Kniha měsíce 2017-04Muž s nádherným hlasemKlokArt 2017-0430 - 70 % slevy
Psychologie davu

Psychologie davu

Vaše cena s DPH
285 Kč 257 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Skladem

Košík

Autor
Nakladatel
Portál
ISBN
978-80-262-1028-3
Počet stran / vazba
176 / Brožovaná
Rok vydání
2016
Kód
21203001
EAN
9788026210283
Obálka v tiskové kvalitě


Psychologie davu je jedním ze slavných děl citovaných v učebnicích psychologie i dalších společenských věd. Le Bon svou koncepci davu vybudoval v souvislosti s chováním davu během francouzské revoluce. Podle něj v davových situacích dochází k tzv. deindividuaci – to znamená, že jednotlivci přestávají sami sebe vnímat jako individuální bytosti a splývají s ostatními do jednoho mentálního sugestibilního celku, v němž se rychle šíří emoce a často i asociální chování. V první polovině 20. století byla tato teorie užita v souvislosti s pochopením vlivu médií. Le Bonovy myšlenky prý hojně využíval i Adolf Hitler. Deindividualizované chování, v němž se lidé dočasně přestávají chovat podle sociálních norem vštípených výchovou, zkoumali také slavní američtí psychologové jako Festinger a Zimbardo. Ač Le Bonova kniha vyšla již v roce 1895, výstižně popisuje děje, k nimž v životě naší společnosti dochází dodnes.
Gustave Le Bon (1841–1931) byl francouzský sociální psycholog a sociolog. Ve svých knihách se zabýval například tematikou národních rysů, ras, stádním chováním a psychologií davů.

Psychologie davu
Psychologie davu
Psychologie davu
Psychologie davu
Psychologie davu

Le Bon, Gustave: Psychologie davu - recenzent Paeddr. Pavel Belšan

Publikace čtenáři objasňuje řadu příčinných souvislostí a také jejich typických společenských projevů chování davu a to v historickém kontextu, který zřejmě platí až do naší reálné současnosti.

Jak se dovídáme, psychologie davů je základním tématem nejen pro sociální psychologii a sociologii, ale také pro kriminologii, sociální antropologii, religionistiku a zákonitě i pro politologii. Autorem je Gustave Le Bon (1841- 1931(.Nejčastěji je zmiňován jako sociolog a sociální psycholog, přestože doktorát získal z medicíny. Byl vynikajícím pozorovatelem, kterého jak vysvětluje zaujaly proměny jednotlivých evropských společností v demografické, ekonomické, sociální, náboženské a hlavně však v politické struktuře. Studiem moderní společnosti se začal zabývat v osmdesátých letech 19. století . Prioritou v tématice kterou se zabýval pro něho byla zejména revoluce, vůdcovství, socialismus, civilizace, národy, válečné konflikty. čtenář má tak příležitost pochopit, že mnoho objasňovaných společenských projevů má přesah až do naší současnosti. . a jež bychom dnes patrně zahrnuli do kategorie Gustave Le Bon je uváděn jako jeden z významných autorů formujících sociální psychologii i sociologii. teorie popisující a klasifikující davy byla významným impulzem pro studium davu, ale i psychologických aspektů chování jedinců v davu.

Obsah publikace je pro čtenáře zajímavým a velice poučným zdrojem poznání.

Paeddr. Pavel Belšan

Recenze byla zpracována pro nakladatelství Portál

04.05.2016

www.kukatko.cz/recenze-psychologie-davu-politicky-nekorektni-kniha-o-nekorektni-politice/

Le Bon, Gustave: Psychologie davu

Jiří Kábrt

Kniha francouzského vědce z roku 1895 přináší významné poznatky o jevu, který zasahuje do několika vědních disciplín. Je důležitá pro psychologii, sociologii, historii, filosofii, zasahuje i do antropologie, kriminologie a do dalších oborů.

