Soutěž 2017-12Kniha měsíce 2017-12Výstava Karel 2017-1230 - 70 % slevy 2017-12Husa Líza opět v prodeji

Soutěž 2017-12Kniha měsíce 2017-12Výstava Karel 2017-1230 - 70 % slevy 2017-12Husa Líza opět v prodeji
BONUSY PRO VÁS
ČASOPISY SLEVY 30 – 70 %
Utrpení z nesmyslnosti života

Utrpení z nesmyslnosti života

Vaše cena s DPH
255 Kč 230 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Skladem

Košík

Autor
Podtitul
Psychoterapie pro dnešní dobu
Nakladatel
Portál
ISBN
978-80-262-1038-2
Počet stran / vazba
128 / Brožovaná
Rok vydání
2016
Kód
21203201
EAN
9788026210382
Obálka v tiskové kvalitě


Kniha obsahuje přednášky z let 1957–1975, v nichž se jako červená nit táhne otázka člověka po smyslu života. Viktor Frankl je přesvědčen, že utrpení z pocitu hluboké nesmyslnosti a ochromující prázdnoty života je specifickou nemocí naší doby. Vytvořil proto terapeutickou koncepci, s jejíž pomocí toto existenciální vakuum úspěšně léčil. V této knize dává nahlédnout do svého myšlení i praxe a na mnoha příkladech ukazuje, jak se dá utrpení z nesmyslnosti života léčit.
„Názory, které profesor Frankl zastává v této a dalších svých knihách, znamenají nejdůležitější přínos pro obor psychoterapie od časů Freuda, Adlera a Junga. A jeho styl je mnohem čtivější.“ (Sir Cyril Burt, předseda British Psychological Society).
„Tento svazek je tak zhuštěný, tak prodchnutý žhoucím humanismem, tak bohatý na dokumentaci a jeho kritické postoje jsou tak uvážlivé, že zasluhuje podrobnou četbu stránka co stránka.“ (Annales Médico-psychologiques).
Viktor E. Frankl (1905–1997) byl profesorem neurologie a psychiatrie na vídeňské univerzitě a profesorem logoterapie na United States International University v Kalifornii a dalších amerických univerzitách. Je tvůrcem specifického druhu terapie, již nazval „logoterapie“, a směru tzv. existenciální analýzy, v nichž využil mj. své zkušenosti vězně nacistických koncentračních táborů.

Utrpení z nesmyslnosti života
Utrpení z nesmyslnosti života
Utrpení z nesmyslnosti života
Utrpení z nesmyslnosti života
Utrpení z nesmyslnosti života

Frankl, Viktor E.: Utrpení z nesmyslnosti života - recenzent Michaela Peterková

Tento útlý výbor z přednášek a textů V. E. Frankla, potomka českých rodičů, z let 1957 až 1975 čtenáře seznamuje se základními koncepty Franklovy logoterapie. Každá z tuctu kapitol se nějakým způsobem dotýká tématu, které bylo pro autora zásadní, a to sice smyslu života, respektive jeho často prožívané nesmyslnosti.

V úvodu, který zabírá velkorysou pětinu celé knížky, se dozvíme vše podstatné; následně jsou jednotlivá témata rozvíjena.

„Každá doba má svou neurózu - a každá doba potřebuje svou psychoterapii.“ To je hned první věta celé knížky. Frankl vysvětluje, že ve Freudově době (viktoriánské plyšové kultuře, jak ji pěkně nazývá) byla aktuální sexuální frustrace, v Adlerově době zase méněcennost a že dnes je to spíš než cokoli jiného pocit prázdnoty a nesmyslnosti. Tím "dnes" je samozřejmě myšlena doba vzniku textu, ale jakkoli je to pár dekád zpět, je pocit nesmyslnosti stále aktuální.

