Soutěž 2017-12Kniha měsíce 2017-12Výstava Karel 2017-1230 - 70 % slevy 2017-12Husa Líza opět v prodeji

Soutěž 2017-12Kniha měsíce 2017-12Výstava Karel 2017-1230 - 70 % slevy 2017-12Husa Líza opět v prodeji
BONUSY PRO VÁS
ČASOPISY SLEVY 30 – 70 %
Kognitivní psychologie

Kognitivní psychologie

Vaše cena s DPH
1 055 Kč 950 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Rozebráno


Přihlaste se a nechte si hlídat dostupnost


Autor
Překladatel
Koukolík, F.; Benák, R.; Brejlová, D.; Foltýn, J.
Nakladatel
Portál
ISBN
978-80-7367-638-4
Počet stran / vazba
640 / Pevná
Rok vydání
2009
Kód
21103603
EAN
9788073676384
Obálka v tiskové kvalitě


Kognitivní přístup představuje hlavní inspiraci většiny současných psychologických výzkumů a uplatňuje se i v oblastech, které původně vzešly ze zcela jiných východisek. Poznatky kognitivních věd ovlivňují také řadu oblastí praxe s nesmírným významem pro moderní společnost - např. pedagogiku, teorii řízení, masovou komunikaci, výpočetní techniku či výzkum umělé inteligence. Kniha je unikátní i vyvážeností, kterou zasazuje popisované jevy do širšího kontextu neurobiologického a zároveň kulturního, a tak respektuje a vyvažuje dvě významné orientace současné psychologie: směr psychobiologický i směr humanitně-kulturní a sociální.

18.10.2017
Kognitivní psychologieKognitivní psychologie je relativně mladé odvětví psychologie, jednoznačně spojené s rozvojem počítačů, ačkoliv to možná někteří zástupci budou popírat. Oblast působnosti kognitivců bezpochyby existuje i bez použití počítačů, ale bez nich by kognitivní psychologie prostě nebyly tím, čím je, ať už máme na mysli postavení vzhledem k ostatním částem psychologie, či teoretické koncepty.

Kognitivní psychologie je relativně mladé odvětví psychologie, jednoznačně spojené s rozvojem počítačů, ačkoliv to možná někteří zástupci budou popírat. Oblast působnosti kognitivců bezpochyby existuje i bez použití počítačů, ale bez nich by kognitivní psychologie prostě nebyly tím, čím je, ať už máme na mysli postavení vzhledem k ostatním částem psychologie, či teoretické koncepty.

Kniha Roberta J. Sternberga představuje velkou úvodní učebnici pro vysokoškolské studenty přicházející z počítačového směru (tj. medici úvod do konstrukce mozku prostě přeskočí). Obdivuhodná byla na české verzi překladatelská práce pod taktovkou Fr. Koukolíka – autoři tolika původních prací zpravidla nepřekládají učebnice. Kniha je tak v překladatelských poznámkách doplněna o nejnovější poznatky. Rovněž doporučená literatura ke každé kapitole je rozšířena o české tituly. Na rozdíl od anglické verze chybí přiložené CD se souborem testů. Shrnutí a otázky k přemýšlení jsou zachovány.

Úvodem zacitujme z předmluvy: Lidské poznávání se vyvíjelo v průběhu času jako prostředek adaptace na vnější prostředí a tuto schopnost přizpůsobit se nazýváme inteligence. Vědomosti bez přemýšlení jsou zbytečné, myšlení bez poznatků je prázdné.

Rozcvičeni předmluvou mohou se čtenáři vrhnouti do studia kognitivní psychologie , které začíná vymezením oboru a pokračuje filozofickými základy, psychologickými předchůdci až k praotci zakladateli Edwardu Tolmanovi, neboť už tento raný behaviorista se domníval, že chování lidí a zvířat nemůže být vysvětleno bez přihlédnutí k jeho účelu a záměru. Úžasný obrázek 1.1 dokumentuje nejen rozdíl mezi racionalistou a empirikem (případně proč racionalisty nebolí v zádech), ale i obrovskou didaktickou sílu vhodné ilustrace. Kvalitně zpracovaných obrázků a tabulek je kniha plná.

Kognitivní neurověda je pochopitelně kapitolou, které Koukolíkův poznámkový aparát prospěl nejvíce, rozhodně však není jediná „opoznámkovaná“. Po v zásadě hardwareové kapitole následují poněkud softwareovější pasáže věnované pozornosti a vědomí. Kromě praktického uplatňování kognitivní psychologie formou rámečku s radami, jak udržet pozornost při přednáškách, obsahuje vysoce zajímavý a překvapivý soubor experimentálních výsledků. Probrána jsou témata od vědomé činnosti po automatizovanou se zvláštním zřetelem k chybám a přehmatům při těchto činnostech. Kdo by třeba řekl, že je tak obtížné rychle jmenovat barvy různobarevně vyvedených názvů barev, například červená napsáno zeleně (Stroopův efekt při studiu selektivní pozornosti). Pochopitelně nechybí ani teoretické modely a vysvětlující teorie, neboť fakt, že většina lidí lépe odposlouchává pravým uchem, si jistě nějaké vysvětlení zaslouží.

