Portál
Syndrom vyhoření je jev, který se týká zejména oblasti práce a je typický citovým a mentálním vyčerpáním. Často jde o důsledek dlouhodobého stresu. Projevuje se v psychickém prožívání (v postojích a emocích), ve vztazích i v tělesné rovině. Jeho součástí jsou pochybnosti o smyslu práce. Nejčastěji se s vyhořením setkávají lidé, kteří pracují s jinými lidmi.
Nemusíme tedy zdůrazňovat, že se týká i asistentů pedagoga. Na počátku bývá přílišné nadšení do práce, nereálná očekávání a idealistické představy, přílišný perfekcionismus, snaha uspět za každou cenu, neschopnost zorganizovat si práci a odhadnout své možnosti.
Syndrom vyhoření má celou řadu příznaků, podle nichž je možné ho rozpoznat. Jsou to např. sklíčenost, popudlivost, pocit bezmocnosti, nesoustředěnost, zapomnětlivost, vyvolávání konfliktů, neochota pracovat s lidmi. K somatickým obtížím patří poruchy spánku, příjmu potravy, snadná unavitelnost, vysoký krevní tlak aj.
Jak vyhoření předcházet? Abychom se mohli úspěšně bránit, musíme znát nebezpečí. To znamená mít co nejvíce informací. Dále se vyplatí dobře si organizovat práci a pamatovat na odpočinek, volný čas vyplnit zajímavými aktivitami, nenosit si „práci domů“, pěstovat zdravé přátelské vztahy, naučit se říkat ne, jestliže se na nás hrnou další a další nové úkoly atp.
A pokud už se nás syndrom vyhoření týká osobně? Je třeba si uvědomit, že vychází z osobnosti člověka, takže začneme zde. Zrevidujeme své přednosti a rezervy, dále ambice, plány a možnosti i žebříček hodnot. Při takové inventuře může významně pomoci supervize. Prospěch přináší také např. delší dovolená, změna prostředí, dočasné přeřazení na jinou činnost, v závažnějších případech změna zaměstnání nebo i profese. Pokud cítíme, že si s nastalou situací neumíme poradit sami, obrátíme se na odborníka – psychologa, případně psychiatra. Rozhodně není radno syndrom vyhoření podceňovat.
Internetový obchodník roku 2009
Nedovolte mozku stárnout
