Viktorka HodonínKniha měsíce 2016-08Obejměte svého vnitřního kritika
Manipulativní rodiče

Manipulativní rodiče

Vaše cena s DPH
339 Kč 305 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Skladem

Košík

Autor
Podtitul
Jak se s nimi vyrovnat
Překladatel
Belisová, Šárka
Nakladatel
Portál
ISBN
978-80-262-1018-4
Počet stran / vazba
216 / Brožovaná
Rok vydání
2016
Kód
12310101
EAN
9788026210184
Obálka v tiskové kvalitě


Nová kniha autorky dvou úspěšných titulů Nenechte sebou manipulovat a Manipulace v lásce.
Co se stane, když je rodič opravdu manipulativní osobnost (volí často postupy velmi záludné), a jaké to má důsledky? Jaké jsou příznaky, chování, způsoby řeči, charakteristické situace, které prozrazují patologii u otce nebo u matky a umožňují ji odhalit?
Autorka představuje nejrůznější podoby toxického vztahu s takovým rodičem. Staví své výklady na hojné kazuistice, často překvapivých, někdy drásavých příbězích dětí, které už dospěly. Tyto už dospělí nikdy nezapomínají na bolestné prožitky, i když širší rodina o nich neměla tušení; důsledky škodlivého manipulativního jednání se projevují stále… Přesto je možné – a nezbytné – vymanit se z toho destrukčního pouta, dovolit si žít samostatně, spokojeně, bez ovlivňování a sebeobviňování. Kniha nabízí strategie, které pomáhají zbavit se pocitů viny a převzít kontrolu nad svým životem.
Isabelle Nazar-Aga je psychoterapeutka, věnuje se behaviorálně-kognitivní terapii v poradně a řídí stáže a semináře osobnostního rozvoje a komunikace se zaměřením na rozvoj sebepoznání, sebepojetí, sebeúcty, sebedůvěry, pěstování osobních hodnot. V Portále vyšly její úspěšné tituly Nenechte sebou manipulovat a Manipulace v lásce.

Manipulativní rodiče
Manipulativní rodiče
Manipulativní rodiče
Manipulativní rodiče
Manipulativní rodiče
Manipulativní rodiče
Manipulativní rodiče
Manipulativní rodiče

Nazare-Aga, Isabelle: Manipulativní rodiče - recenzent PhDr. Mariana Hasíková

V pořadí již třetí kniha zkušené autorky, zabývající se behaviorálně-kognitivní terapií, navazující na předcházející poutavé a přínosné populárně-naučné knihy Nenechme se manipulovat a Láska a manipulace. Autorka uvádí, že po dobu 2,5 roku sbírala výpovědi a svědectví obětí manipulativních, narcisticky zraněných a osobnostně narušených rodičů a dokumentuje bolestné výpovědi dětí (mnohdy již dospělých) v podobě bohatého kazuistického materiálu.

Abychom pochopili, kdo je takováto narušená osobnost, je dobré připomenout si z předminulého dílu 30 symptomů narušeného chování (signifikantní pro potvrzení manipulativní osobnosti je 14 těchto znaků).

Kniha nás poučí o tom, že mnozí z nás občas pod vlivem okolností užijí některé z těchto symptomů, avšak nemusí ještě nutně trpět narušenou manipulátorskou a narcistickou osobností. Jak se tedy tento rozdíl rozpozná?

U manipulativních žen se nevyskytuje mateřský pud ani bezpodmínečná láska (převládají egocentrické psychologické potřeby působit dobře navenek, lační ovládat druhé, akcentují zaměřenost na peníze (lakotnost) před dobře rozvinutými sociálními vztahy. Neumí dopřávat svým dětem radost a štěstí, u každé rodinné oslavy panuje obrovské napětí a nejistota, neboť manipulátor dokáže sebeovládat své vnitřní pnutí a tenzi nanejvýše 3 hodiny. Okolí trne strachem, kdy vybuchne gejzír ironie, arogance, zvýšená kritika, podlé znevažující a ponižující (až zatracující) poznámky, lhaní, nelogismy, protiřečení si, tajnůstkářství, citové vydírání. Výpovědi obětí uváděly příměry „tanec mezi vejci“, „věčné napětí“, „vládu hrůzy“. Manipulátoři mají snahu dítě usurpovat a izolovat od těch, kteří je mají rádi.