Le Bon v Psychologii davu od nakladatelství Portál přináší mnoho vynikajících postřehů o tom, jakým způsobem se mění v davu individualita „jednotky“ tohoto seskupení. Zanikají v něm odchylky jednotlivců, dav je impulsivnější, zábrany, které má člověk získané výchovou a zkušenostmi, odpadají. Z toho důvodu je dav na jedné straně schopen nadprůměrných výkonů jak v heroickém slova smyslu, tak i ve významu nabývajícím kriminálních rozměrů. Autor napsal knihu jako určité shrnutí zkušeností Francouze, v jehož zemi od konce osmnáctého století probíhalo neobyčejně silné revoluční hnutí. Sleduje v historických exkurzech hlavně ony události, jež ústily do doby Napoleona Bonaparta. Tuto neobyčejně zajímavou osobnost rovněž zahrnuje do svého výkladu a představuje ho jako velkého manipulátora, který se dostal k moci a až do svého konce setrval u moci právě díky charismatu, jež dokázalo ovlivnit nejenom jednotlivce, ale hlavně onen zdánlivě beztvarý útvar, tedy dav.

Psychologie davu je kniha mnoha významných přínosů pro vědecké poznání lidské společnosti, ale, tak jako jiné studie, vykazuje i určitá omezení své pravdivosti. Hodnota Le Bonova díla tkví především v tom, že se jedná o jednu z prvních ucelených prací na toto téma, která koncentrovaně pojmenovává důležitý sociální prvek, jenž se velkou mírou podílí jak na dílčích etapách života společnosti, tak při urychlování historického vývoje v okamžicích zlomu.

Nedostatky můžeme vidět v tom, že autor postupuje ve svém výkladu mnohdy spíše intuitivně, bez vědecké důkladnosti, která je vlastnější pozdějším dílům. Doba, v níž knihu napsal, mu také umožnila „beztrestně“ použít příměry, které by v současnosti vyvolaly jednoznačný odpor. Patří mezi ně jak odsouzení ženského přístupu k realitě, který klade na roveň uvažování divocha a dětí, tak necitlivý přístup k neevropským kulturám, jež odsuzuje do nižšího stupně vývoje bez možného „pozdvižení“ na lepší civilizační úroveň.

Významnou devízou knihy je naopak kritika vzdělávacího systému, platná i pro současnost. Le Bon uvádí, že výuka v evropské společnosti zahlcuje žáky a studenty neobyčejně velkým množstvím poznatků, které ovšem absolvent nebude ve významném procentu potřebovat. Správně se domnívá, že takový vzdělávací systém na jedné straně nepřipraví většinu mládeže na praktický život a na straně druhé v něm vyvolá frustraci, když mu společnost neumožní nabyté znalosti použít vzhledem k omezenému počtu vhodných pracovních příležitostí.

Le Bonova Psychologie davu, vydaná nakladatelstvím Portál, je doplněna 30ti stránkovým doslovem Josefa Smolíka, jenž přináší zajímavý soubor myšlenek některých významných autorů, kteří na Le Bona navazují úmyslně či tématy svých děl. Kniha rozhodně nepředstavuje pouhou četbu z historie psychologie, sociologie či jiných souvisejících oborů.

04.05.2016

casopisagora.cz/2016/04/gustav-le-bon-psychologie-davu/

Le Bon, Gustave: Psychologie davu

Pavlína Doležalová

Davy. Jsou všude. Stáváme se jim součástí (a ony zase nám) každý den hned několikrát. Minimálně v Praze. Jaké jsou jejich projevy? Na co si dát pozor? Čemu podléháme, ať jsme již povoláním právník, kuchař či prezident? Jsou rozdíly v pohlaví? Jsou davy jen špatné a násilné? Když mám vysoké IQ, tak se mě přece davové chování netýká, ne?

Francouzský sociolog Gustave Le Bon napsal toto dílo koncem 19. století, kdy čerpal převážně z dění Velké francouzské revoluce. Kniha vyšla v roce 1895, ale dle mého názoru rozhodně stále platí dodnes – a možná ještě více, než kdysi. Říká se, že z této knihy čerpal i (ne)slavný Adolf Hitler, který byl známým vůdcem a kultem osobnosti.

Dílo je přehledně rozčleněno do tří knih. První pojednává o tom, jak vzniká kolektivní duše davů, která je, i přes svou dočasnost, velmi mocná. Také se zaměřuje na některé další charakteristiky davu. Je jich mnoho, například malá schopnost uvažovat. Mizí uvědomělá osobnost a člověk se přetváří v jakýsi automat bez vlastní vůle. Podle autora dochází k jevu zvanému deindividuace – tedy dočasné ztrátě vlastní identity a splynutí do jednoho celku s ostatními. Tento celek je potom velmi snadno ovlivnitelný a manipulovatelný. Emoce se v něm šíří rychlostí mrknutí oka. Dalším souvisejícím rysem je konformita, tedy přizpůsobení se převládajícím názorům.

