Portál
autorkou pohádkového příběhu Zákeřné keře
Název knihy Zákeřné keře zní skoro jako logopedická říkanka. Proč jste zvolila právě tento název?
Název vychází ze skutečnosti. Když byly naše starší dcery maličké a dokázaly si bleskovou rychlostí strčit do úst cokoliv, velice je lákaly červené bobulky, které rostly na tisu přímo před naším domem. Samozřejmě jsem z dcer nespouštěla oči a neustále jsem jim opakovala, že bobulky do pusinek nepatří. Ale bála jsem se toho několik let. Když jsem si v té době vzala do ruky encyklopedii rostlin, ke svému zděšení jsem zjistila, že naprostá většina okrasných keřů v našem okolí je jedovatá. Tenkrát jsem si opravdu pomyslela, že keře mohou být pro nenechavé a příliš zvědavé děti opravdu zákeřné.
S kolika jedovatými rostlinami se děti při četbě pohádek seznámí?
Pohádkové putování zavede děti nejprve k osmi keřům do zámeckého parku, potom do černého lesa za jmelím. Cestou poznají zlou moc konvalinky a kapradiní, seznámí se s jedovatými, leč laskavými muchomůrkami. Černokněžník, strůjce všeho zla, má se světem jedovatých rostlin také mnohé do činění. Rodiče jistě nepřehlédnou jeho výmluvné jméno – Rulík Zlomocný.
Pohádka je doplněna půvabnými ilustracemi Evy Chupíkové. Je vaše spolupráce dlouhodobá, nebo je to první společný projekt?
Jedná se o naši první společnou knížku a mám z ní velkou radost. Obrázky Evy Chupíkové jsem objevila náhodou na internetu. Jsou nesmírně jemné, něžné a křehké, přesně takové jako víly. Hned se mi zalíbily, vlastně přímo mne nadchly. Jak jsem později při práci poznala, i jejich autorka je jemná, milá, neuvěřitelně skromná a tvůrčí mladá žena. Cením si toho, že mi nakladatelství vyšlo vstříc a vyhovělo mému přání, aby knížku ilustrovala právě Eva Chupíková.
Zákeřné keře nejsou Vaší první knížkou. Jak dlouho se psaní věnujete a co Vás přivedlo zrovna k tematice příběhů pro děti?
Zákeřné keře jsou mou dvanáctou dětskou knížkou. První vyšla v roce 2003, letos by měly vyjít ještě dvě další. Pro příští školní rok píšu knížku v projektu Knížka pro prvňáčka, čehož si nesmírně vážím.
Od nejútlejšího dětství jsem si vymýšlela příběhy. Co mne k tomu vede, to skutečně nevím. Mám z toho radost. Pracuji jako technická překladatelka. Když mohu zapomenout na odbornou terminologii a dát prostor fantazii, je to úžasný pocit.
Za dětské knížky jste již dvakrát získala Cenu učitelů. V čem vidíte sílu spojení světa fantazie s poznáním či vzděláním?
Myslím, že pokud se podaří spojit poutavý příběh, který děti zaujme, rozvíří jejich fantazii a udělá jim radost, s nepatrnou špetkou poučení, máme šanci dítě pozitivním směrem utvářet. A nemusí jít o žádné objevné záležitosti. I pouhé připomenutí toho, že by se dospělí a děti k sobě měli navzájem hezky chovat, představuje velké poselství. Jestliže dětem budeme jen opakovat poučky, nejspíš si jejich zájem nezískáme. Pokud jim ale vyprávíme zajímavý příběh, který v nich vzbudí emoce, máme šanci.
Autorce děkujeme za rozhovor a malé i velké čtenáře zveme na dobrodružnou výpravu do říše rostlin a víl.
Internetový obchodník roku 2009
Volný čas
