nakladatelství Portál - internetové knihkupectví

Jak měl jahodový domeček

Palmác šel dlouho a až těsně před setměním se ocitl v jahodí. Přikrytý jahodovým listem a obklopen sladkou jahodovou vůní usnul.
Spal až do rána, než ho probudila kapka rosy, která se sklouzla po jahodě a přistála mu rovnou na hlavě. Ze zvyku se schoulil a chtěl se schovat do domečku, ale vtom si uvědomil, že žádný nemá.
Znova se dal do pláče.
Uslyšela ho beruška Věruška, která si v rose pod jahodami právě umývala rozespalá očička. „Copak se ti stalo, že tak pláčeš?“
„Někdo mi rozbil ulitu, můj domeček!“ zanaříkal Palmác.
„A jak se ti to stalo?“ vyptávala se zvědavá beruška.
„Šel jsem se koupat, odložil jsem na chvíli ulitu, a když jsem se vrátil, byla rozbitá!“
„Tak si najdeš novou!“ chlácholila ho Věruška a v kapce rosy se začala prohlížet jako v zrcadle.
„Nenajdu!“ bědoval hlemýžď.
„Ale najdeš,“ hádala se beruška.
„Nenajdu! Copak myslíš, že šneci jen tak pro nic za nic odkládají své ulity?“
„Třeba! Tys ji taky odložil!“ řekla a prsty si upravila vlásky.
„Ale chtěl jsem se pro ni vrátit! Kdybych si vzal ulitu někoho jiného, byla by to krádež a já krást nebudu!“ rozčiloval se Palmác.
Beruška se na něj podívala a s úsměvem prohlásila: „Tak si najdeš jiný domeček. Copak musí mít všichni šneci jenom ulitu?“
Palmác se zamyslel. Ještě nikdy neviděl hlemýždě s jiným domečkem než s ulitou.
Věruška jeho rozpaky poznala, a proto si sama odpověděla:
„Ne musí! Podívej se třeba na tyhle krásné jahody.“
Palmác se podíval, kam beruška ukázala, a v očích mu zajiskřilo.
„Co kdybys nosil na zádech místo ulity jahodový domeček?“
zeptala se ho.
Palmác souhlasil. „To by nebylo špatné. Jahody mám rád a červená barva se mi taky líbí.“
„Uvidíš, že ti budou všichni závidět!“ přesvědčovala ho beruška.
Palmác se na okamžik zasnil a bylo rozhodnuto. „Myslím, že máš pravdu,“ řekl po chvíli ticha. Ale pak se ještě za myslel a dodal: „Ale jak to udělat? Ty nejkrásnější jahody rostou moc vysoko a na zemi leží jen ty nahnilé.“
Věruška dostala v mžiku nápad.