Lidé s Aspergerovým syndromem vnímají svět jinak než ostatní. Připadáme jim zvláštní, jsme pro ně záhadou. Proč jim neřekneme, co chceme? A proč jim říkáme tolik věcí, které nemyslíme vážně? Proč tak často mluvíme o zbytečnostech, které nic neznamenají? Proč znervózníme a jsme netrpěliví, když nám člověk s Aspergerovým syndromem líčí stovky fascinujících informací o jízdních řádech, číslech vyrytých na pouličních lampách po celé zemi, různých druzích mrkve nebo o pohybech planet? Jak je možné, že zvládáme směsici zrakových, sluchových, čichových, dotykových a chuťových podnětů, aniž bychom se zmítali ve zmatku? Proč nás zajímá postavení lidí ve společnosti, když můžeme s každým jednat stejně? Proč máme tak složité citové vztahy? Proč používáme tolik komunikačních signálů a jak je možné, že se v nich vůbec vyznáme? A proč ve srovnání s lidmi s Aspergerovým syndromem uvažujeme tak nelogicky?
Jistě, lidé s Aspergerovým syndromem představují menšinu populace. Způsob, jakým vnímají svět, je plně pochopitelný jen pro ně. My na nich můžeme mnohé obdivovat, ale nemálo skutečností nás i mate, protože se dostávají do rozporu s běžným, tradičním způsobem myšlení, cítění a chování. Neumějí se změnit a řada z nich by ani nechtěla. Přesto potřebují pomoc, aby se lépe orientovali ve světě, přizpůsobili se mu a mohli své schopnosti účelně využívat. Potřebují pomoc, aby dokázali naplnit své sociální potřeby, aniž by se dostávali do konfl iktů s ostatními, a aby se přinejmenším do určité míry dokázali v dospělosti osamostatnit a navázat přátelské vztahy.
Rodiče, příbuzní a odborníci nejdříve musejí pochopit, jak lidé s Aspergerovým syndromem vnímají svět, jinak jim nebudou umět pomoci. Silnou stránkou knihy Tonyho Attwooda je právě snaha proniknout do způsobu uvažování těchto jedinců. Pokusil se pohlédnout na svět jejich očima, byl a je velmi empatický vůči dětem i dospělým, o nichž píše. Jeho znalosti, pochopení, vstřícnost i obyčejný zdravý rozum se projevují na každé stránce této knihy. Čtenáři bezesporu ocení podrobný popis a líčení problémů, jimž jedinci s Aspergerovým syndromem musejí čelit, samozřejmostí jsou praktická doporučení, jak jim pomoci. Tato kniha se pro všechny, jimž je určena, stane pomocníkem, k němuž se budou často vracet.
Lorna Wingová
Předmluva k českému vydání
Konečně se čtenářům dostává do rukou na trhu dlouho očekávaná kniha o jedné z nejčetnějších poruch autistického spektra – Aspergerově syndromu. Monografi i s povděkem přijímají rodiče dětí, které obdržely tuto diagnózu, dále jejich příbuzní, speciální pedagogové, učitelé, psychologové i lékaři.
Kniha je na velmi dobré odborné úrovni, aniž by ztrácela na své čtivosti a zajímavosti. Jedná se o typ odborné literatury, u které je nám hned zpočátku jasné, že informace zde uváděné nejsou pouhou kompilací teorií, ale pramení z velmi bohaté praktické zkušenosti autora. Obrovským kladem knihy je, že Tony Attwood pojímá celou problematiku nesmírně lidsky a pozitivně
Kniha běží ve dvou liniích, které jsou propojené a navzájem se doplňují. První je popis chování, které je specifi cké pro syndrom a bude oceněno zejména diagnostiky a tápajícími rodiči. Druhá linie je praktická a týká se doporučení a rad, jak s uvedenými potížemi, projevy či handicapy zacházet. Potřebné informace tak získají i poradenští pracovníci, učitelé a rodiče dětí, u nichž byl Aspergerův syndrom již diagnostikován.
Informovanost odborné i laické veřejnosti o Aspergerově syndromu je v České republice doposud značně omezená, i když v posledních letech péče o děti s Aspergerovým syndromem nabrala pozitivní směr. Nezanedbatelným přínosem knihy tak jistě bude podpora nových trendů v diagnostice, vzdělávání, a pevně doufáme, že lidé s Aspergerovým syndromem najdou oporu i v české legislativě.
V současné době v České republice najdeme několik pracovišť, kde Aspergerův syndrom dokážou diagnostikovat, mnoho dětí je integrováno v mateřských a základních školách, mnohdy s asistentem. Přesto existují stovky rodin, které nadále čelí zmatku a tísni v důsledku nesprávně stanovené diagnózy. Děti střídají školky a školy, navštěvují stále dokola různé odborníky či zbytečně tráví měsíce hospitalizovány na psychiatriích. Rodiče čelí společenskému tlaku okolí, které považuje dítě za nevychované a odpovědnost za nevhodné chování dítěte připisuje rodičům.
Po každém článku v novinách, pořadu v rozhlase či televizi zaznamenáme v našem Poradenském středisku APLA zvýšený počet klientů, kteří žádají o diagnostické vyšetření, u mnohých jejich podezření potvrdíme a nabídneme konkrétní pomoc.
Pevně věřím, že kniha Tonyho Attwooda se stane pro mnohé lidi prvním a zásadním krokem v účinné pomoci dítěti i celé jeho rodině. A tak téhle australské vlaštovce v českém prostředí držím palce, aby našla co největší počet čtenářů.
Praha, 1. 11. 2005
Kateřina Thorová, Ph.D.
Poradenské středisko APLA,
Brunnerova 1011, Praha 17 – Řepy
www.praha.apla.cz
Internetový obchodník roku 2009
Malé studium