Viktorka HodonínKniha měsíce 2016-08Obejměte svého vnitřního kritika
Nadané dítě a rozvoj jeho schopností

Nadané dítě a rozvoj jeho schopností

Vaše cena s DPH
205 Kč 185 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Skladem

Košík

Autor
Podtitul
Logické myšlení; prostorová představivost; práce se slovy; pozornost; kriti
Ilustrátor
Soudková, Kateřina
Nakladatel
Portál
ISBN
978-80-262-0969-0
Počet stran / vazba
128 / Brožovaná
Rok vydání
2015
Kód
22104003
EAN
9788026209690
Obálka v tiskové kvalitě


K charakteristickým vlastnostem mimořádně nadaných dětí patří zvídavost a silná vnitřní motivace k činnosti, kterou si dítě samo zvolilo, touha po nezávislosti, menší potřeba spánku. Častá je i přecitlivělost, obvykle provázená bouřlivými emočními reakcemi. Ty se projevují větší vzdorovitostí, která je častější u chlapců, nebo mohou zůstat navenek skryty, jako tomu bývá spíše u dívek, a projeví se utajenými záchvaty pláče, uzavřeností, případně zdravotními potížemi. Některé nadané děti mají sklon k perfekcionismu, a pokud jim něco nejde, nedokážou se vyrovnat s nedokonalostí svých výkonů. Rozpor mezi představou konečného výsledku a jejich neschopností ho dosáhnout je přivádí k zoufalství. Odmítají další pokusy, někdy propadají afektivním záchvatům.
Teoretická část této knihy pojednává o charakteristikách mimořádně nadaného dítěte, o jeho výchově a o možnostech vzdělávání v rámci našeho školského systému. Praktická část obsahuje testy na rozvoj jednotlivých druhů nadání - na logické myšlení, práci s písmeny a slovy, prostorové vnímání, matematické schopnosti či kritické myšlení. Úlohy jsou připraveny pro děti od 8 do 14 let, ověřit si své schopnosti mohou i ti mladší nebo dospělí.

Nadané dítě a rozvoj jeho schopností
Nadané dítě a rozvoj jeho schopností
Nadané dítě a rozvoj jeho schopností
Nadané dítě a rozvoj jeho schopností
Nadané dítě a rozvoj jeho schopností
Nadané dítě a rozvoj jeho schopností
Nadané dítě a rozvoj jeho schopností
Máte geniální dítě?
Mezi zářijové novinky nakladatelství Portál patří také publikace Nadané dítě a rozvoj jeho schopností Jitky a Václava Fořtíkových. Tito manželé stáli u zrodu občanského sdružení Centrum nadání, které se zabývá pedagogickou a poradenskou podporou nadaných dětí a jejich rodičů. Pedagožka Jitka Fořtíková se od devadesátých let věnuje jejich vzdělávání.

Jejího muže, aktivního v Radě Mensy ČR, můžete znát z rubrik novin a časopisů i z vlastních knih jako autora hádanek, kvizů a testů. Mají dvě malé děti – Ninu a Václava. V souvislosti s knihou jsme jim položili několik otázek; na první dotazy odpovídá paní Jitka, její muž se připojil v závěru rozhovoru.

Jaké dítě se skrývá za přívlastkem „nadané“?
JF: Jde o takové dítě, které dosahuje mimořádných výsledků v některé oblasti lidské činnosti, ať již sportovní, umělecké, rozumové nebo sociální. Naše publikace se zaměřuje především na děti nadané v oblasti rozumových schopností. O těch – jak se domníváme – u nás zatím není k dispozici dostatek informací ani praktických návodů, jak s nimi pracovat ve škole, nebo jak je vhodně vést v rodině.

Talent je široký pojem – co jím označují odborníci?
JF: Právě proto, že je talent nebo nadání široký pojem, velmi těžko se na tento dotaz stručně odpovídá… Mohli bychom nechat odpověď na čtenářích, aby si ji v naší knize našli sami? Uvádíme více odborných hledisek a názorů. Já osobně mám velmi ráda definici profesora Sternberga, který říká, že intelektové nadání je schopnost těžit ze svých předností a kompenzovat nedostatky.

