Kniha měsíce 2017-11Člověk a jeho symbolyPoslušnost vůči autoritě30 - 70 % slevy 2017-11

Kniha měsíce 2017-11Člověk a jeho symbolyPoslušnost vůči autoritě30 - 70 % slevy 2017-11
BONUSY PRO VÁS
ČASOPISY SLEVY 30 – 70 %
Sociální správa

Sociální správa

Vaše cena s DPH
475 Kč 428 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Skladem

Košík

Autor
Podtitul
Úvod do teorie a praxe; Druhé rozšíření a přepracované vydání
Ilustrátor
Huptych, Miroslav (obálka)
Nakladatel
Portál
ISBN
978-80-7367-483-0
Počet stran / vazba
304 / Pevná
Rok vydání
2009
Kód
21107501
EAN
9788073674830
Obálka v tiskové kvalitě


Příručka pro studující sociálních, právních a příbuzných oborů i pro profesionály v oblasti sociální práce, sociální správy a státní správy podává obecnou teorii sociální správy i popis současných úkolů a institucionálního zajištění v této oblasti u nás a ve světě, zejména v EU. Vysvětluje, jak u nás funguje správa zaměstnanosti, zdravotní správa, sociální pojištění a podpora, pomoc a služby, a které orgány se na nich podílejí a jakými předpisy.
Druhé, rozšířené a přepracované vydání v obecné části pojednává o subjektech sociální správy, jejím postavení, výstavbě a výkonu, financování a řízení. Zvláštní část je zaměřena na jednotlivá odvětví sociální správy podle mezinárodně přijatého členění.
Editor publikace prof. JUDr. I. Tomeš je předním odborníkem v oblasti sociální politiky a správy. Autorský kolektiv tvoří vysokoškolští učitelé a pracovníci MPSV ČR.

Také jako e-kniha



Tomeš I. a kol.: Sociální správa, druhé, rozšířené a přepracované vydání

V posledních letech doznala veřejná správa značných změn a samozřejmě neminuly ani sociální správu. Občané mají značné problémy, když se v ní chtějí orientovat. Kvalitativní zlepšení lze očekávat jen tehdy, když si všechny „novoty“ osvojí nejdříve pracovníci státní správy a následně budou potřebné občany správně informovat. Ostatně právě proto napsal Igor Tomeš se svým pracovním kolektivem přehlednou a fundovanou učebnici, kterou adresuje především všem studentům oborů sociální politika a sociální práce. Validní informace v ní najdou samozřejmě i ti, kteří už v sociální správě působí. Recenzovaný text vyšel poprvé už v roce 2002, nyní uvedlo nakladatelství Portál na český knižní trh jeho rozšířenou a aktualizovanou verzi.

V úvodu obsáhlé učebnice Igor Tomeš píše, že se se svým kolektivem rozhodl nejen oddělit obecný výklad od popisu praxe, ale využít formy otázek a odpovědí, aby se „houštiny“ složité organizace sociální správy prosvětlily.

Celý text je rozdělen na dvě části, 21 kapitol a řady podkapitol, u každé je uveden její autor. Výčet názvů základních kapitol dobře charakterizuje obsah knihy, a proto jej uvádím. Teoretickou část tvoří tyto kapitoly: Základní pojmy a principy správy (l), Pojetí sociální správy (2), Genese současné sociální správy v Evropě (3), Soudobé systémy sociální správy (4), Výstavba sociální správy (5), Subjekty sociální správy (6), Subjekty veřejné sociální správy (7), Státní služba (8), Nestátní organizace a jejich význam v sociální správě (9), Výkon sociální správy (10), Financování sociální správy (11), Procesy v sociální správě (12). Druhá část o základních odvětvích sociální správy obsahuje tyto kapitoly: Sociálně právní ochrana (13), Správa zaměstnanosti (14), Zdravotní správa (15), Správa sociálního pojištění (16), Doplňková pojištění – penzijní připojištění (17), Správa státní sociální podpory (18), Správa pomoci v hmotné nouzi (19), Správa sociálních služeb a sociální péče (20) a Příbuzné správy se sociálním prvkem (21). Knihu uzavírá seznam použité literatury a seznam spoluautorů, když u každého z nich je stručný profesní životopis.

