Portál
Dítě má vrozenou schopnost věnovat pozornost osobě, která se mu věnuje, a reagovat na ni (primární vazba). Neautistické dítě zkoumá svět, je zvědavé a je v soustavném a dynamickém dialogu s okolím. Neautistické dítě se narodilo do sociálního světa.
Děti s autismem mají start do života složitější. Postrádají vrozené sociální porozumění, neuvědomují si vztah mezi sebou a ostatními lidmi, nechápou záměry, které řídí lidské chování.
Jestliže se vrátíme zpět na str. 24, najdeme v tabulce 1 rozdíl mezi „materiálním/fyzickým“ světem a mezi světem „sociálním“, což nám usnadní pochopit autismus.
Pouze některé děti s autismem jsou schopny se vyrovnávat se sledem událostí, který je typický pro fyzický svět. Pro vzdělávací aktivity proto musíme vytvořit vhodné prostředí. Toto prostředí musí být strukturované, musí mít pevná pravidla, musí být předvídatelné, využívat vizualizace, vztahy příčina–následek musí být jasné. Mnohé výchovné postupy tyto zásady zahrnují, můžeme uvést například TEACCH program (Treatment and Education for Autistic and related Communication-handicapped Children) nebo Sociální příběhy (Social Stories) od Carol Gray (1995).
Strategie navržené pro kompenzaci postižení musí brát v úvahu celou řadu aspektů. Příprava jakékoli formy výchovné či vzdělávací intervence nemůže vznikat izolovaně. Je třeba využít i jiné postupy, které podpoří vývoj postiženého v sociální oblasti. Je možné vytvářet takové strategie?
Chcete-li rozumět sociálním kontextům, musíte se jich účastnit. Například chcete-li se dovědět něco o lásce, musíte se zamilovat. Chcete-li pochopit pojem přátelství, musíte mít přátele. Kromě jiných důvodů je to jedna z příčin, proč jsou naše znalosti a zkušenosti s láskou a přátelstvím tak odlišné.
Pro mnohé lidi s autismem je cíl mít přítele, přítelkyni, kamarády nedostupný. Dokonce i pouhý kontakt s jinou osobou jim často působí velké obtíže.
Již jsme zdůraznili, že neautistické dítě má vrozenou schopnost chápat souvislost mezi svým jednáním a jednáním ostatních lidí, což je klíč k rozvoji komunikace a sociálních vztahů.
Neexistují dvě absolutně stejné děti s autismem. Symptomy, které jsou pro určité dítě charakteristické, se s jeho vývojem mění. Obtíže spojené s chápáním sociálního světa však přetrvávají a jsou u osob s autismem vždy dominantní.
V normálním vývoji reprezentuje pečovatel (obvykle matka) pro dítě první herní objekt. Když si dítě začíná hrát, projeví se to vzájemnou výměnou emocí a gest s pečovatelem (zrcadlení).
V hodnotících testech má většina dětí s autismem specifické problémy spojené s napodobováním a zrcadlením. To je velmi důležitá oblast, na kterou se musíme soustředit.
Hra většinou zahrnuje interakci mezi dvěma nebo více lidmi.
V takovém případě je třeba spojit herní aktivitu se znalostí a zkušeností se sociálními vztahy. Tomuto spojení rozumí neautistické dítě intuitivně, je to jeho vrozená schopnost. Děti s autismem však mají v této oblasti velké potíže.
Rámec, který jsme si vytvořili, lze přizpůsobit vývojovému potenciálu každého dítěte. Tímto způsobem si dítě samo určí úroveň, na které si je schopno hrát.
Hra může začít jednoduchou interakcí mezi dítětem a dospělým, je však třeba dát dětem příležitost hrát si s jinými dětmi.
Poznámka: Zrcadlení je definováno jako vrozená pohotovost vybrat si a účastnit se komunikace založené na napodobování. Mluvíme o způsobu komunikace, kde se střídá vnímání druhého a sebeuvědomění. V raném vývoji je zrcadlení základním stupněm k citovému sladění dítěte a prvního pečovatele.
Úkol je v podstatě jednoduchý: udělat hru zábavnou a přitažlivou. Jsme si vědomi, že to nebude lehké. Dospělý musí vyvinout velké úsilí a stojí ho to mnoho přemýšlení, než vytvoří takovou herní situaci, která je pro dítě zábavná a která ho motivuje k vzájemné interakci.
Internetový obchodník roku 2009
Malé studium