Okolí často není schopno manipulátora identifikovat; příznačné je, že pro cizí má nadmíru předstírané empatie a ohledů. Má přímo herecké schopnosti, umí se perfektně přetvařovat, stylizovat dle potřeby, okouzlit a podmanit si cizí lidi. Umí očernit a pomluvit vlastní dítě (často se podle určitého schématu zaměří ze sourozenců pouze na jedno /dvojí metr/) a odříznout mu - zcela bez pocitů viny - cestu k celé rodině, přátelům, podkopat jeho sebedůvěru, sebepřijetí, narušit vývoj jeho sebeúcty i zdravé sebelásky.

Velmi příznačně jsou metaforicky ilustrovány odlišné reakce dětí na působení narcistního jedince, jeho ne/schopnost a míra progresivity formou krásného až podobenství: „Naše důvěra představuje úrodnou půdu, do níž manipulativní rodič zasévá své sémě. Snaží se budit dojem, že do ní láskyplně přidává živiny, aby z ní jeho ratolesti dobře rostly, rozvíjely se a sílily, a místo toho do ní pouští jed. Avšak ne každý jed zabíjí. Existují místa s přirozeně odolnou půdou a organismy se schopností bránit se všem destruktivním činitelům. Nějaký čas jsou bezpochyby narušené, oslabené a nemocné, avšak náhle vyvinou netušenou sílu, díky níž se toxickým prvkům ubrání. Stejně tak bude podle své povahy, temperamentu, vnímavosti, životních impulzů a osobních hodnot reagovat i každé dítě“.

A v tom ukazuje autorka smysl i obrovskou pomoc obětem své terapie – existuje skutečně cesta ven. Zabývala se množstvím následků, zanechaných na obětech i v dospělosti (znovuvybavování bolestných situací formou flash-backů, neustálé hovoření o jedinci, který je znepokojuje, poruchy spánku, úzkostlivost a psychosomatické obtíže, bezradnost, bezbrannost, ztráta sebedůvěry, absence spontánního chování, sebepochyby, neumění říci NE – neschopnost klást druhému odpor či meze naprostá bezbrannost. Oběti se obviňují ze stávající situace, trpí výraznými pocity viny, vedoucími k letargii, depresivitě, krajnostně až k suicidálnímu jednání.

Růst však možný je – přispívá k němu kromě psychoterapie i několik faktorů: přítomnost druhého rodiče, přítomnost prarodiče, tety-strýce, kompenzující nedostatek citu a bezpodmínečné lásky, přirozený sklon k optimismu a k víře ve štěstí, intelektuální podpora zvenku – ale hlavně: chtění a touha po zdravém seberozvoji.

Povětšinou se hovoří o manipulativních matkách, avšak menší měrou jsou zahrnuti i arogantní a autokratičtí otcové. 10letý literárně nadaný chlapec napsal nádhernou básničku s názvem Král, kdy cítí, že z otce přes jeho skvělou sebeprezentaci vyzařuje cosi temného. Jen úryvek, který ilustruje absenci vnitřního citového života i empatie, despotismus, ovládání okolí, panovačnost, „nečisté srdce“.

„ Pod pláštíkem bílým jako sníh – myslím, že má místo očí hvězdy – přesto je světlo jeho duše slabé – její temnota je větší než on sám – a světlo do ní nepronikne – Ale ani člověk, co si žije jako paša a kterého všichni obskakují – nic nezmůže proti ostatním, co mají čisté srdce – Nic nezlomí ty, kdo se spojí…“

Řada obětí se snažila rodiči zalíbit, volit defenzivní, strategické a únikové formy jednání, opakovaně se mu přibližovat, až zjistila, že definitivní odchod je neodkladnou nutností a podmínkou osvobození a progresivního osobnostního růstu a zdravého sebevývoje.

