Výstava Karel 2017-08KlokArt 2017-08Ediční plánl 2017H2Kniha měsíce 2017-08Listování se Zvířetem

Výstava Karel 2017-08KlokArt 2017-08Ediční plánl 2017H2Kniha měsíce 2017-08Listování se Zvířetem
BONUSY PRO VÁS
ČASOPISY SLEVY 30 – 70%
Neviditelná dívka

Neviditelná dívka

Vaše cena s DPH
199 Kč 179 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Skladem

Košík

Autor
Překladatel
Pietrasová, Kateřina
Nakladatel
Portál
ISBN
978-80-262-1091-7
Počet stran / vazba
104 / Brožovaná
Rok vydání
2016
Kód
14403601
EAN
9788026210917
Obálka v tiskové kvalitě


Vnučka slavného spisovatele Ernesta Hemingwaye napsala působivou knihu o tom, jaké to je vyrůstat s vědomím, že vaši rodiče trpí depresemi a jsou závislí na lécích, sestra je duševně nemocná a dědeček několik měsíců před vaším narozením spáchal sebevraždu. Mariel Hemingwayová popisuje dětství a mládí prožité v rodině, jejíž členové byli sice obdařeni nadáním a slávou, avšak poznamenaly je deprese, alkoholismus, schizofrenie, rakovina a sebevraždy. Sama Mariel jako dívka trpěla obsesivně-kompulzivní poruchou a měla problémy s příjmem potravy. Autorka v knize mluví přímo k mladým čtenářům, teenagerům, a snaží se je přesvědčit, že navzdory bolesti má život smysl, že rodinné prokletí lze překonat a že na konci tunelu může každému zasvítit světlo.
Mariel Hemingway je vnučka Ernsta Hemingwaye, herečka a autorka. Věnuje se rovněž józe a zdravému životnímu stylu.

Neviditelná dívka
Neviditelná dívka
Neviditelná dívka
Neviditelná dívka
Neviditelná dívka
Neviditelná dívka



www.hanka.mablog.eu/2016/08/31/neviditelna-divka-mariel-hemingway/

Hemingway, Mariel: Neviditelná dívka

Hana Bártová

Leckterá dívka někdy zatoužila stát se neviditelnou. Mariel Hemingway, vnučce uznávaného amerického spisovatele Ernesta Hemingwaye, se to dařilo téměř celé dětství. Bývala by si byla přála, aby její neviditelnost byla pouhou dětskou hrou, na kterou bude jednou s úsměvem vzpomínat.

Neviditelná dívka je zpověď děvčete, kterému bylo ukradeno dětství. Které muselo dospět příliš brzo a bylo obklopeno událostmi, jimž nemohlo rozumět. I přesto se malá Mariel nevzdává svého práva na bezstarostnost. Situace, plynoucí z duševního konfliktu dítěte, které se snaží být dítětem a zároveň žije v rodině, kde matka přespříliš popíjí, jedna sestra bere drogy a ta druhá trpí bulimií, působí hořko-sladce. Autobiografické dílo o dětství, prožitém v chaotickém rodinném prostředí, je určeno především dětskému čtenáři, který jeho poselství ocení nejvíce.

„Chvilka pro víno: ten divný výmysl, se kterým naši přišli po tátově infarktu. Chvilka na víno nastává kdykoli po páté hodině, ale klidně může přijít i o hodinku dřív. Všichni jsou přesvědčeni, že když budou pít červené víno, budou zdraví a šťastní. Ne tak rychle, rodinko! Já totiž mezi obvyklým pitím a chvilkou na víno nevidím vůbec žádný rozdíl. Probíhá to asi takhle: z velké lahve vína se nalije sklenička každému kromě mě – což považuji za nespravedlivé. Přidá se několik kostek ledu a voila – jak by řekl táta francouzsky – máme tu sklenku výborného, lehce naředěného vína. Už po čtyřech pěti velkých skleničkách se však nikdo nechová příliš hezky.“ (str. 35-36)