Zatímco studenti by měli znát „všechno“, pracovníci sociální správy si jistě budou vybírat podle svého zaměření a možná že budou studovat jen určité kapitoly. To je jistě také možné, přesto lze doporučit, aby čtenář nepominul teoretickou část, která je nezbytná nejen pro pochopení pojmů a historických faktů, ale především souvislostí. Bez nich totiž není možné seriózně hodnotit dnešní stav sociálních služeb, ani jejich budoucí vývoj.

Kniha je hodnotná a zcela jistě bude právem vyhledávaná všemi, kdo se zabývají sociální správou či se o ni zajímají.

Prof. PhDr. RNDr. Helena HAŠKOVCOVÁ, CSc.,Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy
Zdroj: Bulletin odborového svazu zdravotnictví a sociální péče

Igor Tomeš a kol.: Sociální správa
Nakladatelství Portál vydalo druhé, rozšířené a přepracované vydání publikace „Sociální správa“, jejímž autorem je Prof. JUDr. Igor Tomeš, CSc., a kolektiv autorů.

Svým rozsahem jde o unikátní práci představující institucionální bázi systému sociální ochrany obyvatel. Význam znalosti systému sociální správy, pochopení její limitují role pro realizaci, rozvoj a změny obsahu a rozsahu sociální ochrany vysvětluje již předmluva k prvnímu vydání. Nové vydání vychází z aktuálních poznatků, které potřebu analýzy tohoto tématu potvrzují. S pregnantností a sroozumitelností, která je typická pro práce Prof. Tomeše a jeho spolupracovníky, vymezuje základní pojmy a principy správy sociálních systémů, jejich historicky se vyvinuvší modely, informuje o soudobých systémech sociální správy a jejich mezinárodních dimenzích a souvislostech. Definuje různé typy subjektů v sociální správě, prinicpy financování a podrobně analyzuje institucionální zabezpečení základních odvětví sociální správy, jako je sociálně právní ochrana, správa zaměstnanosti, zdravotní sféra, správa sociálního pojištění, správy státní sociální podpory, pomoci v hmotné nouzi, sociálních služeb a dalších. Jednotlivé kapitoly uvádějí legislativní základy, popisují příslušné orgány popř. subjekty a jejich role, vysvětlují principy jejich působení a procesy jejich činnosti. Pro praktické využití jsou cenné i přehledy relevantních právních norem a dalších zejm. literárních zdrojů a informací. Práce tvoří určitý věcný komplex s prací Prof. Tomeše “Sociální politika, teorie a mezinárodní zkušenost“, která se zabývá samotným obsahem sociální politiky a jejími instrumenty, a jejíž přepracované vydání se vyprodání prvních dvou vydání připravuje. Práce je mimořádné užitečná nejen pro studenty oboru, ale i pro učitele, pracovníky státních orgánů i samosprávy, novináře, zastupitele na všech úrovních a další.

ing. Petr Víšek
Igor Tomeš a kol.: Sociální správa

Publikace Sociální správa je již druhým vydáním úspěšného titulu, kterým kolektiv autorů pod vedením Prof. JUDr. Igora Tomeše, CSc. v roce 2002 úspěšně navázal na zejména prvorepublikovou tradici výuky tohoto fenoménu. Druhé vydání je aktualizované podle platného právního stavu k 1.1. 2009 a je zpřehledněno členění knihy pouze na dvě hlavní části – obecnou (autoři ji označují za teoreticko-metodickou) a zvláštní (praktickou).

