nakladatelství Portál - internetové knihkupectví

Výběr a výcvik dobrovolníků

Příprava, školení, výcvik dobrovolníků, ať to nazveme jakkoli, záleží na charakteru činnosti, kterou budou vykonávat. Jinak bude dobrovolník připravován na činnost při práci s dětmi v klubovně či na hřišti, jinak při zapojení do chodu nemocničního oddělení.
V praxi se osvědčuje před vlastní přípravou pozvat zájemce o dobrovolnou činnost na individuální nebo skupinové setkání, které slouží dobrovolníkovi k ujasnění jeho vlastní motivace a zájmu i k získání informací o možných činnostech. Pro organizaci je to příležitost dobrovolníka lépe poznat a seznámit ho s konkrétními nabídkami a podmínkami. Jednoduchý dotazník může obsahovat následující otázky: Proč se chcete stát dobrovolníkem/dobrovolnicí a co od této činnosti očekáváte? Kolik času můžete této činnosti věnovat? Chcete se zúčastnit dlouhodobých, krátkodobých nebo jednorázových akcí? Máte nějaké speciální dovednosti, schopnosti nebo zkušenosti, které byste mohl/a využít? Jaká oblast vás zajímá – práce s dětmi, seniory, manuální činnost, administrativní výpomoc…? Odpovědi na tyto otázky by vám měly ulehčit rozhodování jakou dobrovolnou činnost, pro koho a kde můžete nabídnout. Výběr dobrovolníků před vlastní přípravou je vhodný v případě složitějších činností, kdy dobrovolníkům potřebujete předat znalosti či dovednosti jako záruku jejich bezproblémového působení. Pro dobrovolníky, kteří jsou v procesu výběru rámcově seznámeni s budoucí činností, připravíme vlastní školení či výcvik. Předpokládáme, že přípravě dobrovolníků předcházel výběr vhodných činností v organizaci. Podle jejich charakteru může příprava dobrovolníka trvat několik minut či hodinu (organizační pomoc při jednorázové akci, pomoc při administrativě). Někdy je třeba, aby dobrovolník absolvoval celodenní či víkendový výcvik (dobrovolníci v nemocnicích, v programu Pět P, v programu Žáci a studenti jako dobrovolníci apod.), nebo dokonce dlouhodobou přípravu rozloženou do několika týdnů (dobrovolníci pro linky důvěry či některé typy dobrovolné služby). Příprava dobrovolníka obsahuje dvě složky, a to obecně dobrovolnickou a speciální či odbornou, vztahující se k charakteru jeho činnosti. V dalším textu se soustředíme na zařízení, kde dobrovolníci pomáhají klientům či pacientům a kde jsou větší nároky jak na ně samé, tak na jejich koordinaci. Obecná část přípravy Zde se dobrovolník dozví o svých možnostech a potřebách, ale také o závazcích a případných omezeních. Dobrovolník se seznámí s posláním a úkoly organizace, s jejími specifiky, základními dokumenty (statut, provozní řád apod.), organizační strukturou, místem a svojí rolí v organizaci. Zároveň získá základní informace o tom, kdo je koordinátor či osoba, na kterou se může v případě potřeby obrátit, kdo jsou vedoucí pracovníci a jak vypadá běžný provoz organizace. Odborná část přípravy V odborné části doporučujeme s dobrovolníky podrobně probrat jejich případné obavy a přípravu přiblížit co nejvíce tomu, co bude dobrovolník následně dělat. Často používáme na výcviku metodu hraní rolí, při které si dobrovolníci vyzkoušejí nejen svoji roli, ale i role klientů a spolupracovníků. Při té příležitosti lépe poznáme své budoucí dobrovolné pomocníky a můžeme včas zjistit zdroje možných problémů. Vždy přizveme někoho ze zaměstnanců, protože dobrovolníkům nejlépe přiblíží, jakou činnost budou vykonávat, ale také proto, že hned na počátku pozná dobrovolníky i jejich motivaci a zaměření. Součástí výcviků bývá v některých případech psychologické posouzení dobrovolníků z hlediska zralosti jejich osobnosti a možných psychopatologických rysů. Přichází to v úvahu např. když dobrovolník pracuje samostatně s nezletilými dětmi. Posouzení psychologa dává koordinátorovi jistotu, že vybraný dobrovolník je ten správný a zároveň je vizitkou solidnosti organizace. V organizacích, jako jsou různé druhy domovů s celodenní péčí či nemocnice, nebývá problémem pomoc psychologa získat. Někteří dobrovolníci mají svoje konkrétní představy již před vstupem do organizace. Jiní mají potřebu konat cokoli dobrého, ale nevědí, jak a kde mohou pomoci. S každým zájemcem je potřeba postupovat individuálně a mít na paměti jak jeho motivy a zájmy, tak i potřeby organizace. Je praktické, když součástí výcviku je seznámení s principy supervize, včetně praktické ukázky metody na konkrétním příkladě. Dobrovolníci pak vědí, co od supervize mohou očekávat, a neobávají se jí. O supervizi budeme hovořit dále, zde pouze konstatujeme naši zkušenost, že u nás ještě nezdomácněla natolik, aby nevzbuzovala obavy z kontroly a kárání. V některých programech bývá součástí výcviku nejen příprava dobrovolníka obecně, ale již i vytypování vhodného klienta či konkrétní činnosti. Rozchod s dobrovolníkem Přípravě či výcviku dobrovolníků věnujeme raději větší pozornost. Jednou z náročných prací koordinátora je sdělení dobrovolníkovi, že se nehodí na zvolenou činnost. Proto je lépe, když je proces výběru a přípravy náročnější než vlastní činnost. Může se stát, že po zvládnutí přípravy přesto nastanou problémy. Koordinátor se pokusí je vyřešit, a jestliže se to nepodaří, musí dobrovolníka informovat o možnosti ukončení spolupráce. Rozloučení může být obtížné zejména tehdy, když je dobrovolník silně motivován k činnosti a sám žádné problémy nevidí. Umění dobrovolníkovi říci „na shledanou“ korektním způsobem bez ohledu na okolnosti rozchodu je důkaz vysoké úrovně koordinátora. Někdy již z úvodního rozhovoru s dobrovolníkem vyplyne, že odbornou pomoc potřebuje on sám. V tom případě je dobré ho informovat, kde takovou pomoc najde. Jde o taktní způsob, jak se s člověkem rozejít, aby v něm nezůstal pocit hořkosti, že ho nechtějí. Dobrovolník může sám přijít s tím, že nabídnutá činnost pro něj není vhodná. Zde je důležitá otevřenost organizace a samotného koordinátora. Je dobré, když dobrovolník ví, že může kdykoli přijít za koordinátorem a říci své výhrady nebo důvody k odchodu. Dobře připravený výcvik dává dobrovolníkovi pocit jistoty, že ví, k čemu se zavázal, obvykle jeho motivaci prohloubí nebo nabude reálnější podoby. Výcvikem předcházíme nereálným očekáváním či budoucím nedorozuměním mezi dobrovolníkem, personálem i klienty.