Viktorka HodonínKniha měsíce 2016-07Piráti z Ledového moře
Moc, pomoc a bezmoc v sociálních službách a ve zdravotnictví

Moc, pomoc a bezmoc v sociálních službách a ve zdravotnictví

Vaše cena s DPH
197 Kč 177 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Rozebráno


Přihlaste se a nechte si hlídat dostupnost


Autor
Podtitul
V sociálních službách a ve zdravotnictví.Strategie práce s klienty,krizové
Nakladatel
Portál
ISBN
978-80-7367-590-5
Počet stran / vazba
144 / Brožovaná
Rok vydání
2010
Kód
22306101
EAN
9788073675905
Obálka v tiskové kvalitě


Agresivní chování, napadání ostatních klientů i sebezraňování, které může vést i k těžkým zraněním, má řadu příčin. Někdy vychází z podstaty handicapu, jindy ho může vyvolat chování lidí z okolí. Kniha, která vychází z principů kognitivně-behaviorální terapie, se zabývá tím, jak mohou ošetřovatelé, vychovatelé a další lidé, kteří pracují s lidmi s problémovým chováním, změnit své chování tak, aby nevyvolávali problémové chování svých klientů. Knihu ocení speciální pedagogové, psychologové, psychoterapeuti, lidé pracující v zařízeních pro klienty s handicapem, zdravotnický personál psychiatrických klinik (tzv. neklidových oddělení).
PhDr. Hynek Jůn, Ph.D., je předsedou organizace APLA Praha. Zabývá se kognitivně behaviorální terapií problémového chování. Vystudoval učitelství a teologii a v rámci doktorandského studia se zabýval zvládáním problémového chování lidí s autismem a/nebo mentální retardací.



HYNEK, Jůn: Moc, pomoc a bezmoc v sociálních službách a ve zdravotnictví - rec. M. Sládek

Ve druhém čtvrtletí roku 2010 vydalo nakladatelství Portál publikaci "Moc, pomoc a bezmoc v sociálních službách a ve zdravotnictví".

Autor čerpá ze svých mnohaletých zkušeností lektora, terapeuta a supervizora v sociálních a zdravotnických službách. Dlouhodobě se zabývá kognitivně-behaviorální terapií problémového chování. Z podrobného obsahu publikace, jsem vybral a očísloval přehled kapitol s uvedením části dílčích témat, jedná se o kapitoly 1 až 7, (str. 15 až 116). Celkové zpracování publikace je podáno srozumitelně, s řadou dobře volených příkladů z praxe a schématických grafických zobrazení.

V první kapitole se autor pozastavuje nad důležitostí správného rozlišení problémového chování, uvádí tři definice problémového chování a demonstruje je na konkrétních příkladech. Naproti tomu staví pojetí normality.

Ve druhé kapitole popisuje, co lze proti problémovému chování dělat s akcentem na ucelený terapeutický přístup zaměřený na uživatele, na personál a na poskytovatele jako celek. Aplikace uceleného terapeutického přístup je vhodně podána na příkladech formou otázek a odpovědí.

Třetí kapitola se zabývá možnostmi personálu při výskytu fyzické agrese uživatele. Autor pracuje s tzv. kyvadlem emočního prožívání u uživatele. Výklad je doplněn příklady verbální nebo fyzické agrese uživatele z praxe.

Čtvrtá kapitola řeší možnosti personálu v prevenci, v terapeutických a krizových následcích. Je doplněna příklady dobré a špatné praxe ze školní integrace žáka s Aspergerovým syndromem.

V páté kapitole je vyložen proces přemýšlení člověka, který probíhá ve třech rovinách, kognitivní události, kognitivní procesy a kognitivní schémata. Uvedené příklady myšlenkových pochodů personálu nejsou smyšlené, ale vycházejí z autorových rozhovorů s pracovníky v sociálních službách.

Šestá kapitola seznamuje čtenáře s mýty v sociálních a zdravotnických službách. Jsou zde prezentovány dvě časté chyby v myšlení personálu. Jednak efekt pořadí, který spočívá v tom, že pro člověka je nejdůležitější první informace. A druhá je základní atribuční chyba.

