Kniha měsíce 2017-10Herkules na zámkuVýstava Karel 2017-10

Kniha měsíce 2017-10Herkules na zámkuVýstava Karel 2017-10
BONUSY PRO VÁS
ČASOPISY SLEVY 30 – 70 %
Závislé vztahy

Závislé vztahy

Vaše cena s DPH
245 Kč 221 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Skladem

Košík

Autor
Podtitul
Léčba a uzdravení závislé poruchy osobnosti
Překladatel
Babka, Petr
Nakladatel
Portál
ISBN
978-80-262-1159-4
Počet stran / vazba
152 / Brožovaná
Rok vydání
2016
Kód
13307105
EAN
9788026211594
Obálka v tiskové kvalitě


Léčba a uzdravení závislé poruchy osobnosti
Závislá porucha osobnosti se vyznačuje zvýšenou potřebou závislosti na druhých lidech, neschopností osamostatnění, nízkým sebehodnocením či nepřiměřenými obavami z opuštění. Tato porucha je podle odborníků mnohem rozšířenější, než se dříve soudilo, a vede často k různým formám závislého chování, psychosomatickým onemocněním, depresím nebo dotyčného dostává často do role týraného a zneužívaného člověka. Autor popisuje na pozadí grimovské pohádky Husopaska to, jak k chorobné závislosti dochází a jaké charakteristické formy na sebe může brát. Citlivě objasňuje, jak může emocionální zneužívání v rodinách vést k masivnímu narušení pocitu vlastní hodnoty, a ukazuje, jak může dojít u dotyčného člověka k osvobození a uzdravení.
Heinz-Peter Röhr působí přes dvacet pět let jako psychoterapeut na odborné klinice pro léčbu závislostí v německém Fredeburgu. Autor řady knih. V nakladatelství Portál od něj vyšly knihy Narcismus – vnitřní žalář (2001), Hraniční porucha osobnosti (2003), Hysterie – strach z odmítnutí (2009).

Také jako e-kniha



Röhr, Heinz-Peter: Závislé vztahy - recenzent Dagmar Brejlová

Autor si klade za cíl seznámit čtenáře s tematikou závislých vztahů, inspirovat je k reflexi vlastní situace a nabídnout čtenářům podněty ke změně. Samozřejmě neuvádí, že přečtení knihy nahradí terapeutickou spolupráci.

Zahajuje knihu poděkováním pacientům, „neboť oni jsou vždy mými nejlepšími učiteli“. avazuje pohádkou bratří Grimmů O husopasce. Tato pohádka provází celou knihu a autor na ní ukazuje různé projevy a souvislosti závislých vztahů, emoční závislosti jako takové.

Autor pokračuje vývojovými aspekty a zdůrazňuje období dospívání, které má za úkol odpoutat mladého člověka od rodičů. V daném období se tudíž začínají výrazně projevovat varovné signály emoční závislosti ze strany rodičů. V tomto ohledu se „z lásky stává závislost,“ když je dítě zneužíváno pro potřeby svého rodiče. V takovém případě rodič „ignoruje pravé potřeby“ dítěte. Autor navazuje paralelou medvědů hnědých a dodává, že „procesu odpoutání, který je u medvědů krátký a bolestný, se v naší společnosti většinou vyhýbáme“. Mnozí lidé se nedokážou postavit na vlastní nohy a i v dospělosti „si vnitřně stále připadají jako děti“. Je nutno zdůraznit, že proces odpoutání od rodičů je bolestný a náročný pro obě strany.

Autor v tomto kontextu rozvíjí úvahy o méněcennosti coby stavu, který vyvěrá z emocionálního zneužívání dominantním rodičem, bránící samostatnosti. Podotýká, že i rozmazlování je vlastně ponižováním, protože i ono brání rozvoji samostatnosti. Nemůže v této souvislosti nezmínit mamahotely, k nimž dodává, že „následkem rozmazlování jsou egoističtí a bezohlední… také ve vztazích žijí se svým postojem rozmazlence“. Není přípustné očisťující vysvětlení, že rozmazlování bylo či je nezáměrné nebo nevědomé.

Autor dále v průběhu knihy nabízí příklady tzv. vztahových pastí, krátkých příběhů ilustrujících závislé vztahy mezi dětmi a rodiči. Na nich ukazuje projevy a souvislosti závislých vztahů, např. uvádí důležitou informaci, že lidé, kteří se stanou obětí vztahové pasti, se odnaučili vnímat vlastní potřeby a prioritně se snaží naplnit potřeby rodiče či rodičů. Vysvětluje, že někteří rodiče zneužívají alkohol či jiné návykové látky, jiní rodiče citově zneužívají své děti. V dětství je těsný vztah s rodiči žádoucí a bezpečný, ale v dospělosti se symbiotické soužití stává „pastí“. Autor neopomíjí, že rodiče nezřídka vtahují do pastí postižené děti, vykonávají za ně příliš mnoho úkonů, vážou si jek sobě, brání jim v rozvoji možné samostatnosti.

Autor uvádí příklady manipulací s dětmi a shrnuje je do výroků typu „vždyť pro tebe chci jen to nejlepší“, „vždyť mě potřebuješ“, „co bych pro tebe neudělal/a“. Podrobně se věnuje různým kombinacím ve vztazích otce, matky s dcerou, synem.

Po pohádce a vysvětlení podstaty závislé osobnosti přichází třetí část nazvaná Cesta k vyléčení. Jako první krok autor doporučuje žít nezávisle v představách, které se stávají živnou půdou vytváření nového života.

