Techniky a přístupy ve skupinové psychoterapii

Skupinová psychoterapie je stále populární a účinnou metodou. O její odborné zakotvení i popularizaci se v Čechách zasloužil především Stanislav Kratochvíl se svými spolupracovníky, stejně jako např. F. a J..Knoblochovi. Jmenovaní jsou také autory celé řady pěkných publikací učebnicového charakteru. Nakladatelství Portál se rozhodlo vydat překlad knihy Geralda Coreye a jeho spolupracovníků o technikách a přístupech ve skupinové psychoterapii a čtenář se tak může nejen poučit, ale může také srovnávat jednotlivé psychoterapeutické školy.
Recenzovaná kniha obsahuje osm kapitol a přílohu, ve které jsou prezentovány Etické standardy Asociace specialistů ve skupinové práci. Nechybí ani seznam doporučené literatury, který je rozšířen o nabídku vybraných titulů, které vyšly na totéž téma v češtině.
Po nezbytném úvodu je obsahem první kapitoly popis vhodných, ale i nevhodných technik, které hrají značnou roli v úspěšné či problematické skupinové psychoterapii. V druhé kapitole jsou tematizovány etické aspekty aplikace skupinových technik, za což je třeba autory pochválit. I když se i u nás o etických aspektech pomáhajících profesí stále více hovoří, precizace etických problémů do praktické roviny nebývá pravidelná. Z tohoto důvodu je třeba autorský kolektiv G.Coreye následovat.
Obsahem třetí kapitoly je prezentace technik, které jsou využitelné v přípravné fázi budování psychoterapeutické skupiny. Následuje čtvrtá kapitola o vhodném využité techniky v tzv. úvodní fázi /uspořádání prostoru, seznámení, zaměření pozornosti, rozvíjení důvěry, prvotní odpor, zahajování a ukončování sezení a sebeposuzování terapeutů/. V páté kapitole se čtenář seznámí s technikami v tzv. přechodové fázi /terapeutické prostředky překonávání obran a odporu, ale i techniky pro práci s náročnými klienty/, v šesté pak s technikami ve vlastní pracovní fázi /typické poznámky členů skupiny, výroky příznačné pro konkrétního klienta a reakce na ně/. Techniky v závěrečné fázi jsou následně popsány v sedmé kapitole. Jedná se o ukončení sezení, ukončení skupiny, průběžné hodnocení a časový odstup a zhodnocení práce skupiny.
Osmá kapitola má stručný název, totiž „V kostce“. Nejedná se však o repetitorium toho, co bylo až dosud probráno, ale o vyslovení vlastních názorů autorského kolektivu amerických psychoterapeutů, který díky své praktické zkušenosti shrnuje důvody, proč provádí skupinovou terapii právě tak a ne jinak. Autoři si nepřejí, aby jejich názory byly přijímány jako „řada dogmatických výroků“ a zdůrazňují, že jde o „nápady a podněty“, které byly a jsou prospěšné především jim samotným. Samozřejmě, že mohou být inspirací i pro další psychoterapeuty a to proto, že se jedná o moudré názory. To současně nevylučuje, že by se nemohly stát předmětem kvalifikované diskuse, ve které zaznějí i jiná stanoviska a dokonce i protiargumenty.
Recenzovaná kniha je napsána přehledně, srozumitelně a s evidentní odbornou erudicí všech autorů. Je třeba vyzvednout i pedagogickou hodnotu knihy. Ostatně za každou kapitolou jsou zařazeny Otázky a podněty pro další práci.
Kniha je primárně určena psychologům, terapeutům pracujících se skupinami a studentům psychologie. Jsem přesvědčena o tom, že může být vítaným zdrojem poučení i pro praktické lékaře. To proto, že i oni musejí reagovat na celou řadu náročných situací, např. umět „zvládnout“ agresivní chování, neochotu komunikovat nebo pláč svých pacientů. Díky celé řadě praktických příkladů /kasuistik a především výrokům/ lze získat přehled o tom, jak to úspěšně zvládají jiní, tedy psychoterapeuti i členové v psychoterapeutické skupině. Už proto je vhodné se s knihou seznámit.

Prof.PhDr. RNDr. Helena Haškovcová CSc.
Fakulta humanitních studií UK, Praha

Zdroj: Vedení lékařské praxe, Praha, Dashöfer 2007