Viktorka Brno 2016-09Kniha měsíce 2016-09Neviditelná dívka
Reminiscence

Reminiscence

Vaše cena s DPH
297 Kč 267 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Skladem

Košík

Autor
Podtitul
Využití vzpomínek při práci se seniory
Nakladatel
Portál
ISBN
978-80-7367-581-3
Počet stran / vazba
152 / Brožovaná
Rok vydání
2010
Kód
22400201
EAN
9788073675813
Obálka v tiskové kvalitě


Využití vzpomínek při práci se seniory
Jako reminiscenční terapie je obvykle označován rozhovor terapeuta se starším člověkem (nebo skupinou seniorů) o jeho dosavadním životě, jeho dřívějších aktivitách, prožitých událostech a zkušenostech. Autorky v knize popisují základní reminiscenční techniky – vzpomínání ve skupině, vzpomínkové boxy, knihy života, reminiscenční divadlo. Upozorňují na význam vzpomínkových podnětů a volby témat vzpomínání, analyzují různé přístupy v práci s reminiscencí, zabývají se významem osobnosti člověka ve vztahu ke vzpomínání. Velký důraz kladou na vytváření podmínek pro využití reminiscenčních přístupů v institucích pro seniory, kde tato dimenze lidského života bývá opomíjena.
PhDr. Hana Janečková, Ph.D., pracovala jako odborná asistentka ve Škole veřejného zdravotnictví IPVZ, dnes vyučuje na 3. lékařské fakultě UK a spolupracuje s Diakonií ČCE. Marie Vacková je ředitelkou Domova pro seniory v Týništi nad Orlicí.



Hana Janečková, Marie Vacková: Reminiscence - rec. M.Hasalíková

Vzpomínání a vyprávění patři již odedávna k vytváření prostoru, ve kterém se člověk setkává s člověkem. Ten, kdo vypráví, oživuje příběh. Ten, kdo naslouchá vnímá jeho barvy, nechává v sobě působit obsah sděleného. Pokud na obsah takového setkání přistoupí všichni zúčastnění, odcházejí vzájemně obohaceni.

 

Reminiscenční terapie je zaměřena na vedení rozhovoru, během kterého si klient, často za pomoci vhodných pomůcek (staré fotografie, předměty, hudba, filmy), rozpomíná a vypráví o svém životě. Tato technika má svá pravidla a vychází z principů péče orientované na člověka, respektujícího a validizujícího přístupu.

 

Publikace, kterou obě zkušené autorky předkládají čtenářům, je zakotvena v dlouhodobé práci se seniory a založena na dobré orientaci v seniorské problematice. Autorky těží z proběhlých výzkumů a ze spolupráce nejen s odborníky, ale i klienty mnoha zařízení pro tuto věkovou skupinu. To se odráží i ve způsobu, jak je kniha napsána – srozumitelně a s mnoha konkrétními, pro pracovníky užitečnými výstupy. Ti, kdo se seniory pracují, ať již v sociálních službách nebo ve zdravotnictví, ocení zejména praktické návody jak aplikovat reminiscenční terapii individuálně či ji zúročit během vedení reminiscenční skupiny. Nesporným přínosem je rozpracování využití reminiscenční terapie u osob s demencí. Pro ty, kdo se seniory žijí bude jistě zajímavé využití této techniky v domácím prostředí.

 

Publikace je rozdělena na dvě části, teoretickou a praktickou. V Úvodu teoretické části je čtenářům představen kontext reminiscence jako metody, její definice a přístupy. O tom, že výstupy reminiscence jsou měřitelné a že tato technika má přínos pro vytváření lepšího vztahu klientů s personálem hovoří kapitola číslo tři. Ve čtvrté kapitole teoretické části nalezneme informace o praktickém využití vzpomínek jako odkazu historické paměti jednotlivce dalším generacím. Zároveň se dozvíme, že reminiscence mohou být důležitou zpětnou vazbou pro personál, určitým vodítkem dalšího zkvalitňování služeb pro jejich uživatele. Pátá a poslední kapitola teoretické části se zabývá vztahem osobnosti a reminiscence, popisuje nejčastější reakce uživatelů reminiscenční terapie a interpretuje možná východiska jejich postojů k reminiscenci.

