Portál
Pracovní spojení dvou uvedených autorů lze pokládat za značně výhodné. Publikace je nejen tzv. „populárním“, ale především seriózním přehledem psychosomatické problematiky.
Hans Morschitzky pracuje jako psycholog a psychoterapeut na oddělení psychosomatické kliniky v Linci, Sigrid Sator je televizní redaktorka a žurnalistka se zaměřením na popularizaci vědních poznatků. V krátkém úvodu (díl 1.) nalezneme zamyšlení nad základní problematikou psychosomatiky, jejím vymezením, dějinami a terapeutickými aspekty. Uveďme alespoň tři cesty psychosomatické terapie, které vedou podle autorů k vyléčení:
1. působení na orgány samé,
2. působení na psychosociální prostředí,
3. utváření nového vztahu k orgánu.
Tato terapie mívá 4 fáze:
- naučit se lépe rozumět svým psychosomatickým problémům,
- využít své schopnosti a zdroje k možným změnám,
- učinit rozhodnutí změnit svůj život a své postoje,
- učinit opatření nezbytná pro vyléčení nebo alespoň zlepšení kvality života nemocného (s.25,26).
Ve 2. dílu se autoři zaměřují na somatické poruchy, u nichž nelze prokázat organickou příčinu (tzv. somatomorfní a disociativní poruchy) a na tělesné poruchy s psychologickými faktory( tzv. psychomotorické poruchy v užším slova smyslu).
Uvedené poruchy jsou popisovány podle různých orgánových oblastí (srdce, krevní tlak, dýchání atd.). Každá z dané oblasti je členěna na 4 části. Na psychosomatické aspekty vzniku poruchy či nemoci s kazuistickými příklady, na funkční a organické poruchy orgánu a na vyplývající terapeutické možnosti a aspekty.
Uveďme si příklad. Podkapitola „Když se bouří žaludek“ vychází ze rčení „Leží mi to v žaludku“… Je objasňováno, že např. „zlost a nenávist skrze sympatický nervový systém zabraňují činnosti žaludku a střev, zatímco úlek a tréma vedou k průjmům působením parasympatiku,“ atd. (s. 60) Publikace myslí i na širokou klientelu, která trpí bolestmi akutními i chronickými (migrény, bolesti v zádech, revmatické bolesti aj.). Za přínosné považuji, že i čtenář – laik zde může najít ve všech předložených příkladech orientační nástin možných terapeutických přístupů. A, co je důležité, pokusit se hledat možnosti zlepšení vlastních zdravotních obtíží nejdříve v uvědomění si vlastních psychickým bloků. Samozřejmě, ve všech složitějších případech za pomoci psychoterapeuta. V závěrečné kapitole autoři upozorňují i na prozaickou stránku psychosomatických nemocí. Na to, že jsou většinou neúspěšně, dlouhodobě a nákladně léčeny tradičním medicínskými postupy. Novější, psychosomatické pojetí , je nadějnou možností, alternativou nejen pro pacienty samotné, ale i pro zdravotnictví a státní hospodářství.
Knížku doporučuji nejen laické veřejnosti, ale jako doplňující odbornou literaturu pro pracovníky různých typů pomáhajících profesí. Jistě neuškodí věci, když s podstatou uvedených přístupů budou seznámeni i lékaři s tradičním medicínským vzděláním. Domnívám se, že alespoň v některých případech budou moci upřesnit , příp. zrychlit vyslovení pacientovy diagnózy.
PhDr.Marie Renotiérová, Ph.D.
Internetový obchodník roku 2009
Nedovolte mozku stárnout
