Portál
Není pochyb o tom, že demence představují tzv. tichou epidemii našeho století. Vzhledem k razantnímu nárůstu starých osob v populaci, trvale stoupá také počet těch, kteří jsou postiženi nějakou formou demence. Tato realistická tvrzení jsou dostatečně známa, stejně tak jako fakt, že pečovat o nemocného s demencí je nesmírně náročné jak fyzicky, tak psychicky. V takových aktuálních chvílích je vítána každá praktická a dobrá rada a přiznejme, že kvalitních a srozumitelných informačních textů je u nás stále málo. Z tohoto hlediska je možné vysoce ocenit nakladatelský počin pražského Portálu, který právě uvedl na trh knihu s názvem Demence. Napsal ji Huub Buijssen, který se jako klinický psycholog specializovat na gerontologii. V předmluvě přiznává, že právě jeho otec onemocněl před 25 lety demencí, která postupně programovala. Jeho matka, stejně tak jako sourozenci a další členové rodiny se domnívali, že právě H. Buijssen jim bude schopen stručně a výstižně objasnit, co je podstatou nemoci, jak se bude vyvíjet, jak je možné komunikovat s nemocným a jak nejlépe zvládat dlouhodobou péči o nemocného. Profesní specializaci i osobní zkušenost s nemocí vlastního otce pak autor zhodnotil v předložené publikaci. Nikoliv náhodou ji věnoval své matce „která dělala všechno pro to, aby táta mohl být doma co nejdéle“. Vzhledem k tomu, že si to i u nás přejí mnozí nemocní a jejich rodiny, je podtitulem knihy uvedeno, koho měl autor na mysli jako potenciální čtenáře. Svůj text věnoval všem rodinným příslušníkům a pečovatelům a koncipoval jej jako praktického průvodce.
Knížka má celkem 8 kapitol, dále členěných do celé řady podkapitol. V první kapitole je vysvětlena podstata demence /formy, výskyt, příčiny/. Obsahem druhé kapitoly jsou především „dva zákony demence“. První se týká narušeného ukládání do paměti, druhý pak postupné destrukci dlouhodobé paměti a jejím důsledkům. Prožitek demence je přiblížen v třetí kapitole, stejně jako návazná fáze potřeby dohledu a potřeby péče. Obtížnou a specifickou formu komunikace je možné zvládnout a jak to prakticky udělat najde čtenář v čtvrté kapitole. V navazující páté kapitole jsou důkladně pojednány problémy s náladou nemocného s demencí /agresivita, deprese, podezíravost/. Problémy s chováním /závislé chování, toulání, noční neklid/ jsou tematizovány v šesté kapitole. Sedmá kapitola pak obsahuje pokyny pro pečující a doporučuje činnosti, které jim podstatným způsobem usnadní každodenní život s nemocným demencí. Obsahem osmé kapitole je rodina, respektive „skryté oběti“. Myslí se tím obavy, strach, bolest a strádání všech, kteří jsou životem s nemocným zasaženi. Problém viny je popsán v poslední, osmé kapitole. Důvody k pocitům viny jsou četné a pravidelně k nim dochází po zjištění a sdělení diagnózy, později při předání do ošetřovatelského domu /domova důchodců apod./. Pocitem viny však intermitentně trpí pečovatelé, když mají pocit, že selhávají a nedokáží zvládnout náročné ošetřování. Proto je připojena i stručná interpretace psychologického významu viny, problém tzv. splácení dluhu a zvládání pocitů viny.
Kniha Huuba Buijssena je napsána přehledně a srozumitelně. Nepochybuji, že dobře poslouží všem, kteří aktuálně potřebují informace o tom, jak pečovat o nemocného s demencí a jak zvládat četné problémy, které vlastní pečování přesahují. Domnívám se, že by o této praktické příručce měli vědět především praktičtí lékaři, aby ji mohli doporučit těm příbuzným, kteří se rozhodli pečovat o nemocného člena rodiny, kterého postihla demence. Výhodou je i celostátní distribuce knihy, která je tak snadno dostupná. To nelze říci o celé řadě stručných informačních textů, které byly vydány pouze pro určitý okruh zájemců v rámci odborné nebo dobrovolnické iniciativy.
Prof. PhDr. RNDr. Helena Haškovcová, CSc.
Internetový obchodník roku 2009
Nedovolte mozku stárnout
