Kniha měsíce 2017-02Nevěřte tvořivýmKlokArtEdiční plán 2017H1Viktorka Lipník
Neviditelná dívka

Neviditelná dívka

Vaše cena s DPH
199 Kč 179 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Skladem

Košík

Autor
Překladatel
Pietrasová, Kateřina
Nakladatel
Portál
ISBN
978-80-262-1091-7
Počet stran / vazba
104 / Brožovaná
Rok vydání
2016
Kód
14403601
EAN
9788026210917
Obálka v tiskové kvalitě


Vnučka slavného spisovatele Ernesta Hemingwaye napsala působivou knihu o tom, jaké to je vyrůstat s vědomím, že vaši rodiče trpí depresemi a jsou závislí na lécích, sestra je duševně nemocná a dědeček několik měsíců před vaším narozením spáchal sebevraždu. Mariel Hemingwayová popisuje dětství a mládí prožité v rodině, jejíž členové byli sice obdařeni nadáním a slávou, avšak poznamenaly je deprese, alkoholismus, schizofrenie, rakovina a sebevraždy. Sama Mariel jako dívka trpěla obsesivně-kompulzivní poruchou a měla problémy s příjmem potravy. Autorka v knize mluví přímo k mladým čtenářům, teenagerům, a snaží se je přesvědčit, že navzdory bolesti má život smysl, že rodinné prokletí lze překonat a že na konci tunelu může každému zasvítit světlo.
Mariel Hemingway je vnučka Ernsta Hemingwaye, herečka a autorka. Věnuje se rovněž józe a zdravému životnímu stylu.

Neviditelná dívka
Neviditelná dívka
Neviditelná dívka
Neviditelná dívka
Neviditelná dívka
Neviditelná dívka



www.hanka.mablog.eu/2016/08/31/neviditelna-divka-mariel-hemingway/

Hemingway, Mariel: Neviditelná dívka

Hana Bártová

Leckterá dívka někdy zatoužila stát se neviditelnou. Mariel Hemingway, vnučce uznávaného amerického spisovatele Ernesta Hemingwaye, se to dařilo téměř celé dětství. Bývala by si byla přála, aby její neviditelnost byla pouhou dětskou hrou, na kterou bude jednou s úsměvem vzpomínat.

Neviditelná dívka je zpověď děvčete, kterému bylo ukradeno dětství. Které muselo dospět příliš brzo a bylo obklopeno událostmi, jimž nemohlo rozumět. I přesto se malá Mariel nevzdává svého práva na bezstarostnost. Situace, plynoucí z duševního konfliktu dítěte, které se snaží být dítětem a zároveň žije v rodině, kde matka přespříliš popíjí, jedna sestra bere drogy a ta druhá trpí bulimií, působí hořko-sladce. Autobiografické dílo o dětství, prožitém v chaotickém rodinném prostředí, je určeno především dětskému čtenáři, který jeho poselství ocení nejvíce.

„Chvilka pro víno: ten divný výmysl, se kterým naši přišli po tátově infarktu. Chvilka na víno nastává kdykoli po páté hodině, ale klidně může přijít i o hodinku dřív. Všichni jsou přesvědčeni, že když budou pít červené víno, budou zdraví a šťastní. Ne tak rychle, rodinko! Já totiž mezi obvyklým pitím a chvilkou na víno nevidím vůbec žádný rozdíl. Probíhá to asi takhle: z velké lahve vína se nalije sklenička každému kromě mě – což považuji za nespravedlivé. Přidá se několik kostek ledu a voila – jak by řekl táta francouzsky – máme tu sklenku výborného, lehce naředěného vína. Už po čtyřech pěti velkých skleničkách se však nikdo nechová příliš hezky.“ (str. 35-36)

Vypravěčkou knihy je malá Mariel, její příběh sledujeme od narození až po základní školu. Postupně jsme seznámeni s poměry v její rodině, která je společensky vážená a materiálně zabezpečená, vzájemné vztahy jsou ale poznamenány závislostmi a duševními problémy. Naše hrdinka, se svým dětským pohledem na svět, nikoho nesoudí, zato všechny bezmezně miluje. Snaží se porozumět světu dospělých, což se jí pochopitelně nedaří. Svou upřímností a čistotou dospělého čtenáře dojme i zaskočí.

