Náš partner by měl mít podle našich představ bezpočet kladných vlastností. Těch opravdu důležitých je ale ve skutečnosti jen několik málo. Zdraví svého vztahu můžete otestovat velmi jednoduchým způsobem – stačí, když si upřímně odpovíte na otázku: „Cítím se osamělý?“ Pokud zcela jednoznačně neodpovíte: „Ne“, lze s jistotou říci, že ve vztahu nejsou naplněny některé vaše základní potřeby.
„Takhle je mi asi souzeno se cítit,“ říkávala si často Tonya. „Vdaná, ale osamělá.“
Její muž trávil denně dlouhé hodiny v kanceláři a práci si nosil i domů. A když zrovna nepracoval, chtěl trávit čas sám. „Říkal pokaždé: ,Potřebuju pár minut pro sebe‘, což ve skutečnosti znamenalo: ,Neotravuj mě, nic po mně nechtěj a jdi někam pryč.‘“
„Uvědomila jsem si, že pro něho nejsem v podstatě nic víc než nájemná síla. Vykonám příslušnou práci, nebudu se ti plést do cesty, nebudu od tebe nic zvláštního požadovat a budu vděčná za každé příležitostně utroušené slovo chvály.“
Tonya se časem úplně vzdala naděje, že by si její manžel všiml, že mezi nimi něco není v pořádku. „Na moje jemné náznaky vůbec nereagoval.“ A tak jednoho dne, po sérii mužových dlouhých pracovních dnů a po nich následujících pracovních nocí a poté kdy se k ní choval, jako kdyby v podstatě vůbec neexistovala, se Tonya odstěhovala z domu. Sice jen do vzdálenosti několika mil, ale to na razanci jejího činu nic neměnilo.
Manžel šel do sebe, popřemýšlel o svých zvycích a došel k závěru, že žít se dá i jinak. Poprosil Tonyu, aby mu odpustila jeho netaktnost a nedostatečně projevovanou lásku. Slíbil jí, že se bude ze všech sil snažit být opravdovým partnerem. A teď, o dva roky později, Tonya prohlašuje: „Teď už mám manžela, jaký má být. Osamělá se už necítím.“
Výzkumy dlouhodobých vztahů ukázaly, že čtvrtina v nich žijících lidí se cítí dlouhodobě osamělá. Jen osm procent lidí z této čtvrtiny považuje svůj vztah za zdravý.
Levine, 2000
Internetový obchodník roku 2009
Nedovolte mozku stárnout