Viktorka HodonínKniha měsíce 2016-07Piráti z Ledového moře
Pohádky pod polštář

Pohádky pod polštář

Vaše cena s DPH
265 Kč 239 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Skladem

Košík

Autor
Ilustrátor
Hudáková Ilkovičová, Katarína
Nakladatel
Portál
ISBN
978-80-262-0079-6
Počet stran / vazba
144 / Pevná
Rok vydání
2012
Kód
14902401
EAN
9788026200796
Obálka v tiskové kvalitě


Knižní soubor pohádek zahrnuje osm tematických okruhů, jsou zde pohádky jak pro chlapce, tak i pro děvčátka. Některé pohádky jsou ze světa zvířat, další ze světa pohádkových bytostí, ale nechybí také pohádky ze školky, ve kterých se prolíná reálný svět dětí a prostředí blízké dětem se světem fantazie. Jednotlivé pohádky na sebe nenavazují, dítě si tedy může pokaždé vybrat k poslechu, případně ke čtení libovolný pohádkový příběh. Svým rozsahem odpovídají pohádky možnosti předčítat je před spaním. Jsou určeny dětem přibližně od 3 do 8 let. Knihu mohou využít jak rodiče, tak i učitelky v mateřských školách nebo knihovny při práci s dětskými čtenáři. Pohádky doplnila kouzelnými ilustracemi mladá slovenská grafička a dizajnérka Katarína Ilkovičová.
Zuzana Pospíšilová je dětská psycholožka, pracuje ve Speciálně pedagogickém centru pro děti s mentálním postižením v Ostravě, je matka dvou dětí. Píše pohádky a básničky pro děti, které publikuje knižně a v časopise Sluníčko. V Portálu vydala knihy Pohádky před spaním, Domeček pro šneka Palmáce, Školní detektiv, Školní strašidlo, Veršovaná encyklopedie, Máš nadání na hádání, Hádám, hádáš, hádáme, Hádanky a hříčky nejen se slovíčky, Poznáváme písmenky.

Pohádky pod polštář
Pohádky pod polštář
Pohádky pod polštář
Zuzana Pospíšilová: Pohádky pod polštář – rec. E. Koupová

Pohádky pod polštář jsou prvotně myšleny jako četba na dobrou noc, ale mohly by být klidně i četbou v těchto sychravě-mlhavých dnech, kdy se ven nikomu moc nechce. Jejich poselstvím je dítěti otevřít přirozeně fantazijní svět, kde mohou mít čtenáři navíc pocit, že autory jsou vlastně oni sami.

 

  Přebal zdobí modravá ilustrace spící dětské postavičky v peřinách i se svými hračkami a fantaziemi. Takto laděných přebalů pohádek na dobrou noc poslední dobou můžeme vidět v knihkupectvích docela dost. Pohádky pod polštář Zuzany Pospíšilové jsou ale přeci jen trochu jiné, což naznačují i okouzlující ilustrace slovenské výtvarnice Kataríny Ilkovičové.

 

  Dětská spisovatelka Zuzana Pospíšilová pracuje jako dětská psycholožka a patrně čerpá ze svých zkušeností jak rodičovských, tak i profesních. Délka textů potvrzuje praxi většiny rodičů – před spaním děti většinou vyžadují několik různých pohádek za sebou, takže i z této dětské knížky mohou před usínáním vybírat hned z několika tematických cyklů a středně krátkých pohádek humorných, ale i těch strašidelných. Navíc si na své přijdou jak holčičky, tak i kluci.

 

  V Pohádkách z lesa se mohou zasmát, proč kukačka Ludmilka kuká nebo proč datel Filip ťuká. Následuje několik pohádek o zvířátkách a samozřejmě nesmí chybět ani série O princeznách. Třeba ta o princi Radovanovi, jak zachránil mlsného prince proměněného v čokoládovou figurku.

 

  V Pohádkách o autech se to hemží polidštěnými auty a tramvajemi, v nebeských pohádkách zase vystupují nebeská tělesa i hvězdičky, v nichž můžeme rozpoznat rodiče a děti. Vtipný je příběh o slunečníku a slunečnici.

 

  Ovšem závěrečné Pohádky ze školky v sobě přece jen nesou vážnější skryté poselství – například pohádka O šišlavém králi může účinně motivovat dítě s vadami výslovnosti.

 

  Další pohádka nazvaná Jak se Honzík naučil čarovat pomůže rodičům dětí, které se cítí ve školce osamělé a mají nízké sebevědomí. Pohádka O Vítkovi naopak rodiče poučí, jak přistupovat k dítěti, které nechce jíst a pohádka O Marečkovi je o dítěti, které se loudá a je ve všem poslední.

 

  Jsou to vlastně děti, které po celou dobu v těchto pohádkách vystupují, jen převlečené do všemožných převleků a karnevalových kostýmů – recyklují klasické pohádkové obrazy, reflektují svůj fantasijní i každodenní svět a bez ohledu na zemskou gravitaci si pohrávají se starobylými symboly. Klíčem těchto pohádek je nepřetržitá „personifikace“, a to skrze zosobnění se s jejími hrdiny.

