nakladatelství Portál - internetové knihkupectví

Riskování lásky

Následující materiál není označen datem, takže nevím, kdy přesně se to odehrálo. Odhaduji však, že to bylo krátce před tím, než se Naděje rozhodla stanovit datum ukončení terapie. Takto vypadá můj záznam:

Když se Naděje cítila v bezpečí, často sdělovala své pocity v podobě poezie, někdy své vlastní, jindy básněmi dalších autorů. Poezie mnohdy nabývala formy slov populární písně. Jeden dojemný text písně zněl: „Zbav mě slz, zbav mě zlomeného srdce“ (Uncry my tears, unbreak my heart). Naděje to řekla způsobem, ze kterého bylo jasné, že to vychází z hloubi její duše směrem k mé duši. Do očí mi vstoupily slzy a zažíval jsem hluboký žal, který Naděje tak často prožívala, když oba rodiče odmítali její lásku. Samozřejmě jsem interpretoval, jak musí být Naděje nyní velmi opatrná a obalit si srdce spletí šípkových růží, aby udělala vše pro to, aby se jí srdce znovu nezlomilo tak, jak se jí to dělo s oběma rodiči. I když byla moje interpretace důležitá, jako by ještě důležitější bylo, že jsem s ní měl skutečně prožitek zlomeného srdce. Naděje mi sdělila svou domněnku, že i když jsem soucítil s jejím hlubokým smutkem, také jsem znovuprožíval nějaký svůj vlastní smutek. Odpověděl jsem jí, že má nepochybně pravdu.

Po tichu, v němž jsem se začal obávat, že jsem s odkrytím sebe zašel příliš daleko, řekla: „Miluji vás. Mám takové štěstí, že jsem vás našla.“ Dojalo mě to až do hloubi duše a začal jsem slzet láskou k ní. Řekl jsem: „Také vás miluji a mám velké štěstí, že jsem vás našel.“ Po dalším krátkém tichu Naděje řekla: „Zdá se, že přesně víte, co mi máte říci, protože odpovídáte ze svého nevědomí a ze svého srdce. Vím, že riskujete, když pracujete způsobem, na který by mnozí z vašich kolegů pohlíželi s nesouhlasem. Jsem tak ráda, že jste odvážný.“ Uvažoval jsem o její zmínce o odvaze. Snažím se být odvážný, ale často se mi to nedaří. Zdálo se mi, že právě Naděje mi nějak odvahu dodává, a řekl jsem jí to. Naděje odpověděla, že jí manžel říká, že je odvážná. Vzal jsem to jako potvrzení. Po tichu, v němž mě začala naplňovat chuť do života, Naděje řekla: „Mám takovou radost, že jsem schopná vám něco dát. Nikdy jsem neměla pocit, že mám něco, co bych mohla rodičům dát.“ Odpověděl jsem: „Myslím, že by pro vás mohlo být důležité vědět, že jen to, že s vámi v tuto chvíli jsem, ve mně vyvolává úžasný pocit oživení.“ Naděje řekla, že si začíná uvědomovat, že tak může na druhé lidi působit. Při jiné příležitosti jsem si všiml velmi příjemného pocitu na hrudi, asi kolem srdce. Snažil jsem se tento pocit Naději co nejlépe popsat, protože jsem si myslel, že to může být neverbální sdělení. Naděje mi řekla, že její zlomené srdce se cítí uzdravené. Naše společná práce měla na její srdce léčivý účinek. Odpověděl jsem, že se zdá, jako by to dobře zapůsobilo i na mé srdce.

Následující úryvek ze sezení se odehrál někdy v této době a byl popsán v nevydaném článku (Marcus, 2002). Přesné určení doby je však nejisté, protože původní poznámky se ztratily. Z větší části jsem jen popisoval své emoční reakce a nechal jsem Naději, aby je k porozumění sobě použila sama. I když se zpočátku může zdát, že jsem se vyhýbal své práci terapeuta, byl tento způsob práce prospěšný, protože Naději umožnil mít dobrý pocit ze své vlastní schopnosti objevování sebe. Uvádím zde dvě sezení. V poznámkách z prvního sezení se zmiňuji jen o tom, že jsem se cítil, jako bych byl matka s dítětem, které saje na mých prsou. Moje prsa byla tak plná mléka, že jsem potřeboval, aby pacientka/dítě pila a ulevila tak napětí. Oba jsme postřehli, jak je sezení úžasné.

* * *

Poznámka pacientky: Připomnělo mi to Meltzerovu (1992) práci, ve které píše o tom, jak může člověk ve fantazii emočně žít v různých oblastech těla. Například může žít ve své hrudi a v očích, které jsou spojené s pečující láskou. Nebo může žít ve svých střevech spojených s odpadními látkami a naléhavou potřebou vyprázdnění. Jak jsem nedávno řekla Dr. Marcusovi, to, že jsem trpěla zácpou láskou, bychom mohli brát tak, že moje láska byla nahromaděná jako něco, čeho bych měla být zbavena. Zde je naopak láska Dr. Marcuse správně uložena v jeho mateřském mléce se silnou potřebou nakrmit své dítě.