Portál
“Obvykle si myslíme, že deprese je výrazem hlubokého smutku. Navenek se jedno druhému podobá. Avšak na nejhlubší rovině jsou smutek a deprese čímsi vzájemně zcela odlišným.“
Německý spirituální autor Anselm Grün dnes patří mezi nejúspěšnější. Přestože žije a pracuje jako benediktínský mnich, zpochybňuje výhradně duchovní snahy o vyléčení depresí. Poukazuje na nezbytnost pokory, která nemocnému umožní postavit se depresi tváří v tvář a přijmout i odbornou psychologickou a lékařskou pomoc. Samozřejmě, duchovní rozměr je vždy zapotřebí zohlednit a terapeuticky využít.
Dvacet kapitol předkládá čtivou a přitom vysoce odbornou formou nejen spirituální pohled na problematiku deprese. Projděme obsahem alespoň některých z nich. V první kapitole autor zdůrazňuje, že kniha nehodlá opakovat, co už bylo o depresi napsáno. Shrnuje, jakým způsobem lidé popisují depresivní prožívání. Je to prázdnota, dojem, že se život zastavil, zamrznutí, duševní ochrnutí, „temná noc“. Upozorňuje na nebezpečí redukce každé deprese na nějakou minulou příčinu či tendenci na ni pohlížet jen z hlediska symptomů. Z aspektu fenoménu „temné noci duše“ mají lidé své depresivní onemocnění integrovat do svého duchovního vývoje.
V dalších kapitolách autor upozorňuje na dva aspekty deprese – pocity viny a omezení, ochromení pohybu a dechu. „Duševní slepota“, apatie, zabraňuje nemocnému v navazování kontaktu s prostředím.Čtenáři je vysvětleno, proč deprese není identická se smutkem. Naopak, kdo si smutek nechce připustit a potlačuje ho, vnitřně ustrne v depresi. Kořenem je pocit, že sám sobě člověk nestačí, „ není si dost dobrý“.
Deprese z vyčerpání (s.53) nepřichází jen proto, že člověk příliš pracoval, ale její původ je v trvalém afektivním napětí. Autor i v dalších kapitolách často hledá podobenství a vysvětlující příklady v evangeliích, jejichž příběhy situace výrazně přibližují a objasňují. Upozorňuje např. na možnost depresivní reakce na zatěžující minulost či na obávanou budoucnost. V těchto případech jde o pokus vyhnout se tísni, která hrozí přetížením. Navrhuje pohled na depresi jako na „porodní proces“, který sám je bolestivý,ale po něm se objevuje nový člověk. Deprese jakoby zastupuje umírání,které v podstatě k životu náleží. Aby se z ní mohlo zrodit něco nového, musí staré zemřít.
Charakteristické pro deprese je, že se objevují vždy, když by bylo potřebné vkročit do nové dimenze života ( odchod do penze, úmrtí partnera aj). je důležité projít zármutkem a vstoupit na novou cestu, vymanit se ze starých vzorců. Skutečný smutek ale nepřekoná ani výrazně pozitivní myšlení.Ve zpožděné reakci se mění v depresi, pokud byl vytěsněn. Jak říká, „příznakem deprese je tvrdé srdce, které nehodlá prolévat slzy“ (103). Slzy očišťují a oplodňují duši, v nich se člověk setkává se sebou samým...
Co je „larvovaná deprese“, jak souvisí s psychomotorickým onemocněním?Kde je pramen „akédie“? Jaký je význam strukturování života nemocných depresí? Proč je lékem na recidivu deprese pokora, nikoliv rezignace? Touha po niternosti a hloubce života může být zraňována zejména u citlivých lidí. Psychickou konstituci máme plně integrovat do svého života, do své duchovní cesty. Je vysvětlena odlišnost psychologicky a spirituálně chápané „temné noci duše“ a deprese.
V závěru autor říká: „Není to prokletí, je to vyznamenání. Depresivní lidé někdy předbíhají svou dobu, bolestně vnímají, co tato doba potřebuje. A tak mohou také vyslovit, co by naší době udělalo dobře:“ (128)
Ano, deprese se stává velmi častou nemocí. Ačkoliv autorovy návody k řešení nejsou snadné, pro svou hloubku mohou být skutečným východiskem pro nemocné, jejich blízké a terapeuty. Pro neodbornou veřejnost je publikace poměrně dobře srozumitelná obsahem a přístupná svou formou. Jistě má co říci i studentům a odborníkům v oblastech pomáhajících profesí.
V Olomouci, 8.2.2011
PhDr.Marie Renotiérová, Ph.D.
Internetový obchodník roku 2009
Nedovolte mozku stárnout
