Portál
O lásce se často mluví, mnoho lidí po ní touží, ale většinou nedokážeme říci, co vlastně láska je.
1. Co je láska?
Už stovky let se ji básníci a myslitelé, spisovatelé a zpěváci pokoušejí vyjádřit ve svých básních, knihách a písních, nejrůznější náboženství k ní vyzývají.
Lidé se pokoušejí lásku rozpitvat na její jednotlivé prvky:
Láska je soubor chemických reakcí v těle, konstatují biochemici.
Láska je romantická smyšlenka, tvrdí historici.
Láska je nezbytná proto, aby páry spolu zůstaly a vychovaly děti, prohlašují evoluční vědci.
Láska je souhrnný pojem pro nespočet lidských citových vazeb, vysvětluje slovník.
Láska je to největší v životě, říkají všichni zamilovaní a milující.
V době dospívání poznáváme lásku, která je poněkud jiná než bezpodmínečná láska, kterou většina rodičů miluje své děti. Rodičovská láska – v ideálním případě – obklopuje děti a chrání je bez výhrad. Láska, kterou zakoušíme v době dospívání, začíná většinou zamilovaností, tedy jistým stavem poblouznění, které je člověku vlastní. Jsme-li zamilovaní, nemáme na celém světě oči pro nikoho jiného než pro toho, koho milujeme. K této lásce patří i sexualita. I láska těch mladých lidí, kteří spolu ještě sexuálně nežijí, je láskou sexuální.
Neustále hledáme ideální lásku. Ale láska, která odpovídá našim představám o ideální lásce, se většinou značně podobá bezpodmínečné lásce rodičů, kterou jsme poznali nebo po které jsme jako děti toužili. Rodiče přijímají své dítě takové, jaké je. A v tom je právě ukryt zdroj všech budoucích zklamání a soužení, ale i nových možností a nových začátků.
Toužíš a potřebuješ být milován takový, jaký jsi. Jenže současně se snažíš zakrýt to, jaký skutečně jsi. Sám ses nepřijal takový, jaký jsi. Díváš se na sebe velice kriticky, zavrhuješ mnoho svých vlastností. Na jedné straně se snažíš vypadat co nejlépe a raduješ se ze své lásky, na druhé straně máš neustálé obavy: Co si počnu, když mi ublíží, když mě opustí, když na mě zapomene? Láska za sebou neustále vleče strach ze ztráty. Kdo má lásku, může najednou mnohé ztratit – svého partnera i sám sebe.
Láska je však úžasná. Být obdarován láskou nejen kvůli svému vzhledu, být uznáván takový, jaký jsem, být považován za žádoucího, aniž bych musel naplnit náročná očekávání, být milován jen proto, že jsem hoden lásky, to je to, co skutečně hledáš.
Té opravdové lásce se člověk musí nejprve učit. Je neustálým prolínáním blízkosti a oddálení. Její základ je v tom, že přijímáš svého partnera a vážíš si jeho života, že se odvážíš odevzdat se mu, aniž bys ztratil svou osobnost. Taková láska nepadá z nebe. Někdy se ale přece stane skutečností.
Důležitým předpokladem však je přijmout sám sebe, radovat se ze svých schopností. Mít se rád i v případě, že zrovna nevypadáš dokonale, a také tehdy, když na tom nejsi právě příliš dobře. V takových chvílích nemáš o sobě valné mínění. Pak si sám začneš myslet: “Když to se mnou půjde takhle dál, pak mě ani druzí nemůžou mít rádi!” Vážit si sám sebe je však nevyhnutelným předpokladem k tomu, aby člověk skutečně dokázal milovat druhé lidi, a nemá to nic společného se sobectvím. Kdo je sobecký, stojí sám sobě i druhým v cestě za láskou. Kdo se však má skutečně rád, nebude u ostatních hledat to, čeho sám není schopen, a dokáže lidi přijmout takové, jací jsou.