Podle Frankla člověk ztratil zvířecí instinkty, které mu říkaly, co musí dělat, a setřásl ze sebe i tradice, které mu říkaly, co dělat má. V důsledku toho neví, co musí a má, a tak často ani neví, co chce. Frustrace neplyne z nenaplnění běžných potřeb - podle mnoha výzkumů se zoufalství a pocity prázdnoty objevují ve velké míře i u lidí, kteří mají všechny potřeby bohatě saturovány a kteří by ze všech možných úhlů pohledu mohli být označeni za úspěšné.

Úspěch, resp. úspěšnost přitom nemá s pocitem smysluplnosti nic společného. Smysl může člověk uskutečnit, i když je krajně neúspěšný a i když je bezmocný. Každá situace v sobě obsahuje nějaký úkol, který má člověk naplnit - buď může něco vytvořit, něco prožít, nebo něco důstojně vydržet. Smysl života není ani pevně daný - podle Frankla se neustále mění a máme ho hledat (nikoli vytvářet) v každé situaci, do které se dostaneme.

V. E. Frankl se na několika místech vymezuje vůči Freudově psychoanalýze, Jungově analytické terapii i Adlerovu pojetí terapie. V těchto částech ukazuje, v čem podle jeho názoru tkví jejich omezení a jak může být logoterapie platnějším postupem. Tato místa jsou čtenářsky poněkud náročnější, zejména pak toto: "Analogicky k tomu analýza ekforuje komplexy, které už jsou symptomy neurózy, tedy chorobné příznaky." Význam slova "ekforuje" mi neobjasnily slovníky, internetové dotazy ani konzultace s chytrými členy širší rodiny. Zřejmě nějaký překladatelský oříšek. /ekforie znamená vytvoření či oživení paměťové stopy - viz Velký psychologický slovník/

Pokud jde o terapeutické možnosti logoterapie, je Frankl velmi uměřený. Jde podle něj o nespecifickou terapii, která hodně spoléhá na obecně fungující faktory terapie, především pak na lidské setkání.

V závěru najdeme 20 stran o V. E. Franklovi a jeho terapii, jejichž autorem je kněz a psycholog Peter Tavel. Čtenář neobeznámený s logoterapií by možná právě touto částí knihy mohl začít.

Kniha Utrpení z nesmyslnosti života je svou čtivostí někde mezi jiným Franklovým dílem Člověk hledá smysl (které je velmi lehce stravitelné) a knihou Lékařská péče o duši (to je vysokohorský výstup ve špatném počasí). Frankl nepíše pro davy, ale jeho myšlenky jsou velice poutavé a provokující.

Myšlenky obsažené v této knížce jsou i v dnešní době maximálně aktuální. Poslouží odborníkům pracujícím s lidmi, ale i náročnějším zájemcům o psychologii a osobní růst.

Michaela Peterková
www.psyx.cz/

Recenze byla zpracována pro časopis Psychologie Dnes

29.08.2016

https://www.kosmas.cz/oko/2/recenze/47960/franklovo-utrpeni-z-nesmyslnosti-zivota/

Frankl, Viktor E.: Utrpení z nesmyslnosti života

Kateřina Malotínová

Ve Franklově interpretaci dokonce i sebevrah vidí smysluplnost vlastního činu – věří, že definitivní ukončení existence bude osvobozující, tedy koná. Víra ve smysl stojí v pozadí jakéhokoliv skutku a to i v té nejnáročnější situaci.

Viktor Emanuel Frankl byl hodně literárně produktivní a Portál letos přispívá dalším českým překladem. Poměrně útlé knížce o 128 stranách dominuje výběr z Franklových přednášek uskutečněných od roku 1957 v dalších zhruba dvou dekádách, tradičně se opírajících o „logoterapii“ – Franklem konstituovaný „třetí vídeňský směr psychoterapie“.

Promlouvá k nám člověk, který dokázal „říkat životu ano“ i v těch nejzoufalejších podmínkách Osvětimi a Terezína. Své nitro nastavil tak, aby byl schopen nejen přežívat, ale navíc vše prodchnout nehynoucí touhou po naplnění.