Vypravěčkou knihy je malá Mariel, její příběh sledujeme od narození až po základní školu. Postupně jsme seznámeni s poměry v její rodině, která je společensky vážená a materiálně zabezpečená, vzájemné vztahy jsou ale poznamenány závislostmi a duševními problémy. Naše hrdinka, se svým dětským pohledem na svět, nikoho nesoudí, zato všechny bezmezně miluje. Snaží se porozumět světu dospělých, což se jí pochopitelně nedaří. Svou upřímností a čistotou dospělého čtenáře dojme i zaskočí.

Neviditelnou se Mariel snaží stát, když se její alkoholem posilnění rodiče hádají, když se jí ve škole posmívají, když neví, co má odpovědět na otázku. Hlavně na sebe neupozorňovat, nedělat problémy a být hodnou holčičkou. Za cenu samoty. Mariel nevěděla, že si může říci o pomoc. Nevěděla ani kdo by jí pomocnou ruku mohl nabídnout.

Jako vystudovaná sociální pracovnice si neodpustím poznámku, že tuto knihu považuji za vhodný edukační materiál o vnitřním světě dítěte z problematické rodiny. Ráda bych knihu viděla v nabídkách krizových center pro rodinu, nízkoprahových klubů pro děti a mládež, či jiných zařízeních, pracujících s rodinou v krizi. Upřímná výpověď autorky by mohla nejednomu dítěti z nefunkční rodiny poskytnout útěchu. Příloha nabízí také seznam kontaktů, kam se i dítě může obrátit v případě nepříznivé rodinné situace.

Hemingwaye by vnučka Mariel zklamala - recenzent Lucie Zelinková

Mezi potomky Ernesta Hemingwaye se stalo zvykem, že se po vzoru slavného předka vydávají na spisovatelskou dráhu. Činí tak ale s tím, že námětově všichni čerpají z rodinného života.

Po poměrně zdařilé próze z pera Ernestova vnuka Johna je tu s prvotinou vnučka Mariel. Přichází však s nepříliš hodnotnou novelou Neviditelná dívka, která je především souhrnem výčitek na konto vlastní rodiny.

Román Hemingwayové, který u nás vyšel před třemi roky, vzpomínal na vyrůstání a život v rodině slavného spisovatele. Byl poutavý, vzpomínky s odstupem analyzoval, snažil se o pochopení mnohdy nešťastných událostí, snažil se o hledání příčin rodinných problémů.

Hemingwayová se svým dílkem pravděpodobně snaží vzkázat všem dívkám vyrůstajícím v problematických rodinách, že ani ona neměla na růžích ustláno. Rodiče se potýkali se závislostí na lécích a alkoholu, panovaly mezi nimi vyhrocené vztahy, starší sestry bojovaly jedna s drogovou závislostí, druhá s anorexií. Autorka sama v důsledku panických ataků polykala prášky, které ji dovedly k poruše příjmu potravy.

Veškerou důvěryhodnost svého psaní Hemingwayová shazuje prvními větami autobiografie, ve kterých vzpomíná na den, kdy byla přivezena z porodnice domů. Prý si už v ten okamžik uvědomovala tíživý osud rodiny, nenávist sester a neuspokojivou budoucnost, která ji čekala.

Kniha Neviditelná dívka postrádá tradiční formu zápletky a rozuzlení. To ale není tak velký problém. Ten je v postavě nedůvěryhodné vypravěčky, kterou autorka vtělila do malé holčičky představující ji samotnou v dětských letech. Utrápené děvče znovu prožívá klíčové okamžiky dětství, dokáže je však očima dospělé ženy reflektovat. V této rovině příběh sklouzává k jakési příručce či učebnici špatného dětství s ukazovákem jasně směřujícím na členy rodiny jako viníky.