Neviditelnou se Mariel snaží stát, když se její alkoholem posilnění rodiče hádají, když se jí ve škole posmívají, když neví, co má odpovědět na otázku. Hlavně na sebe neupozorňovat, nedělat problémy a být hodnou holčičkou. Za cenu samoty. Mariel nevěděla, že si může říci o pomoc. Nevěděla ani kdo by jí pomocnou ruku mohl nabídnout.

Jako vystudovaná sociální pracovnice si neodpustím poznámku, že tuto knihu považuji za vhodný edukační materiál o vnitřním světě dítěte z problematické rodiny. Ráda bych knihu viděla v nabídkách krizových center pro rodinu, nízkoprahových klubů pro děti a mládež, či jiných zařízeních, pracujících s rodinou v krizi. Upřímná výpověď autorky by mohla nejednomu dítěti z nefunkční rodiny poskytnout útěchu. Příloha nabízí také seznam kontaktů, kam se i dítě může obrátit v případě nepříznivé rodinné situace.

Hemingway, Mariel: Neviditelná dívka - recenzent Gabriela Míková

Autorku Mariel Hemingway si čtenář pravděpodobně spojí především se jménem Ernsta Hemingwaye, jejího slavného dědečka. Nejen osud tohoto významného spisovatele, ale i další často až hořkosladké příběhy nejbližší rodiny Mariel vytváří červenou nit příběhu knihy Neviditelná dívka.

Neviditelná dívka díky poutavému vyprávění autorky přináší možnost pochopení v uvažování dospívajících. A že se Mariel Hemingway mohla rozepsat opravdu o mnoha strastech dospívání! Jednotlivé kapitoly knihy Neviditelné dívky jsou poskládány z nejdůležitějších momentů života Mariel a vytváří mnohdy až dojemný příběh dospívající dívky. Na jedné straně kniha přináší nostalgii dospívání, na druhé obohacuje čtenáře o pozoruhodně přesný popis prožívání jedince čelícího těžkým osudům svých blízkých. Popisované události v životě spisovatelky líčené z jejího úhlu pohledu jsou založeny na skutečných zážitcích, a působí tak jako velmi dobře a autenticky zpracovaný deník.

Na knize je pozoruhodné, že není důležité, zda si ji přečtete jako dospělý či dospívající. Pro dospělého čtenáře je kniha provázením toho, co možná zapomněl a co si možná vybaví při čtení jednotlivých kapitol. Mariel si oblíbíte jak pro její naivitu, tak i nevinnost ve snaze o vytvoření šťastné a spokojené rodiny. Přináší možné pochopení toho, jak dospívající vnímají události kolem sebe a jak na ně působí vztahy s rodiči, sourozenci a přáteli. V neposlední řadě vede k uvědomění, co vše z okolí dospívající vnímají a jaký to na ně může mít dopad.

Na druhé straně je Neviditelná dívka jednou z knih přibližující se čtivou formou dospívajícím, kteří mohou řešit podobná témata i ve svém životě. Autorka se nevyhýbá ničemu od alkoholismu, přes vztahy s vrstevníky a první lásky, až po vážná psychotická onemocnění či onkologické obtíže. Možná právě forma hlubokého příběhu, sdíleného očima Mariel, může poskytnout dospívajícím nahlédnutí na svůj vlastní život a zjištění, že mohou nalézt skrze řádky knihy někoho, kdo to má v životě podobně jako oni. V knize naleznou především velmi dobře líčené pocity spojené s jednotlivými událostmi, kterým čelí v průběhu dospívání. Mohou naleznout porozumění, oporu a pocit, že v budoucnu může být lépe.

Vyjadřování autorky působí jednoduchým dojmem a kniha se čte jedním dechem. Na druhé straně ovšem nepostrádá ani velmi podnětné úvahy nad samotnými událostmi v životě, se kterými se může setkat kdokoli a kdykoli.

Příběh Mariel může napomoci předat alespoň základní poselství, platné pro všechny – žádné dítě by na strasti, se kterými se setkává, nemělo být samo. Autorka skrze dospívající Mariel promlouvá ke všem a podporuje myšlenku, aby se obrátily na někoho, kdo jim v náročných situacích může pomoci či poskytnout porozumění. Činí tak jak skrze poutavý příběh, tak i praktickou cestou, a to přímo odkázáním (v podobě seznamu uvedeného na konci knihy) na organizace věnující se problematice dětí a dospívajících. Kniha se tak může stát pro odborníky jedním z velmi jemných a nenápadných nástrojů pro přiblížení pomoci dospívajícím.

