoanalytickém výkladu dětské kresby. Již autor předmluvy Jaroslav Šturma upozorňuje, že vydání této publikace je průkopnický čin, neboť tento typ učebnice v oblasti výkladu dětské kresby u nás téměř zcela chybí. Již na začátku textu autorka zdůrazňuje, že dětská kresba je jedním z nejvhodnějších přístupů k poznání jejich osobnosti. Využívá se při testování mentální úrovně, jako komunikační prostředek, jako prostředek zkoumání afektivity a k vyjádření znalostí dítěte o svém těle a jeho situování v prostoru. Dále objasňuje, že dětská kresba se vyvíjí v závislosti na vývoji jedince bez ohladu na jeho umělecké schopnosti. Každému věku odpovídá specifický typ kresby, jako např. stadium čárání, hlavonožců atd. Upozorňuje, že dítě začne kreslit samo sebe, až když si uvědomí vlastní tělesné schéma, až získá představu o vlastním těle.
V dalších kapitolách autorka vychází z teze, že kreslení je způsob psaní, k němuž bychom nikdy nesebrali odvahu (s.29). Upozorňuje na nezbytnost ponechání volnosti dítěti při kresbě, na potřebu sledovat geometrii kresby, sílu čar aj. Podrobně se zaměřuje na rozbor významu barev, na rozbor jednotlivých známých symbolů (dům, strom,..). Pozornost věnuje kresbě lidské postavy, kresebným vyjádřením rodinných vztahů, sleduje možnosti odhalování inteligenčních schopností, přičemž uvádí i některé argumenty proti testování inteligence kresbou.
Zajímavě rozebírá problematiku nevyřešeného oidipovského komplexu a jeho projekci v kresbě. Nevyhýbá se ani problematice kreseb dětí s poruchami sexuální identifikace. Z řady dalších zajímavých témat jmenujme alespoň: kresba u psychomotorických poruch, talent a humor v kresbě, genialita duševně nemocných, kresba postižených či týraných dětí aj.
Na příkladech interpretace se čtenář seznámí s tématy kresby rodiny, s vyjádřením sexuálních problémů, s tématem násilí v kresbě, se specifikou kresby lidské postavy. Dítě může kresbou vyprávět i scény ze života. Za aktuální lze považovat i seznámení s metodou SHaD, jíž lze poukázat na sexuální zneužívání dítěte či pomoci odhalit sebevražedné sklony.
Co říci závěrem? Adolph Ferriére (1928) pronesl pravdivý výrok: „Naši otcové objevili Alpy, naše generace zase dětské kresby“. Poznávání osobnosti dítěte je středem zájmu mnoha odborníků – nejen psychologů, pedagogů, speciálních pedagogů, ale i většiny laické veřejnosti, rodičů a dalších, jimž všestranný rozvoj dětí není lhostejný. V předložené publikaci každý z nich může najít instruktivní a poutavý studijní materiál, který nebude nudit rozvláčností či neuspořádaností. Je to knížka, k níž se odborníci i laičtí zájemci budou průběžně vracet.

PhDr.Marie Renotiérová, Ph.D.