Davem v běžné řeči rozumíme shromáždění jedinců bez ohledu na jejich národnost, pohlaví či povolání. Z psychologického hlediska chápeme pojem dav jako shromáždění lidí s nově nabytými vlastnostmi.

Mezi další charakteristiky, o kterých se lze v první části knihy dočíst, patří stírání intelektuálních schopností, uzpůsobenost k činům (impulzivita), převaha pudového jednání (často označované jako animální, tedy zvířecí chování), mizí pocit zodpovědnosti a nahrazuje ho zdánlivý pocit nepřekonatelné moci. Dále se autor zmiňuje o sugestibilitě, kdy je každé jednání silně nakažlivé. I proto je třeba dávat pozor, na co se dav zaměřuje.

Líbí se mi (pravdivá) věta, že davy nehromadí ducha, ale blbost. Jedince v davu je zrnkem písku obklopené jinými zrnky, kterými zmítá vítr podle libosti. Autor poukazuje na to, že rozumově stojí dav pod úrovní jednotlivce, což je velmi žalostné. Neplatí tedy více hlav, více rozumu. Dav se stává pouze hříčkou vnějších podnětů, které mohou být různé. Zkresluje ihned i nejprostší událost. Co se týče emocí, je dav schopen pouze jednoduchých a přehnaných citů.

Oceňuji, že autor dodává řadu konkrétních případů. Čtenář si tak udělá lepší představu, i když je to někdy až těžko uvěřitelné. Le Bon například varuje před hromadnými výpověďmi a hovoří o kolektivních halucinacích.

Druhá kniha nastiňuje mechanismus formování názorů a přesvědčení v davu. Je zásadní si uvědomit, že jedinec snese nesouhlas a připustí diskuzi. Dav ovšem nikdy. Předkládané názory považuje buď za absolutní pravdu, nebo za absolutní omyl. Nic mezi tím pro něj neexistuje. Má tendence ihned podrobovat své víře všechny, kteří smýšlí jinak. Řeší se zde i otázka mravnosti davů. Pokud tento termín chápeme jako trvalou úctu ke společenským zvyklostem, pak dav mravný rozhodně není. Pokud ho ale definujeme jako chvilkový projev oddanosti nějaké vizi, pak dav dosahuje vysokého stupně mravnosti. Dokonce může dojít i k chvilkovému umravnění jedince davem. U davů je zřídkakdy hlavním motivem osobní zájem, u jedince téměř jediným.

Třetí kniha davy klasifikuje a popisuje různé druhy. Le Bon je dělí na různorodé (anonymní – pouliční a neanonymní – poroty, parlamenty) a stejnorodé (sekty, kasty, třídy). Také zde hovoří o tématu vůdcovství. Pokud byste chtěly davy vést, určitě doporučuji tuto kapitolu nevynechat.

Chceme-li být obdivováni, musíme si masy vždy držet od těla. Vše je nám dovoleno, pokud máme dostatečný stupeň prestiže a také nutnou schopnost si ji udržet. Dav bude fascinován, což ho naplní úžasem a úctou. Je velmi snadné vzbudit v duši davů pomíjivý názor, ale obtížné vštípit mu nějaké trvalejší přesvědčení.

Na davy nepůsobí ani tak události jako takové, ale spíše způsob, jakým jsou jim předkládány. Ideje jako celek buď odmítají, nebo přijímají. A pro ně jsou pak schopny se obětovat. Je také třeba si uvědomit fakt, že jejich sympatie se rychle mění ve zbožňování, ale stejně tak i počáteční lehké antipatie v čistou nenávist. Je to chůze po tenkém ledě.

V knize jsou představeny i rozličné faktory působící na davy – vzdálené (ty připravují půdu pro nové myšlenky, jež zformují následná přesvědčení, spadá sem tedy rasa, tradice, čas, intuice, vzdělání) a bezprostřední, které vdechují přesvědčení život a mění ho v jednání.

Dav nezajímá pravda a skutečnost, která se jim často nelíbí. Raději miluje klam, který je oslňující. Proto jen mistr iluze je smí ovládat. Neapelujte na racio – budete za cvoky.