Je překvapivé a dost netypické, že se už v dětství zabýval tíživou otázkou, „zdali pomíjivost života nečiní jeho smysl.“ Takováto nepřímá cesta k hodnotám, zdůrazňující vícevazebnost, se u něho postupně stala základem hledání životně důležitých principů. Nápadně často jednu z veličin ohýbá přes druhou – například poznání sebe sama má vazbu na vztah k druhému člověku, štěstí jako produkt úsilí přichází jaksi nečekaně, utrpení může být vtisknut smysl teprve výkonem a podobně.

Frankl je navzdory extrémně tíživé životní zkušenosti schopen od této skutečnosti poodhlédnout a nemít pouze „tunelové vidění“ reality. Jde s dobou, vnímá její proměny a odhaluje směrodatný fakt - totiž že utrpení nevzniká pouze v bolestných chvílích, ale zhoubně klíčí i z uspokojenosti potřeb, pokud je satisfakce jediným cílem bytí.

Podtitul knihy „Psychoterapie pro dnešní dobu“ příznačně říká, že bude poplatný i dnes. Zní to děsivě, ale paradoxně i v současném blahobytu může vzniknout taková prázdnota, že je nakonec srovnatelná s úzkostí paralyzující vězně v koncentračních táborech. Bezvýchodné živoření v existenciálním vakuu jakéhokoliv charakteru se může stát závažnou příčinou hluboké skepse nebo nakonec i duševního onemocnění.

Frankl dřívější posluchače a nynější čtenáře opakovaně seznamuje se základním přístupem logoterapie a její účinek následně dokládá ozřejmující kazuistikou, což tvoří oddychovější odbočku od postupně se kumulujícího psychoterapeutického pojmosloví. Důvěrněji nahlížíme Franklovi „přes rameno do karty konkrétního pacienta“, čteme jeho záznam, seznamujeme se s obtížemi a někdy nám dokonce může připadat, že v lékařském křesle sedíme my sami.

Přestože jsou to příběhy ukonejšené pozitivním výsledkem léčby, čtení přednášek není „samoléčebné“. Franklovo protrhávání smrtícího existencíálního vakua potřebuje člověka oplývajícího ctnostmi, jakými jsou především trpělivost, odvaha, tolerance, láska a vůle. Přestože takto zveličuje primárně křesťanské hodnoty, logoterapie k religiózní a ireligiózní existenci zaujímá neutrální postoj. Nejde v ní totiž o spásu, ale o uzdravení duše, proto může být aplikována na každého pacienta nehledě na světonázor. Neodmítá však „vůli k vyššímu smyslu“, tedy víru v Boha jako východisko. Jen konstatuje, že víra „nepodléhá chtění“ a tudíž s ní nelze neutrálně operovat ani ji druhému jednoduše vštěpovat.

Je příjemné, že se necítíme být nikam násilně tlačeni, ani nám není v naší beznaději navrch spíláno. Frankl ani v té nejkomplikovanější situaci nevidí nic patologického, hodného bolestivého odstranění. Spíše cosi podstatného dolévá a nabízí „reorientaci“ jako cestu z problémů ven.

Poslední čtvrtina knihy připadá přehlednému textu Petera Tavela. Stručně představuje východiska Franklovy teorie, srovnává jeho myšlení s vlivnou tradicí existencialismu a fenomenologie, v krátkých kapitolách konfrontuje vzájemné rozdíly i shody v přístupu Frankla a vybraných jednotlivců (A. Schopenhauer, M. Scheler, S. Kierkegaard, T. Akvinský, K. Jaspers a další). Transcendentní dimenze, hledání štěstí, smysl existence, svoboda, zodpovědnost, cíl a mnohé příbuzné termíny se v textu stanou klíčovými.