Gabriela Míková
casopisagora.cz/2016/10/mariel-hemingway-neviditelna-divka/

Recenze byla zpracována pro časopis Agora

05.10.2016

www.kukatko.cz/recenze-neviditelna-divka-vidim-vas-slysim-vas-verim-ve-vas/

"Bombeska"

Jméno Mariel Hemingway neklame. Autorka knihy Neviditelná dívka je opravdu příbuzná (vnučka) slavného amerického spisovatele Ernesta Hemingwaye. Spisovatelův velký rodinný klan, to je neuvěřitelná plejáda psychických trablů. Dědeček spisovatel – deprese (sebevražda zastřelením). Sestra autorky Neviditelné dívky – deprese (sebevražda předávkováním léky). Nejmladší syn Ernesta Hemingwaye Gregory Hemingway – transvestita, alkoholik, konzument drog, nechal si změnit pohlaví – zemřel ve vězení. Autorka trpěla obsedantně kompulzivní poruchou a měla problémy s příjmem potravy.

Mariel Hemingway je herečka, producentka a propagátorka zdravé výživy, není spisovatelka. Napsala knížku o rodině, o škole, přírodě a kamarádech očima dítěte a dospívající dívky. Je to nenásilný apel na děti i dospělé, aby věděli, že pocity osamění a nepochopení v tomto věku jsou normální a nemusí nutně vést k depresím, alkoholismu a užívání drog.

Každý z nás měl někdy jako dítě pocit, že ho dospělí neslyší a nevidí. Autorka popisuje své dětství od okamžiku, kdy začala chápat, až do období začínajícího dospívání. Všímá si chování svých rodičů (neodsuzuje, popisuje), kteří mnohdy bez kontroly konzumují alkohol a následně se hádají rovněž bez kontroly. Dítě to těžko snáší a už vůbec nechápe. Popisuje život svých sester, z nichž jedna užívá drogy, musí se léčit (v dospělém věku spáchá sebevraždu). Mariel je ještě malá, nerozumí důsledkům takového počínání a sleduje s pobavením a porozuměním, jak její zfetovaná sestra chce mermomocí létat.

Dítě Mariel ale žije také svůj vlastní obyčejný život. Učí se lyžovat, učí se jezdit na koni, chodí s otcem na ryby, hledá kontakty mezi svými vrstevníky. Dívá se kolem sebe dokořán otevřenýma očima. Její blízcí pro ni určitě nejsou neviditelní, pozoruje jejich chování, hodně věcí ji překvapuje, protože nemá dost zkušeností, aby je reálně vyhodnotila. K tomu, jak se rodiče pod vlivem alkoholu často hádají, přibude dívce další velká starost. Její matka onemocní rakovinou. Prodělává chemoterapie a čtrnáctiletá Mariel se o ni stará, vymýšlí zdravou stravu a věří, že když o ni bude pečovat, matka se vyléčí. Což se po počátečním nezdaru opravdu podaří. Je to ale další stresující událost jejího života, protože těžká nemoc je pro rodinu a pro dítě zvlášť silně psychicky vyčerpávající.

Mariel Hemingway napsala knihu o hledání. Hledání sebe sama, svých blízkých, o cestách k pochopení a hlavně o hledání lásky k nim. Je napsaná vyrovnaně, žádné záporné emoce. Je to dětsky otevřený pohled na svět dospělých. A je napsaná s velkou laskavostí. Může být nápovědou dospívajícím i rodičům, jak si porovnat myšlenky a jak se vyvarovat zbytečných chyb.

Závěrečnou a důležitou součástí knihy je slovníček základních pojmů psychických poruch, které v sobě nebo ve svém okolí mohou čtenáři objevit. A v úplném závěru je přehled českých organizací, které poskytují podpůrné a další služby.

Je to povzbuzení pro psychicky nemocné a jejich okolí. Nevzdávat to. Jak píše na závěr autorka :

„Hodně štěstí, ať už máte jakýkoli problém, a nikdy se nebojte požádat o pomoc.“