Portál
Povšechné rozšíření známosti termínu burn-out syndrom – neboli syndromu vyhoření mezi odbornou a později i laickou veřejností dnešní České republiky přineslo až období posledních 20 let, kdy se otevřely hranice nejen pro cestování lidí, ale i myšlenkových proudů a názorů.
Do té doby zmíněný výraz nebyl příliš znám ani používán, ne snad, že by problémy, které popisuje, ve společnosti neexistovaly, ale mluvení o nich by bylo legitimním přiznáním jejich existence, tudíž nežádoucím jevem.
Postupná popularizace burn-out syndromu a používání českého ekvivalentu jeho názvu (syndrom vyhoření) při komunikaci odborníků i laiků v běžném životě, svědčí o stálé aktuálnosti problému. Angelika Kallwas, která je psycholožkou a psychoterapeutkou, při popularizaci syndromu vyhoření ve stejnojmenné knize vsadila na edukačně i čtenářsky příjemnou metodu „učení příběhem“. Kdo z čtenářů by čekal suchý, popisný text, ten bude již po přečtení prvních kapitol mile překvapen. Na biografických příkladech několika lidí, zasažených z nejrůznějších důvodů jedním, či více příznaky tohoto syndromu – se autorce podařilo vystihnout a popsat nejčastější příčiny potíží, důležité momenty charakterizující již existující problém, ale i navrhnout možná řešení situace, která většinou postihuje nejen jedince samotného, ale má své negativní dopady i na jeho okolí. Recenzovaná kniha je členěna do tří dílů (Práce a společnost, Rodina a partnerský vztah, Osobnostní dispozice) , z nichž každý v příbězích konkrétních lidí popisuje potenciální oblast vzniku syndromu vyhoření. I když syndrom vyhoření není klasifikován jako nemoc, rizikovými faktory pro vznik obtíží signalizujících „vyhoření“ jsou právě známky úspěšného zařazení se do „závodů moderní společnosti“: orientace na výkon, nedostatek spánku, pomíjení mezilidských vztahů a času na záliby. Angelika Kallwas vidí právě v uvedených faktorech největší nebezpečí a označuje syndrom vyhoření jako „plíživou hrozbu“ naší společnosti“. Autorkou popsané formy rizikového chování jsou snadno ovlivnitelné vůlí jedince, avšak přesto (anebo snad právě proto) dlouhodobě pomíjené a neřešené. Přestože kniha Ageliky Kalllwas byla vydána nakladatelstvím Portál již před třemi roky, považuji za užitečné na ni upozornit ještě dnes, a to vzhledem k závažnosti tématu, které popisuje a potenciálu pozitivně ovlivnit další jednání zainteresovaných čtenářů časným rozpoznáním „varovných signálů“ ohrožení a následnému zahájení záchranných aktivit („návštěva psychologa nebo psychiatra s psychoterapeutickým vzděláním, či zahájení podpůrné farmakoterapie“).
Přestože publikace není učebnicí, ale populárně-naučným textem, jako čtenářka bych uvítala připojení vysvětlivek použitých odborných výrazů a zkratek. Takové řešení by bylo vhodné zejména proto, že popisovaná tematika jde napříč spektrem celé společnosti a v textu je tedy použito mnoho odborných výrazů z četných oblastí lidských činností. Například termín kompetence je v textu používán jako „žolík v kanastě“ – tedy kdykoliv, kdy se nedostává jiného vhodného výrazu odpovídající odborné hodnoty. Z plynulého vnímání přátelsky a čtivě upraveného textu čtenáře na několika místech vytrhují zbytečně použité cizojazyčné výrazy, působící jako ne zcela dobře fungující implantát v dokonale přirozeném systému.
Přes rušivé momenty v textu považuji knihu Syndrom vyhoření za výbornou, ilustrativní a čtivou publikaci, jejímž prostřednictvím se čtenáři mohou rychle, přehledně seznámit se základními příznaky syndromu vyhoření a tak mu nejen lépe čelit, ale možná i pomoci svým blízkým a kolegům. Prioritní cílovou skupinou čtenářů jsou nepochybně reprezentanti pomáhajících profesí, kteří jsou syndromem vyhoření výrazně ohroženi.
Pavla Povolná
Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy, Praha
Zdroj: Bulletin odborového svazu zdravotnictví a sociální péče č. 5/2010
Internetový obchodník roku 2009
Malé studium