Sedmá kapitola se zabývá vlivem efektu pořadí a základní atribuční chyby na myšlení a následného chování personálu. Základní atribuční chybou se zde označuje tendence podceňovat situační vlivy na chování a předpokládat, že chování je vyvoláno určitou vlastností jedince. Atribuce je rozdělena na vnější a vnitřní a dále kapitola obsahuje efektivní postupy personálu proti základní atribuční chybě, doplněné příklady z praxe. V této části knihy autor pracuje i s termíny přiměřené a nepřiměřené riziko a dotýká se používání postranic.

V příloze autor představuje dvě kazuistiky, které doplnil o zápisy ze supervize, na kterých můžeme vidět rozdílný přístup uvažování personálu o uživatelích v jednotlivých sociálních službách.

Povinností poskytovatelů sociálních, ale i zdravotnických služeb je zvyšovat kvalitu poskytované péče a dávat ochraně práv uživatelů přednost před jiným komfortem. Zákonná úprava opatření omezujících pohyb osob nenabízí jednoznačný postup, jehož splnění by ve všech případech garantovalo bezchybnost postupu poskytovatele. Z ustanovení § 88 písm. d) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozděších předpisů, Příloha č. 2 Standardy kvality sociálních služeb, konkrétně ze standardu č. 1 kritéria c/ a standardu č. 2 kritéria a/, b/ plyne poskytovateli služeb povinnost upravit vnitřními předpisy podmínky použití opatření omezující pohyb osob. Uvedená publikace může být vhodnou pomůckou při zpracování nebo zdokonalení předmětných vnitřních předpisů a co je důležitější může kvalitativně ovlivnit praxi nejen v používání opatření omezujících pohyb osob, ale také obecně zvládání problémového chování a jednání uživatele. Z těchto důvodů knihu "Moc, pomoc a bezmoc v sociálních službách a ve zdravotnictví" doporučuji všem poskytovatelům sociálních, ale i zdravotnických služeb.

Mgr. Miloš Sládek

H. Jůn: MOC, POMOC A BEZMOC V SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH A VE ZDRAVOTNICTVÍ - rec. A. Slezáčková

Kniha Hynka Jůny nabízí zajímavý a přínosný pohled do přediva nelehkých vztahů mezi personálem a klientem/uživatelem sociálních nebo zdravotnických služeb. Autor, zkušený lektor, terapeut a supervizor KBT ve zdravotnických a sociálních službách, který je také předsedou pražské organizace APLA, se profesně zabývá především otázkami zvládání problémového chování u osob s autismem a mentální retardací.

   V určitém ohledu autor navazuje na dřívější publikaci „Agrese u lidí s mentální retardací a autismem“ (Čadilová, Jůn, Thorová, 2007), avšak v předkládané knize téma rozšiřuje na jakékoli problémové chování klientů ústavů sociální péče a zdravotnických zařízení. Otázka „správně dávkované“ moci, která by neměla vychýlit jazýček na pomyslných vahách etiky práce ani do krajní polohy přehnané kontroly až manipulace, ani do protilehlé polohy neomezené (a tím pro klienta riskantní) svobody, je aktuální pro mnoho příslušníků pomáhajících profesí. Při hledání cest k účelné formě pomoci mohou snahy těch, kteří pracují s klienty se závažným mentálním postižením, nezřídka vyústit i v pocit bezmoci.

   Hynek Jůn témata moci, pomoci a bezmoci originálně propojuje. Vychází z velmi dobré znalosti poměrů v našich sociálních a zdravotnických službách, díky níž se mu podařilo svou knihu doslova „ušít na míru“ personálu zajišťujícímu zdravotní, sociální a pedagogicko-psychologickou péči. Autor otevřeně pojmenovává úskalí a problémy rigidně nastavených režimů organizací a zároveň nabízí pracovníkům zařízení efektivní způsoby řešení a praktická doporučení pro úspěšné zvládnutí kritických situací.

   V úvodní části autor vymezuje a na konkrétních příkladech ilustruje své pojetí problémového chování, které nechápe jako pouhý důsledek klientova handicapu, ale jako výsledek vzájemného vztahu mezi klientem, personálem a organizací. Situace problémového chování strukturuje na preventivní, terapeutické a krizové následky. Příslušné postupy a strategie srozumitelně objasňuje.

