Portál
Knižní detektivní příběhy pro dospělé i mládež jsou oblíbené, ale pro děti? Detektiv Rychlík zasahuje překvapivě cílí na dětské publikum a daří se mu zachovat pěkné čtivé příběhy s otevřeným koncem.. Dokážete vyřešit kriminální případy? Čtěte dál a zjistěte, co všechno na vás v této knize čeká...
Detektivkami se to na našich televizních obrazovkách jenom hemží. Všechny televizní programy zjistily, že právě tento žánr je nyní tím nejvíce populárním mezi televizním publikem. Protože mnoho z nich běží v odpoledních hodinách, kriminální vyšetřovatelé se tím stávají hrdiny i pro menší publikum kolem desátého roku věku. Tedy v případě, že je rodiče tento druh pořadu nechají sledovat.
Právě z tohoto trendu těží americký spisovatel James Richard Sukach (jeho hlavní hrdina se jmenuje Quicksolve, tedy opravdu věrně napodoben Rychlíkem v českém překladu) a také české nakladatelství Portál. V originále kniha vyšla již v roce 2003, u nás pak o tři roky později. Do češtiny ji věrně a čtivě přeložila Hana Kašparovská.
Kniha působí na první pohled poměrně tenkým dojmem, ale přitom se na pouhých 96 stranách rozkládá celých 23 tajemných detektivních příběhů. Většina z nich je popsaná přibližně na dvou stranách textu vždy ve třetí osobě. Každý případ je navíc dokreslen pěknou černobílou ilustrací, která podporuje fantazii a dostává čtenáře obrazně řečeno "na místo činu". Tyto obrázky má na svědomí kreslířka Tatjana Mai-Wyss.
Na začátku se čtenáři začtou do krátkého úvodu, který rychle, ale barvitě popíše základní postavy celého příběhu a přenese na vás kouzelnou detektivní atmosféru, která se nese celou knihou.
Příběhy kladou důraz i na to, že správný detektiv potřebuje vždy pomoc od svých přátel a příbuzných, proto v příbězích vystupují také syn doktora Rychlíka Benjamin nebo jeho známý detektiv Elliott Thinker (opravdu příhodné jméno pro detektiva).
A jak čtenář přijde na to, co má vlastně za úkol rozřešit a na co v textu nalezne odpověď? Na konci každého příběhu je vypsána tučně jedna jasně položená otázka, na kterou má za úkol malý detektiv přijít a odhalit tak myšlenkové pochody doktora Rychlíka, který už na řešení přišel před ním.
Často zde jsou využita klasická rozuzlení o údajích, které by jinak pachatel nemohl znát a podobné finty, které dospělí odhalí poměrně snadno. Pro děti však jejich hledání není tak snadné a musí si číst příběhy pozorně a nesmí v textu přeskakovat. Každá věta může být v konečném důsledku důležitá, podobně jako při opravdovém vyšetřování. Samozřejmě kniha poskytuje výhodu, že se vždy můžete k textu vrátit a dodatečně jej znovu prostudovat. Takový luxus si opravdoví detektivové často dopřát nemohou.
Skvělým příkladem důležitosti pozorného čtení je hned první zápletka s ukradenou vázou, ve které doktor Rychlík vyslýchá podezřelé. Čtenář je nejdříve zasvěcen v krátkosti do záhady, která se odehrála, ale od začátku příběhu není jisté, které informace jsou důležité a které ne. Navíc po ukončení příběhu je čtenář překvapen otázkou "Proč detektiv Rychlík z krádeže podezříval služebnou Hairy?"
Ovšem příběhy necvičí pouze logiku, ale také například prostorovou představivost. Dobrým příkladem je povídka Když zahnout doleva je to pravé, ve které doktor Rychlík jezdí v kolmých jednosměrkách. Právě na tom, jak přesně jede a kam dorazí, závisí úspěšné vyřešení případu. Na knize je také zajímavé, že v příběhu není vždy obsaženo všechno, například závěrečné obvinění podezřelého zde nenajdete vždy a oznámí ho čtenáři až následující všetečná otázka.
Pokud si opravdu nebudete vědět rady, pak na posledních několika stránkách jsou vypsány řešení všech případů i se zdůvodněním a popisem, jak k jejich vyřešení detektiv Rychlík došel. Samozřejmě je vhodné si vždy zkontrolovat vlastní úsudek s opravdovým záměrem autora.
Věkové určení od devíti let považujeme za naprosto přiměřené a myslíme, že právě zde by mohla mít ten správný účinek v tréninku jiných způsobů uvažování, než na které byly děti zvyklé do té doby. Abyste se nelekli našeho prohlášení o kriminálních pořadech na začátku, musíme vás uklidnit. Žádný z příběhů samozřejmě není nevhodný pro děti, většinou jde o krádeže a podobné vylomeniny, o kterých děti slýchají často i ve svém normálním životě.
Knihu samozřejmě lze použít i jako výukovou pomůcku pro zábavu nebo třeba jako táborovou hru, protože se děti mohou stát posluchači a učitel (vedoucí) čtenářem. Na konci příběhu se uvidí, kdo má lepší paměť a dával při přednesu větší pozor. Jedná se o zajímavý námět na odpočinkovou soutěž.
Detektiv Rychlík zasahuje skvělým způsobem rozvíjí logické a deduktivní myšlení u dětí a učí je koukat na události a situace z mnoha různých pohledů. Ačkoliv jednotlivá vyprávění nejsou dlouhá, mohou děti zároveň naučit třídit informace na důležité a nedůležité (pro případ). To považujeme za velký přínos a příběhy pana Rychlíka by díky tomu neměly chybět v žádné knihovničce malého detektiva. Může si totiž přestat na vyšetřovatele pouze hrát a pokusit se vyřešit své první opravdové případy. A kdo ví? Třeba v něm objevíte dalšího Colomba...
Dušan Takáč
www.deskovehry.cz
Internetový obchodník roku 2009
Nedovolte mozku stárnout