 

V praktické části se hned v úvodu hovoří o předpokladech k uplatnění reminiscence ze strany personálu. Mezi ty hlavní patří jednoznačné východisko práce s klientem založené na principech péče orientované na člověka a respektování jeho důstojnosti. Zdůrazněn je význam vzpomínek během různých fází pobytu seniora v instituci. Velká pozornost je věnována překážkám reminiscence, které se mohou vyskytnout jak ze strany klienta, tak ze strany pracovníků. Za velkou překážku považují autorky nedostatečně vstřícnou a podpůrnou atmosféru zařízení. V knize čtenář najde také stručný vhled do možností využití reminiscenční terapie formou projektů a kreativních aktivit určených seniorům.

 

V kapitole zaměřené na typologii reminiscenčních aktivit se dostáváme ke konkrétním příkladům využití reminiscenční terapie. Jsme postupně uváděni do přípravy reminiscenčních programů, seznamováni s nároky, které jsou kladeny na osobu facilitátora vzpomínkových aktivit. Nechybí zejména praktické informace o využití vzpomínek v práci se skupinou seniorů. Důležité jsou informace o rizicích a problémech, které se během této aktivity mohou vyskytnout.

 

Samostatná kapitola je věnována využití reminiscence v péči u osoby s demencí. U těchto osob přínos reminiscence souvisí především s jejich potřebou někam patřit, ještě něco dokázat. Reminiscenční aktivita musí být vždy mírně modifikována na základě individuálních reakcí klienta. V knize nechybí ani velice užitečné konkrétní techniky a tipy, jak s lidmi s demencí pracovat.

 

Velmi důležité je zpracování tématu využití reminiscence v rodině a ve spolupráci instituce a rodiny. Autorka seznamuje čtenáře s projekty, které ukazují jak reminiscenční techniky účinně napomáhají lepšímu vzájemnému dorozumění mezi členy rodiny a podporují život člověka v domácím prostředí. U osob s demencí mohou např. usnadnit orientaci (rozmístění starých známých předmětů, reminiscenční stezka ap.).

 

V závěru knihy se seznamujeme i s kreativním využitím vzpomínek pomocí např. reminiscenčního divadla, kdy se senioři během dramatizace některé významné životní události nebo i každodenního života v určitém prostředí přenášejí do vzpomínek. Mohou např. hercům napovídat, vzpomínají spolu s nimi a čerpají radost díky vtažení právě probíhajícího dění. Další možností, jak pracovat se vzpomínkami je vytváření knih života, životních map či knih životního příběhu. Klient sám, ve spolupráci s rodinou nebo personálem může psát svůj životní příběh, což posiluje vědomí jeho identity, rodové sounáležitosti. Kniha je pak cenným rodinným materiálem.

 

Neméně zajímavá je další z technik reminiscence – vytvoření vzpomínkové krabice, ve které jsou předměty, které mají pro klienta osobní význam a smysl (staré fotografie, dopis, rukavičky, klíče atp.). Vzpomínková krabice slouží pro radost seniora a je velmi dobrým prostředkem k navazování kontaktu.

 

V přílohách najde čtenář příklady časové osy, vzor sebehodnotícího dotazníku pro asistentky reminiscenčních skupin a návrh dohody o pravidlech průběhu reminiscenční skupiny. Přehled zdrojů a literatury dobře poslouží jako orientace pro zájemce o hlubší studium seniorské problematiky.

 

Tato publikace bude užitečná všem pracovníkům ve zdravotnictví a v sociálních službách, kteří pracují se starými lidmi a hledají způsoby jak zlepšit kontakt s nimi a celkovou kvalitu péče. Kniha ukazuje, jak zapojení reminiscenčních technik přispívá k větší pohodě uživatelů služeb, působí jim radost, zlepšuje jejich sociální začlenění. Podporuje individuální přístup ze strany personálu a zvyšuje jeho kompetenci při práci s touto cílovou skupinou. Reminiscenční terapie si uplatnění v praxi stoprocentně zaslouží.

PhDr. Martina Hasalíková
Poradna pro pečovatele
Neurologická klinika FNKV
Šrobárova 50, Praha 10

Hana Janečková, Marie Vacková: Reminiscence - rec. H.Volavková

Jedna z autorek se zabývá převážně teoreticky prací se seniory, vyučuje na vysoké škole, je metodičkou v oborech sociální medicíny a  gerontologie. Druhá je ředitelkou domova seniorů, proto jde o autorské spojení mimořádně vhodné.

