Kniha Evoluční psychologie člověka přináší ucelený pohled na chování člověka při výběru partnera, jeho sexuální chování či rodičovské chování. Odborný text, který doprovází množství tabulek a grafů, obsahuje i mnoho perliček jako je například "Evoluce plyšového medvídka." Nejde o vtip. Jde o seriózní a vědecky podložený výzkum.
Nejen člověk prochází evolucí. Evoluci můžeme zaznamenat u ledasčeho - tedy i u plyšového medvídka. Plyšový medvídek je totiž obrovský fenomén. Dalo by se říci celebrita, protože ho zná každý a každý dozajista nějakého v dětství měl. Jeho vývoj v průběhu minulého století dokumentuje následující ukázka:
Evoluce plyšového medvídka
Kulturní změna může být řízena adaptací na existující genetické predispozice. Jedním z příkladů je fenomén, na němž jsme se všichni pravděpodobně podíleli: evoluce plyšového medvídka. Když byli medvídci na počátku prvního desetiletí 20. století poprvé vyvinuti, velmi se podobali medvědům s protáhlými čumáky a nízkými čely. Hinde a Barden (1985) ale ukázali, že s postupem století se jejich zjev stále více přibližoval dětem se zkrácenými nosy a vyššími čely (obr. 13.5).
Podoba plyšového medvídka zcela zřejmě není geneticky zděděným znakem, můžeme si proto být jisti, že se zde setkáváme s kulturním znakem. Přesto se však jedná o kulturní znak, který je podle všeho ovládán jiným, původně genetickým znakem, konkrétně podněty, které nás v dětském věku přitahují (vysoká čela a malé obličeje). Podle pravděpodobného vysvětlení reagují tvůrci plyšového medvídka při vytváření jeho verze pro novou sezonu na minulé nákupní vzorce svých zákazníků. Lépe prodávané podoby se příští rok kopírují a adaptují častěji než ty, které jsou medvědům podobnější, ale zůstávají neprodány na pultech. Morris et al. (1995) používali paradigma vynucené volby (forced-choice paradigm), aby posoudili preference 4–8letých dětí pro medvídky s kontrastními rysy. Zjistili, že zatímco se vzrůstajícím věkem rostla obliba medvídků s dětskými rysy, u mladších dětí se tato preference nevyskytovala. Jejich závěrem proto bylo, že se musí jednat o preference dospělých, které znázorňuje obr. 13.5.
Hughes (1988) ukázal, že když se jedinci rozhodnou spolčovat, činí tak na bázi sdílených genetických vztahů se členy věkové skupiny dospívajících (skupiny, kohorty, s největší reprodukční hodnotou; kapitola 3). Tato skupina se však s každou generací mění, zajištění jakékoli stálosti a koherence pro příbuzenské uskupení se tedy ztěžuje. Tento problém je řešen navázáním rodokmenu na nějakého vzdáleného předka, který poskytuje pevný bod, v němž uskupování nachází svůj skutečný původ. Hughes matematicky ukázal, že ve skutečnosti nezáleží na tom, kdo byl tímto kotvícím bodem, jakmile se jedná o dobu alespoň tři generace nazpět. Mohl tudíž do svých rodokmenů zahrnout jako mytické předky i slunce a měsíc, aniž by to jakýmkoli způsobem ovlivnilo příbuzenské vztahy v rámci skupiny žijících jedinců. Jinými slovy, tento výchozí bod rodokmenu by mohla zastupovat jakákoli osoba či věc, a stejně by rodokmenu poskytovala koherenci a stabilitu. Konkrétní výběr se pak může od jedné skupiny ke druhé různit jako důsledek memetického driftu (nebo dokonce memetické selekce v tom smyslu, aby zvolený předek zapadal do zbývající části kulturního univerza skupiny).
Jedná se zde o to, že mýty (či memy) poskytují rámec či příběh, který dává jednotnost a koherentnost těm rysům reálné životní zkušenosti, jež by jinak postrádaly jasné a snadno zapamatovatelné ospravedlnění. A to pravděpodobně proto, že jsme natolik pokročili v sofistikovanosti kultury, že již nerozumíme původním fyzikálním a biologickým zákonům.
Obrázek 13.5
Tvar obličeje plyšového medvídka se stává od prvního desetiletí 20. století, kdy byli první z nich vyrobeni, podobný dětskému. Odráží se to na (a) zvětšení velikosti čela (uváděno jako poměr vzdáleností očí a temena hlavy a očí a brady) a (b) zmenšení délky čumáku (uváděno jako poměr délky nosu a celkové výšky hlavy). Plné kruhy označují jednotlivé medvídky v Národním muzeu v Cambridgi zakreslené vzhledem k datu výroby. Prázdné kruhy označují data pro vzorky medvídků v prodeji obchodů v Cambridgi. Převzato se svolením z: Hinde a Barden (1985).

Internetový obchodník roku 2009