nakladatelství Portál - internetové knihkupectví

Molicka Maria: Příběhy, které léčí

Autorka předkládá odborné veřejnosti, zejména rodičům, knihu, která má pomoci řešit a odstraňovat nesprávné postoje a především úzkost a strach u dětí. Publikace se sestává ze tří oddílů.
V prvém – „Úzkost u dětí“ - se autorka, renomovaná psycholožka, zabývá otázkou strachu a úzkosti dětí. Definuje rozdíl mezi strachem a úzkostí, popisuje jednotlivé fáze těchto emocí a specifické příčiny jejich vzniku. Jejich vliv na dítě posuzuje zejména z hlediska formování psychiky dětí v dalším životě a to jak z hlediska pozitivního, tak i negativního působení. Zkoumá nejen jejich účinek na emoce dětí, ale všímá si i souvislostí se somatickými projevy dítěte. Soustřeďuje se zejména na reakce, které mohou trvale zformovat dětský osobnostní profil. Snaží se též vymezit vliv televize na dítě z hlediska těchto emocí. Dotýká se tak v současnosti velmi žhavého tématu a snaží se najít i jeho pozitivní prvky. Je zřejmé, že čerpá z nejnovější literatury, která se zabývá tímto tématem. Přestože se jedná o značně náročné téma, autorka byla schopná jej podat v přehledné a vyčerpávající formě, srozumitelné i laické veřejnosti (rodičům), aniž by problematiku příliš zestručnila či zjednodušila. Devět stránek , na nichž toto téma autorka zpracovává představuje obdivuhodně kompaktní celek Ve druhém oddílu , který autorka nazvala „Charakteristika kouzelných a terapeutických pohádek“, vysvětluje, proč volila formu pohádky. Stručně rozebírá chrakteristiku obecných prvků uvedených pohádek: Hlavní téma, Hlavního hrdinu, Další postavy a Pozadí vyprávění. Všechny tyto prvky, zejména však Pozadí vyprávění jsou vybrány tak, aby byly dětem co nejbližší. Umožňuje terapeutovi či rodiči pomoci vybrat pohádku, která je z hlediska psychiky dítěte a řešeného problému nejvhodnější.
Každá pohádka má i prvek, který bychom mohli nazvat prevence stresujícího faktoru dítěte. Např. “…. dítě zůstane samotné doma a je zachváceno paralyzující úzkostí …“. Ke konci tohoto oddílu autorka uvadí přehledný a instruktivní seznam faktorů, které v těchto pohádkách napomáhají pozitivnímu formovaní osobnosti dítěte.
Třetí oddíl, nazvaný „Příběhy které léčí“, obsahuje 11 (terapeutických) pohádek. Jednotlivé příběhy jsou napsány citlivě a se smyslem pro svět dítěte. Aby přiblížily co nejvíce prostředí, se kterým se dítě může setkat, používá autorka současné reálie, ať již skutečné, nebo i fantaskní (např.příběh Ufounek), které jsou dětem blízké. Hojně používá jako postavy zvířátka, ale také Měsíček, Duha či Vítr. Pohádky jsou zasazeny do prostředí domova, školy, ale i nemocnice. Jsou vyprávěny citlivě a mile, nenásilně a s akcentem na pozitivitu příběhu.
Co se týče grafické úpravy pohádek, jsou vytištěny větším písmem tak, aby si je mohli snadno číst samy děti nebo i dětem předčítat starší lidé. Text je a jsou vhodně doplněn citlivě vybranými ilustracemi od dětí z pražské ZŠ a MDDM. Z přístupu autorky k danému tématu je zřejmá její láska k dětem a snaha jim pomoci. Pohádky jsou citlivé, čtivé a evidentně vycházejí z jejich bohatých odborných zkušeností z práce s dětmi. Domnívám se, že s knížkou by se měli seznámit nejen pedagogové a odborníci pomáhajících profesí, ale především rodiče. Pro ně by mohla být četba pohádek přínosem a vítaným odbočením od stresujících povinností a všudypřítomné televize.

PhDr.Marie Renotiérová, Ph.D.