Portál
Kniha Hynka Jůny nabízí zajímavý a přínosný pohled do přediva nelehkých vztahů mezi personálem a klientem/uživatelem sociálních nebo zdravotnických služeb. Autor, zkušený lektor, terapeut a supervizor KBT ve zdravotnických a sociálních službách, který je také předsedou pražské organizace APLA, se profesně zabývá především otázkami zvládání problémového chování u osob s autismem a mentální retardací.
V určitém ohledu autor navazuje na dřívější publikaci „Agrese u lidí s mentální retardací a autismem“ (Čadilová, Jůn, Thorová, 2007), avšak v předkládané knize téma rozšiřuje na jakékoli problémové chování klientů ústavů sociální péče a zdravotnických zařízení. Otázka „správně dávkované“ moci, která by neměla vychýlit jazýček na pomyslných vahách etiky práce ani do krajní polohy přehnané kontroly až manipulace, ani do protilehlé polohy neomezené (a tím pro klienta riskantní) svobody, je aktuální pro mnoho příslušníků pomáhajících profesí. Při hledání cest k účelné formě pomoci mohou snahy těch, kteří pracují s klienty se závažným mentálním postižením, nezřídka vyústit i v pocit bezmoci.
Hynek Jůn témata moci, pomoci a bezmoci originálně propojuje. Vychází z velmi dobré znalosti poměrů v našich sociálních a zdravotnických službách, díky níž se mu podařilo svou knihu doslova „ušít na míru“ personálu zajišťujícímu zdravotní, sociální a pedagogicko-psychologickou péči. Autor otevřeně pojmenovává úskalí a problémy rigidně nastavených režimů organizací a zároveň nabízí pracovníkům zařízení efektivní způsoby řešení a praktická doporučení pro úspěšné zvládnutí kritických situací.
V úvodní části autor vymezuje a na konkrétních příkladech ilustruje své pojetí problémového chování, které nechápe jako pouhý důsledek klientova handicapu, ale jako výsledek vzájemného vztahu mezi klientem, personálem a organizací. Situace problémového chování strukturuje na preventivní, terapeutické a krizové následky. Příslušné postupy a strategie srozumitelně objasňuje.
Autor významnou měrou čerpá z kognitivně- behaviorální terapie, avšak jeho komplexní pohled na studovanou problematiku z něj činí zastánce uceleného terapeutického přístupu. Na konkrétních příkladech obtížně usměrnitelného chování klientů s mentální retardací a autismem ilustruje obohacující posun od mnohdy jednostranně zaměřených snah o terapii klienta k možnostem terapie personálu i organizace. I v tzv. beznadějných případech, kdy skutečně nelze aspirovat na změnu osobnosti klienta ani zmírnění projevů jeho vážnějšího handicapu, se tak otevírá nadějný prostor ke změně – a to právě v přístupu personálu anebo úpravě prostředí.
Klíčem k tomu je přijetí základní myšlenky, že klient sám není nositelem problému. Tím, kdo označuje dané chování klienta za problémové, je zpravidla pracovník daného zařízení, který s klientem vstupuje do interakcí.
Autor poukazuje na souvislosti mezi situacemi, které v zařízeních nastávají, a způsobem vyhodnocování těchto situací personálem, tj. jeho následným emočním prožíváním události a způsobem reagování na původní situaci.
Přínosná je zejména kapitola věnovaná chybným přesvědčením a mýtům v sociálních a zdravotnických službách. Autor podrobněji rozebírá otázky vlivu a významu individuálních kognitivních schémat pro posuzování klientova chování jako ne/problémového. Zvláště se věnuje tzv. efektu pořadí a atribučním chybám, které modifikují vyhodnocování situací a mohou se tak v některých případech stát neuvědomovaným spouštěčem (nebo příslovečným „přiléváním oleje do ohně“) problémového chování klienta.
Pro čtenáře z praxe (asistenty, vychovatele ÚSP, zdravotnický personál) je užitečná také pasáž podávající návody a doporučení ohledně zvládání fyzického napadení personálu klientem.
Autor vyzdvihuje i význam pozitivního přístupu ke klientům. Upozorňuje na to, že nežádoucímu haló efektu a případnému negativnímu očekávání problémového chování lze předejít zaznamenáváním a zdůrazněním klientových kladných stránek. Oceněníhodné je také podtržení významu lidské důstojnosti dospělých klientů s mentální retardací, ke kterým je nutno (i přes jejich mentální věk na úrovni dítěte) přistupovat s respektem a úctou.
Autor neopomíjí ani neméně důležité téma osobní svobody klienta, jež by měla být v maximální míře uznávána a chráněna.
Kniha jako celek nabízí čtenáři neotřelý a otevřený pohled zkušeného praktika na problémové chování, s nímž se pracovníci v sociálních službách běžně setkávají, avšak mnohdy si s ním nevědí rady. Nevyjádřené pocity marnosti, bezmoci a negativní emoce vůči klientovi se pak mohou výraznou měrou podílet na rozvoji syndromu vyhoření. Naopak přiznaná bezmoc může být pro personál svým způsobem osvobozující, neboť jej nutí hledat jiné alternativy a způsoby řešení. V této souvislosti o to jasněji vystupuje nutnost a praktická užitečnost supervize pracovníků v oblasti sociální a zdravotní péče.
Kvalitě knihy přispívá i závěrečná příloha, obsahující dvě ilustrativní kazuistiky a kvíz. Jeho vyplnění poskytuje čtenáři užitečnou informaci o tom, nakolik kontext a efekt pořadí informací o klientovi ovlivňují jeho úsudek o míře problémovosti péče o klienta.
Míru praktické využitelnosti publikace zvyšuje i soupis použité a doporučené literatury a nechybí ani seznam vybraných zdravotnických zařízení a občanských sdružení pomáhajících osobám s autismem.
Celkově lze publikaci hodnotit jako čtivou, prakticky užitečnou a vhodnou nejen pro pracovníky v přímé péči, psychology, speciální pedagogy a supervizory, ale také pro studenty oborů pomáhajících profesí a samozřejmě i pro rodinné příslušníky handicapovaných osob. Těm všem kniha podá realistický a nepřikrášlený, avšak respektem a úctou ke klientům prodchnutý obraz o efektivním řešení náročných situací v klinické a sociální praxi.
A. Slezáčková
Zdroj: Československá psychologie č. 6/2010
Internetový obchodník roku 2009
Nedovolte mozku stárnout