Přestože je publikace podle svého vymezení určena jako učebnice studentům sociálních oborů, tedy primárně neprávníkům, podařilo se autorům uchopením pojmu sociální správy skloubit výklad v našem chápání tradičního práva sociálního zabezpečení (respektive těch jeho částí, které označujeme jako organizace a řízení) s těmi částmi správního práva, které jsou potřebné pro pochopení právních nástrojů používaných právě v organizaci a řízení v právu sociálního zabezpečení. Sociální správa je tak chápána jako integrální součást veřejné správy a v rámci ní je pojata právě s těmi odlišnostmi, které vůči ostatní veřejné správě má. Zdůrazněn je tak charakter sociální správy jako veřejné správy pečující, zatímco tradiční výuka veřejné správy se zaměřuje spíše na vrchnostenské aspekty chápání veřejné správy s důrazem na výklad nástrojů výkonu vrchnostenského oprávnění a jeho kontrolu. Současně autoři věnují pozornost jevům v sociální správě, které mají charakter soukromoprávní, a představují tak sociální správu také jako obor na pomezí veřejného a soukromého práva.

První část učebnice je skutečným teoretickým výkladem sociální správy, tedy skloubením výkladu základů sociální politiky s těmi instituty správního práva a vlastní veřejné správy, které jsou pro pochopení organizace a nástrojů sociální správy nezbytné. Po výkladu základních pojmů a historické geneze pojmu se tak čtenářům dostává výkladu o soudobých systémech sociální správy, výstavbě sociální správy, subjektech sociální správy, výkonu a financování sociální správy. Protože je sociální správa chápána jako součást veřejné správy, je kladen důraz i na vysvětlení rozdílu mezi státní správou a samosprávou a na výklad státní služby.

Poslední kapitola první části se věnuje procesům v sociální správě a přináší přehlednou a srozumitelnou formou výklad správního řízení, které je základem rozhodovacích procesů v sociální správě a dále i správního soudnictví, které je nepostradatelnou zárukou zákonnosti každé veřejné správy, tedy i správy sociální. Stručným výkladem o řízení ve věcech soukromoprávních (a odkazem na další literaturu) je reflektována skutečnost, že některé procesy v sociální správě se z hlediska právního odehrávají v rovině soukromoprávní.

Druhá část učebnice v podstatě kopíruje klasický výklad práva sociálního zabezpečení podle systematiky, která je obvyklá v učebnicích tohoto právního oboru, a to v rozsahu té části práva sociálního zabezpečení, kterou nazýváme organizace a řízení. Čtenáři jsou tak seznámeni se správou v dávkových systémech sociálního pojištění včetně pojištění úrazového a pojištění doplňkových, se správou v oblasti zdravotního pojištění a dále se správou v systémech státní sociální podpory, sociální péče, sociálních služeb a pomoci v hmotné nouzi a konečně i se správou v systémech zaměstnanosti a sociálně-právní ochrany, která je chápana šířeji než jen jako sociálně-právní ochrana dětí, ale je do ní zahrnuta i ochrana veřejného zdraví, bezpečnost a ochrana zdraví při práci a ochrana před diskriminací.

Závěrem druhé části učebnice je věnována pozornost i jevům příbuzným se sociální správou, tedy sociální činnosti ve zdravotnictví, sociální činnosti ve školství, sociální činnosti a bytové politice a sociální činnosti v přistěhovalectví a migraci.

V neposlední řadě je třeba ocenit široký výběr použité literatury, která obsahuje i tituly ryze právní (např. komentář ke správnímu řádu), a která poskytuje pestré doplnění výkladu tak širokého pojmu, jakým sociální správa bezesporu je. Cenná na učebnici je i skutečnost, že přestože není primárně určena studentům právnických oborů, mezi jejími autory jsou významní právníci působící v sociální oblasti (v čele s editorem), kteří vtiskli učebnici právní charakter, který je však současně dobře čitelný a pochopitelný i neprávníkům. Cíl, kteří si autoři v úvodu učebnice vytkli, se tak podařilo v bohaté míře naplnit.


