Básníci, spisovatelé a filozofové, náboženští myslitelé, psychologové i psychoanalytici
– ti všichni se láskou zabývali. Existují desítky, možná stovky různých
definic lásky. Mluvit o ní znamená
mluvit o situaci lidstva, což je nevyčerpatelné téma. Napsat o lásce další psychologickou a vědeckou knihu je tedy ošemetná troufalost ...
... a přesto jsem se rozhodl, že to udělám.
Těmito slovy začíná kniha Láska a jiné nemoci. Má podtitul psychologie a biologie lásky a čtenář, kterého oslovuje tato tematika, si v ní přijde na své. Yoram Yovell, autor knihy, se v textech opírá o vlastní terapeutickou praxi z New Yorku a Jeruzaléma. Příběhy, které v díle předkládá, jsou čtivé a přináší životní zkušenosti jiných. Čtenář tak má možnost poznat jejich hledání cest ve vztazích, osudová rozhodnutí, milostná vítězství i omyly, prohry či sny a představy.
Láska a jiné nemoci je kniha, která stojí za přečtení.
Pokračování úvodní části předmluvy:
Existuje mnoho druhů lásky: mateřská láska, která je očividně první a nejsilnější láskou na světě, láska k rodné zemi, k Bohu, ke kráse a pravdě, bratrská láska a další. Tato kniha se však nezabývá všemi formami lásky, nýbrž se soustřeďuje na lásku mileneckou, lásku s erotickými prvky. Nebudu se však marně snažit toto nekonečné téma obsáhnout, nýbrž přiblížím milostné příběhy několika lidí a ke každému z nich připojím teoretický komentář. Psychoanalýza, kognitivní psychologie i výzkum mozku osvětlují z různých a překvapivých zorných úhlů zásadní otázku, která nás bude celou knihou provázet: Co je v milenecké lásce normální a co patologické a kde probíhá hranice mezi zvláštním a abnormálním, mezi dovoleným a zakázaným?
Jsme zvyklí pohlížet na lásku jako na duševní stav zvláštního druhu, jakési opojení, či dokonce posvátné pominutí smyslů. Kdo se v tomto stavu nachází, je schopen konat mimořádné skutky a činit neslýchaná a ničivá rozhodnutí, na něž reagujeme s pochopením a určitou shovívavostí. Opravdu láska přikrývá všechna přestoupení, jak praví Šalomounovo přísloví (10, 12), anebo jsou i v lásce meze, které nelze překročit? A pokud ano, kdo je určuje a na základě čeho? Je milenka ženatého muže, která už patnáct let čeká, že se její milenec podle svého slibu rozvede, naivní a zbytečně promrhává svůj život? Anebo svou láskou propůjčuje svému životu smysl a význam? Když se muž zamiluje do jiného muže a naváže s ním sexuální vztah, dělá to z vlastní vůle, nebo nemá na vybranou? „Občerstvěte mě koláči hroznovými, osvěžte mě jablky, neboť jsem nemocna láskou,“ zpívá Šulamítka v Šalomounově Písni písní (2,5). Je skutečně nemocná, potřebuje lékaře? A co by měl ten lékař dělat? Sigmund Freud, otec psychoanalýzy a psychoterapie, zastával názor (jako mnoho jiných před ním i po něm), že zamilovanost je spíše abnormální než normální duševní jev. Potřebuje tedy každý, kdo se zamiloval, pomoc psychologa? A je terapeut vždy „popravčím lásky“, jak se domnívá Irvin Yalom? Tyto otázky se budou v knize stále znovu vynořovat a často na ně nebume mít odpověď.
Láska propůjčuje životu většiny lidí nejen smysl a pestrost, nýbrž také (a možná hlavně) motivaci. Obyčejné ženy a muži jsou připraveni udělat takřka cokoliv, snášet hrdinsky velké utrpení a někdy z lásky – k dítěti, partnerce, partnerovi či Bohu – dokonce obětovat svůj život. Kvůli lásce jsou však lidé schopni velké utrpení nejen snášet, nýbrž ho i působit druhým, a to nemilosrdně, někdy se dokonce uchýlit i k vraždě. I o tom se zmíníme.
V této knize jsou vylíčeny příběhy žen a mužů, kteří se snaží – někdy jsou k tomu proti své vůli i nuceni – milovat. Podobá se spíše sbírce básní či povídek než odborně zaměřenému dílu, a to nikoli náhodou. „Všude, kam jsem dospěl, jsem zjistil, že tu už přede mnou byl některý básník“ – tento výrok připisovaný Freudovi podle mého názoru dobře vystihuje vztah mezi psychologickým a uměleckým přístupem k lásce. Kdo doufá, že v této knize najde definice lásky, návod na to, jak jí lze dosáhnout, nebo dobré rady, jak si ji udržet, bude zklamán: odpovědi na tyto existenciální otázky neznám, takže se tu neobjeví.
Stejně jako většině lidí není milenecká láska cizí ani mně. Darovala mi velké štěstí a pomohla mi přispět ke štěstí druhých, byla však i příčinou starostí a soužení, a dokonce jsem pod jejím vlivem působil zranění a bolest. Dennodenně o ní slyším ve své ordinaci a podobně jako většina terapeutů jsem z těsné blízkosti svědkem životních příběhů lidí, kteří ji hledají, v souvislosti s ní zažívají štěstí a radost, trpí pochybnostmi, jež ji provázejí, a čelí krizi a bolesti, jimiž láska tak často končí.
Použito z knihy: Láska a jiné nemoci (Portál 2007)