Viktorka Brno 2016-09Kniha měsíce 2016-09Neviditelná dívka
Pergameny

Pergameny

Vaše cena s DPH
169 Kč 152 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Skladem

Košík

Autor
Podtitul
Román o čtvrtém přikázání
Nakladatel
Portál
ISBN
978-80-262-0360-5
Počet stran / vazba
232 / Brožovaná
Rok vydání
2013
Kód
14800701
EAN
9788026203605
Obálka v tiskové kvalitě


V novém románu Jaromíra Štětiny se prolínají životní příběhy čtyř přátel, horníků severočeského hnědouhelného dolu. Ve Velkodolu Maxim Gorkij pracuje na vrtné soupravě Ogar Charlie, někdejší emigrant a vrtmistr aljašských ropných polí Prudhoe Bay, syn porevolučního ruského uprchlíka Ivan Bunin, Chcípáček Václav, mírně retardovaný mládenec s dobrým srdcem, a obrovitý cikán Rafael Dežo Ursíny. Všichni mají účty s temnou dobou druhé poloviny minulého století. Najdete je na jámě, zastihnete je pít rum v hornické hospodě v Braňanech, radovat se v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, uvidíte je kopat šachtice při průzkumu ložiska safírů na Jizerce, spolu s nimi budete slavit 1. máj a pohanský svátek Mezinárodního dne žen, společně se můžete vypravit do vesnic zdevastovaných uhelnou těžbou. Poznáte tajemství podzemního labyrintu Richard 1 u Litoměřic.
Výborně napsaný nový Štětinův román s detektivní zápletkou je o oné době, kdy se lámaly charaktery. Je o těch, kteří se tomu uměli postavit, i o těch, kteří to neuměli. Román nese autorovy biografické rysy. Řadu let na velkodole Maxim Gorkij u Bíliny pracoval. „Měl jsem štěstí,“ říká Jaromír Štětina, „komu se podaří tak zblízka poznat lidi, které doba nepokořila?“

Také jako e-kniha

Ukázky z knihy

Ohlasy z médií

„Román je dramatickou skladbou, kterou čteme s rozechvěním… Symfonie osobních příběhů ztroskotanců, jejichž soukromá dramata… jsou poznamenána velkými a krutými dějinami 20. století, je vzpruhou k odvaze, kterou náš malomyslný národ potřebuje. Vyzývá nás, abychom se my sami postavili i proti nepatrným všednodenním lžím a bezpráví v luxusu této země, kde mocní už za pravdu nepopravují.“ Olga Sommerová (komentář na obálce knihy)

„I když Jaromír Štětina už dlouho působí především v Senátu Parlamentu České republiky, to břitké, obratné a šťavnaté pero mu zůstalo.“ Libor Dvořák (Česká televize 3. 4. 2013)

„Nikdo dnes neumí napsat tak úchvatné souvětí, okupující hned čtyři stránky knihy a obsahující celý život i celé umírání, jako brzy sedmdesátiletý spisovatel a senátor Jaromír Štětina. Jeho nejnovější román Pergameny (vydal jej Portál) je mozaikou příběhů nespravedlnosti a bezpráví: křivá obvinění, hnusná doba, znásilňování, vraždění, podrazáctví, nelítostně vylíčené osudy čtyř „ztroskotanců a zaprodanců“ i jejich rodičů. Už nikdy je nezapomenete. Podobně jako prózy Jana Nováka je také tahle částečně odžitá: Štětina dlouho makal na severočeské šachtě, již přetvořil na románový socialistický „velkodůl Maxim Gorkij“.“ Kateřina Kadlecová (Reflex 14. 3. 2013)

„Jsme horníci, a kdo je víc? … Pergameny jsou směsí magického realismu, drsné kroniky doby, na jejíž démony už trestuhodně mnoho lidí zapomíná, a v jednom plánu i detektivní román. Štětina v sobě nezapře původem novináře a náturou humanistu.“ Josef Chuchma (Mladá fronta Dnes 9. 3. 2013)

 