Davy potřebují vládu pevné ruky, proto mají sympatie k tyranům. Jsou jako splašené stádo, které potřebuje svého pána, protože bez něj je ztraceno. Podléhají otrockému jednání. Vůdcem se může stát jen muž (nebo žena, dodávám já) činu. Musí mít silnou vůli a víru. Je dobré, když jsou jeho tvrzení co nejvíce stručná. Jsou přijatá za dokázanou pravdu a zbaveny jakýchkoli důkazů a výkladů. Tak roste autorita.

Jen velmi málo psychologů se zabývalo chováním davu. A když už tak činili, tak pouze z hlediska jejich zločinnosti. Le Bon jako první poukázal na to, že dav je schopen vraždy či žhářství zrovna tak jako oddanosti a nezištnosti.

V doslovu se můžeme dozvědět více o problematice davů v 21. století. Líbí se mi, že tato část je doplněna i o stručný přehled dalších osobností, které se zabývaly souvisejícími tématy (např. Freud, Arendtová, Canetti či Broch). V případě zájmu tedy čtenář ví, kam dále pokračovat.

Autorovi bylo vytýkáno, že dav popisuje jako statický fenomén, který má stále stejné charakteristiky v čase. V praxi tomu však tak není. Jeho teorie dnes bývají považovány za zastaralé a překonané. Přesto jeho myšlenky byly důležité pro rozvíření zájmu ohledně problematiky davů a davového chování. Pro 20. a 21. století je to velmi aktuální téma – davy se mění pod vlivem masmédií, rozrůstají se stávky, protesty a demonstrace, vzrůstá násilí.

Kniha je určena nejen všem psychologům, sociologům či sociálním psychologům, ale i nejširší veřejnosti. Zkrátka každému, kdo by chtěl proniknout hlouběji do dění davů. Rozhodně knihu doporučuji jak odborníkům, tak laikům. Je čtivá a představuje aspekty, které zažíváme každý. Může nám pomoci se lépe orientovat v okolním prostředí i v lidech. A to je zcela jistě její veliký přínos.

11.04.2016

kultmix.cz/gustave-le-bon-psychologie-davu/

Le Bon, Gustave: Psychologie davu

Petr Balada

Představte si ty davy, znuděné dlouhými hodinami projevů, tu nadšené začátkem pochodu, tu podrážděné vinou zpoždění, tu slisované, z mačkanice vystřelují stará latentní jadérka klaustrofobie, a představte si je, jak vykročí k mostu, členové dozoru včele, za nimi dutý čtverhranný šik, dále řada významných osobností, potom stovky řad, které se těsnají vzadu, na obloze vrtulníky, policisté, kteří túrují motocykly, kamery, které bzučí jako hejno masařek, televizní vůz, který je nabitý k prasknutí šíleně přepracovanými techniky, slunce, které praží nad hlavou … (Norman Mailer – “Armády noci”)

Popis situace z pera Normana Mailera jako dělaný pro následný rozbor všech hypotetických dějů, které mohou nastat a také nastanou. Pro prozkoumání psychologických zákoutí toho, co v malém skupenství vypadá ještě poměrně neškodně. Ve dvou se to lépe táhne, ale ve třech už přichází boj o moc. A co teprve, když se z trojúhelníku stane srocení davů!

"Rozhodnutí o obecných zájmech učiněná shromážděním vynikajících, ale různorodých lidí nemají o moc větší cenu než usnesení schůze hlupáků."

Kupodivu se toho od roku 1895, kdy “Psychologie davu” vyšla poprvé, mnoho nezměnilo. Stagnujeme. Závěry, ke kterým Le Bon studiem davů došel, jsou platné stále a je možné jejich optikou nahlížet na všechny neblahé události století dvacátého a zajisté budou platit i po celé jedenadvacáté. Pokud se tedy nějaký ten dav neusnese, že lidstvo dobrovolně zanikne a sám se o to také následně postará.

Odhadovat tak, co by francouzský sociolog napsal ke vlivu masových médií a nástupu médií nových na chování davu, je proto poměrně jednoduché. Nejspíše by to bylo něco v tom smyslu: Já vám to říkal. Navzdory výtkám, které se k jeho práci shromáždily, a které v pregnantním doslovu spolu s dalšími teoretickými východisky shrnuje Josef Smolík, Gustave Le Bon vydal v podstatě oborou bibli, se kterou můžeme vést spory, můžeme nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti nám samotným dá dělat.