 

  Autorka navíc v těchto příbězích dítěti přibližuje, že právě na obdobné automatické kombinatorice představ funguje dětská hra nebo i veselé noční sny. A ve výsledku pohádky vyznívají přirozeně a jednoduše – dětský svět vnější i vnitřní autorka s pomocí jazykové hry lehce a legračně zaokrouhluje do vtipné zkratky. Jak rodič, tak i dítě mohou mít pocit, že oni sami jsou jejich autory a možná i oni sami příště vytvoří nějakou pohádku vlastní.

 

Autorka recenze: Eva del Risco Koupová

www.mestoprodeti.cz

ROZHOVOR S Mgr. ZUZANOU POSPÍŠILOVOU

autorkou knihy Pohádky pod polštář

Paní Pospíšilová, děkujeme za knížku Pohádky pod polštář, máme z ní velkou radost. Těšíme se, že bude jakýmsi pokračováním Vašich Pohádek před spaním, které se staly bestsellerem. Je knížka koncipovaná podobně?

Mám velkou radost, že knížka Pohádky před spaním sklidila a stále sklízí úspěchy u čtenářů. Maminky malých dětí byly z knížky nadšené a často se ptaly, zda nechystám pokračování, a tak vznikla kniha Pohádky pod polštář. Kniha je koncipována stejně jako Pohádky před spaním, tak ji lze považovat jako jakési volné pokračování.

Knížkou opět uděláte velkou radost všem rodičům a prarodičům, kteří potřebují na večer pro děti krátkou, obsahově uzavřenou pohádku. Přiznávají se totiž, že při dlouhých příbězích usínají dřív než děti. Je Vaše rodičovská zkušenost podobná?

Malé děti nejsou schopny udržet pozornost po delší dobu. Vím to nejen jako psycholožka, ale především jako maminka dvou dětí. Pohádky pod polštář jsou proto krátké, tematicky ucelené pohádky. Stejně jako Pohádky před spaním jsou rozčleněny do osmi celků po pěti pohádkách. Mým záměrem bylo, aby si na své přišli jak chlapci, tak děvčátka, jak předškoláci, tak i školáci, aby v pohádkách nechybělo nenápadné výchovné poučení a aby při předčítání neusínali rodiče, ale jejich děti.

Jak jste spokojena s ilustracemi. Vytvořila je mladá slovenská grafička a dizajnérka Katarína Ilkovičová, s níž Portál začal nově spolupracovat.

Ilustrace v knížce Pohádky pod polštář působí mile a hravě, a tak věřím, že se malým čtenářům budou líbit.

Kterou knihu/které knihy jste měla v dětství nejraději?

Rodiče mě zásobovali knížkami, které jsem milovala. Je těžké vzpomenout nějakou konkrétní. Možná Pohádky od Miloše Macourka.

Vloni jste byla hostem Letního knižního veletrhu v Ostravě a letos bychom Vás tam rádi uvítali znovu. Jak se Vám na veletrhu líbilo? V čem je pro Vás přímý kontakt se čtenáři inspirativní?

Na Letním knižním veletrhu to bylo příjemné. Přímé pozitivní reakce dětí a jejich rodičů jsou pro mne pokaždé velmi přínosné, ať už je to na veletrzích či na besedách. Když mi maminky děkují, že díky mým knížkám jejich děti začaly s chutí samy číst, když mi knihovnice v knihovně sdělují, že mé knihy se hodně půjčují, a nakladatelé žádají další a další tituly, je to pro mne obrovský hnací motor k další práci. Mám totiž hmatatelný důkaz, že to, co dělám, má opravdu smysl. Není to jen tvorba pro tvorbu samotnou, ale vidím ve své práci přínos hlavně pro děti.

Knížky pro děti píšete už dlouho, zúčastnila jste se mnoha besed s dětskými čtenáři. Vidíte za ty roky rozdíl v přístupu dětí k literatuře? Nebo ten základní čtenářský motiv – vstoupit do příběhu, a tedy do „jiného“ světa, fiktivně ho prožívat a nechat se jím obohatit – je stále stejný?

Myslím, že se za celá dlouhá léta nic nezměnilo. Děti stále chtějí prožívat příběhy spolu se svým knižním hrdinou. Učí se tím empaticky vnímat pocity druhých, vžít se do role někoho jiného. Pokud je příběh dobře napsaný a dokáže děti upoutat, doslova je strhne k prožitku. Zpočátku příběh jen čtou jako nezávislí pozorovatelé, ale pak jsou najednou „v něm“.

Dnes se hodně hovoří o tom, že děti přestávají číst a dávají spíše přednost filmovému zpracování příběhu nebo interaktivní hře. Jak vidíte budoucnost dětské literatury Vy?

Nemyslím si, že děti nechtějí číst. Potřebují jen někoho, kdo by je knižním světem provázel. Na trhu je spousta knížek, a tak je obtížné najít si tu pravou, která by dokázala upoutat, pobavit, strhnout. Rodiče či učitelé by měli dětem při výběru knížek alespoň zpočátku rozhodně pomáhat. Myslím, že kniha měla, má a bude mít své nezastupitelné místo. Film ani počítačovou hru si děti nemohou pustit kdykoliv, kdežto knížku je možné číst v čekárně u lékaře, o přestávce ve škole, na výletě, před spaním v posteli. To jsou neoddiskutovatelné výhody.

Praha, březen 2012