Peter Tavel na závěr ve dvaceti bodech shrnuje základní myšlenky Viktora E. Frankla a zdůrazňuje to podstatné, co již bylo dříve řečeno. Díky jasně sesumírovanému koncentrátu je možné rozpoznat nosníky, na nichž je Franklův myšlenkový konstrukt pevně vybudován. Krátké statementy na předivu filozofie a psychiatrie představují drahocenná zrnka poznání celoživotně rýžovaná s obrovskou trpělivostí a odhodláním. Franklova moudrost je protrpěná pozemskostí, ale pozdvihnutá a proměněná životodárným smyslem – smyslem, který jako posel vyslaný k horizontu oznamuje, že jsme na cestě, přestože se krapet zdržíme klopýtáním přes překážky.

07.06.2016

casopisagora.cz/2016/06/viktor-e-frankl-utrpeni-z-nesmyslnosti-zivota/

Frankl, Viktor E.: Utrpení z nesmyslnosti života

Jaroslav Nečas

„Každá doba má svou neurózu – a každá doba potřebuje svou psychoterapii“ říká V. E. Frankl v úvodu své přednášky. Neurózu současnosti pak spatřuje v existenciální frustraci a pocitu nesmyslnosti – nejspíš každý z nás se někdy zamýšlel nad smyslem svojí existence a snad o něm i pochyboval. Autor v této souvislosti trefně cituje Ernsta Blocha: „Lidé dostávají darem ty starosti, které jinak mají jenom ve smrtelné hodince.“

Na svůj útlý zevnějšek překvapí kniha opravdu členitým obsahem. Jádro díla, nazvané K rehumanizaci psychologii, tvoří série přednášek z roku 1957. Ty jsou doplněny přednáškou úvodní – Utrpení z nesmyslnosti života a dodatkovou – Co říká psychiatr na moderní literaturu? Přesto bych snad zejména čtenářům neobeznámeným s dílem autora doporučil začít částí poslední, nazvanou Dílo Viktora Frankla.

Peter Tavel (slovenský římskokatolický kněz a psycholog působící jako profesor na Univerzitě Palackého v Olomouci, tvůrce publikace Smysl života podle Viktora Emanuela Frankla) nám zde zajímavým způsobem na několika stránkách představuje autora a jeho zasazení do kontextu jiných myšlenkových proudů. Nejprve jej srovnává s dalšími osobnostmi zejména z oblasti filosofie – maximálně stručně a výstižně, každému je věnováno maximálně několik odstavců. Samotné Franklovo dílo je popsáno sérií dvaceti tezi, které podle Tavela shrnují jeho chápání smyslu života.

Přednášky se pak zabývají jednotlivými oblastmi zájmu logoterapie – směru, vytvořeného Viktorem Franklem. Autor v nich rozebírá témata vůle ke smyslu, existenciální frustrace nebo slavné paradoxní intence. Pro studenty psychologie by mohla být zajímavá zejména druhá kapitola. Zde se Frankl vymezuje vůči smýšlení Freuda, Junga či Adlera a poskytuje nám kritický pohled na jejich systémy z pohledu logoterapie.

V souznění s autorovým vymezením vlastní terapie jako nespecifické najdeme v textu – snad s výjimkou kapitol paradoxní intence a dereflexe – jen minimum konkrétních popisů metod. Což ovšem nemusí být na škodu, hledá-li čtenář podněty k zamyšlení spíše než návody. Dostane se nám však mnoha příkladů z praxe, které dodávají filosoficko-psychologickým úvahám potřebné ukotvení a umožnuje nám lépe nahlédnout do logoterapeutického způsobu práce s klienty.

Kniha je nesmírně čtivá a přesto hluboce podnětná v téměř každé své větě. Staví nás před složité, zdánlivě neřešitelné filosofické problémy, ale přesto nás nezanechává v beznaději či nihilismu. Ačkoli autor nakládá na čtenáře nesmírnou tíhu zodpovědnosti, dává mu zároveň moc se s ní vyrovnat. Protože i v sebezoufalejší životní situaci je nám stále ponechána možnost volby. A jen na nás, jak se k ní postavíme.