Viktorka HodonínKniha měsíce 2016-07Piráti z Ledového moře
Narativní psychoterapie

Narativní psychoterapie

Vaše cena s DPH
469 Kč 422 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Skladem

Košík

Autor
Překladatel
Hesoun, Jan
Nakladatel
Portál
ISBN
978-80-7367-549-3
Počet stran / vazba
320 / Brožovaná
Rok vydání
2009
Kód
13306301
EAN
9788073675493
Obálka v tiskové kvalitě


Narativní psychoterapie je přístup založený na teorii sociálního konstrukcionismu a narativní metafory. Autoři zprvu popisují hlouběji své filozofické zázemí – sociální konstrukcionismus, obrat k jazyku, úvahy o moci Michela Foucaulta, narativní metaforu. Poté se zabývají vlastní metodou, zejména dekonstrukcí, rozvíjením klientova příběhu, neboť odvozují, že příběhy konstituují lidskou zkušenost. Metodologické úvahy jsou ilustrovány podrobnými příklady z praxe – a to jak přepisy částí konzultací, tak i podrobnými kazuistikami. Část knihy se zabývá praktickým použitím otázek a metodou reflexe v sezení, zabývá se i otázkami etiky psychoterapie.

J. Freedman je ředitelkou Centra rodinné terapie v americkém Evanstonu. Pracuje také v soukromé klinické praxi v Chicagu. Spolu s Genem Combsem vede řadu psychoterapeutických výcviků.
G. Combs je profesorem psychiatrie na americké Stritch School of Medicine of Loyola University a dlouhodobě se věnuje rodinné medicíně.

Friedman J., Combs G.: Narativní psychoterapie
V sérii dosud vydaných psychoterapeutických příruček, reprezentujících různé směry a techniky v psychoterapii, vychází v edici Spektrum další taková příručka, která, jak soudí její oba autoři v první kapitole této knihy, znamená změnu paradigmatu, „od systémů k příběhům“ (z latin. odvozené slovo „narativní“ znamená „vyprávějící“). Kniha začíná předmluvou, která velmi případně přináší vyprávění tří příběhů, které ilustrují propojení psychoterapie s lidskými situacemi. Teoretickou bázi knihy, jak na ni upozorňují oba její autoři (ředitel Centra pro rodinnou terapii v Chicagu a druhý, profesor psychiatrie na Loyolově univerzitě), tvoří dvě „metafory“: „narace“ a „sociální konstrukce“. Kniha jimi začíná proto, aby se k technikám narativní psychoterapie nepřistupovalo jen jako k „technice“ , nebo aby při jejím používání „převládla snaha používat je bez dobrého zakotvení ve světovém názoru z něhož povstaly“. Důkladné seznámení se s teorií, resp. filosofií tohoto psychoterapeutického směru, o něž autoři této knihy velmi usilují, předurčuje tvořivé používání technik, které ho charakterizují. „Narativní metafora“ znamená hledět na životy lidí jako na smysluplné příběhy a „metafora sociální konstrukce“ poukazuje na vliv sociální reality na smysl lidského života (totiž, že se „sociální, interpersonální realita každého člověka vytvářela při interakcích s ostatními lidmi a institucemi“). Metafora životního příběhu tak nahrazuje „metaforu struktury“, která může být zavádějící, je-li chápána příliš staticky (autoři používají slovo „metafora“ ve smyslu slov „koncepce“, „pojetí“). „Metaforu systému“ (tj. v podstatě kybernetického modelování sociální reality) pak autoři konfrontují s „narativní metodou a sociálním konstrukcionismem“, což znamená rozvíjení, nikoli opuštění, teorie systémů a používání jiného jazyka. Ačkoli je kniha hluboce teoreticky (filosoficky se zakládá na „postmoderním pohledu na realitu“) fundována, její převážná část se zabývá “narací“ (tj. vyprávěním příběhů) v kontextu široce pojaté praxe, která vychází z toho, že:„realita je vytvářena prostřednictvím jazyka“ a „je strukturována a udržována prostřednictvím vyprávění“, které má tak významné diagnostické a terapeutické aspekty je-li předmětem narativní psychoterapie. Čtenář je na mnoha stránkách této knihy konfrontován s konstruktivistickým pojetím rozdílů mezi skutečností a realitou a klade si iritující otázku „jak skutečná je naše skutečnost“. Milan Nakonečný