V rovině nahlédnutí za oponu jedné slavné rodiny nese kniha značně bulvární nádech. Autorka rozdělila postavy na dobré a špatné, přičemž ostatní označila za viníky a sebe samu za oběť. Možná má pravdu, možná je kniha formou jejího osobního vyrovnání se s rodinnou minulostí. Čtenáři však má pramálo co nabídnout.

Hodnocení: 35%

Lucie Zelinková
https://www.novinky.cz/kultura/423037-recenze-hemingwaye-by-vnucka-mariel-zklamala.html

Recenze byla zpracována pro Novinky.cz a denník Právo

Hemingway, Mariel: Neviditelná dívka - recenzent Gabriela Míková

Autorku Mariel Hemingway si čtenář pravděpodobně spojí především se jménem Ernsta Hemingwaye, jejího slavného dědečka. Nejen osud tohoto významného spisovatele, ale i další často až hořkosladké příběhy nejbližší rodiny Mariel vytváří červenou nit příběhu knihy Neviditelná dívka.

Neviditelná dívka díky poutavému vyprávění autorky přináší možnost pochopení v uvažování dospívajících. A že se Mariel Hemingway mohla rozepsat opravdu o mnoha strastech dospívání! Jednotlivé kapitoly knihy Neviditelné dívky jsou poskládány z nejdůležitějších momentů života Mariel a vytváří mnohdy až dojemný příběh dospívající dívky. Na jedné straně kniha přináší nostalgii dospívání, na druhé obohacuje čtenáře o pozoruhodně přesný popis prožívání jedince čelícího těžkým osudům svých blízkých. Popisované události v životě spisovatelky líčené z jejího úhlu pohledu jsou založeny na skutečných zážitcích, a působí tak jako velmi dobře a autenticky zpracovaný deník.

Na knize je pozoruhodné, že není důležité, zda si ji přečtete jako dospělý či dospívající. Pro dospělého čtenáře je kniha provázením toho, co možná zapomněl a co si možná vybaví při čtení jednotlivých kapitol. Mariel si oblíbíte jak pro její naivitu, tak i nevinnost ve snaze o vytvoření šťastné a spokojené rodiny. Přináší možné pochopení toho, jak dospívající vnímají události kolem sebe a jak na ně působí vztahy s rodiči, sourozenci a přáteli. V neposlední řadě vede k uvědomění, co vše z okolí dospívající vnímají a jaký to na ně může mít dopad.

Na druhé straně je Neviditelná dívka jednou z knih přibližující se čtivou formou dospívajícím, kteří mohou řešit podobná témata i ve svém životě. Autorka se nevyhýbá ničemu od alkoholismu, přes vztahy s vrstevníky a první lásky, až po vážná psychotická onemocnění či onkologické obtíže. Možná právě forma hlubokého příběhu, sdíleného očima Mariel, může poskytnout dospívajícím nahlédnutí na svůj vlastní život a zjištění, že mohou nalézt skrze řádky knihy někoho, kdo to má v životě podobně jako oni. V knize naleznou především velmi dobře líčené pocity spojené s jednotlivými událostmi, kterým čelí v průběhu dospívání. Mohou naleznout porozumění, oporu a pocit, že v budoucnu může být lépe.

Vyjadřování autorky působí jednoduchým dojmem a kniha se čte jedním dechem. Na druhé straně ovšem nepostrádá ani velmi podnětné úvahy nad samotnými událostmi v životě, se kterými se může setkat kdokoli a kdykoli.

Příběh Mariel může napomoci předat alespoň základní poselství, platné pro všechny – žádné dítě by na strasti, se kterými se setkává, nemělo být samo. Autorka skrze dospívající Mariel promlouvá ke všem a podporuje myšlenku, aby se obrátily na někoho, kdo jim v náročných situacích může pomoci či poskytnout porozumění. Činí tak jak skrze poutavý příběh, tak i praktickou cestou, a to přímo odkázáním (v podobě seznamu uvedeného na konci knihy) na organizace věnující se problematice dětí a dospívajících. Kniha se tak může stát pro odborníky jedním z velmi jemných a nenápadných nástrojů pro přiblížení pomoci dospívajícím.