Jak už jste řekla, informací o tom, jak talent v dětech zdravě podporovat, není ještě mezi širokou veřejností dostatek. Některé najdou zájemci ve vaší knize. Kde ještě mohou tyto poznatky hledat?
JF: Jedním z důvodů, který nás přiměl k vytvoření publikace, byl i ten, že v našem státě dosud existují pouze čtyři monografie, které se věnují vzdělávání nadaných dětí. Autory jsou Lenka Hříbková (Carolinum, 2005), Vladimír Dočkal (Nakladatelství LN, 2005), Franz Mönks (Grada, 2001; jedná se o překlad z němčiny) a Jitka Sejvalová/Fořtíková (IDM MŠMT, 2004). S mimořádně nadaným žákem se ale v pedagogické praxi setká každý učitel a musí umět reagovat na jeho speciální vzdělávací potřeby. V zahraničí – především v anglicky a německy psané literatuře – existují stovky monografií, odborných sborníků a časopisů. Český rodič a učitel se však k takovéto literatuře dostává velmi složitě. Pokud nemáte jazykovou bariéru, pročtěte si internet: Zadejte si do vyhledávače např. „gifted education“ nebo „gifted and talented children“ a textů k danému tématu najdete desítky až stovky.

Kdy a jak jste se vy dva dostali k problematice nadaných jedinců?
JF: Já jsem se začala zabývat nadanými dětmi při studiu na pedagogické fakultě. Přišlo mi velmi absurdní, že nadaní sice patří mezi žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, ale speciální ani obecná pedagogika si jich v našem státě nevšímá, studenti učitelství se o nich prakticky vůbec nic během studia nedozvědí. Toto téma jsem si proto pak vybrala i ke svému doktorskému studiu a dizertační práci. Za čtyři roky doktorandského pobytu na univerzitě jsem se setkala s množstvím literatury, potkala hrstku českých a slovenských odborníků, kteří se tímto tématem zabývali, a navštívila řadu mezinárodních konferencí. Po studiu jsem nastoupila jako koordinátorka péče o nadané žáky do organizace řízené ministerstvem školství, viděla jsem to tehdy jako jedinou možnost, jak své znalosti a zkušenosti dále profesně uplatnit. Problematika nadaných dětí nás dokonce svedla dohromady s manželem, potkali jsme se na akci, která se věnovala talentovaným jedincům. Každý se věnujeme trochu jinému úseku, ale společně pracujeme na podpoře nadaných dětí, jejich rodičů a učitelů v naší zemi.

VF: Od roku 1994 jsem členem Mensy ČR, která má činnost s nadanými jedinci „v popisu práce“. Od konce devadesátých let jsem se postupně (přes pořádání literární soutěže pro mládež do devatenácti let a přes volnočasové aktivity v oblasti deskových her) zaměřoval na práci s nadanými dětmi a mládeží. V devadesátých letech byla Mensa jednou z mála organizací (včetně státních), které se intelektově nadanými jedinci zabývaly. Intenzivně jsem se této problematice začal věnovat kolem roku 2002, a to především v oblasti podpory škol, jež umožňují nadaným jedincům rozvoj jejich schopností.

Prostřednictvím aktivit Centra nadání se setkáváte s rodiči nadaných dětí. Co patří k jejich největším radostem a co naopak k velkým starostem?
JF: Pro rodiny s nadanými dětmi jsme letos pořádali už páté celostátní setkání, kterého se zúčastnilo přes 150 účastníků. Jejich životní příběhy tedy slýcháme zblízka. Co se týče radostí, rodiče letos mluvili především o úspěšném začlenění svých potomků do tříd nebo výukových skupin, které už některé školy pro tuto skupinu dětí zřizují. Někdo nadšeně vyprávěl o možnostech, které jim obohacená výuka v některých školách nabízí. Stále se ale setkáváme s rodiči, a je jich většina, nespokojenými s výukou, ti hledají jiné, vlastní cesty, jak nahradit nedostatky ve škole například v odpoledním čase. Stěžují si na nedostatek příležitostí v podobě kroužků a zájmových aktivit, které by takto specifické děti zaujaly. Těmto dětem také chybějí možnosti setkat se s podobně založenými vrstevníky.

VF: Radost: úroveň některých škol a pracovníků některých institucí. Starost: úroveň některých škol a pracovníků některých institucí. Nerad bych v obou případech jmenoval – u radosti by proti těm, kdo pozitivně působí, neprodleně následovaly sankce (ověřeno praxí); u starosti bych se dopustil několika žalovatelných výroků v oblasti urážek na cti.

Ptala se Renata Skalošová


Jitka Fořtíková a Václav Fořtík s dcerou Ninou a synem Václavem.