JUDr. Jiří Veselý, Ph.D.
Igor Tomeš a kol.: Sociální správa

Sociální správa je studijním předmětem, který poskytuje informace o systémech orgánů aplikujících pravidla sociální politiky a předpisy sociální ochrany, a který také poskytuje informace o způsobech, jak se tyto nároky uplatňují. Orgány a instituce sociální správy stále vznikají, mění se a zanikají. Tento nikdy nekončící, dynamický proces je obzvláště napínavý v současné době, kdy dochází k dalším změnám ve sféře veřejné správy po našem vstupu do Evropské unie a k přijímání mnoha norem v různých oblastech práva. Bez nadsázky se dá konstatovat, že každá informace o sociální správě zastará v okamžiku, ve kterém byla napsána. A právě za těchto okolností vychází II. rozšířené a přepracované vydání knihy, která je významným a zdařilým pokusem o uspořádání poznatků o sociální správě.

Zejména z uvedených důvodů autoři pojali tuto učebnici spíše obecněji, jako knihu o principech, která je úvodem do studia systémů a postupů v sociální oblasti. Nejde tedy v prvé řadě o praktickou příručku, která by obsahovala konkrétní a vyčerpávající popis současného stavu pravidel platných pro sociální správu. Tato pravidla jsou dána právním řádem a studují se na právnických fakultách. V dalším studiu a v praxi je pak nutno ověřit si platná znění právních norem (zákony počínaje a předpisy obecních samosprávných orgánů konče). Pokud autoři přece jen popisují konkrétní situace, jde spíše o příklady k osvětlení principů.

Profesor I. Tomeš a ostatní členové autorského kolektivu vycházejí z vlastních zkušeností získaných při výuce na vysokých školách. Jsou tedy nepochybně nejpovolanějšími z těch, kteří by na téma sociální správa mohli a měli psát. Autorským týmem byly doplněny, popř. přepracovány zejména tyto části: Kapitola 5. (původní 5.) - Výstavba sociální správy, Kapitola 6. (původní 4.) - Subjekty sociální správy, Kapitola 7. - Subjekty veřejné sociální správy (Ústřední orgány činné v sociální správě, Regionální a oborové orgány), Kapitola 9. - Nestátní organizace a jejich význam v sociální správě, Kapitola 20. - Správa sociálních služeb a sociální péče. K dalším úpravám došlo v původních kapitolách.

Tyto změny považuji veskrze za velmi pozitivní :

  • Napomáhají především dalšímu a hlubšímu porozumění vlastnímu systému sociální správy.
  • Dále zdokonalují přehled v tom, kde se sociální správa »na mapě« sociální politiky nachází.
  • Konečně aktualizují informace o současném dění přímo v oboru a v oborech blízkých.

Je dobře, že tato kniha vychází, protože absolventi oborů se sociálním zaměřením a jiných společenských věd, kteří budou vykonávat sociální činnost a pracovat v sociální sféře, potřebují znát správu formalizovaného sociálního prostředí. Tato kniha jim při orientaci v nepřehledné změti organizačních struktur a norem je upravujících může velice účinně pomoci. To je, dle mého mínění, primární význam této knihy.

Při četbě této příručky si uvědomíme další významnou skutečnost, která nebývá akcentována a není proto běžně vnímána jako faktum. Totiž, že sociální správa je také soukromoprávní záležitostí – systém řízení sociálních věcí může mít jak veřejnoprávní, tak soukromoprávní povahu. Tím se sociální správa liší od ostatních odvětví správy jako takové. Všechny ostatní správní struktury vznikaly a vznikají shora od „mocnáře“. Shora se zavádělo povinné školství, správa majetku vladaře, rozvíjela se regulace trhu a technická infrastruktura jako podmínky podnikání. Sociální správa naproti tomu vznikala zdola, z potřeby obyčejných lidí, kteří vypadli z ekonomických systémů a z různých důvodů se nebyli schopni podílet na ekonomických procesech; vznikala ze sociálních potřeb jedněch a ze strachu druhých ze sociálního napětí. Sociální instituce vznikaly jako soukromá iniciativa. Vzpomeňme např. Společnost sv. Vincence z Pauly (založena na našem území v roce 1876), zřizovatele věhlasných ústavů „Vincentinum“.