07.03.2013
Vynikající román! Pan Štětina zkrátka umí psát. Dobře vystavěné příběhy, které jako části mozaiky postupně vytvářejí celek. Výborný jazyk, místy drsný, místy poetický. Velmi lidské, inspirující a povzbuzující vyprávění. A jak je u Jaromíra Štětiny i v životě zvykem, nikdo a nic není černobílé. Kniha, kterou po jejím přečtení budete ještě dlouho trávit, a současně vám bude líto, že už jste dočetli na konec.
07.03.2013
Vynikající román! Pan Štětina zkrátka umí psát. Dobře vystavěné příběhy, které jako části mozaiky postupně vytvářejí celek. Výborný jazyk, místy drsný, místy poetický. Velmi lidské, inspirující a povzbuzující vyprávění. A jak je u Jaromíra Štětiny i v životě zvykem, nikdo a nic není černobílé. Kniha, kterou po jejím přečtení budete ještě dlouho trávit, a současně vám bude líto, že už jste dočetli na konec.
SLUŠNOST NENÍ SLABOST - ROZHOVOR S JAROMÍREM ŠTĚTINOU

k vydání jeho románu PERGAMENY

Pergameny je trochu záhadný název románu. Vy ho vysvětlujete v jedné z kapitol, kde říkáte: „Naše duše jsou pergameny… Jedna vrstva přikrývá druhou, starší probleskují mladšími v útržcích… Čitelné jsou vrstvy rodičů a jejich rodičů, protože jsme si jejich podobu, jejich slova a jejich svět vepsali do pergamenu sami. Pradědové a prapradědové jsou pak v rukopisu už jenom zárukou pravosti. Textům, které se týkají nás samých, můžeme porozumět jenom pochopením slov, iniciál a perokreseb předků.“ Kdy jste slova předků pochopil Vy a jak toto poznání ovlivnilo Váš život?

Teprve v hodně dospělém věku, někdy kolem padesátky jsem na to přišel: Je-li ve mně něco dobrého, takové ty obyčejné věci, jako je soucit, lačnost po poznání, odpor k předstírání, mám je od mámy. Chráním si je, protože pomáhají, když kolem běží zlé časy.

Kniha má podtitul Román o čtvrtém přikázání a celý text uvozujete citátem Ješuy ben Eleazara ben Siracha: Nikdy nezapomeň na porodní bolesti své matky. Máte pocit, že se dnes vzdalujeme slovům „Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi“? Pokud ano, jaké to může mít důsledky?

Je-li někdo středem světa a nectí lidi kolem sebe, obvykle nemá ani na to, aby si vážil svých předků. Znám lidi, kterým slova otec a matka nic neříkají, znám i takové, kteří vyznávají čtvrté přikázání přirozeně a intuitivně, jako by žádného příkazu nebylo, Nemyslím si, že by dnes žilo na světě víc lidí bez úcty k rodičům než jindy.

Mnoho postav Pergamenů charakterizuje velká vnitřní vášeň. Charlieho otec zasvětí život odhalení pravosti rukopisů, Charlieho strýc Rudolf bojuje po celý život o uznání významu Českých bratří a esperanta, Karolínin otec srostl se svojí lodí. Každého jeho vnitřní vášeň drží při životě a pomáhá mu vzdorovat nepřízni osudu. Jaké vášně pomáhají v životě vám?

Můj táta mi říkával: Kouření není věc nutná, každému jiná vášeň chutná. Kouřit jsem přestal asi před dvaceti lety, jiné vášně mi zůstaly dodnes. Bez vášně je člověk jako leklá ryba. Krásná Karolína v Pergamenech miluje frajera Ogara Charlieho vášnivou láskou smíchanou z tělesnosti a citu. Proto ji ty temné doby nepohltily. Ano, tahle otázka odhaluje základní poselství té knížky: bez vášně se žít nedá ve společnosti, kde je cit nahrazen kalkulem, sebeobětování falší a rovná záda skrčeninou.

Příběhy jednotlivých postav Pergamenů by se daly charakterizovat několika hesly kromě již zmíněného vztahu k rodičům a úcty k nim. Mohl byste k nim připojit stručný komentář?

