nakladatelství Portál - internetové knihkupectví

Výzva k vlídnosti

Krása nám vnuká pocit vděčnosti a touhu ji opěvovat. Probouzí vlídnost a laskavost. Copak na někoho dokážeme zaútočit, poté co jsme rozjímali v krásné krajině, navštívili katedrálu nebo poslouchali Mozarta? (Co se týče rapu a hard rocku, to je něco jiného...)

Krása dodává pocit míru. Henri Bergson říkal, že „prostřednictvím krásy vnímáme milost a za milostí prosvítá dobrota“. Krása nás vede k harmonii, ke sdílení a společenství.

Jednou mi zavolal jeden mladík.

„Guy, podívej se na měsíc, koukni, jak je krásný!“

Byl v Provenci a já v Paříži.

„ Ale tady jsou mraky!“

„Počkej, až budou pryč…“

Čekal jsem… a pak, vzdáleni od sebe tisíc kilometrů, jsme společně obdivovali měsíc.

V davu lidí může být také krása, když vibruje jednou energií – třeba na stadionu, na koncertě nebo při nějaké masové oslavě. Před branami Stade de France se v roce 1998 shromáždily stovky mladých, kteří se nedostali na finále mistrovství světa ve fotbale; vytvořili jedno společenství se sedmdesáti tisíci diváky, kteří řvali uvnitř. Já jsem tyto neobyčejně nádherné chvíle sdílel s nimi.

Krása je fyzická, morální nebo duchovní. Nějaký muž nebo žena mohou mít nádherné rysy tváře a my se zastavíme, abychom je obdivovali. Někdy může být krása ve výrazném úsměvu postiženého člověka. Nebo něčí hlas, doslova zázrak. Já se úplně rozplývám, když slyším Pavarottiho, stejně jako mnozí jiní.

Dobrotivost dokáže proměnit výraz tváře. Ach! Kdybychom tak dokázali vnímat jinak naše bližní. Kdybychom dokázali vidět za vnější obal, formu, tvar, pak bychom vnímali jejich vnitřní krásu!