Veřejná samospráva se objevila, až když obce byly ohrožovány množstvím chudáků. Centrální moc státu začala sociální správu budovat až jako poslední. Sociální správa se tak od ostatních oborů správy liší svým vývojem i svou povahou. Je symbiózou soukromé a veřejné správy, při vědomí složitosti vymezení soukromoprávních a veřejnoprávních vztahů, resp. hranic mezi nimi. Proto je zcela legitimní, že se autoři zabývají soukromou správou samostatně vedle veřejné správy. Znalosti o sociální správě jsou nezbytné též z hlediska evropského kontextu, který se vyznačuje vysokou úctou k lidským právům a v jehož rámci vznikl fungující organismus označovaný jako social welfare state.

Aktuálnost vydání knihy je umocněna neblahými zjištěními z průběhu a výsledků sociálních reforem, probíhajících v transformujících se zemích. Praxe sociálních reforem v těchto zemích ukazuje, že jejich slabinou je nedostatečné institucionální zabezpečení. Chybějí organizační kapacity k zabezpečení sociálních reforem, chybí moderní administrativní a informační technologie i profesně vzdělaní a proškolení pracovníci, kteří by uměli reformu provést. Ukázalo se, že tvůrci reforem podceňují potřebu reformovat sociální správu souběžně s reformou věcného obsahu sociální ochrany.

Touto publikací se autoři zároveň snaží rehabilitovat sociální správu jako disciplínu, aplikovanou vědu, která byla v období 50. – 80. let zcela devastována. Nutno říci, že se jim to podařilo nadmíru dobře.

Tato učebnice se zabývá formalizovanou částí společnosti, v níž se člověk pohybuje a která vytváří formalizované prostředí pro jeho žití. Zabývá se správou tohoto sociálního prostředí, tedy sociální správou. Má 2 části rozdělené do 21 kapitol, které respektují pojetí sociální správy, představující všechny (veřejnoprávní a soukromoprávní) formalizované organizace, činnosti a postupy, jimiž se realizuje sociální ochrana obyvatelstva na daném území a jež umožňují uspokojování potřeb sociálně slabých klientů. Takto pojímaná sociální správa má svá pravidla stanovená právním řádem, své orgány a organizace, své činnosti a předepsané postupy.

Popisy a výklady v jednotlivých kapitolách publikace jsou ucelené, v záplavě dat, návodů a postupů se však žádné nosné téma neztrácí; celou publikaci vhodně doplňují příklady získané praktickou zkušeností autorského kolektivu. Předložená publikace je koncipována přesně tak, aby odpovídala potřebám, kterým má sloužit. Všechny kapitoly tvoří jeden celek, vzájemná propojenost kapitol je velmi důležitá pro praktické využití publikace uživateli z řad pracovníků sociální sféry. V daném případě pomůže publikace uživateli precizovat si orientaci v dané problematice.

V první části knihy, která je úvodem do teorie sociální správy, autoři shrnují principy, kterými se řídí soudobé systémy sociální správy zejména v Evropě, a představují subjekty sociální správy a veřejné sociální správy a jejich výstavbu. Seznamují blíže s pojetím sociální správy, s pojmy správa, veřejná a státní správa i samospráva. Organicky sem zapadá geneze současné sociální správy, a to i v evropském kontextu. Pozornost je věnována stále rostoucímu významu nestátních organizací v sociální správě. Autoři popisují i výkon, financování a procesy v sociální správě a zmiňují se o státní službě. Na to navazuje druhá (dalo by se říci „zvláštní“) část výkladem jednotlivých oborů, resp. odvětví sociální správy, jako je sociálně právní ochrana, správa zaměstnanosti, zdravotní správa, správa sociálního pojištění, doplňková pojištění (jako je např. penzijní připojištění), správa státní sociální podpory, správa pomoci v hmotné nouzi, správa sociálních služeb a sociální péče. Nezapomnělo se ani na příbuzné správy se sociálním prvkem.