"Říci, že nějaká událost byla souhlasně zjištěna tisícem svědků, znamená, že skutečnost se podstatně liší od podané zprávy."

Těch sto dvacet stran je navíc psáno velmi lehkou a čtivou formou (dík si zaslouží překlad L. K. Hofmana a Z. Ullricha). Text se nevyhýbá ironii, sarkasmu, jasnému názoru, který bychom dnes mohli módně označit za nekorektní. Le Bon své trefné hlášky prokládá tu poetickým obratem, tu trefným příkladem. Nepoučuje, nekáže. Spíše komentuje a lamentuje, aby vzápětí v souladu s realistickou myslí vědce mezi řádky uznal, že holt takoví jsme.

Dav přitom není jediným objektem jeho zájmu. Velmi současně znějí uchu poznámky například směrem ke školství: Škola, místo aby připravovala pro život, připravuje jenom pro veřejnou službu, kde k dosažení úspěchu není třeba projevit ani záblesk vlastní iniciativy. … Stát, který svými učebnicemi vyrábí všechny tyto držitele diplomů, jich může použít jenom malý počet a ostatní musí nechat bez zaměstnání. … Nabytí prakticky neupotřebitelných vědomostí je bezpečný prostředek, jak udělat z člověka revolucionáře.

Pár dobrých rad už stačila kniha za dobu své existence poskytnout těm, kteří připravují volební kampaně a dělají PR politikům. ANO, i v České republice … První z podmínek, kterou kandidát musí mít, je prestiž. Osobní prestiž může být nahrazena pouze prestiží bohatství. Talent a dokonce ani genialita nejsou prvky úspěchu. … Aby protikandidát propadl, je třeba přesvědčit davy tvrzením, opakováním a nákazou, že je to jeden z nejhorších padouchů a že je o něm všeobecně známo, že spáchal mnoho zločinů. … Psaný program kandidáta nesmí být nijak určitý, poněvadž by mu ho mohli jeho protivníci později předhazovat, ale v programu, který v řeči nastiňuje, si nemusí klást vůbec žádné meze.

A když už jsme u toho, je libo glosu z roku 1895 k současnému stavu naší domácí demokracie? Přes všechny obtíže svého provozu jsou parlamentní shromáždění přece jen to nejlepší, co lidé vynalezli pro svou vládu a na ochranu před jhem osobních tyranií. … Ostatně od nich hrozí opravdu jen dvojí vážné nebezpečí: neodvratné plýtvání penězi a postupné omezování osobních svobod. … Lidé jsou obětí iluze, že rozmnožením zákonů se lépe zajišťuje rovnost a svoboda, a přijímají den co den těžší pouta. … Se vzrůstající lhostejností a bezmocností občanů roste nezadržitelně význam vlády. … Stát se tak stává všemohoucím bohem; naštěstí nás zkušenost poučuje, že moc takových bohů nebyla nikdy ani trvalá, ani příliš silná.

Dalo by se pokračovat dál a dál. Od obecného stavu politiky či úrovně tištěných médií po příčinu zániku civilizací lze v “Psychologii davu” skutečně najít až mrazivě aktuální komentář ke všem podstatným otázkám dneška. A i k těm nepodstatným, jako je důvod chování našeho pana prezidenta. Jedna otázka po přečtení knihy však přece jenom zůstane bez odpovědi: Je větším demokratem ten, kdo hlas davu vyslyší nebo ten, kdo mu odolá?

"S přesvědčením davů se nediskutuje o nic více než s cyklonem."

Úvodní úryvek z knihy Normana Mailera popisuje skutečnou událost. Pochod na Pentagon se uskutečnil v říjnu 1967. Protest proti válce ve Vietnamu. Občanská neposlušnost vs. povolávací rozkazy. Akce přilákala na sedmdesát tisíc lidí. Nikoho z vlivných však svým přístupem neoblomili. Až tedy na komisi rozhodující o Pulitzerově ceně, která ji Normanu Mailerovi za “Armády noci” v roce 1969 přiklepla. Válka ve Vietnamu se táhla až do roku 1975.