2. Jak se můžu stát dobrým partnerem v lásce?
Jak se muž stane dobrým milencem, anebo ještě lépe, dobrým partnerem v lásce? Jsou nějaké techniky, rafinované triky, které by se daly naučit? Určitě je třeba vědět o anatomii pohlavních orgánů muže a ženy. Měl bys vědět, že poštěváček není žádným tlačítkem, které automaticky otvírá všechna stavidla, i že jakékoli tření penisu nepředstavuje pokaždé výhru… To je ale asi tak skoro všechno. Sexuální akrobacie je naprosto zbytečná. Když jsi s dívkou, o kterou opravdu stojíš, pak ve tvém těle začnou působit hormony. Sexuálně se natolik vzrušíš, že budeš instinktivně vědět, jak si počínat. Budeš toužit dívku políbit, dotknout se jí tady i támhle a zkoumat, jak na ni působí tvůj dotyk, jak co voní a chutná, jak tvá partnerka reaguje a zda i jí to působí potěšení. A když pak jednou půjde “do tuhého”, téměř automaticky se i tvůj penis napře správným směrem. To všechno je součástí tvé přirozenosti, a tak by sis počátky svého sexuálního života neměl zbytečně komplikovat přemírou informací a obav.
Když pak máš ještě nastavené oči a uši pro potřeby i obavy své partnerky, když ti záleží na tom, aby dobrovolně a s radostí spolupracovala, když se snažíš porozumět jejím projevům rozkoše, pak to všechno musí klapat jedině dobře. Většině mladých lidí dnes jde hlavně o lásku a důvěru. A tak být dobrým milencem souvisí v prvé řadě se schopností otevřít se a chovat se k partnerce citlivě. Stačí, když tě dostatečně zajímá to, co ona cítí, z čeho má obavy, po čem touží. Když k ní přistupuješ otevřeně, pak se otevírají brány rozkoše. A zkoumáš-li její tělo citlivě a vnímavě, rychle podle projevů a drobných vzdechů rozpoznáš, co jí přináší největší uspokojení. Milostné hrátky objevíš sám od sebe a hrát si můžete celé hodiny; a nepotřebujete pohlavní styk nebo orgasmus k tomu, abyste si dokázali prožít společnou rozkoš a opravdu vychutnat, že jste spolu. Nejdůležitějším pomocníkem ti při tom bude fantazie.
3. Jak ji získám?
V období puberty je kontakt s dívkami obtížnější, než tomu bylo dřív, protože se kluci na dívky dívají jiným pohledem a také si přejí prožít s nimi jiné věci. Všechno je složitější, ale současně i lákavější. Jakmile nastane doba, kdy se začínáš zajímat o dívky, a zvlášť o tu jednu, bude ti pravděpodobně připadat těžké se v její blízkosti chovat nenuceně. To pak hledáš v jejích pohledech, gestech i výrocích cosi skrytého, aniž bys vůbec tušil, co za tím skutečně vězí. V zásadě totiž nikdo doopravdy neví, co se v nitru druhého člověka odehrává, na co myslí a co cítí. Vždyť to obvykle nedokážeš rozpoznat ani sám na sobě.
Pokud ses zakoukal do nějaké dívky nebo jsi o ni projevil zájem, budeš v každém případě trávit hodně času přemýšlením, zda je náklonnost i na druhé straně, jaký význam asi měl daný výrok nebo gesto a zda i ty se jí budeš líbit. Největší strach máš možná z toho, že nejsi dostatečně atraktivní. Budeš se ptát sám sebe, co bys měl dělat a jak by ses měl chovat, abys jí nezavdal podnět k odmítnutí, co můžeš učinit, abys všechny své rivaly vyhodil ze sedla – pokud je to pro tebe důležité. A také budeš uvažovat nad tím, jak se jí přiblížit, jestliže k tomu nedojde přirozenou cestou.
I v dnešní době většina dívek očekává, že první krok učiní chlapec. Je to pochopitelné a navíc i pohodlnější: Kdo je tázán, může vždycky odpovědět ano nebo ne a ještě se druhému vysmát, že si vůbec troufl se ptát. Zakusit porážku, dostat košem není pro nikoho příjemné a může to pěkně otřást vědomím vlastní hodnoty. Kromě toho se tak chlapec nepřetržitě vystavuje nesmírnému tlaku a to si dívky málokdy uvědomují.