Tato publikace je v ČR prvním pokusem o uspořádání poznatků o sociální správě a o poskytnutí ucelených informací k dokonalé orientaci v její problematice. Jasně stanovuje svůj cíl – být vzorem mezi publikacemi obdobného charakteru. Jedinečná publikace na českém trhu je nejen vynikajícím textem pro studenty sociálních oborů, ale zároveň publikací, kterou by měl mít ve své knihovně každý, kdo pracuje v sociální sféře. Stejně tak zde najde poučení každý občan, který se ve svém životě mnohokrát prakticky setkává se sociální správou, nejčastěji jako klient.

Práci kolektivu vedl a koordinoval prof. JUDr. J. Tomeš, CSc. Na vypracování textů pracovalo celkem 7 autorů z pedagogické i výzkumné sféry. Oceňuji citlivý výběr autorského kolektivu, který se brilantně zhostil zpracování nesmírně složité a široké problematiky.


JUDr. Jiří Biskup
Tomeš, Igor a kol: Sociální správa. Úvod do teorie a praxe.

Orgány a instituce sociální správy stále vznikají, mění se a zanikají. Bez nadsázky lze konstatovat, že každá informace o sociální správě zastará v okamžiku, kdy byla napsána. A právě za těchto okolností vychází druhé rozšířené a přepracované vydání knihy, která je významným a zdařilým pokusem o uspořádání poznatků o sociální správě.

Zejména z uvedených důvodů autoři pojali tuto učebnici spíše obecněji, jako knihu o principech, která je úvodem do studia systémů a postupů v sociální oblasti. Nejde tedy o praktickou příručku, která by obsahovala konkrétní a vyčerpávající popis současných pravidel platných pro sociální správu. Ta jsou dána legislativou. Pokud autoři přece jen popisují konkrétní situace, jde spíše o příklady k osvětlení principů.

Členové autorského kolektivu vycházejí z vlastních pedagogických zkušeností, jsou tedy nepochybně autory nejpovolanějšími. Doplněny, popř. přepracovány byly zejména Kapitola 5. (původní 5.) - Výstavba sociální správy, Kapitola 6. (původní 4.) - Subjekty sociální správy, Kapitola 7. - Subjekty veřejné sociální správy (Ústřední orgány činné v sociální správě, Regionální a oborové orgány), Kapitola 9. - Nestátní organizace a jejich význam v sociální správě a Kapitola 20. - Správa sociálních služeb a sociální péče. K dalším úpravám došlo v původních kapitolách. Tyto změny považuji za veskrze velmi pozitivní, nebo napomáhají dalšímu a hlubšímu porozumění systému sociální správy, zdokonalují přehled v tom, kde se sociální správa „na mapě“ sociální politiky nachází, a aktualizují informace o současném dění v oboru a v oborech blízkých.

Absolventi oborů se sociálním zaměřením i jiných společenských věd, kteří budou vykonávat sociální činnost a pracovat v sociální sféře, potřebují znát správu formalizovaného sociálního prostředí. Tato kniha jim může velice účinně pomoci v orientaci v nepřehledné změti organizačních struktur a norem, které tuto oblast upravují. V tom podle mého názoru tkví primární význam této knihy.

Při četbě této příručky si uvědomíme, že sociální správa je také soukromoprávní záležitostí - systém řízení sociálních věcí může mít jak veřejnoprávní, tak soukromoprávní povahu. Tím se sociální správa liší od ostatních odvětví správy, která vznikala a vznikají shora, zatímco sociální správa vznikala zdola, z potřeby obyčejných lidí, kteří se z různých důvodů nebyli schopni podílet na ekonomických procesech. Vznikala ze sociálních potřeb jedněch a ze strachu druhých ze sociálního napětí. První sociální instituce vznikaly jako soukromá iniciativa. Veřejná sociální správa se objevila, až když obce byly ohrožovány existencí velkého počtu chudých. Centrální moc státu ji začala budovat až jako poslední. Sociální správa je symbiózou soukromé a veřejné správy, při vědomí hranic mezi nimi. Proto je zcela legitimní, když se autoři zabývají soukromou správou samostatně. V evropském kontextu je sociální správa založena na vysoké úctě k lidským právům, z níž vychází i model social welfare state.