Gabriela Míková
casopisagora.cz/2016/10/mariel-hemingway-neviditelna-divka/

Recenze byla zpracována pro časopis Agora

19.05.2017
Hemingway, Mariel: Neviditelná dívka - ?
https://kurwaczytaj.wordpress.com/2017/02/25/neviditelna-divka-mariel-hemingway-portal-2016/#more-1375

První co vás na této knize zaujme, je malinko nezvyklejší formát, než má většina knih ve vaší knihovně. Kniha má na šířku zhruba o deset až patnáct centimetrů více, než je obvyklý poměr stran, na který jsme zvyklí z beletrických knih. Je to trošku znepokojující. Víte, že je

něco jinak ale nevíte co. : )

— Podobně asi musí působit na perfekcionalisty zadní strana obálky, kde je červeno oranžový pruh s upoutávkou na knihu. Ten je také umístěn asymetricky. Ostatně celá obálka je neobvykle zpracovaná. Tvoří ji oranžová silueta dívky na pozadí abstraktní textury v šedých tónech. Z nějakého důvodu je název knihy psán bez počátečního velkého písmena. Tedy kromě hřbetu knihy. Ale v originále má kniha také všude velké I. V překladových vydáních se také nezmiňuje, že spoluautorem knihy je Ben Greenman. Ale stejně opomněli spoluautora zmínit i Litevci . Ale zpět k obálce. Kniha je paperback. Neobvyklým prvkem je to, že obálka z tvrdšího papíru je na začátku i konci delší a přehnutá jako záložka. Prostě něco jako obálka jakou známe z hardbacků. Jen není nasazena na tvrdé desky ale je napevno přilepena k vnitřku knihy. Nepamatuji si, že bych něco takového někde jinde viděl. Palec nahoru za originalitu pro Kateřinu Tvrdou – autorku obálky a nakladatelství Portál za nepřechýlení příjmení autorky.

— Také sazba, pod kterou je podepsán Jan Hampl se vymyká zavedeným zvyklostem. Celá kniha je vysázena bezpatkovým písmem a pocitově se mi zdá, že také mezery mezi slovy jsou o něco větší, než jsem zvyklý ze sazby jiných papírových knih. Ale jelikož hodně čtu e-booky na kindlu, tak mi bezpatkové písmo nedělá problémy a sazba knihy tak díky tomu působí vzdušně. A než přejdu k samotnému obsahu knihy, tak si ještě dovolím podotknout, že autorkou překladu z angličtiny je Kateřina Pietrasová, která překládá většinou knihy o vizuálním umění a architektuře.

— Mariel Hemingway je vnučkou slavného Ernesta a tato kniha je její autobiografií s různými přesahy k různým úvahám o smyslu života a lidské povaze a fungování světa. První vzpomínky uvádí autorka z hodně raného dětství. Sám si z tohoto období pamatuji lautr píp píp. Mariel žila v rodině, která měla ve skříni hodně kostlivců. Od šikovně maskovaného alkoholismu po duševní nemoc. A sebevražda dědečka několik měsíců před jejím narozením také mohla mít vliv na její duševní zdraví. Kdo ví…

— Vzpomínky jsou psány civilním a přístupným jazykem a doplněny spoustou autorčiných postřehů, názorů a úvah. Na konci každé kapitoly jsou ještě v krátkém číslovaném seznamu zopakovány náměty na přemýšlení shrnuté po pár vět. Je vidět, že autorka tuto svoji autobiografii pojala nejspíše zároveň jako jakousi art terapii a sebeanalýzu. Přenesení svých vzpomínek a traumat na papír jí pomohlo se s nimi vyrovnat a pochopit souvislosti.