V současné době ženy a dívky chtějí mít ve všech oblastech života stejná práva jako muži a chlapci, touží ovládat zcela svůj život. Neplatí to však tolik v oblasti partnerských vztahů.
Zdá se, že se většinou stále ještě nedokážeme odpoutat od svých starých vzorců chování. Děti sice nejsou v dnešní době vychovávané tak jako kdysi, ale mnoho starých předsudků se do výchovy nepozorovaně přece jen vplíží. Dívky se podle nich mají pořád považovat za slabé a chlapci za silné a smělé. Tím obě pohlaví popírají jednu část svého já. Všichni přece víme, že i dívky dokážou být silné a chytré a chlapci něžní a citliví. A tak se chlapec neustále souží otázkami “Mám, nebo nemám?” anebo “Jak se vyrovnám s tím, až mě odmítne?”
Samozřejmě se dnes spousty dívek chovají uvolněně a samy se s druhými živě seznamují. V konkrétním případě se na to ale raději nespoléhej; možná i tobě to trvá moc dlouho! Pak bys neměl dlouho otálet a spíše se pokusit naznačit jí svoje sympatie, jakmile to situace umožní. Pro tuto i následující chvíle je nejdůležitější, aby ses moc nenaparoval a nepředstíral něco, čím nejsi, protože to, jak víš, je prostě k nevydržení. Napodobovat někoho jiného k ničemu nevede a navíc to působí strojeně. Lehké manipulování je samozřejmě povoleno: nějak se přičinit, dopomoci náhodě, zdržovat se v blízkosti dívky a probudit u ní zvědavost. Tím jí dáváš najevo svůj zájem. Usměj se na ni, dívej se jí do očí, prohoď něco vtipného nebo zajímavého, pokud tě to napadne (žádná křeč!), zkus s ní navázat rozhovor, naslouchat jí a vypátrat, o co se zajímá, a třeba ji na něco pozvi. Snaž se být co nejvíc bezstarostný a milý. V každém případě bys jí měl dát znát, že se s ní chceš seznámit, protože ona tvé myšlenky číst nedovede.
Dívky a chlapci, kterým chybí sebedůvěra, často sklouznou k tomu, že se chovají, jako by ten druhý byl vzduch. Dívky se s přítelkyněmi chichotají takovým způsobem, že chlapec musí mít pocit, že ho považují za pitomce, a chlapci se zase rádi chovají jako “drsňáci”, takže se dívka vůbec neodváží projevit sympatie. Takové chování nevyplývá ani ze skutečného “ledového klidu”, ani z pocitu převahy, nýbrž zraňuje druhé a zmenšuje vlastní šance. Někoho oslovit – s větší nebo menší mírou citlivosti – je vždy obtížné a člověk by nikdy neměl zapomínat na to, že i druhý se nachází v obtížné situaci. Už proto je dobré, když zůstaneš co nejvíc přirozený.
4. Proč mi její klábosení jde někdy na nervy?
Stále znovu a znovu se říká, že mezi ženou a mužem často existují problémy v komunikaci. Ženy a muži totiž nedávají věcem stejné pořadí důležitosti, a proto si mnohdy nerozumějí. O mladých dívkách a chlapcích to v podstatě platí také. Mnohá dívka si přeje více si s partnerem povídat, všechno mu vyprávět a všechno se dozvědět. Chlapci jsou většinou spíše skoupí na slovo a občas to vypadá, jako by jim na partnerském vztahu příliš nezáleželo. Skutečnost je však jiná. Pokud chlapec nemá potřebu a ani chuť o svém vztahu hovořit, neznamená to, že o něj nemá zájem. Zatímco chlapci nechávají vztah plynout, pro dívky se kolem partnerského vztahu točí celý jejich život.