Je to publikace velmi potřebná. Opírá se i o zkušenosti zahraničních odborníků a ve své teoretické i praktické části popisuje základní techniky reminiscenční práce – práce se vzpomínkami.

Senioři potřebují ve vzpomínkových rozhovorech především generačně sourodou skupinu,  potřebují být vyslechnuti a vděčně oceňují spoluprožívání vlastních poznatků a zážitků. Nároky na terapeuta jsou nemalé. Měl by být nejen empatický, ale plně kvalifikovaný a vzdělaný například v historii.

V současnosti ještě není vzpomínání v centrech, domovech a institucích seniorů samozřejmou součástí denních programů a pořadů. Naopak, často  falešná a familiérní blahosklonnost má demonstrovat kladný vztah zaměstnanců ke klientům. To není dobře!

Proto publikace dává doslova návody na reminiscenční činnost. Zabývá se i vhodným   prostředím. Ve výčtu literatury a zdrojů vypočítává i návrhy pro návštěvy skanzenů a výstav, které mohou seniorské vzpomínky doplnit, obohatit a konkretizovat.

Zajímavé a přínosné je doporučení zapojovat do reminiscenčních programů kromě aktivních seniorů i ty, kteří nediskutují, jsou pasivní, ale přece po svém vnímají a spoluprožívají vzpomínkové scénáře zúčastněných.
Zařízení a instituce mohou i podle doporučení a návodů knihy využívat nejširší škálu činností nejen jako vyprávění, besedy, výstavky, psaní a předčítání vzpomínek a příběhů, ale i divadlo a hrané scénky. Škoda, že není zmíněn společný poslech dobové oblíbené hudby, která jim určitou etapu života připomene. Také pořady o osobnostech vlastní generace a jejich přínosu době by se mohl setkávat s pozitivním ohlasem.

Důležitý je pocit stoupajícího sebevědomí, vědomí lidské důstojnosti a zdůraznění významu života každého člověka.  V místnosti, vyzdobené  památnými předměty, fotografiemi, starožitnostmi je účinek reminiscenčních pořadů skutečně podtržen.

Celoživotní práci je možno připomenout i přípravou dokumentačních krabic, alb, stránkami společné i osobní životní knihy. Důležité je, aby měli i nemobilní senioři tyto památky k dispozici, blízko a dostupné.
Publikace je v každém směru přínosem, který by neměl chybět nejen v knihovně zařízení pro seniory, ale zejména v povědomí zaměstnanců a jejich denní praxi. Mají přece v rukou to nejcennější – lidské osudy.

Helena Volavková
Zdroj: www.seniorum.cz

Hana Janečková, Marie Vacková: Reminiscence - rec. J. Kunová

Vzpomínání pomáhá starším lidem přizpůsobit se nové životní zkušenosti spojené se ztrátou společenské role, pocitem životní prázdnoty, hledáním smyslu své osobní existence.
Tendence vzpomínat je spojena se snahou porozumět sám sobě.

Ve vyšším věku je vzpomínání intenzivnější. Mozek dozrává k lepší integraci činnosti levé i pravé hemisféry. Na rozdíl od předchozích období, kde dominuje levá hemisféra, jsou v druhé polovině života užívány obě hemisféry současně. Vybavování vzpomínek a hodnocení prožitého života představuje pro zdravý duševní život v pozdním věku základní existenční potřebu. Řada zkušeností naznačuje, že příležitosti vzpomínat se starými lidmi se v rodinách dostatečně nevyužívá. V místě, kde senior bydlí, může rodina vytvořit prostředí podporující vzpomínky, fotografie, dobový nábytek, doplňky…

Nejen o tom pojednává tato kniha.