— Vzpomínky končí v době, kdy je autorka již mladá žena a objeví se spolu se svou starší sestrou Margaux ve filmu Rtěnka. Mimochodem – Mariel byla za účinkování v tomto filmu nominována na objev roku. Velký prostor v závěru knihy je věnován také boji autorčiny matky s rakovinou a tomu, jak jí Mariel pomáhala bojovat s touto zákeřnou a těžkou chorobou.

— Kniha se čte dobře a jelikož není nijak tlustá, má cirka stovku stránek – ji přečtete poměrně rychle. Ač občas zabrousí z klasické autobiografie k něčemu dost podobnému motivační literatuře, tak to nepůsobí nijak rušivě. A to rozhodně nejsem žádný příznivce literatura o růstu osobnosti a podobných věcech. Několik posledních stránek je věnováno popisu různých úskalí, které mohou doprovázet dospívání nejen dívek v moderní společnosti a na úplný závěr jsou zde uvedeny adresy různých českých organizací, které mohou dospívajícím pomoci se s některými těmito nástrahami vypořádat.

— Knihu mohu s klidným srdcem doporučit. A to nejen ženám a dívkám, kterým může pomoci v nějaké obtížné životní situaci ale také prostě proto, že tento typ knih čtou ženy častěji než muži. Čímž nechci tvrdit, že by ji muži nemohli číst. Musím ocenit, že ač se autorka ve svých úvahách noří celkem dost do hloubky své psýchy a věnuje se dosti závažným problémům, tak není čtení nijak těžké a složité. Nejspíše autorka podědila slušnou část genů po slavném dědečkovi.

19.05.2017
Hemingway, Mariel: Neviditelná dívka - Iwík
www.iwikovaknihovna.cz/2017/02/10/neviditelna-divka-mariel-hemingway/

Potýkáte se někdy s pocitem, že vás okolí nevnímá? Připadáte si jako neviditelní? Nebojte se, nejste sami. Se stejným problémem se v dětství potýkala i sama autorka této knihy a vnučka slavného amerického autora Ernesta Hemingwaye. Ve své knize se zabývá odtajněním mnoha problémů, s nimiž se v současnosti potýká stále více rodin. Neklade si žádná tabu a ač je mnohdy její vyprávění pokryto mlhou a studeným deštěm nepříznivého osudu, dokáže se se vším vyrovnat. Rozhodla se tedy se svými zkušenostmi svěřit širšímu čtenářskému publiku a aktivně se tak bojuje proti „neviditelnosti“, jež zde zastupuje různá lidstvem tabuizovaná témata.

Kniha, již bych vám ráda představila prostřednictvím této recenze, vyšla v originále Invisible Girl v roce 2015. U nás se o její vydání zasloužilo nakladatelství Portál. Kniha zde vychází na konci roku 2016.

Tato knížka mě zaujala již na pří výběru na první pohled. Líbila se mi její jednoduchá obálka, jež je laděna do několika odstínů šedi. Jediné, co z ní trošku vyčuhuje je růžová silueta dívenky, jež je ke čtenáři otočená zády. Jméno autorky a název knihy je laděn do černé barvy, avšak příjmení je též vypsáno růžovou barvou. Dále mě zaujala anotace příběhu a řekla jsem si, že si dílo musím přečíst. Očekávala jsem, že mi otevře oči a případně pomůže najít odpovědi na některé otázky. Všeho jsem se dočkala, ale to bych předbíhala. Ještě bych se měla poohlédnout za názvem knihy. Jak jsem již poznamenala v úvodním odstavci, slovo neviditelná v názvu knihy je jistou metaforou pro tabu. Svět je jich plný a autorka se je snaží odkrýt, aby se o nich začalo mluvit a přemýšlet.