Pro chlapce je důležité mít i jiné zájmy a taky své kamarády. Celkem rádi si povídají o tom, co považují za důležité, o svých citech však mluví jen málokdy. Dívky jsou naopak schopny podřídit důležitosti partnerského vztahu úplně všechno. Dívky sní o tom, jak jim partner splní jejich přání, jak dokáže číst jejich myšlenky, takže mu své přání ani nemusejí prozrazovat. Rády si se svým partnerem sdělují nejrůznější drobnosti z běžného života a touží po co největší vzájemné blízkosti. I to je zřejmě pozůstatek našeho genetického dědictví, kterého si ani nejsme vědomi: muži se chtějí pohybovat ve vnějším světě, ženy naopak hledají co největší jistotu. Přestože to tak na první pohled nevypadá, v mnoha ohledech se tak navzájem doplňují.
Pro chlapce není vzájemná blízkost mnohdy příliš důležitá a někdy se cítí přímo sevření. Proto si mnozí z nich stěžují, že je dívky podle jejich názoru příliš rychle a moc spoutávají. Když se pak chlapci stáhnou, snaží se dívky vší silou vypátrat, proč tomu tak je. Ty už mě nemiluješ? Proč dnes se mnou nechceš někam jít? Proč nic neříkáš? Máš nějakou jinou? Proč, proč, proč? Dívky by se měly naučit nenechat se odvést od svých zájmů a najít si čas pro sebe. A chlapci zase musí být schopni hovořit o svých citech. Musíš umět vysvětlit své partnerce, že všechno to, co je pro tebe důležité a čemu se chceš věnovat, nijak neoslabuje tvůj vztah k ní. Měl by ses také naučit naslouchat a umět si s dívkou skutečně pohovořit, a ne se rozhovoru neustále vyhýbat. Vždyť partnerské vztahy nejsou žádnou jednosměrkou, a vy můžete vzájemně mnohé získat právě z toho, že jste odlišní.
5. Proč s láskou souvisí tolik trápení?
Zármutek ze skoncované nebo neopětované lásky dokáže člověkem pořádně otřást, někdy dokonce samou podstatou jeho života. Bolest z první ztracené lásky je možná nejhorší. Nemáš totiž ještě zkušenosti s takovouto ztrátou. Nelze říci, v jaké podobě tě taková bolest postihne. To závisí na mnoha věcech, mimo jiné na intenzitě tvé lásky a na okolnostech, za kterých jsi byl opuštěn. Někdy snášíš bolest hůře, jindy snadněji, někteří lidé ji zvládají lépe, jiní velice trpí. Pád je o to prudší, čím méně zranitelný jsi se ve svých citech lásky cítil.
Zvlášť veliké příkoří zakoušíš, když tě partnerka opustí kvůli jinému, ke všemu ještě kvůli někomu, koho jsi považoval za neschopného. To neobyčejně podryje tvůj pocit sebevědomí. Prázdnota, pochybnosti, probrečené noci, pocit nesmyslnosti života, zraněná hrdost, strach před zesměšněním, sebepodceňování – to všechno provází trápení s láskou.
Zatímco dívky stále znovu a znovu, skoro až do omrzení vyprávějí o svém trápení přítelkyním, mají chlapci sklony stáhnout se do sebe, naježit se jako kočky, dokud bolest nepoleví. Druzí ani nemusejí poznat, jak těžce je chlapec zasažen.
Bolest a smutek ze ztracené lásky obvykle jednoho dne odplynou. Najednou zjistíš, že slunce stále ještě svítí a že jsou na světě i jiné krásné dívky. Všichni, kdo to už zažili, moudře pokývají hlavou a řeknou: “Čas všechny rány zhojí.” A skutečně tomu tak je. Až do příštího trápení s láskou.
6. Jsem žárlivý – co s tím?
Žárlivosti není ušetřen nikdo. Také nevěra se objevuje častěji než dříve. Je tedy velmi pravděpodobné, že se tě zmocní žárlivost, zjistíš--li, že jsi byl nebo stále ještě jsi podváděn. Nejhorší je pocit, že tvoje cena klesla. V hlavě se ti odvíjí stále stejný film: ona s jiným ve všech možných situacích – většinou v těch, které jsi s ní sám ještě neprožil. A samozřejmě je ten druhý ve tvých představách vždycky mužnější, uvolněnější, inteligentnější atd. Žárlící člověk propadá vzteku, strachu a především pochybnostem o sobě samém.