Najít si čas a naslouchat…

Vřele doporučuji
Jana Kunová

zdroj: www.seniorklub.cz 

Janečková, H., Vacková, M.: Reminiscence. Využití vzpomínek při práci se seniory - rec. R. Novotná

Kniha, kterou nedávno vydalo nakladatelství Portál, upozorňuje na význam vzpomínek v životě člověka a na možnosti, které nabízí využívání vzpomínek v oblasti práce se starými lidmi, a to jak v institucích, tak i v jejich přirozeném prostředí, zejména v rodinách. Autorkami knihy jsou socioložka Hana Janečková, která se mimo jiné podílela na výzkumu Gerontologického centra Praha věnovaném vlivu reminiscenční terapie na kvalitu života seniorů v institucích, a Marie Vacková, ředitelka Domova pro seniory v Týništi nad Orlicí, kde je reminiscence v různých podobách prakticky uplatňována v každodenní kontaktu s uživateli služeb. Spolupráce obou autorek přinesla zajímavé propojení teoretických východisek týkajících se místa vzpomínek v životě člověka a jejich terapeutického využití na jedné straně, a praktických zkušeností s uplatněním různých metod v praxi sociálních služeb i řešením různých úskalí cílené práce se vzpomínkami.

 

Teoretická část knihy je rozdělena do pěti kapitol: Úloha vzpomínek v kontextu stárnutí, Definice a přístupy k reminiscenční terapii, Výzkum efektu reminiscenční terapie, Oblasti praktického využití vzpomínek, Osobnost a reminiscence. Praktickou část tvoří třináct kapitol věnovaných mj. předpokladům pro uplatnění reminiscence na straně personálu, významu vzpomínek pro uživatele služeb, hlavním překážkám vzpomínání v institucích pro seniory. Přinášejí typologii aktivit, náměty na témata vzpomínání i přehled reminiscenčních podnětů. Zabývají se konkrétními způsoby přípravy na reminiscenční práci, činností reminiscenčních skupin, reminiscencí v péči o osoby s demencí, vzpomínáním v rodinách. Zajímavé jsou náměty na kreativní využití vzpomínek v podobě reminiscenčního divadla, knih života, vzpomínkových krabic ap.

 

Publikace obsahuje přílohy, které poskytují kromě slovníčku pojmů i příklady informovaného souhlasu, pozvánky na reminiscenční setkání nebo dohody na pravidlech reminiscenční skupiny. Dobrou inspirací se mohou stát přiložené seznamy skanzenů a muzeí, jejichž návštěva obvykle vyvolá bezprostřední a překvapivé vzpomínky účastníků. Čtenáře zaujme i časová osa historických událostí a dobových souvislostí, které protkaly životy dnešních seniorů. Knihu ilustrují fotografie zachycující seniory při reminiscenčních aktivitách, reminiscenční prostory a podněty stejně jako produkty tvořivé práce se vzpomínkami. Na tomto místě je třeba podotknout, že fotografiím by svědčila lepší kvalita tisku či barevné provedení.

 

Autorky ve svém díle čerpají z mnoha zahraničních publikací a odborných statí a seznamují se zajímavými zkušenostmi z projektů, na kterých samy participovaly. K těm stěžejním patří vedle zmíněného výzkumu Gerontologického centra podpořeného grantovou agenturou Ministerstva zdravotnictví ČR, také projekt Mezinárodní reminiscenční sítě „Živé vzpomínky“ (Making Memories Matter) spojený s putovní výstavou reminiscenčních beden vystavených v ČR v r. 2005. Seznam projektů je zveřejněn v závěru knihy, spolu s četnými odkazy na literární zdroje a webové stránky, které se věnují jak seniorské problematice obecně, tak přímo práci se vzpomínkami.

 

Celkově lze říci, že publikace citlivě předkládá čtenářům řadu podnětů pro zlepšení kvality života seniorů a kvality služeb pro seniory, a to tím, že ukazuje možnosti zapojení vzpomínek jako zdroje vnitřní síly a osobní identity lidí, hodnotný prostředek komunikace mezi lidmi a příležitost pro bohatší emocionální prožívání. Srozumitelnou formou jsou podány ucelené informace o pozitivním vlivu využívání reminiscenčních metod nejen na seniory, ale i na pracovníky a rodinné příslušníky. Jsou představeny konkrétní náměty pro zavedení reminiscenčních aktivit v domovech pro seniory. Ty se mohou stát každodenní součástí kontaktu pracovníka se seniorem (ale i rodinného příslušníka se starším členem rodiny), a významně tak obohatit prožívanou skutečnost všech zúčastněných. Podnětné jsou příklady dobré praxe (v textu graficky zvýrazněné), zejména příklady práce se skupinou seniorů. Autorky opakovaně odkazují na nejdůležitější východiska využití vzpomínek při práci se seniory, kterými jsou zaměření se na silné stránky člověka a potvrzování jeho hodnoty. Reminiscenční aktivity mají velmi široké uplatnění, mohou být využity v individuální i skupinové práci, v rodině, v ústavním zařízení i u osob s demencí.