Aktuálnost vydání knihy je umocněna zjištěními z průběhu a výsledků sociálních reforem v transformujících se zemích. Ukazuje se, že jejich slabinou jsou nedostatečné institucionální zabezpečení, chybějící organizační kapacity, moderní administrativní a informační technologie i profesně vzdělaní a proškolení pracovníci. Tvůrci reforem obvykle také podceňují potřebu reformovat sociální správu souběžně s reformou věcného obsahu sociální ochrany. Touto publikací se autoři zároveň úspěšně snaží rehabilitovat sociální správu jako disciplínu, aplikovanou vědu, která byla v období 50.–80. let zcela devastována.

Učebnice je členěna do dvou částí rozdělených do 21 kapitol, které představující všechny formalizované organizace, činnosti a postupy, jimiž se realizuje sociální ochrana obyvatelstva. Takto pojímaná sociální správa má svá pravidla daná právním řádem, své orgány a organizace, své činnosti a předepsané postupy. Popisy a výklady v jednotlivých kapitolách publikace jsou ucelené, v záplavě dat, návodů a postupů se však žádné nosné téma neztrácí; celou publikaci vhodně doplňují příklady získané praktickou zkušeností autorského kolektivu. Knížka je koncipována přesně tak, aby odpovídala potřebám, kterým má sloužit. Všechny kapitoly tvoří jeden celek, vzájemná propojenost kapitol je velmi důležitá pro praktické využití uživateli z řad pracovníků sociální sféry.

V první části knihy, která je úvodem do teorie sociální správy, autoři shrnují principy, kterými se řídí soudobé systémy sociální správy zejména v Evropě, a představují subjekty sociální správy a veřejné sociální správy a jejich výstavbu. Seznamují blíže s pojetím sociální správy, s pojmy správa, veřejná a státní správa i samospráva. Organicky sem zapadá geneze současné sociální správy, a to i v evropském kontextu. Pozornost je věnována stále rostoucímu významu nestátních organizací v sociální správě. Autoři popisují i výkon, financování a procesy v sociální správě a zmiňují se o státní službě. Na to navazuje druhá část výkladem jednotlivých oborů, resp. odvětví sociální správy, jako jsou sociálně-právní ochrana, správa zaměstnanosti, zdravotní správa, správa sociálního pojištění, doplňková pojištění, správa státní sociální podpory, pomoci v hmotné nouzi, sociálních služeb a sociální péče. Nezapomnělo se ani na příbuzné správy se sociálním prvkem.

Publikace představuje velmi zdařilý pokus o uspořádání poznatků o sociální správě v ČR a o poskytnutí ucelených informací o této problematice. Může být vzorem publikacím obdobného charakteru. Je nejen kvalitním textem pro studenty sociálních oborů, ale zároveň publikací, kterou by měl mít ve své knihovně každý, kdo pracuje v sociální sféře, stejně jako každý informovaný občan, protože se s působením sociální správy v životě nejednou setká v roli klienta.

Práci kolektivu vedl a koordinoval prof. JUDr. J. Tomeš, CSc. Na vypracování textů pracovalo celkem 7 autorů z pedagogické i výzkumné sféry. Oceňuji citlivý výběr autorského kolektivu, který se zpracování nesmírně složité a široké problematiky brilantně zhostil.

Jiří Biskup
Ministerstvo práce a sociálních věcí
Fórum sociání politiky

Kniha také k vypůjčení v elektronické podobě na Flexibookstore.cz