Viktorka HodonínKniha měsíce 2016-08Obejměte svého vnitřního kritika
Symbióza a autonomie

Symbióza a autonomie

Vaše cena s DPH
359 Kč 323 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Skladem

Košík

Autor
Podtitul
Traumata z narušeného systému rodinných vazeb
Překladatel
Babka, Petr
Nakladatel
Portál
ISBN
978-80-262-0004-8
Počet stran / vazba
272 / Brožovaná
Rok vydání
2011
Kód
13307501
EAN
9788026200048
Obálka v tiskové kvalitě


Traumata z narušeného systému rodinných vazeb
Autor se zamýšlí nad tím, proč je často tak obtížné přivést k odpoutání od rodičů právě ty děti, které z jejich strany zažily jednoznačná poškození. Proč jsou právě ty děti, které byly ze strany svých rodičů nejvíce zanedbávané či zneužívané, nejméně schopné se od nich vnitřně distancovat? Odpovědí na uvedené otázky je skutečnost, že symbiotický proces mezi matkou a dítětem se pro ně stal traumatem – symbiotickým traumatem. V jeho důsledku dochází u dítěte k psychickému štěpení. Dítě je nuceno obracet svou pozornost k druhým lidem, na nichž se pak stává závislé. Knihu ocení psychologové, psychoterapeuti, psychiatři, pracovníci pomáhajících profesí i čtenáři se zájmem o psychoterapii a teorii rodinných konstelací.
Prof. Dr. Franz Ruppert je diplomovaný psycholog a psychoterapeut, působí jako profesor na Katolické vysoké škole v Mnichově. Je autorem řady publikací. V nakladatelství Portál vyšla jeho kniha Trauma a rodinné konstelace (2008).

Symbióza a autonomie
Symbióza a autonomie
Symbióza a autonomie
Symbióza a autonomie
Symbióza a autonomie
Symbióza a autonomie
Franz Ruppert: Symbióza a autonomie – rec. M. Renotiérová

Prof.Dr. Franz Ruppert působí jako profesor na Katolické vysoké škole v Mnichově. Jako diplomovaný psycholog a psychoterapeut je zároveň i autorem řady vysoce kvalitních odborných publikací.

Kniha Symbióza a autonomie reaguje na narůstající potřebnost a aktuálnost psychoterapeutické práce s traumaty. Vychází z faktu rozštěpení lidské psyché v důsledku traumatu na tři části: traumatizované já, já přežití a zdravé já. Autor předkládá zkušenostmi ověřenou metodologii, jejímž východiskem jsou dva podstatné prvky: symbiotické trauma a konstelační práce se záměrem.

Symbiotické trauma vzniká zapletením vlastních duševních částí do duševních obsahů předků, přičemž dochází k jejich nevědomé identifikaci. Při vedení konstelace takto identifikované a zapletené části vykazují značně obtížný „návrat“ ke svému původnímu majiteli. Ukazatelé na cestě k nevědomí jsou strach a odpor, jak poukázal již J.G.Jung. Teprve série konstelací může vyvést na povrch vědomí komplexní traumatické obsahy. Rozlišení vlastních (klientových) a cizích obsahů je předpokladem k znovuzískání duševní celistvosti.

Text knihy je členěn na 12 menších kapitol. První, nazvaná Navždy tvůj – nebo navždy sám?, předkládá charakteristiku autonomie, zhamýšlí se nad jejím konfliktem vůči symbióze. Tyto konflikty mohou být základem osobních lidských dramat (např. neschopnost dětí odejít z rodičovského domu, aj.).

Co je symbióza objasňuje 2. a 3. kapitola. Čtvrtá kapitola vymezuje a rozvádí pojem autonomie. Další kapitoly řeší traumata jako příčiny psychických poruch, symbiózu mezi rodiči a dětmi a charakteristiku symbiotických zapletení. Objasňuje konstelace traumatu se zaměřením na narušené vazby a nakonec hledá vymanění ze symbiotických zapletení. Autor např. upozorňuje, že prvním krokem k řešení symbiotických zapletení je přiznání si jejich existence, což může být mnohdy bolestný proces. Říká: „Může to být velmi skličující, když se člověku to, co považoval za svou vlastní osobnost, před očima do značné míry rozpadá a on vidí konglomerát přejatých traumat a různých strategií přežití. Způsobuje to v něm veliké znejistění a přechodnou krizi identity“. (s.218) A dále:“ Ani traumata jako taková pacienti většinou nechápou a nepřijímají jako pravé příčiny svých duševních a tělesných nemocí“ (s.219)

V závěrečné kapitole je shrnuto několik důležitých podmínek pro práci na traumatech:

- vzdát se iluzí o rychlém uzdravení,

- vzdát se symbioticky přejatých pocitů,

- dostat do popředí zdravé části,

- rozvíjet zdravý cit pro vlastní tělo,

- rozvíjet zdravou vůli,

- nezachraňovat druhé ani nehledat zachránce pro sebe,

- opouštět partnery, kteří druhé syymbioticky zaplétají, vytvořit si odstup od traumatizovaných rodičů, atd.

Jak autor zdůrazňuje, sebeosvobození a sebepřijetí je zásadním předpokladem pro dvě fakta:

- „děti se nebudou ničit kvůli nevyřešeným traumatům svých rodičů,

- celé skupiny nebudou ztroskotávat na nevyřešených konfliktech předcházejících generací, protože je nebudou nadále traumatizovat.“ (s.261)

Nelze než souhlasit s tím, že minulost nemůžeme změnit ani derealizovat, ale musíme na ni pohlédnout a emocionálně se s ní vyrovnat. Je jistě aktuální snaha uvést do života další nabídky dobrých traumatoterapií a učinit je dostupné pro potřebnou širší veřejnost.

Publikace, ač odborného charakteru, je psána srozumitelným jazykem, je přehledně strukturovaná a logicky navazující. Méně obvyklé termíny jsou řádně a podrobně vyjasněny.

Kromě psychologů, psychiatrů a psychoterapeutů mohou knihu dobře ocenit speciální pedagogové a další pracovníci pomáhajících profesí. Obsahově je přístupná i laickým čtenářům s hlubším zájmem o psychoterapii a rodinné konstelace. Pro nové pojetí metodologie terapie traujmatu z narušeného systému rodinných vazeb je doporučuji k prostudování .

V Olomouci, 29.11.2013 PhDr.Marie Renotiérová, Ph.D.

Zpracováno pro nakladatelství Portál.