Portál
Speciální pedagogika, interdisciplinární a transformující se vědní disciplína, klade v současné době na první místo antropologický směr percepce člověka se znevýhodněním. Akcentována je především jeho vysoká a pozitivní hodnota, komplexní rozvoj jedince se specifickými potřebami, socializace a integrace. Změny paradigmatu speciální pedagogiky přináší pojmy, jako je humanizace, normalizace, mainstreeming, integrace a inkluze.
„Inkluzivní pedagogika patří v současné evropské pedagogice k nejvíce diskutovaným pedagogickým fenoménům. Žáci se v rámci inkluzivního edukačního konceptu už nedělí na dvě skupiny »tj. ty, kteří mají speciální potřeby, a ty, kteří je nemají«, ale jde tu o jedinou heterogenní skupinu žáků, kteří mají rozličné individuální potřeby“ (s. 27 a s. 29).
Inkluze je stěžejním tématem, na které se zaměřuje publikace nazvaná Základy inkluzivní pedagogiky. Knihu vydalo nakladatelství Portál v roce 2010. Jejím autorem je Viktor Lechta, profesor působící na Katedre pedagogických študií Pedagogickej fakulty Trnavskej univerzity, speciální pedagog a logoped, autor řady článků a publikací z oblasti speciální pedagogiky a logopedie. Na monografii participují významné osobnosti ze čtyř zemí. Kolektiv autorů tvoří přední odborníci v daných oblastech z České republiky, Slovenska, Německa a Maďarska.
Publikace je členěna do dvou hlavních částí – obecné a speciální. Obecná část nabízí terminologické vymezení a historický nárys zkoumané problematiky, pojednává o cílech, možnostech, komponentech, trendech a dalších nezbytných oblastech inkluzivní pedagogiky. Autoři se zde zamýšlejí nad vymezením pojmů, jako je norma, normální, postižení. Zároveň výstižně poukazují např. na aspekty historické, etické a kulturní, které ovlivňují vnímání tohoto souboru jevů. Zdůrazňují transformaci paradigmatu speciální pedagogiky od segregace k inkluzi a podotýkají prvenství v termínech člověk, jedinec, osoba s postižením, znevýhodněním, narušením, ohrožením, před termíny postižený, narušený, ohrožený. Opět můžeme sledovat významný humánní trend s důrazem na holisticky pojímanou bio-psycho-sociální dimenzi osobnosti, jenž je zřejmý v celé publikaci. Nastíněná je také aktuálně diskutovaná oblast týkající se redukce počtu škol určených pro osoby se znevýhodněním. „....domníváme se, že není třeba spěchat se zrušením speciálních škol, jak o to v současnosti u nás někteří činitelé usilují. Žáci ve speciálních školách dnes totiž nežijí ani zdaleka tak uzavřeně, jak tomu bylo v minulosti. Dnes by se v této souvislosti nemělo muvit o »segregaci«“ (s. 75). Na problematiku navazuje kapitola, v rámci níž jsou přínosně řešeny jak teoretické, tak i praktické didaktické zásady, modely, koncepce a programy inkluzivní didaktiky.
Speciální část je již zaměřena na aplikaci konceptu inkluze u jedinců s konkrétním typem postižení, narušení a ohrožení. Autoři se věnují zrakovému, sluchovému, tělesnému postižení, nemoci a oslabení, mentálnímu postižení, narušené komunikační schopnosti, specifickým poruchám učení a dalšímu znevýhodnění. I přes to, že je publikace kolektivního rázu, dodržují její autoři shodnou strukturu kapitol: uvedení do problematiky a konkrétní specifika edukace. Pro pedagogické pracovníky je zejména přínosná kapitola, věnující se klientům s poruchou autistického spektra, a to z důvodu zvyšujícího se počtu osob (především osob s Aspergerovým syndromem) navštěvujících běžný typ školního zařízení. Proto má daná kapitola v monografii nezastupitelné místo. V publikaci nezůstává stranou ani nadprůměrné nadání – viz kapitola 20. I to musíme pojímat ve smyslu určitého znevýhodnění (viz Gaussova křivka), avšak ve zcela odlišné dimenzi vzhledem k předchozím postižením. „Až začátek 21. stol. přinesl i legislativní řešení této problematiky. Kromě možnosti zřizovat školy se zaměřením na rozvoj intelektového nadání, uměleckého nadání a sportovního nadání existuje i možnost realizace IVP pro tyto děti v rámci inkluzivní edukace“ (s. 353).
Publikace je vedena snahou podat ucelené, aktuální informace, proto má zde své místo pozornost zaměřená na bilingvismus, romské etnikum a multikulturní edukaci, která vytváří z knihy kompaktní celek, vykazující přesahy do oblasti sociologie. Multikulturní edukace se dostává vlivem demografického, sociálního a politického vývoje stále více do popředí, a tudíž řešení této oblasti se stává nezbytností.
Publikace Viktora Lechty a kol. nazvaná Základy inkluzivní pedagogiky je jedinečná svým komplexním pojetím problematiky inkluze. Řeší oblast, která je v současné době předmětem mnohých polemik. Nahlíží na ni z různých úhlů a poukazuje nejen na klady inkluzivní edukace, ale i na zápory vzniklé z nesprávně vedené inkluze. Předkládá její zásady, cíle a specifika. Přínosné je, že publikace nezůstává omezena na naše území, nýbrž svými komparatistickými vhledy seznamuje odborníky se zahraničními trendy a jejich přístupy.
Kniha, napsaná odborným jazykem, je primárně určena pro speciální pedagogy, pro pedagogy běžných škol, dále pro psychology a studenty příslušných oborů.
Mgr. Alena Říhová
Internetový obchodník roku 2009
Nedovolte mozku stárnout