   Autor významnou měrou čerpá z kognitivně- behaviorální terapie, avšak jeho komplexní pohled na studovanou problematiku z něj činí zastánce uceleného terapeutického přístupu. Na konkrétních příkladech obtížně usměrnitelného chování klientů s mentální retardací a autismem ilustruje obohacující posun od mnohdy jednostranně zaměřených snah o terapii klienta k možnostem terapie personálu i organizace. I v tzv. beznadějných případech, kdy skutečně nelze aspirovat na změnu osobnosti klienta ani zmírnění projevů jeho vážnějšího handicapu, se tak otevírá nadějný prostor ke změně – a to právě v přístupu personálu anebo úpravě prostředí.

   Klíčem k tomu je přijetí základní myšlenky, že klient sám není nositelem problému. Tím, kdo označuje dané chování klienta za problémové, je zpravidla pracovník daného zařízení, který s klientem vstupuje do interakcí.

   Autor poukazuje na souvislosti mezi situacemi, které v zařízeních nastávají, a způsobem vyhodnocování těchto situací personálem, tj. jeho následným emočním prožíváním události a způsobem reagování na původní situaci.

   Přínosná je zejména kapitola věnovaná chybným přesvědčením a mýtům v sociálních a zdravotnických službách. Autor podrobněji rozebírá otázky vlivu a významu individuálních kognitivních schémat pro posuzování klientova chování jako ne/problémového. Zvláště se věnuje tzv. efektu pořadí a atribučním chybám, které modifikují vyhodnocování situací a mohou se tak v některých případech stát neuvědomovaným spouštěčem (nebo příslovečným „přiléváním oleje do ohně“) problémového chování klienta.

   Pro čtenáře z praxe (asistenty, vychovatele ÚSP, zdravotnický personál) je užitečná také pasáž podávající návody a doporučení ohledně zvládání fyzického napadení personálu klientem.

   Autor vyzdvihuje i význam pozitivního přístupu ke klientům. Upozorňuje na to, že nežádoucímu haló efektu a případnému negativnímu očekávání problémového chování lze předejít zaznamenáváním a zdůrazněním klientových kladných stránek. Oceněníhodné je také podtržení významu lidské důstojnosti dospělých klientů s mentální retardací, ke kterým je nutno (i přes jejich mentální věk na úrovni dítěte) přistupovat s respektem a úctou.

   Autor neopomíjí ani neméně důležité téma osobní svobody klienta, jež by měla být v maximální míře uznávána a chráněna.

   Kniha jako celek nabízí čtenáři neotřelý a otevřený pohled zkušeného praktika na problémové chování, s nímž se pracovníci v sociálních službách běžně setkávají, avšak mnohdy si s ním nevědí rady. Nevyjádřené pocity marnosti, bezmoci a negativní emoce vůči klientovi se pak mohou výraznou měrou podílet na rozvoji syndromu vyhoření. Naopak přiznaná bezmoc může být pro personál svým způsobem osvobozující, neboť jej nutí hledat jiné alternativy a způsoby řešení. V této souvislosti o to jasněji vystupuje nutnost a praktická užitečnost supervize pracovníků v oblasti sociální a zdravotní péče.

   Kvalitě knihy přispívá i závěrečná příloha, obsahující dvě ilustrativní kazuistiky a kvíz. Jeho vyplnění poskytuje čtenáři užitečnou informaci o tom, nakolik kontext a efekt pořadí informací o klientovi ovlivňují jeho úsudek o míře problémovosti péče o klienta.

   Míru praktické využitelnosti publikace zvyšuje i soupis použité a doporučené literatury a nechybí ani seznam vybraných zdravotnických zařízení a občanských sdružení pomáhajících osobám s autismem.

   Celkově lze publikaci hodnotit jako čtivou, prakticky užitečnou a vhodnou nejen pro pracovníky v přímé péči, psychology, speciální pedagogy a supervizory, ale také pro studenty oborů pomáhajících profesí a samozřejmě i pro rodinné příslušníky handicapovaných osob. Těm všem kniha podá realistický a nepřikrášlený, avšak respektem a úctou ke klientům prodchnutý obraz o efektivním řešení náročných situací v klinické a sociální praxi.

 

A. Slezáčková
Zdroj: Československá psychologie č. 6/2010