 

Téma reminiscence nebylo dosud v české odborné literatuře zpracováno v tak ucelené podobě a šíři, jakou poskytuje tato publikace. Knihu lze doporučit nejen pracovníkům v přímé péči o seniory, rodinným příslušníkům, studentům humanitních oborů, ale i široké veřejnosti, která se zabývá seniorskou problematiku či významem mezigeneračního dialogu.

 

Mgr. Renáta Novotná, Domov pro seniory – Slunečnice

ROZHOVOR S PhDr. HANOU JANEČKOVOU, Ph.D., a MARIÍ VACKOVOU

autorkami knižní novinky Reminiscence

Vaše kniha se věnuje problematice reminiscenční terapie. Prosím popište čtenářům, v čem je základ této metody.

To není zcela přesné. Věnuje se reminiscenci, tedy vzpomínání, využití vzpomínek při práci se seniory. Chceme upozornit na význam vzpomínek v životě člověka a na skutečnost, že na tuto zcela běžnou, každodenní duševní činnost většiny z nás za určitých okolností zapomínáme. Děje se tak zejména v institucích, kde často žijí staří lidé, vytržení ze svého původního prostředí a vztahů, aniž by se někdo zajímal o jejich prožitý život. Jejich osudy bývají často pestré a zajímavé. Také v rodinách se stává, že mladá generace na starší rodinné příslušníky prostě nemá čas. Z různých důvodů jim nezbývá čas na rozhovory se svými stárnoucími rodiči a prarodiči o jejich minulosti, z čeho vzešli, kým byli, jak viděli tehdejší svět. Nedokážou si chvíli sednout a naslouchat vyprávění člověka, který má za sebou zajímavý životní příběh. Vlastně se ochuzují o poznání svých vlastních kořenů. Podpora práce se vzpomínkami v nejrůznějších podobách je tedy hlavním cílem této knihy. Někdy však je životní příběh příliš složitý, byly v něm různé konflikty a křivdy, s nimiž se starý člověk nedokáže vyrovnat. Pak nastupují některé přesněji definované reminiscenční postupy, které předpokládají určitý výcvik, jako je např. metoda životního bilancování, kognitivně-reminiscenční terapie, skupinová reminiscenční terapie nebo validace. Také různé psychoterapeutické metody pracují se vzpomínkami. My však říkáme spolu se zakladatelkou Evropské reminiscenční sítě, paní Pam Schweitzer, že i prosté vzpomínání nebo činnosti založené na vzpomínkách mohou mít ozdravný, terapeutický efekt. Napomáhají adaptaci na významné životní změny a udržují kontinuitu lidského života, podporují tvořivou spolupráci a zapojování izolovaných jedinců do lidské komunity, umožňují získat nadhled, sdílet zkušenosti, společně se uvolnit a zasmát. Konečně jsou také prostředkem kognitivní aktivace a příznivě ovlivňují demenci. Vzpomeňme si na setkání se starými přáteli, spolužáky, krajany, kde obvykle nechybí humor a smích.

Kde má reminiscenční terapie své kořeny? Jedná se o metodu novou, nebo je využívána již dlouhodobě?

Pozitivní význam vzpomínek v životě stárnoucího člověka je zdůrazňován od 60. let minulého století, a to zejména díky zakladateli metody životního bilancování, americkému gerontologovi Robertu Butlerovi (1995). Ve stejné době vzniká také validační metoda Naomi Feilové. Novodobá historie začíná v 80. a zejména v 90. letech minulého století. V r. 1996 vznikl v Americe Institut pro reminiscenci a rekapitulaci života, který každoročně pořádá mezinárodní konference. Evropská reminiscenční síť byla založena v r. 1993. Pod její záštitou proběhla řada úspěšných projektů, včetně mezinárodní putovní výstavy vzpomínkových beden nebo vzpomínání s pečujícími rodinami, o nichž informujeme v knize.