Vnímání (percepce) je uvedeno optickými klamy. První mě docela potýral. Ze záplavy poznatků a teorií jsem vybral jeden z modelů teorii korelace znaků, vysvětlující vnímání tvarů a jejich uspořádání: Model Olivera Selfridge popisuje „obrázkové démony“, kteří předávají vyobrazení na sítnici „démonům znaků“. Každý tento démon dá zvoláním vědět, jakmile se objeví korelace mezi podnětem a daným znakem. ... Pokřiku neboli pandemoniu kognitivních démonů naslouchá „démon rozhodování“, jenž rozhodne, co jsme viděli.

Na straně 169 dokonce překladatelé nachytali autora na švestkách – patrně totiž čte jako prvňáček – soudě podle jeho teorie čtení, kterou ostatně doplňuje zjištěním, že 36 miliónů Američanů nezvládá čtení na úrovni osmé třídy. Ukazuje se, že čtenáři v textu fixují asi 80% slov a zbytek v podstatě odhadnou nebo doplní na základě zkušeností. Naše mezery ve znalostech teorie čtení dkomuentují i nlásdejícuí řkády.

Když máme navnímáno, přichází vcelku zákonitě nerudovské: „kam s tím“, tedy kapitoly věnované paměti a následně i reprezentaci vjemů. Na čtenáře dokonce čekají návody, jak si obrovská množství čísel pamatují mnemonici. Třeba tak, že si sloupce čísel rozdělí na čtveřice a potom si je pamatují jako výsledky běžeckých závodů. Pro normálního čtenáře bude relevantní spíše informace, že za 50ms si zapamatuje 4 písmenka a po sekundové pauze jedno zapomene. Navazující „Paměťové procesy“ přinesou i redundantní informaci, že na zkoušky se máte připravovat dlouhodobě a zodpovědně, což ví každý, ale nikdo to tak nedělá, protože tak to jde každému a není to žádné hrdinství. Teoretiky vlastních neúspěchů bezesporu potěší teorie zapomínání. Existují dokonce dva principiální modely, interferencí anebo vyhasínáním, které spolu místy i soupeří a přinášejí nám tak cenné informace o povaze paměti. S vybavování informací z paměti v určitém kontextu souvisí možnost zkreslování svědeckých výpovědí doplňující otázkou, téma ostatně známé i z novin a sociologických výzkumů. Odhad říká, že ročně může být na základě mylné svědecké výpovědi nespravedlivě odsouzeno až 10 tisíc lidí. Za zmínku určitě stojí i zjištění, že informace kódované v době, kdy jsme pod vlivem alkoholu nebo jiných drog, vybavujeme snadněji, jsme-li znovu pod týmž vlivem.

U kapitoly „Reprezentace poznatků“ si čtenář zcela jistě povšimne neuzavřenosti výzkumu – text se stává zamotaným, nepřehledným výčtem experimentálních výsledků a parciálních modelů. Tento stav nepřichází náhle v této kapitole, ale pomalu se vkrádá od úvodních kapitol prozářených světlem poznání. Prostě přirozený postup od známého k novějšímu a méně probádanému, takže nic překvapivého. Neznamená to, že by se v sedmé kapitole nenašlo už nic překvapivého. Kupříkladu „mentální zkratky“: Příklad s Renem v Nevadě a San Diegem v Kalifornii je pro Čechy poněkud odtažitý, avšak Pozn. red. problém naturalizuje na otázku: „Je severněji Praha nebo Ostrava?“ Zkuste si to a potom se podívejte do mapy. Na nevědecké bázi na tento fenomén narazil i J.Hutka, který v jednom ze svých fejetonů psal, že když se v holandské emigraci zmínil o východnější poloze Vídně oproti Praze, přišel za ním odpoledne šéf, jestli nemá nějaké problémy v osobním životě.

Následující dvě kapitoly jsou věnovány lingvistice, první procesu učení jazyka druhá jazyku a jeho souvislostem, především vlivu konkrétní struktury jazyka na způsob myšlení a sociálním faktorům. V zajímavých souvislostech je zde uveden případ oblíbené lži, že eskymáci mají pro sníh nespočetně mnoho výrazů – byla vynalezena patrně v souvislosti se Sapirovou-Whorfovou hypotézou jazykové relativity, která říká, že lidé mluvící odlišnými jazyky mají různé kognitivní systémy a že tyto systémy ovlivňují lidi mluvící odlišnými jazyky ve stylu, jímž uvažují o světě. Antropoložka A. Martinová, nejvýznamnější bojovnice proti tomuto mýtu, byla „dosti zklamána způsobem, jímž její kolegové reagovali“. Většina se domnívala, že je to výborný příklad, ačkoliv je špatně.

Zajímavé jsou poznámky o bilingvnosti, zvláště pro americkou společnost a její imigranty. Rozebrána jsou i přeřeknutí, zatímco z hlediska freudiánské psychoanalýzy jsou následkem potlačených emocí, podle kognitivních psychologů vypovídají o tvorbě jazyka.

Po troše lingvistiky se Sternberg obrací ke vskutku komplexním tématům řešení problémů, tvořivosti, usuzování a rozhodování. Kapitola věnovaná kognitivnímu vývoji je vedena v duchu Piagetovy teorie. Po popisu výsostných projevů inteligence rozvité i jejího vývoje zákonitě chybí již jen kapitola o vývoji inteligence umělé. Úplný závěr obstarává obsáhlá literatura, výkladový slovníček-glosář a rejstříky.

Domovskou stránku autora knihy naleznete zde , případně poněkud formálnější zde. Vydal Portál v roce 2002.

Autor: Jaromír Kopeček