Vnitřní síla
Pokud má člověk vnitřní sílu vrozenou, žije se mu líp. Nemá -li, může ji v sobě budovat. Myslím, že v románu je několik postav, které výjimečnou vnitřní sílu mají. Zajímavé je, že postavy nejsilnější, které se mi psaly, jako by mi byly jimi samými diktovány, jsou postavy žen. Psal jsem je a přitom obdivoval. Marie Josefa, matka Ogara Charlieho, cirkusová krasojezdkyně cigánka Halina Deméterová a tragická Marie Světlá, která by chtěla zemřít, ale nedokáže.

Láska
Toto slovo neumím kategorizovat. Vím jen, že se bez ní špatně žije.

Pouto
Chtělo by se mi napsat jen, že svobodomyslný člověk nesnáší pouta. Některá pouta však pro něj mohou být užitečná. Nedovolí mu, aby si v letu Ikarově nabil hubu. Pouto domova, pouto povinnosti atd.

Utkvělost představ
Někdy bývá zaměňována se zarputilostí a cílevědomostí. Jestliže se strýc Rudolf při mši svaté ostentativně modlil Otčenáš v esperantu, nebyla to utkvělá představa. Zarputile se snažil, veden vnitřním imperativem svobody, aby se lidi mezi sebou dokázali domluvit.

Krása přírody
Většina děje knihy se odehrává na uhelné severočeské jámě. Tam moc krásy přírody nebylo. Kdysi jsem si tam zničil průdušky sirnými uhelnými samozápaly. Nedávno jsem se tam byl podívat. Oceňuju, že se majitelé dolu starají o rekultivace. Přesto je zásah člověka do krajiny zničující.

Slušnost
Bývá zaměňována se slabostí. Není to pravda, což nám například ukázaly poslední prezidentské volby.

Optimismus
Je-li ho nedostatek, je potřeba nasadit autooptimismus.

 

Už druhou knihu, po Brutalitě moci, zasazujete také do oblasti Dvora Králové nad Labem. Detailní popisy míst i zvyklostí lidí vypovídají, že kraj znáte dobře. Jak vznikl Váš vztah k tomuto regionu?

Prožil jsem ve Dvoře velkou část dětství a gymnaziálního mládí.

 

Zajímavé je téma podzemní továrny Richard I u Litoměřic. Dodnes není jasné, jaká tajemství ukrývá. Mluví se o nacistickém archivu, ale důkazy se zatím nenašly. Vy jste jednu z postav Pergamenů nechal v továrně za války pracovat a později významně zasáhnout do děje právě v souvislosti s říšským bezpečnostním archivem. Je to fikce, nebo máte informace, které tuto teorii potvrzují?

Ukrytí říšského archivu v podzemní válečné továrně Richard I u Litoměřic, tak jak ho popisuju v knize, je fikce. Vycházel jsem však z pověstí, které v severních Čechách vznikly koncem války, kdy z nedalekého Terezína zmizely uložené archivy gestapa. Dnes je v dole Richard úložiště radioaktivního odpadu. Chtělo se mi popsat německého štajgra, který nemohl bez svého dolu žít. Teď si vlastně uvědomuju, že jsem napsal hornický román. Dělnický román. Přemýšlím, čím se liším od Marie Majerové.

Dvacet let jste pracoval v národním podniku Geologický průzkum a osm let přímo na velkodole Maxim Gorkij u Bíliny. Prozradíte aspoň jednu konkrétní epizodu knihy, za níž můžeme vidět osobní příběh Jaromíra Štětiny?

Dost přesný je popis oslavy narozenin v hornické hospodě v Braňanech. Ale i jiné epizody knihy vycházejí z osobního příběhu. Desetiletého Ogara Charlieho poslali za odměnu na pohřeb prvního dělnického prezidenta. Jeho očima dodnes vidím, jak prezident ležel na katafalku ve Španělském sále. Gottwald byl pro mne i pro Ogara Charlieho první mrtvý člověk, kterého jsme v životě viděli. Pergameny jsou poloautobiografický román. Nemohl jsem ho nenapsat.

Praha, 19. 2. 2013

Jitka Pourová