Ve své více než tři desítky let trvající praxi v oblasti sociální problematiky jsem se setkala s markantním příkladem matčiny manipulace vůči jedinému synovi i (bývalému) manželovi, který dobře zapadá do kontextu kapitoly Obzvláště narušení rodiče (zde matka). Matka s akcentovanými narcistními projevy se nedokázala smířit s rozpadem vztahu a rozhodla se použít syna (tehdy 3letého) jako zbraň proti otci. Na Fondu ohrožených dětí na přímý dotaz prohlásila, že chce definitivně znemožnit otci kontakty s dítětem a aktivně svůj slib dodržovala. I když veřejně proklamovala, že má zájem, aby syn měl tátu. Chlapec měl k otci pevný vztah, spolu si hráli, jezdili na kole, otec se mu mimořádně věnoval. Při předávání syna byl tento matkou naváděn, aby jej kopal, plival, štípal, vulgárně mu nadával (vzhledem k tomu, že dítě žilo pouze u matky, bylo nasnadě odvodit, odkud vulgarismy pramení). Výborné bylo, když měla publikum (ordinace pediatra, ulice, posléze MŠ). Modřiny od jejího týrání svalovala na otce, a to vždy na policii.

Chlapec se ocital ve dvou ohních – ve 3 letech při absenci kritického myšlení neodhadl, že otci ubližuje versus musel plnit zhoubná přání matky, jinak by byl trestán. Matka ve své snaze odcizit syna otci místo hraní s dítětem a klidu pro ně obíhala jako satelit snad 8 zdravotnických či neziskových organizací a místo radosti ze zdravého a šikovného chlapce neuvěřitelně lhala a podsouvala mu řadu vymyšlených psychosomatických a fyzických obtíží, čímž naplňovala Münchhausenův syndrom by proxy. Místo, aby se léčila sama, nebýt zdravého kompenzačního přístupu otce, “vyrobila“ by skutečně psychicky těžce narušeného jedince. Chlapci záměrně škodila – nechávala ho samotného doma, hlídaného 6měsíčním dravým štěnětem!, půl roku z lenosti ho nedoprovázela do MŠ a programově zamezovala kontakt s vrstevníky, v bytě kouřila, vařila mu nezdravá jídla, vodila ho často do hospod, kde na alkoholu závislou vrávorající babičku oba tahali domů. Dlužno s lítostí konstatovat, že všechny navštěvované organizace (kromě FOD) uvěřily matčiným lžím, stály na straně matky, zcela protiprávně posvětily zamezení přístupu otce k synovi 37 dnů!, označily otce jako agresora a není vyloučeno, že mohl pro křivá svědectví dostat i trest odnětí svobody, či definitivně přijít o syna. Tak daleko šla matčina pomstychtivost z narcistického zranění z potupy opuštění partnerem. Případ skončil tak, že rodičům byla určena střídavá péče. Otec udělal řadu ústupků, matka pouze jako dravá piraňa měla jen požadavky, rozkazy, direktivní přání. Spory soudním rozhodnutím neskončily – matka stále chlapce navádí, otci vyhrožuje, dává mu najevo, že ona je ten, kdo řídí a kdo za každou cenu musí mít navrch a vyhrávat. Neustále vymýšlí na otce lži, osočování, urážky, ponižování. Zatím je chlapcův vývoj i chování neblaze poznamenáno regresemi, nejistotou, double.bind vazbou. Jediné světýlko vidím ve vývoji jinak inteligentního (dnes 5,5 letého) chlapce, kdy si vytvoří kritické myšlení a pochopí, kdo z rodičů je ten hodnotný a kdo psychicky silně narušený. Osten bolesti v dětské dušičce však zůstane napořád.

PhDr. Mariana Hasíková, psycholožka

Recenze byla zpracována pro nakladatelství Portál

21.07.2016

https://alincinblok.wordpress.com/2016/07/21/manipulativni-rodice-ctenarska-recenze/

Nazare-Aga, Isabelle: Manipulativní rodiče

Alinka

V dubnu mi přišla emailem nabídka na recenzní výtisk knížky Manipulativní rodiče. Když jsem se v květnu dostala k odpovědi, cítila jsem se za pozdní reakci natolik blbě, že jsem souhlasila, aniž bych si o knížce či její autorce cokoli zjišťovala. A byla jsem pak dost překvapená.

Autorka Isabelle Nazare-Aga je francouzská psycholožka a psychoterapeutka, která se ve své praxi dlouhodobě zaměřuje na fenomén manipulace v mezilidských vztazích.