Příběh začíná vyprávět hlavní hrdinka (autorka v dětském věku) od doby, kdy se narodila. Její rodina je vcelku normální až tedy na to, že se v ní nachází mnohem více neštěstí, než je běžné v ostatních rodinách. Mariel byla nejmladším členem rodiny a starší sestra Margot ji neměla moc v lásce, to jí dávala neustále najevo. Hlavní slovo zde získává žárlivost. Nejstarší sestra Muffet má malou Mariel ráda, jejím hlavním problémem jsou však drogy. Přijde s nimi do styku poměrně brzy a její rodiče si s ní nevědí rady. Jak problém řeší? Nahlédněte pod pokličku prostřednictvím této poutavé knížky. Tímto však problémy nekončí. V knize se setkáte mimo jiné také s problematikou rakoviny, sebevražd, poruch přijmu potravy, alkoholismu a tematikou smrti.

Děj je odvyprávěn v subjektivní ich-formě. Kompozičně stojí na chronologii a retrospektivě. Autorka se snaží monitorovat objektivně období svého dětství. Sledovat ji tedy můžeme od prvních chvil, kdy si ji rodiče přivezli z porodnice domů. Ve vyprávění zohledňuje veškeré své pocity. Po každé kapitole nalezne čtenář pár bodů, nad nimiž se snaží přemýšlet, veškeré tyto body se pak vztahují k informacím, o nichž jsme se dozvěděli v předchozí kapitole. Autorka se tedy při tvorbě řídila pedagogickou radou nastiň problém, rozveď jej, shrň a nakonec zopakuj. Právě k tomuto zopakování slouží stránka s „věcmi k zamyšlení“. Celé vyprávění je svižné, nikde se nezadrhává a příběh vám plyne před očima bez sebemenších problémů. Při čtení jsem se často přistihla se slzami v očích. Kniha na mě zapůsobila, troufnu si tvrdit, správným způsobem. Chvilkami mi běhal mráz po zádech, chvilkami jsem se smála, ale mozek stále přemýšlel nad tím, jak bych se v dané situaci chovala já. To je přesně to, čeho autorka chtěla svým dílem docílit, je tedy zřejmé, že vše funguje tak, jak má.

Toto však není vše, co mluví ve prospěch Neviditelné dívky. Kniha zaujme i dítě, a to svou tloušťkou. Budete asi hodně překvapěni, když vám prozradím, že se příběh dětství autorky odehrává na pouhých 102 stranách. Některé z nich jsou dokonce prázdné, protože nová kapitola vždy začíná na liché straně. Životní příběh sestává ze 14 poutavých kapitol a dalo by se říci, že každá kapitola řeší jiný problém. Občas se však jednotlivé problémy prolínají i do dalších kapitol. Na konci knihy najdete důležité informace o všech problémech, jež autorka v knize postupně odkrývá.

Finální shrnutí:

Tuto knihu shledávám za naprosto převratnou. Autorka v ní odkryla nejen sama sebe a slasti a strasti svého dětství. Snaží se v ní odtabuizovat různá témata, jež se snaží společnost „zneviditelnit“. Líbí se mi, že se autorka pokusila otevřít oči všem čtenářům, kteří knihu vezmou do ruky. Vše je provedeno čtivou formou s velkou dávkou nadsázky. Veškeré příběhy mají pointu, jež má velký potenciál poučit společnost a vyléčit ji z některých neduhů, jež jsou zkryté v této knize. Věřte tomu, že vás kniha bude neskutečně bavit. Je jedno, jestli vám je 10 nebo 90 let, osloví naprosto každého.

S titulem jsem byla naprosto spokojená. Zaujala mě nejen svým zpracováním, ale taképo gramatické stránce. Za celou dobu četby jsem nezaznamenala ani jednu chybku. I z tohoto důvodu bych knihu doporučila mladým čtenářům. Za úžasný čtenářský zážitek si ode mě kniha zasloužila krásných 100 % a vřelá doporučení k tomu. Určitě si knihu pořiďte a přečtěte, protože to stojí za to. Rozhodně nebudete litovat.

