nakladatelství Portál - internetové knihkupectví

Každý sám

Fotografie z rozstříhané stránky kroniky ještě nic nedokazovaly, ale písmena na nich dávala dohromady už poměrně výmluvné obvinění. Před sto lety neproběhlo klání o nejlepšího učitele roku čestně a podle pravidel. Učitel Babika nemohl využít čas, který měl na písemnou část, neboť měl hodinky přeřízené dopředu. Při ukázkovém výkladu učiva se zase nepřípustně motal a přeříkával. O stránku dál se dočetli, že vítězství učitele Jazylky bylo velkým překvapením, neboť – světe, div se! – učitel Babika byl přísný, ale spravedlivý a u žactva velmi oblíbený.
„To jsem z toho jelen,“ neskrýval překvapení Alda.
„Taky jsem se dočetla o neustálých hádkách, které vyvolával Jazylka.“ Konečně mohla Fíla sdělit ostatním, co všechno vypátrala.

(Houdin pád vypadá neodvratně. Zachránit ji může pouze pták, který není z tohoto světa. Najděte ho – je to ten, který nevrhá stín.)

„Ten Jazylka se opravdu podobá školníkovi,“ uznala Houda, „ale napadlo vás, že to může být past ducha Bycha? Na půdě byl. Proč by při svých nadpřirozených schopnostech nemohl zfalšovat kroniku? Navíc uvalil podezření na školníka a nikoho jiného se zeptat nemůžeme.“
„Ať je to, jak chce. Se školníkem to není úplně v pořádku,“ chytil se Houdiných slov Zbyšek. „Pamatujete na lukostřelbu? Byl jsem přesvědčený, že jsem ho omylem zasáhl. Na vlastní oči jsem viděl, jak mu šíp proletěl ramenem! Školník ale tvrdil, že jsem ho minul v bezpečné vzdálenosti.“

Zarachotila klika a Fíla pohotově strčila kroniku do batohu.

„Moji malí bojovníci s učivem třetí třídy,“ začal školník obřadně, ale nepřestával se usmívat, „musím uznat, že jste mě během výcviku příjemně překvapili. Nyní jste připraveni společně vstoupit do světa za tabulí.“

Všechny ovládlo takové vzrušení, že na záhady školní kroniky úplně zapomněli. Další slova je však poněkud znejistila.

„Může se stát, že vás nepředvídatelné okolnosti donutí se rozdělit. Proto nyní přistoupíte ke spojovacím dveřím každý sám. Vstup za tabulí nemůžete použít, naštěstí je tu ještě cesta sklepením školy.“

Nato školník odhrnul nenápadný závěs, za kterým se ve stěně objevila malá dvířka.

„Čtyři cesty, čtyři různé úkoly. Když je splníte, zase se setkáte. Budu vám držet palce, ať se vám třídu i s paní učitelkou podaří osvobodit.“

Houda šla první. Ještě ostatním nervózně kývla na rozloučenou a protáhla se nízkými modrými dvířky. Kupodivu ji nečekaly schody dolů, ale podivný větrný tobogan. Měla pocit, jako by ji chtěl někdo vcucnout obřím vysavačem. Zavřela oči. Když je otevřela, snášela se vysoko nad zemí v hejnu majestátních dravců.