Vzhledem k tomu, že mi knihu z nakladatelství sami od sebe nabídli k recenzi, předpokládala jsem, že se problematikou zabývá spíše z pohledu rodiče a že se tak zařadí mezi další knihy typu R&R, které radí, jak se vyhnout manipulaci vůči dětem při výchově. Ha, chyba lávky (nesmějte se, opravdu mi ten podnadpis nedotekl).

Kniha je totiž psaná především pro děti (oběti) manipulativních rodičů. Velmi sáhodlouze a podrobně popisuje, jak takového patologického manipulátora bezpečně poznáte a na mnoha drobných kazuistikách ukazuje, čeho všeho může být schopen.

Já sama jsem manipulativní rodiče neměla, přesto mám s narušenou osobností tohoto typu velmi blízkou zkušenost, protože jsem s takovým člověkem sedm let žila. Nejsem tak vyloženě cílová skupina, přeci jen vztah mezi partnery je v mnoha ohledech jiný než mezi rodiči a jejich potomky. Přesto mohu zodpovědně prohlásit, že pokud máte podezření, že by vaši zploditelé (nebo jiné blízké osoby v rodině) mohli být manipulátoři, je tohle pro vás povinná četba. Text vám totiž může doslova otevřít oči.

Kdybych si knihu bývala přečetla před dvaceti lety, mohla jsem si ušetřit (nebo aspoň výrazně zkrátit) jedno velké trápení. Dnes už mi „jen“ naháněla husí kůži při jitření starých (a dávno radši zapomenutých) vzpomínek. Nejednou jsem si tak opakovala „To je přesný, to je naprosto přesný!“ a zpětně jsem tak pochopila spoustu věcí. Autorka skutečně mlátí nejeden hřebík po hlavičce a jsem si naprosto jistá, že její knihy mnoha lidem změnily a ještě změní život. Aha momentů jsem při čtení zažila hned několik.

Na druhou stranu pro člověka, který s něčím takovým nemá přímou zkušenost, bude kniha asi jako z jiné planety, protože se obávám, že nemůže úplně pochopit, o čem vlastně mluví.

Na to kolik času je věnováno identifikaci manipulativní osobnosti, zbývá kupodivu velice málo místa (jen něco málo přes 10%) na možnosti řešení takto narušeného vztahu. Je to pravděpodobně z části dáno faktem, že jedinou skutečně funkční radou je vyklizení pole, a to se dá shrnout na několika málo stránkách.

Co mi ale v knize vyloženě chybělo (netuším, zda to již neobsahuje některá z předchozích) je způsob vzniku (nebo alespoň hypotéza a o způsobu vzniku) manipulativní osobnosti. Autorka asi na dvou místech mezi řádky spíš mimochodem zmiňuje, že patologického manipulátora neutváří prostředí ani výchova. To je vše.

Ráda bych věděla, kde se ony manipulativní osobnosti berou a proč. A speciálně jako matka chci vědět, jak z dětí neudělat manipulátory a (což je možná ještě důležitejší), jak je vychovat, aby se v budoucnu nestaly obětí manipulátora. Vlastně obecně bych čekala více o obětech – zda mají nějaké shodné vlastnosti (psychologické profily), jak někoho takového identifikovat, jak mu případně pomoci (krom toho, že mu dám přečíst tuto knihu).

Druhá výtka patří samotnému textu, který je hodně náročný na čtení, plný cizích, pro laika neznámých výrazů, občas vyloženě nesrozumitelný (některé pasáže jsem četla i 5-6x). Připadalo mi, že místy se jednalo i o zbytečně krkolomný překlad.

Celkově se mi knížka líbila a rozhodně bych ji doporučila tomu, kdo má s manipulativním rodičem (člověkem) co do činění. Stejně tak si já sama časem rozhodně pořídím i autorčinu další knížku Láska a manipulace, která pojednává právě o partnerských vztazích.

PS: Když mi moc milá slečna z nakladatelství Portál v květnu obratem odpovídala, že knížku posílá, neopomněla dodat, že na článek nespěchají, že se spokojí s měsíční (případně i delší) lhůtou. No a sami vidíte, kolikátého dneska je. Klasika (schválně, jestli mi zas někdy něco pošlou;)).