Žárlivost nepramení jen z pocitu, že ti někdo něco bere, ale především z pocitu bezmocnosti. Bojíš se, že nedokážeš obstát v konkurenci. Největším problémem je, že vlastně přesně nevíš, co se za tvými zády odehrává. Mnohé z toho, co se domýšlíš, pro tebe představuje ohrožení. Tvé představy tě stresují a na ně reaguješ.
Pokud však žárlíš bezdůvodně a kvůli domněnkám se začneš chovat podezíravě, zasypávat dívku výčitkami a tajně ji sledovat, jsi na nejlepší cestě dohnat ji k přesvědčení, že nejsi ten pravý. A bude mít pravdu – bez určité důvěry nelze vybudovat dobrý vztah.
Lékem na žárlivost je vybudovat si dostatečné sebevědomí, mít úctu sám k sobě i k druhému a věřit síle vzájemné lásky. Jestliže se ti zdá, že se ve vašem vztahu objevují trhliny, je třeba o něj více pečovat a snažit se ho obohatit. Někdy se musíš smířit s tím, že ho zachránit nelze, avšak žárlivost dokáže zničit i velké city.
Jestliže se ocitneš v podobné situaci, měl bys být v prvé řadě přívětivý sám k sobě. Zabývej se tím, co tě baví a co tě rozptýlí. Nejlepší je sportovat a mít dostatek pohybu, tak tělo odbourá stresový hormon. Jenom si nenamlouvej, že tě nikdo nemá rád anebo že tě ostatní pozorují, protože jsi byl podveden. Postav se čelem ke svému vnitřnímu zranění a vyrovnej se se skutečností, že žárlíš. Ale přestaň obviňovat sám sebe. Nikdo životem neprochází bez úhony – šrámy jen utvářejí charakter. John Lennon jednou řekl: Life happens while you are making other plans! (Život běží, zatímco si děláš jiné plány!)
7. Sex bez lásky – existuje to vůbec?
Sexualita a partnerská láska jsou dvě věci, které patří k sobě. Sexualita je zcela zvláštní způsob zakoušení a sdílení vzájemné blízkosti, intimity a hlubokého citu s druhým člověkem. Sexualita a něžnost ve vztahu tedy znamená mnohem víc než jen pohlavní styk.
Zvlášť u dívek je touha po něžnosti a vzájemné blízkosti mnohdy silnější než přání sexuálního prožitku. Dívky si přejí, aby sex přišel na řadu pozvolna, až když se oba dobře poznají a mohou si vzájemně důvěřovat. Jenže city a touhy se u každého neobjeví pokaždé ve stejnou dobu. Je tedy důležité zvolit takové tempo, které by oba nevyčerpalo, nevzbuzovalo přílišná očekávání, nepřivodilo zklamání a především nevedlo k pocitu, že se jeden z nich musí podrobit.
Chlapci, na rozdíl od děvčat, se sexem většinou pospíchají. Není to projevem zlé vůle, je to jakýsi druh vnitřního naprogramování. Jak stručně podotkl jeden britský psycholog: “Ženy touží po sexu s mužem, kterého milují. Muži chtějí v prvé řadě hodně sexu.” Ženy a muži rozvíjejí svou sexualitu tak, jak jim kážou jejich geny a hormony už po miliony let. To je ten hlubší důvod, proč “nevěrní” chlapci a muži své milované říkají, poté co jsou přistiženi: “Ta… pro mě přece vůbec nic neznamená.” Muži často dokážou oddělit sex od lásky. Je to zásluhou jejich jasně rozdělených mozkových hemisfér, tak to alespoň tvrdí vědci. Jejich touha – co nejvíce sexu, který zvýší jejich šance na potomky a zajistí dalekosáhlé zmnožení jejich genů – se neodehrává vědomě, ale je zakotvena v genetickém programu. Ženy naopak spojují sex nejraději se vzájemnou blízkostí a intimitou.
Nemusíme však přistoupit na povrchní zjednodušení. Samozřejmě je mnoho citlivých chlapců, kteří dokážou hluboce a věrně milovat, a na druhé straně existují dívky, které jdou po každé diskotéce s jiným klukem.
Internetový obchodník roku 2009
Nedovolte mozku stárnout