18.05.2017
Kačíkův svět knih: videorecenze na Neviditelná dívka https://www.youtube.com/watch?v=EgTfEgCRLAU
05.10.2016

www.kukatko.cz/recenze-neviditelna-divka-vidim-vas-slysim-vas-verim-ve-vas/

"Bombeska"

Jméno Mariel Hemingway neklame. Autorka knihy Neviditelná dívka je opravdu příbuzná (vnučka) slavného amerického spisovatele Ernesta Hemingwaye. Spisovatelův velký rodinný klan, to je neuvěřitelná plejáda psychických trablů. Dědeček spisovatel – deprese (sebevražda zastřelením). Sestra autorky Neviditelné dívky – deprese (sebevražda předávkováním léky). Nejmladší syn Ernesta Hemingwaye Gregory Hemingway – transvestita, alkoholik, konzument drog, nechal si změnit pohlaví – zemřel ve vězení. Autorka trpěla obsedantně kompulzivní poruchou a měla problémy s příjmem potravy.

Mariel Hemingway je herečka, producentka a propagátorka zdravé výživy, není spisovatelka. Napsala knížku o rodině, o škole, přírodě a kamarádech očima dítěte a dospívající dívky. Je to nenásilný apel na děti i dospělé, aby věděli, že pocity osamění a nepochopení v tomto věku jsou normální a nemusí nutně vést k depresím, alkoholismu a užívání drog.

Každý z nás měl někdy jako dítě pocit, že ho dospělí neslyší a nevidí. Autorka popisuje své dětství od okamžiku, kdy začala chápat, až do období začínajícího dospívání. Všímá si chování svých rodičů (neodsuzuje, popisuje), kteří mnohdy bez kontroly konzumují alkohol a následně se hádají rovněž bez kontroly. Dítě to těžko snáší a už vůbec nechápe. Popisuje život svých sester, z nichž jedna užívá drogy, musí se léčit (v dospělém věku spáchá sebevraždu). Mariel je ještě malá, nerozumí důsledkům takového počínání a sleduje s pobavením a porozuměním, jak její zfetovaná sestra chce mermomocí létat.

Dítě Mariel ale žije také svůj vlastní obyčejný život. Učí se lyžovat, učí se jezdit na koni, chodí s otcem na ryby, hledá kontakty mezi svými vrstevníky. Dívá se kolem sebe dokořán otevřenýma očima. Její blízcí pro ni určitě nejsou neviditelní, pozoruje jejich chování, hodně věcí ji překvapuje, protože nemá dost zkušeností, aby je reálně vyhodnotila. K tomu, jak se rodiče pod vlivem alkoholu často hádají, přibude dívce další velká starost. Její matka onemocní rakovinou. Prodělává chemoterapie a čtrnáctiletá Mariel se o ni stará, vymýšlí zdravou stravu a věří, že když o ni bude pečovat, matka se vyléčí. Což se po počátečním nezdaru opravdu podaří. Je to ale další stresující událost jejího života, protože těžká nemoc je pro rodinu a pro dítě zvlášť silně psychicky vyčerpávající.

Mariel Hemingway napsala knihu o hledání. Hledání sebe sama, svých blízkých, o cestách k pochopení a hlavně o hledání lásky k nim. Je napsaná vyrovnaně, žádné záporné emoce. Je to dětsky otevřený pohled na svět dospělých. A je napsaná s velkou laskavostí. Může být nápovědou dospívajícím i rodičům, jak si porovnat myšlenky a jak se vyvarovat zbytečných chyb.

Závěrečnou a důležitou součástí knihy je slovníček základních pojmů psychických poruch, které v sobě nebo ve svém okolí mohou čtenáři objevit. A v úplném závěru je přehled českých organizací, které poskytují podpůrné a další služby.

Je to povzbuzení pro psychicky nemocné a jejich okolí. Nevzdávat to. Jak píše na závěr autorka :

„Hodně štěstí, ať už máte jakýkoli problém, a nikdy se nebojte požádat o pomoc.“