Lidé nejprve potřebují pochopit, co obnáší emocionální zneužívání a nahlédnout na souvislosti potíží s jejich životem. Teprve pak se mohou vydat dál. Autor pak na ilustrujících příkladech uvádí, jak se lidé učí prožívat zdravý hněv místo předchozích škodlivých pocitů viny. Člověk rovněž musí přeuspořádat obraz rodičů. Učí se poznávat, jak jimi druzí manipulují a do jakých pastí se chytají.

Autor se v závěru knihy zastavuje i u spoluzávislosti, kdy „příslušníci rodiny chorobně závislého člověka bývají vztaženi do spoluzávislosti, ať chtějí, nebo ne“. Zdůrazňuje velmi častou klinickou zkušenost, že spoluzávislí lidé chorobně pomáhají a věří, že takto nejvíce prospějí. Opak je však pravdou.

V příloze čtenáři najdou dotazník citového a emocionálního zneužívání.

Knihu považuji za přínosný vklad k problematice závislé osobnosti a závislých vztahů. Taktéž o spoluzávislosti máme zatím jen málo praktických informací pro čtenáře či klienty.

V českém vydání vyšlo několik dalších knih autora se zaměřením hlavně na osobnostní tematiku: Narcismus – vnitřní žalář, Závislost, Hraniční porucha osobnosti, Zneužití, Cesty z úzkosti a deprese, Hysterie – strach z odmítnutí.

V němčině vyšly roce 2011 Erholung beginnt im Kopf (Léčba začíná v hlavě, hluboké uvolnění pomocí hladiny alfa), v roce 2015 Ich traue meiner Wahrnehmung (Věřím svému prožívání – uzdravení po sexuálním a emočním násilí), v roce 2017 Wi ich meinem Kind zu einem starken Selbstwertgefühl verhelfe (Jak pomoci svému dítěti ke zdravému sebevědomí).

Dagmar Brejlová
psycholožka, psychoterapeutka a překladatelka

www.brejlova.cz/

Heinz-Peter Röhr: Závislé vztahy - rec. M. Renotiérová

„Někdy je těžké rozhodnout, zda cit k druhému člověku je láska, nebo závislost… Kdo pro vyřešení svých emocionálních problémů využívá návykové látky, stává se chorobně závislým na drogách. Kdo k vyřešení svých emocionálních problémů využívá partnerské vztahy, brzy se ocitá v závislém vztahu.“ (str. 121,122)

Autor Heinz-Peter Röhr působí více než dvě desetiletí jako psychoterapeut na odborné klinice pro léčbu závislostí v německém Fredeburgu. Uvedenou publikaci tematicky rozčlenil na 4 díly, které na sebe plynule navazují. Jsou doplněny přílohou a 1 stranou bibliografie, zahrnující vztahující se odbornou literaturu z let 1984-2003. Jemně bych upozornila na možnost vydavatele zajistit aktualizaci či doplnění této literatury, pokud překlad nenavazuje bezprostředně na původní vydání (2003). Lze pozitivně hodnotit přehlednost textu. Díky použití různých typů a velikosti písma i logickému členění jednotlivých celků se čtenář snadno v publikaci orientuje.

Východiskem objasnění původu závislé poruchy osobnosti je autorovi grimmovská pohádka Husopaska. Vysvětluje, proč může emocionální zneužívání v rodinách končit narušeným pocitem vlastní hodnoty. Poukazuje na cestu, která může vést k uzdravení a osvobození osobnosti dotčeného člověka ( kapitoly : Emocionální zneužívání v rodině, Závislá porucha osobnosti, Cesta k vyléčení). V souvislosti s pohádkou o husopasce vysvětluje, co znamená „vlézt do železných kamen“, jak rozumět „smrti komorné“, co je „najít střed“. Čtenář pochopí, jakým mechanismem se „přenášejí“ vztahové vzorce na ostatní osoby. Ve 4. dílu knihy autor rozvádí další formy emocionálního zneužívání ( narcistické zneužívání, teror nemoci, sexuální zneužívání v rodině či surové zacházení s dítětem).

Proč je důležité odborně a individuálně řešit problémy osob se závislou poruchou osobnosti může napovědět škála jednotlivých znaků, které tyto jedince provázejí: přenechávání odpovědnosti za důležité sféry vlastního života na druhých, trvalé podřizování vlastních potřeb jiným osobám, aj. Z výpovědi postižených: „Nedokážu říct ne. Nedokážu být sám. Pokud žiji v nějakém vztahu, je to, jakoby zmizel můj svět.“…

Často potkáváme lidi, kteří mají strach být sami, po ukončení vztahu ihned hledají jiný zdroj péče a podpory, trpí nerealistickými úzkostmi. Dotazník na str. 146 a 147 může naznačit i naše vlastní problémy – početnější kladné odpovědi naznačují pravděpodobnost, že i u nás došlo k emocionálnímu zneužívání. Samozřejmě, jedná se jen o hrubou představu o vlastních potížích.

Autorovi se zdařilo jasně a přehledně vymezit podstatnou šíři problémů, souvisejících se závislými poruchami osobnosti. Může být přínosem nejen pro odborníky a studující v oblasti pomáhajících profesí, ale i pro zájemce z širší veřejnosti, kteří možná sami hledají u sebe či blízkých podrobnější objasnění některých , většinou fixovaných, potíží. Útlá, leč obsahově bohatá publikace nabízí erudovanou odpověď hledajícím.

V Olomouci, 15.11.2011

PhDr.Marie Renotiérová, Ph.D.