Reminiscenční terapie je často aplikována při práci se seniory a také s pacienty, kteří trpí poruchami paměti. Je nutné tuto metodu provádět pouze prostřednictvím odborníka, nebo se některé postupy může naučit např. i rodinný příslušník – pečovatel?

Přesně tak. Říkáme, že základem práce se vzpomínkami je umění naslouchat. Staří lidé, ať již v rodinách, nebo v institucích potřebují ze všeho nejvíce přirozený lidský zájem o to, čím v životě byli, co dokázali, co mělo v jejich životě cenu - tak, jako kdokoli z nás. Vzpomínky na události dávno minulé zůstávají kupodivu dlouho zachovány i v paměti postižené demencí. Zájem o vzpomínky starého člověka je úžasnou příležitostí pro navázání kontaktu, pro ocenění a obdiv, vyjádření respektu a úcty. Kdo z nás to nepotřebuje? Přitom jde o dovednost, kterou zná každý z nás od útlého dětství. Jde jenom o to si to připomenout a uvědomit si, co všechno vyvolává vzpomínky a při jakých příležitostech, uplatnit kreativitu, být pozorný a vnímavý. Samozřejmě nemůžeme do vzpomínání nikoho nutit, každý máme své tajné skříňky a třinácté komnaty. Terapii depresí a těžkých psychotraumat přenecháme odborníkům.

V ČR probíhal také výzkumný projekt Vliv reminiscenční terapie na zdravotní stav a kvalitu života seniorů žijících v institucích. Jaké byly jeho výsledky?

Prokazatelné výsledky se týkaly především osob s demencí. Porovnání výsledků testů, měřících úroveň kognitivních funkcí, před začleněním těchto lidí do reminiscenčních skupin a po ukončení intervence ukázalo významné zlepšení. Domníváme se, že nešlo o pouhý vliv kognitivní aktivace skrze vzpomínání, ale o komplexní vliv uplatnění reminiscenčních metod na celou osobnost člověka s demencí. Výsledky dále ukazují na zlepšení některých parametrů kvality života, jako je pocit sociálního začlenění účastníků programu, z jiných výsledků vyvozujeme pozitivní vliv na sebevědomí a autonomii účastníků. Celkově větší prospěch z reminiscence měli aktivnější účastníci v porovnání s těmi méně aktivními. Velmi si ceníme výsledků kvalitativní analýzy rozhovorů s účastníky intervence i s reminiscenčními asistentkami. Účastníci ocenili nové kontakty, zajímavá témata, pestrost programu, přátelskou atmosféru, vzpomínání na staré časy. Asistentky si povšimly, že lidé se méně obraceli přímo na ně, ale více komunikovali mezi sebou navzájem, že hovořili i ti, kteří se nikdy do ničeho nezapojovali, že se k sobě navzájem chovali lépe než při jiných aktivitách a že se společně zasmáli. Velmi oceňovaly to, že se dozvěděly mnoho zajímavých věcí z minulosti svých klientů i z historie dané lokality. Hlubšího poznání klientů může personál institucí využít při individuálním plánování a v každodenní péči.

Má reminiscenční terapie své místo také ve vysokoškolském studiu?

Víme, že někteří studenti sociální práce jak na vyšších odborných školách, tak na vysokých školách zpracovávají toto téma ve svých absolventských a diplomových pracích. Možná, že se studenti tohoto nebo příbuzných oborů setkávají s reminiscencí v rámci výuky metod sociální práce. V rámci oborů ošetřovatelství a ergoterapie nebo v rámci geriatrické specializace u lékařů se mohou studenti dozvědět o reminiscenčních metodách jako o metodách aktivizace seniorů nebo jako o nefarmakologických přístupech v terapii demencí. Pro zájemce z praxe existují akreditované kurzy, které jsou zaměřeny nejenom na teorii, ale i na praktický nácvik jednotlivých reminiscenčních metod a potřebných dovedností.

Oběma autorkám děkujeme za rozhovor, přejeme jim hodně úspěchů a nepochybujeme, že tato potřebná kniha si najde své čtenáře.